|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Malinkaté překvapení ::
 phaint |
publikováno: 15.04.2011, 8:28
|
O vzájemném lidském nedorozumění.
(psáno honem honem před uzávěrkou, když jsem po dvou týdnech konečně zase rozchodila počítač...) |
| |
|
|
Václav otočil kohoutkem a voda se z hadice doširoka rozstříkla. Trávník a kytky udělaly „áách“ a začaly chlemtat tu blahodárnou vláhu. Za jiných okolností by to Václava potěšilo. Dnes měl ale jiné starosti. Přes milióny kapek se díval na svou ženu a byl nešťastný.
„Ilonko,“ postěžoval si voňavému tymiánu s povzdechem, „ty čubko.“
Nestačil tuto myšlenku rozvést, protože vrzla branka. Pro Václava nebylo až tak důležité, kdo to přišel, jako spíš reakce jeho manžely. Ilonka, tou dobou efektně rozhozená na zahradním lehátku, zaujala pozici Angeliky v sultánově harému. Její nádherně tvarované čtverky jen stěží držely za miniaturními trojúhelníčky francouzských bikin, jejichž bílá barva se od čokoládové kůže odrážela s neuvěřitelnou intenzitou. Když se nadzvedla na lokti, jen tak jaksi mimochodem potřásla svou bohatou černou hřívou a začala jedním z pantoflíčků svádivě pohupovat na špičce svých dokonalých nohou.
„Nemůže za to, že je tak dokonalá,“ přesvědčoval Václav sám sebe. Jeho druhé já mu však odpověď napálilo bezchybným backhandem: „Dokonalá čubka.“
Byla to poněkud přízemní argumentace, ale dost dobře se jí nedalo oponovat. Hlavně proto, že byla pravdivá. Paní doktorová Kroková byla ve městě poměrně vyhlášenou institucí a její sláva se nesla nejen od úst k ústům, ale taky – a to stejně často - od postele k posteli. Jejího muže tu měli lidi v podstatě rádi a chovali se k němu hezky. Ženským ho bylo líto, a chlapi zas měli výčitky svědomí. Ti, co už měli „po Ilonce“, měli výčitky svědomí, a těch pár posledních „před Ilonkou“ se tak trochu styděli, že na ně ještě nepřišla řada. A tak byl doktor Krok váženým občanem, kterého půl města považovalo za svatého a druhá polovina za blbce.
On sám se nemohl rozhodnout, do které té množiny vlastně patří. Dřel jako magor, aby Ilonce znovu a znovu mohl dokázat svou lásku. Atestace stíhaly atestace, s nimi přišlo i povýšení, o peníze nebyla nouze. Blaženě se tetelil za každé její znuděné „hm“, jímž ocenila další diplom, a vysloveně ujížděl na chvílích, kdy jí pak v očích probleskly ty neuvěřitelně jásavé plamínky spolu s otázkou „A kolikpak dostane Vašíček přidáno?“ Vlastně, kolem a kolem, byl Václav Krok šťastným mužem ženy, která měla jen trochu atypického koníčka.
Jenže tohle domácí štěstí bohužel nevydrželo dlouho. Začalo se proslýchat, že posledního amanta si Ilonka drží nějak podezřele dlouho. Ba dokonce se začalo proslýchat – a některé sousedky tomu proslýchání s ohromnou vervou napomáhaly – že do Ilončina života vstoupila láska. Václav nad tím prvních pár týdnů zlehka mával rukou, po pár měsících ale znejistěl, a nakonec zpanikařil. Oželel by dům, zahradu, auta, i toho blbýho psa – ale ztratit Ilonku?!
A právě tahle děsivá vize se mu vynořila v mysli ve chvíli, kdy voda stříkala z hadice a Ilonka vypínala hrudník směrem k otevírající se brance. Vzápětí ji ale s úlevou zaplašil.
„Čau, Beďane,“ křiknul na příchozího návštěvníka. Bedřich Malý byl snad jediným člověkem ve městě, kterého viděl opravdu rád. Jediný člověk, pro nějž by použil slovo „kámoš“. S Bedřichem se dobře chlastalo i kecalo, dobře se to s ním táhlo na golfu i ve fitku, manželky spolu dobře vycházely a dokázaly spolu proplkat půl dne – prostě Bedřich byl po všech stránkách světlým bodem Václavova pochmurného života.
Václav se sklonil ke kohoutku a zastavil vodu. Nedokázal říct proč, ale měl pocit, že by se neměl otáčet. Udělal to, ale napřed se přikrčil za ibišek a předstíral, že smotává hadici. Tam, před jeho očima, se dělo cosi velmi nenápadného, a přitom do očí bijícího. Ilonka si sedla obkročmo na lehátko a její poprsí se zdálo být najednou ještě větší. Nepatrně pootevřela rty a olízla si je. Beďan, kterému už jindy trochu viselo břicho a byl slabší v dechu, tu najednou stál jako sám Ilja Muromec s nagelovanou patkou. V podstatě by celá ta scéna mohla vyznít nevinně. To by ovšem Bedřichova ústa nesměla vykroužit i na dálku dobře čitelná slůvka „Tak kdy?“
Václav se za keřem málem rozbrečel. V mozku mu zůstalo místo pro jedinou myšlenku, která v podstatě kopírovala jeho předchozí úvahy.
