obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2916102 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: POHÁDKA 3,4.5 ::

 autor baaba publikováno: 17.04.2011, 12:11  
Z PŘEDEŠLÝCH KAPITOL:

Dřevorubec Martin vyrušil při hře v lese tři čarodějnice. Navíc zjistil, že bude muset s koněm ke kováři.
Byť se před ním čarodějnice ukryly, někdo je přece jen viděl...
 

*3*

A mrzlo ...a sníh křupal, jak se mládenec s hnědákem dostávali k okraji lesa.
Z okraje byl vidět kříž na kostelíčku, a po chvilce už oba slyšeli zvonění kladiva o kovadlinu. Ferda zastříhal ušima a přidal do kroku.Martin mu přitáhl otěž, a jak šel vedle něj, tak mu pošeptal do ucha:
„Nechvátej… slyšíš, jak zvoní? Takhle kovářům práce vycinkává.
Třeba tam má dvacet koní a budem čekat… marná sláva.“

Kovář Kamil zrovna odložil kladivo a pořádně rozpumpoval měch, aby vzduchem výheň oživil. Za chviličku vyjmul ze žhavých uhlíků skoro doběla vybarvenou špičku motyky, položil ji na kovadlinu a opět se chopil kladiva. S prvním úderem se za ním ozvalo:
„Buď zdráv, kováři… ať se dílo podaří.“
Otočil se, usmál a zahřměl silným hlasem, neb potichu mluvit neuměl.
„Jémine, ahoj Martine. Počkej, jen srovnám tady tu motyku, aby stará Panáčková netropila rotyku, že nemá s čím pole okopávat.“
„A co Librunka, už se bude vdávat?“ optal se Martin na kovářovo dceru a ihned dodal:
„Vždyť už má ten správný věk…“
Kamil ještě klepl kladivem, proti světlu zkontroloval práci a až pak odpověděl.
„Věk… no to ona by měla. Jenže aby vůbec někoho chtěla. Na tancovačce ji mládenci prováděli a ona nic. A přitom tanečníci skvělí. A z dobrých rodin. No co by chtěla víc???“
„Třeba pořád na toho pravého čeká,“ zasmál se Martin a rozhodil ruce.
„Čeká… čeká, ale čas je jako řeka. Já ji sice do ničeho nenutím...“
"Počkej,“ skočil do věty Martin, „ten pravý se objeví a pak nezabráníš v letu perutím.“
„Asi máš pravdu, Martine,“ pokýval kovář hlavou, „a… jenom jsi zašel, nebo potřebuješ služby mé…?“
„Když už se mě ptáš. Kůň ztratil dvě podkovy. Ztratily se… byl to mžik. Že mi ho zas okováš? Já zatím zajdu do hokynářství a až tam budu hotový, nezajdeme na žejdlík?“
Mistru kovářskému zasvítily oči.
„Na jeden žejdlík, když je mráz? To si radši dáme máz. Tak já se pustím do díla a…
a že pozdrav posílám.“

*4*

Martin rázně otevřel dveře do kupeckého krámu a otřásl se.
„Dobrého dne vinšuju, paní Jarmíno. Máte tady hroznou zimu, takhle hned chytíte rýmu“
„Ahoj Martine,“ pozdravila hokynářka zachumlaná do kožichu. „Tentokrát sníh přišel časně a dřeva máme už jen málo. Přitáhneš nám fůru?“
„Jasně… a kdy by se vám šikovalo?“
„Nejlíp včera,“ zasmála se Jarmína,
„no prostě... bez dlouhých fraků, ať mám teplo po baráku.“
„Do večera se nestihnu vrátit ...a s Kamilem chceme v putyce za pivíčko groš utratit. Zítra po obědě bude dřevo tady, stačí?“
„Jak se ráčí, dřevorubče, jak se ráčí,“ pokývala hokynářka.„A co tě vlastně přivádí? Potřebuješ něco? Všechno máme, vyber, co chceš a u dříví to vyrovnáme.“
„Chtěl bych...“ Martin si zamnul čelo a pak spustil:
„Libru a půl soli, a pepře za půl groše, čtvrt věrtele smoly a kůži na galoše. A taky pytel mouky,“ dodal rychle, protože paní Jarmína už začala nosit věci na pult.

