|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Jak zacházeti s nebožticí. ::
 čuk |
publikováno: 15.04.2011, 8:32
|
| Otevřený dopis inspirovaný politickou situací, která ukazuje, jak snadné je někoho očernit a vytvořit z něho politickou mrtvolu. Zde se o to pokusím u jednoho z nejznámějších hrdinů světového dramatu. Stylem, kterým by, třeste se hrůzou, mohly být psány i mé redaktorské komenty, |
| |
|
|
Milý hochu,
když se tak na tebe dívám z odstupu času, mám velice smíšené pocity. Kdybych byl holywoodský režisér, určitě bych tě z fleku angažoval. Ale nejsem jím. Ovšem takových frajírků jako ty se najde na každý prst tucet. A samozřejmě: šermířský um a kohoutění by neměly být smyslem tvé existence, kterou jsem předurčil, aby se zapsala do paměti věků. Z tvé vzpurnosti a vzdoru k autoritám si ovšem můžeme brát příklad, i když ty jsi nevěděl, proti čemu se bouříš. Tím bys byl blízký dnešním mladíkům s vousy, číry a dredy. I brejlatým intelektuálům. Pozičním i opozičním lídrům. Kdybys byl vykutálenější, mohl by ses uplatnit v politice, ale to by zase po tobě zítra ani pes neštěkl. V davu bys asi ztratil svou identitu. A také, máš v sobě málo mafiánských návyků. Promiň, toto hrubě tesané vyjádření bylo vyvoláno pohledem do novin v poslední době.
Dobře, tedy jinak, máme ještě k dispozici řadu indícií a důkazů o tvém charakteru.
Tvá schopnost řešit krize! Nezapomeň: při prvním ohrožení jsi vzal do zaječích jako nějaký slaboduch. Taktizoval jsi a máš sice právo se víceméně legitimně ohánět oblouzněním citem, nebo dokonce smyslem pro zachování rodiny, ale…byla to jen vnější nespolehlivá slupka. Dopovím: bylo to bohužel velice smutné a nedůstojné.
Že se pyšníš noblesním vyjadřováním? Na tvé sladké řečičky by sedla nejedna dívka a ne jenom ta jedna. Sedla by, ale až by tě poznala v každodenním životě, kalupem by ti dala vale. Buď rád, že jsi nedostal příležitost zblízka ukázat své záporné stránky. Prozřetelnost ti v tom zabránila. Můžeme zcela jistě předpokládat, že by tvá horká krev zahřála nejen jedno ženské ne-li mužské srdce, že by se neusadila v trvalém prozaickém rodinném hnízdečku. Co ti zbývá? Buď tedy idolem ženských snů jen v papírové stylizaci nebo pod škraboškami tváří herců, ty hrdino notně barvotiskový.
Tvé vzdělání, nehledě na tvůj šerm kordem a jazykem, se jeví jako zcela nedostatečné. V době pouličních šarvátek by byla znalost zásad první pomoci přece velice užitečná. V lékařství a lékařské chemii jsi se vůbec nevyznal, natož pak, abys měl povědomost o kouzelných lektvarech. Tehdy se to jimi všude kolem jen hemžilo. Jenom se jim ještě neříkalo drogy. Seance tady, trip tam, kdoví, zdalipak tě pro zdánlivě hrdinské souboje nedopovali?! Ale ani v duchovních a esoterických praktikách jsi nebyl školen. Přednáškám o idealistickém světovém názoru jsi se vyhýbal, neřkuli pak kurzům vědeckého materialismu.
A neříkej, že ti nevyprávěli pohádky a že sis z nich nebral poučení! Vzpomeň si třeba na líbací scény v Sněhurce nebo Šípkové Růžence! Ale o tom více až později.
K tvému smutnému osudu. Byl snůškou náhod a nástrah, a musím se přiznat, postavil jsem tě do velmi delikátní a obtížné situace. Snad pochopíš, že jsem se chtěl vypořádat s flanďáky, kteří se považují za mudrce a pletou se do lidských životů. Ano, mluvím o tvém kamarádovi Vavřincovi, bylinkáři a mastičkáři s pokoutními sklony.
Tvé chování na hřbitově bylo zcela nepřístojné. Vlupovat se do cizí hrobky a používat páčidla na tak honosnou stavbu je zásadně odsouzeníhodné. Ale co! Přivřeme nad tím oko. Rozhodně máš víc naděje, že v hrobce něco najdeš, než v urnovém háji, poté co byla provedena kremace. Dávám ti šanci k humanitním projevům a činům v místě posledního odpočinku.
Jen nám řekni, cos tam viděl! Mladou ženu ležící na piedestalu s dekou, aby nenachladla? Ležící v otevřené rakvi? Ležící v rakvi s otvory pro přístup vzduchu nutnému k dýchání? (Poznámka: přece by zdánlivě mrtvou neuzavřeli do hermetické rakve a riskovali, že se probudí a udusí, dřív než tam dorazí vysvoboditelská pomoc). Takhle že se tehdy pohřbívalo? Že tě nenapadlo: ó jaké podezřelé okolnosti to jsou? Styď se! Každý nevzdělaný zaměstnanec pohřebního ústavu by tě ve znalostech trumfnul!
Začal jsi hysterčit, ač po obecenstvu, které by tvůj výkon ocenilo, nebylo ani vidu ani slechu. Neboj! Dočkáš se ho. In memoriam. Že jsi byl unaven po dlouhé cestě, že kyselina mléčná v krvi zatemnila tvůj mozek? Omluva příliš trapná pro takového borce, jako jsi byl ty.
Postupoval jsi zcela neprofesionálně. Nezkusil jsi tep. Nepokusil ses o resuscitaci. Ani o umělé dýchání. Nepodíval ses na bělmo pod milovaná oční víčka. Nezkoumal jsi, jak postoupil rigor mortis. Tady by tě muselo trknout, jak velice je zvláštní, že tuhnutí údů nenastalo! To máš z toho, že ses praxi patologa vyhýbal. Nedělej ze sebe citlivku! Pohled na krev a umírání v soubojích, to ti nevadilo. Že jsi do hrobky zatáhl mrtvého Parise a položil jeho zkrvavenou mrtvolu vedle tvé zdánlivě mrtvé ženy, to bylo zcela nechutné! Vedle něžné a křehké dívky! Jak by se polekala její poetická duše, kdyby tam ještě někde po koutech bloudila!
Ani slušně pozdravit jsi neuměl. Místo „jéjé“ jsi mohl pěkně artikulovat: „Buď zdráv, nebožtíku.“ „Buď zdráva, nebožtice.“ Vždyť slušný pozdrav dveře lidského nitra otvírá, hřeje, a v době pověr by mohl i výše zmíněné osoby vzbudit. A jak krásně by se zdvořilý a výrazný pozdrav v prostorách hrobky rozléhal! Ta nádherná ozvěna.
Kvílet jako plačky nad rozlitým mlékem jsi uměl, to ti šlo. Poddal ses dekadentní poesii. Jak hluboká byla inspirace mrtvou sněžnou zapudrovanou pletí, a rudě našminkovanými ústy, která již nevypustí žádná kritická slova, že, ty morbidní básníku!
Nesnaž se mi namluvil, že ses mrtvol neštítil! No dobře, neštítil. Políbil jsi dívku na rty. A ono nic. Bez budícího účinku, který byl popsán v dříve již v citované pohádce o Sněhurce nebo Šípkové Růžence. Políbil jsi málo! Princové to jinak uměli! Políbit mrtvolu jen tak kašírovaně, to na ústa dělá dneska každý šašek. Ale pořádně a vroucně, jako novomanžel novomanželku, to bylo zapotřebí! Že ses obával obvinění z nekrofilie, i když nebylo svědků? Strach na nepravém místě a v nepravou dobu. A stačilo by pár hmatů chtivého osahávání, a nastal by happy end. Bezdotykově? Jistě, špendlík jsi sebou neměl a třeba bys ani s ním neuměl zacházet. Bodnutí dýkou, to je jiná káva. Bodnutí dýkou by jistě bylo ověřením, které by nezůstalo bez odezvy (viz i učebnice anatomie a fyziologie). Nedělej se, hochu! Cožpak jsi byl až tak vzdálen sadismu? Tnout do živého jsi se neostýchal, ty vrahu. Ale v hrobce jsi dělal skrupule. Hlavně když jsi smrtící nástroj nechal halabala povalovat, nepořádníku!
Nenapadlo tě zjistit, jak dotyčná zemřela? K tomu bys měl plné právo i mandát. V případě násilného činu by člověk raněný žalem a se smyslem pro spravedlnost vyvinul snahu vypátrat a potrestat vrahy, pravděpodobně traviče? Byl jsi líný se angažovat!
Chápu, pitvy k určení příčiny smrti jsou dehonestující a tehdy ani nebyly příliš zavedené. Ale tvůj vznešený původ by ji mohl prosadit. Vsadil bych s tebou třeba o celou Veronu, že by první řez pitvanou probudil. A její slovní vyjádření by bylo jistě velmi jadrné. Vždyť by se jí udělala jizvička. Ale určitě by stála o navrácený život.
Taková hloupost vypít jed, který sebou nosí jen křiváci! Podal ses prvnímu záchvatu falešného citu. Opravdový muž čeká až se události vyvrbí, neukvapuje se. Počáteční úsudek bývá přece tak mylný. Zbabělče neprozíravý. Měl ses raději rozpárat dýkou. Jako pravý chlap nebo Japonec. Asi máš v sobě sebetrapičský komplex. Nebylo by pak větším trestem upít se alkoholem na trnité cestě až k smrti? A pozorovat se, jak chřadneš, těšit se, až se naplní tvá naděje a octneš se na onom světě u své drahé ženušky?
Houby s octem! Šok bys dostal. Ona je v nebi, kdežto tebe pošlou, no nemusím to snad doříkávat.
Cožpak jsi nevěděl, že sebevraždou ses dopustil smrtelného hříchu? Když už zabíjet v soubojích byla pro tebe normálka? Kdybych byl církevníkem, nedal bych ti rozhřešení.
No nic, tenhle dopis na veřejnost nepronikne. Vzbudil by velké pohoršení a o tobě by se nepěly legendy. Ještě dnes tonou houfy lidí v klamu. Ovšem ty nejsi jejich jediným klamem, a snad patříš mezi ty nejméně škodlivé. I to je spisovatelovou omluvou za indiskrétní charakter mého diskrétního dopisu. Až ti ho ďábelský posel donese, spal ho v kotli, kde se vaříš a škvaříš. I když při tvých kvalitách… Jistě jsi okouzlil paní Luciferovou a starý pán pekel je nakonec rád, že nemusí poslouchat její litanie a klidně si může mastit karty.
Dneska bych tě napsal jinak, ale stejně máš štísko, že budíš slzy sentimentálních diváků. Nezasloužíš si je, ty potřeštěnče. Ale ani já nejsem bez viny. Stvořil jsem tě neuváženě a ledabyle vychoval. Holt měl jsem moc jiné práce na zdařilejších figurách, ale ani to mě zcela neomlouvá za takovou fušeřinu odvedenou na té tvojí. To Hamlet byl jiný pašák než ty, Romeo.
Spi sladce, pokud nemáš cukrovku.
Tvůj otec W.S., který se právě obrátil v hrobě.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 50 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