„Beďane, ty kurvo.“
Měl pocit, že někde v dálce s hlasitým plesknutím dopadla poslední kapka do jeho poháru trpělivosti, a ten zvuk v něm vyburcoval zbytek sil.
„Co si párkrát zkušebně pinknout?“ houkl na Bedřicha a kývl s úsměvem k rozlehlému trávníku, který jim pravidelně sloužil jako tréninkové odpaliště. Věděl, že takovému pokušení Beďan neodolá, zvlášť, když se vzápětí přivlnila Ilonka s vychlazenou dvanáctkou.
„Ty tak potřebuješ trénovat,“ ušklíbl se Bedřich, když se párkrát cvičně rozpřáhl. „Trefil bys míčkem vrabce v letu.“
Bílé golfové míčky začaly lítat vzduchem, občas prohodili pár slov, vypili pivo, pak druhé. Ilonka hostu donesla i třetí a čtvrté. Václav se od plotu smutně díval, jak se jeho žena svůdně usmívá na Beďana, a vracel jeden míček za druhým zpátky k domu. Beďan se pohupoval na patách, jednu ruku v kapse, v druhé pivo, a cenil na Ilonku své bílé porcelánové zuby za čtvrt miliónu.
Jeho slova dolehla k Václavovi i na tu dálku naprosto zřetelně: „Ještě týden? To nevydržím.“
Prááásk!
Láhev od piva se Bedřichovi rozlítla v ruce a zahradou se rozlehl řev.
Václav se ohromeně díval na Beďana, a pak na hůl ve své ruce. Nedokázal si vybavit, že by mozek vyslal nějaký povel „Teď!“, stejně jako si nedokázal vybavit, že by ruka vůbec vykonala nějaký pohyb. Faktem ovšem bylo, že golfový míček, odpálený vší silou, roztříštil sklo stejně lehce jako kulka, a krev prosakující přes Beďanovy kraťasy v rozkroku jasně naznačovala, kam se zapíchly střepy.
Bedřich Malý se chvíli nato sesunul k zemi s povislým břichem a nechápavým výrazem ve tváři.
***
„Tak my jsme nachystaní,“ zahlaholila sestra ze sálu. „Můžete, pane doktore!“
Václav Krok zastavil vodu, osušil se a přistoupil k operačnímu stolu. Nedalo mu práci přesvědčit sloužícího kolegu, aby z víkendové služby prospal další hodinu. Teď shlížel dolu na Beďana a přišlo mu ho snad i trochu líto. Zblbnutý sedativy jen blábolil donekonečna to své „Proč, Vašku, proč?“ a kalnýma očima se snažil dohlédnout pod roušku, která mu decentně zakrývala přirození.
„Protože seš kurva, Beďane, proto,“ naklonil se k němu Václav a vlídně se usmíval, vědom si své převahy. „Ilonky se ti zachtělo, a to si říkáš kamarád. Tos´ neměl dělat. Nestačilo ti s ní jen spát, chtěl´s mi ji odvést. A to já nedovolím. Takže teď už nebudeš Bedřich Malý. Teď z tebe bude Bedřich Žádný.“
Václav se zachechtal svému infantilnímu žertíku.
„To nemůžeš,“ ozvalo se ze stolu zaúpění, „proboha živýho, to přece není pravda!“
Lékař se ušklíbl a v jeho pohledu už nebylo nic přátelského.
„To víš, že můžu. Mám svědky na to, že´s utrpěl zranění, která si prostě vyžádala provedený zákrok. Takže tě můžu vykastrovat nebo ti ho rovnou ufiknu…“
Beďan se snažil nadzvednout na loktech, ale nešlo to.
„… a kdoví. Třebas dojde při operaci ke komplikaci, zkolabuješ nám tady nebo dojde k nějaké poruše na zařízení, to víš, to se někdy stává. Ostatně pivem jsi nalitý dost, aby to mohlo vyvolat nějaké potíže s tlakem. Tak, tak, je dost dobře možné, že spolu mluvíme naposled. Tak buď zdráv, nebožtíku! Mám něco vyřídit Ilonce?“
„Pomoc,“ zašeptal Bedřich, „lidi, pomoc… já…“
Už nedořekl. Maska s narkózou se mu pevně přitiskla k tváři. Ještě párkrát zoufale trhl rukama.
To jak se pokoušel Václavovi říct, že ta grilovačka, co domlouvali s Ilonou, mělo být jen takové malinkaté překvapení pro starého kamaráda.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 18 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 34 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