Všechno bylo zabalené. Martin s hokynářkou ještě poklábosil, protože Jarmína novinek z knížectví znala vždycky přehršel, a pak se domluvili, že si pro nákup přijede až s Ferdou. Martin se totiž ještě před odchodem z kovárny s Kamilem dohodl, že u něj přespí a vyrazí až za svítání. To kdyby si ty mázy piva dali dva.

Když se blížil ke kovárně, nebylo slyšet žádného zvonění kovu o kov. Ferda už má nově podkovy, pomyslel si a zamířil ke kovářově stáji. Uvnitř stál jeho valach a uždiboval z otepi sena, co mu dal kovář do žlabu.
„Koukám, že je o tebe dobře postaráno,“ pochválil polohlasem Martin Kamila.
„Jen v klidu přežvykuj...“ poplácal Ferdu po krku, „vyrazíme až ráno.“
A vyšel ze stáje na mrazivý vzduch.

*5*

Jak vrzly dveře, otočil se Kamil, který si zrovna umýval ruce, za zvukem.
„Už jsi zpátky? No, já už mám taky hotovo. Jestli máš hlad, sáhni si támhle do ošatky a zakroj chleba… a slaninu nechceš… třeba? Včera jsem ji doudil a hned ji, sotva se dnes probudil, posnídal. Je vážně dobrá...“ dodal Kamil s úsměvem.
„Děkuju, na hlad si slaninu dám tuze rád,“ zasedl Martin ke stolu, nožem ukrojil a pokračoval. „Jářku, a kde máš Librunku a paňmámu kovářku?“ Hned jak dořekl, kousl se do jazyku.
Kovářova žena totiž začátkem léta utekla s kupcem, co jel okolo do Rakous.
Kamil přinesl slaninu, položil ji na dubový stůl, sedl naproti a rozvážně odpověděl:
„Kovářka... vždyť víš, ta záležitost nemilá... a Librunka? Vlastně už měla být zpátky. Já myslel, že se vrátila, jak jsi venku bouchnul vrátky. Nebyla tu žádná práce, tak si místo lelků jela projet Bělku.“
Martin si všiml, že ve stáji není kovářova kobyla. Jen… myslel si, že ji Kamil zase půjčil tesařovi Čížkovi, kterému v létě zchroml jeho grošák.
„Kamile, za chvíli tma všechno pokryje, i klekání už budou odbíjet.“

Oba se svorně zvedli a v té chvíli uviděli oknem, jak s odfrknutím před kovárnou zastavila v oblaku rozvířeného sněhu Bělka s Librunkou na hřbetě.
Ta svižně seskočila a rychle ji zavedla do stáje.
„Holka ztřeštěná,“ zabručel kovář, „viděls, jak jezdí rychle? I rejtaři pana Boromíra ji nazývají vichrem.“
„Buď rád, Kamile, že jen doma nesedí a nepřebírá pentličky.“
„Víš,“ naklonil se kovář k Martinovi, „občas jí v očích vídávám malinkatý ďáblíčky. Je hrozně neposedná a… ...a někdy až do nezbedna, ale je to moje malá dcerka.“
„Jak malá…?“ rozesmál se Martin. „Vždyť je velká… už je doopravdy velká…!“


 celkové hodnocení autora: 97.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.04.2011, 12:10:43 Odpovědět 
   Zdravím.

Pohádka pokračuje, čáry vystřídaly prosté životní trampoty. Nemyslí si dřevorubec na kovářovu dceru? ;-) Pozor na chybějící mezery v textu, místy je trochu přetečkováno. I dialogy ve verších potřebují náležitou péči, aby hezky zněly - občas se mi zdá, že Ti v nich pokulhává rytmus a čtenáři se mohou při čtení malinko zadrhávat. Tož tak, pěkný den a hodně zdaru v další tvorbě! ;-)
 ze dne 19.04.2011, 8:58:21  
   baaba: Děkuju za publikaci a poznámky k textu ...pořád to vkládání nejni ono. Příště zase zkusím něco jinýho :)
Hezký den a také zdravím.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
Takoví jsme
Mates
Šelest
kofolka123
obr
obr obr obr
obr

Con los Colegas - 13. kapitola...
Wheelies Devotee
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr