» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141685

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Černý jezdec - část 2 ::

Annún	publikováno: 01.11.2006, 13:41

Návazné pokračování příhěhu.


	Část 2. - Smutné rozloučení. Elisabeth přistoupila k manželovi a objala ho. Sir Richard ji též jednou rukou objal, neboť v druhé držel svůj meč. "Neboj se drahá, Duncan ji ohlídá. Nic se jim nestane." konejšil a ujišťoval ji, že děti budou v pořádku. Sledovali jak Duncan s Jenny pomalu mizí v hustých zelených kapradinách mezi borovicemi. Náhle se za zády Sira Richarda objevili dva muži s meči a jeden na koni. Sir od strčil svou ženu od sebe a dal se do boje. Lady Elisabeth ucouvla a skryla se za kočárem. Sir Richard se bil jak jen to šlo. Několik kroků do předu, výpad, krytí, úhyb do leva před nepřátelským mečem, opět výpad, úskok, krytí, meče zařinčeli. Pozvedl meč v obraném gestu a pak vytasil dýku. Útok bandity odrazil zkřížením meče a dlouhé dýky. Odkopl otrhaného zločince od sebe. Zraněná ruka se pomalu, ale jistě unavovala. Útok druhého zlosyna odrazil jen stěží. Meče zařinčely, když se střetli ve vzduchu. Sir Richard se natočil trochu bokem, srazil meč protivníka k zemi, udělal obrat a dýkou mu zasadil smrtelnou ránu. Zrzavý muž na koni vše z povzdálí sledoval a škodolibě se šklebil. V té chvíli se zpoza kočáru ozval výkřik Lady Elisabeth. Dva kolohnáti v odřeném oděvu ji chytili a velmi pevně ji drželi. Dovlekli ji před kočár. Za nimi šel ještě jeden otrhanec a vedle něho další v koženém oděvu jel na koni. "Hele Geriku, co jsme našli." chlubil se jeden z kolohnátů a zasmál se. Těžko se to dá nazvat úsměvem, spíš škleb, ve kterém ukázal svůj zkažený chrup, kde mu chyběli dva přední zuby. "Pusťte mě." zaprotestovala žena. Sir Richard se ohlédl za hlasem své ženy. "Elisabeth!" zvolal. Tento okamžik nepozornosti využil bandita, jehož předtím od sebe odkopl. Pozvedl meč a sekl šlechtice do pravého boku. Tvář Sira Richarda se zkřivila bolestí. S veškerým úsilím se rozmáchl, tnul protivníka do paže v níž třímal meč a pak do nohou. Bandita se zapotácel a s bolestivým zakvílením se odporoučel k zemi. Ten výkřik upoutal pozornost utíkajících dětí. Duncan se zastavil a i se sestrou se schoval za velký rozložitý kmen stromu. Hleděli na to co se děje na cestě u kočáru. Jejich otec se stěží držel na nohou a přesto hrdě čelil přesile zločinců. Matka se spírala svým věznitelům, ale oni byli silnější a jejich stisk nepovoloval. Muž se zrzavými vlasy sesedl z koně. Byl vysoký, oděný do hnědých plátěných kalhot, modré haleny a přesto měl kabát z jelenice. Na nohách vysoké kožené boty. Jeho studené modré oči byly zlověstné a přes tvář se mu táhla dlouhá jizva. Na opasku mu vysel meč uložený v kožené pochvici. Od sedla na svém koni odepnul kuš. Přistoupil ke svému těžce zraněnému přisluhovači, který sípal skolený k zemi. Zahleděl se na něho, pozvedl kuš, namířil na něho a vystřelil. Šíp se zaryl do mužova srdce a ten naposledy vydechl. Vůdce banditů naprosto bezcitně zabil svého kumpána. Vrátil kuš zpět na své místo a došel ke zraněnému šlechtici a pak pohlédl na ženu. " Pěkný úlovek Micahu, jen co je pravda." pochválil svého druha. Lady Elisabeth byl pohled toho nesympatického a chladnokrevného muže velmi nepříjemný. "I hned ji pusťte." zazněl rázný mužný hlas. Sir z posledních sil pozvedl meč proti zrzavovlasému muži. "Co jste to řekl?" otázal se pobaveně vůdce banditů. "Přikazuji vám, aby jste ji propustili." zopakoval svou výzvu zraněný šlechtic. "A kdo mi to přikazuje?" zeptal se posměšně zrzek. "Já. Sir Richard Cawincton." odpověděl hrdě muž. "Slyšeli jste to chlapy? Sám Sir Cawincton nám padl do pasti. Tak to nás nesmírně těší." řekl ironicky. Hleděl na šlechticův meč, jenž pozvedl proti němu. Přes veškerý hrdý postoj mu síly pomalu ubývaly. "Mě nikdo rozkazovat nebude." osopil se na něj velitel lumpů Gerik. Hbitě vytasil svůj lehce zahnutý meč a rychlím krouživým pohybem zraněného Sira Richarda odzbrojil. Šlechticův meč se zařinčením dopadl na cestu. Nyní to byl Gerik, kdo držel pozvednutý meč a mířil jím na sira. "Prosím!" ozval se plačtivý ženský hlas. "Neubližujte mu." požádala ho Lady Elisabeth. "Dejte mu milost, ušetřete ho." prosila Gerika. Muž se zasmál. "Že jste to vy milady a když mě tak hezky prosíte." řekl, sklonil meč dolů a vypadalo to jako, když chce svou zbraň uklidit do koženého pouzdra. "Ušetřím ho," odmlčel se a pak dodal. "A zbavím veškeré bolesti." pronesl a chladnokrevně probodl sira Richarda. "Richarde! Né!" zvolala žalostně žena držená v zajetí dvou lumpů. Gerik vytáhl meč ze šlechtice a sir se bezvládně sesul k zemi. Jenny jež byla i s bratrem ukryta za rozložitým kmenem stromu to spatřila. Nadechla se k výkřiku, ale Duncan tomu však v čas zabránil. Položil jí ruku na ústa a umlčel ji. "Nesmíš křičet Jenny." napomenul sestru tiše. "Chceš nás snad prozradit?" zeptal se a ona zavrtěla hlavou. "Ne, Duni." odpověděla mu. "Tak buď potichu, ať nás neslyší." nakázal jí Duncan šeptem. Dívenka popotáhla a přikývla na souhlas. Vykukovali zpoza stromu a hleděli na to co se dál dělo na cestě. Poté když Sir Richard klesl k zemi podařilo se Lady Elisabeth po výkřiku v nestřeženém okamžiku vytrhnout se ze sevření těch dvou banditů. Vrhla se k zemi, kde ležel její smrtelně raněný manžel. "Richarde, neopouštěj mě." zašeptala vějícím se hlasem, těsně skloněna nad jeho bledým obličejem. Muž spočívající na prašné zemi pootevřel oči a v nich měl nevidoucí pohled. Pokusil se zvednout ruku, aby ji pohladil po tváři, ale neměl již dost sil a jeho paže opět klesla k zemi. Promluvil na svou ženu tichým ochraptělým hlasem. "Miluji tě Elisab...." jeho rty již nedořekly jméno ženy, neboť život ho nadobro opustil. "Bože né!" vzlykla nešťastně Lady Elisabeth. Vzala tvář milovaného muže do dlaní a políbila jeho ústa na rozloučenou. Když byla takto skloněna nad ním, všimla si vedle ležící manželovi dýky. ' Teď, nebo nikdy.' pomyslela si. Sebrala dýku, začala se zvedala ze země a pak zaútočila na vůdce lupičů Gerika. "Vy mizerný bastarde." vykřikla rozzuřeně a se vší odvahou se ohnala po něm lesklou dýkou, kterou svírala ve své drobné dlani. Čepel prosvištěla vzduchem a rozřízla mu košili, ale nezranila ho. Neměla už další příležitost opětovně zaútočit, protože Gerik jí hravě dýku vyrazil z ruky. Chytil její zápěstí a hrubě jí stočil paži za záda a přitáhl si Lady k sobě. Druhou rukou stisknul její něžné hrdlo a drsným hlasem promluvil do ženina levého ucha. "Vypadá to, že náš úlovek umí nejen pěkně prosit, ale taky vystrkovat ostré drápky." jeho hlas byl nepříjemně chraplavý a protivný. "Jak se zdá máme tady pěkně divokou dračici." poznamenal úlisně Gerik. "To se nám líbí, že je to tak chlapy?" dodal. Otrhaní muži souhlasně pokyvovali hlavami a mručeli. "Jo, to máš pravdu Lišáku." přitakal jeden z nich. "Vidíte? Mí muži se na vás již velmi těší, takováhle žena jako vy se nám do ruky dostane jen málokdy." pronesl oplzle. Povolil stisk svých rukou, odstrčil ji od sebe a surově s ní smýkl do prachu cesty. Lady Elisabeth se ocitla na zemi tak rychle, že si to ani nestačila neuvědomit. Dopadla těsně vedle bezduchého těla svého muže. On již nežil, ale udusaná hlína se dál obarvovala rudým odstínem jeho krve. Při tom pohledu jí vyhrkli do očí slzy. "Zvedněte ji a pořádně držte." přikázal svým mužům Gerik. Ošuntělí chlapy Lady Elisabeth uchopili, zvedli ze země a postavili na nohy. Pěvným stiskem svých hrubých rukou ji drželi jako ve svěráku, když k ní přistoupil Lišák Gerik. Chňapl po sametovém živůtku jejích šatů, dýkou nařízl látku, silně škubnul a roztrhl živůtek až k pasu. Zůstala jen spoře oděna do bělostné spodničky. Hleděl na ni nestoudně chladnýma modrýma očima a pohledem ji přímo hltal. Natáhl ruku a chtěl se dotknout její hebké pokožky. "Neopovažujte se na mě sáhnout, těma svýma špinavýma rukama. Vy zpropadený grázle, nebo..." nedořekla svou námitku, protože ji pevně chytil za čelist, že nemohla mluvit. Zle se na lady podíval. "Nebo co? Ublížíte mi snad?" zeptal se posměšně Lišák Gerik. Poté ji násilně políbil na ústa. Nemohla se bránit, sevření těch mužů bylo pevnější než předtím. Gerik se odtáhl se škodolibým úsměvem. "Tak co teď uděláte?" otázal se jí s posměškem. Elisabeth udělala věc, která se k ženě v jejím postavení zásadně nehodí. Zhnuseně a s odporem plivla vůdci banditů do obličeje. "Ty mrcho." zaklel Gerik, když si otíral tvář do rukávu a vzápětí na to jí uštědřil políček s takovou silou, až se jí uvolnil pramen vlasů z dosud perfektního účesu. Tohle už malá Jenny nemohla snést, nechtěla se dívat, jak ti zlý lidé ubližují její matce. Duncan ji neudržel, vytrhla se mu a vyšla zpoza stromu. "Mami! Nechte ji být!" ozval se najednou tenký dětský hlásek. Všichni upřeli pozornost jejím směrem. Mezi stromy ve vysokém kapradiní asi padesát metrů od nich spatřili stát malou dívenku. Gerikovi chladné, kruté, modré oči se pohledem střetli s jejími smaragdově zelenými. "Jenny utíkej." zakřičela Elisabeth na dceru a Gerik ji opět surově uhodil. Zpoza stromu vyběhl vyšší a o něco starší chlapec. Popadl děvče za ruku a dal se s ním na úprk. "Chyťte! Zabijte ty děcka!" rozkázal Lišák Gerik svým nohsledům. "Lanci zastřel je." dal příkaz muži na hnědákovi. Ten poslušně přikývnul, vytáhl kuš z pod pláště a pobídl koně vpřed. Děti běželi seč jim síly dovolily. Jenny málem kapradí švihalo do obličeje, neboť v těch to místech bylo téměř stejně vysoká jako ona. Duncan ji postrkoval před sebou a pobízel ji ke spěchu. "Rychle Jenny, rychle. Utíkej, běž, nezastavuj se." popoháněl ji. "Já nemůžu Duni." namítla udýchaně jeho sestra. "Musíš. Nefňukej a běž." přikázal jí. Kůň s jezdcem je začal dohánět. Jenny běžela hlouběji do tmavého hvozdu. Kroky jejího bratra, jenž byl za ní se začali vzdalovat. Ohlédla se za sebe. Duncan viditelně zpomalil. Jezdec, pustil otěže, napřímil se v sedle, zamířil kuš a stiskl spoušť. Kuš vystřelila, vzduchem zasvištěl hbitý šíp. "Duni!" zakřičela Jenny bratrovo jméno. Varování však přišlo pozdě. Duncan ucítil ostrou bolest, která mu vystřelovala do celého těla. Zakolísal, pohlédl do předu před sebe na svou mladší sestru. " Běž Jenny, utíkej!" zavolal na ni z posledních sil. Ještě setrvačností udělal pár kroků a pak se bezvládně skácel k zemi do lesního podrostu. Ze zad mu trčel šíp z jezdcovi kuše. Jenny na to vyděšeně zírala. Kůň se pohyboval směrem k ní a jezdec si za jízdy opět natahoval kuši. Otočila se a dala se do běhu. Utíkala mezi stromy pryč, co nejdál od něj a od jisté smrti.


celkové hodnocení autora: 94.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 21		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Auril	22.01.2010, 10:38:50

Je trošku škoda, že se dá dopředu vytušit co bude následovat v další větě, ale asi jsem momentálně naladěna na stejnou notu, v níž je napsán tento příběh, takže... takže vlastně nic:))


ze dne 22.01.2010, 12:22:23
Annún: Děkuji :-)

Fenrir	18.01.2007, 10:50:44

chyby to srážejí jakože moc...pěkný popisy, ale na můj vkus příliš mnoho klišé jako vystřiženejch z prakticky libovolnýho filmu (chlípníci/násilníci drží ženu, ta jednomu z nich plivne do tváře, políček...mi přijde jako bych to někde viděl asi tisíckrát), srdceryvné výkřiky... ale když se odstraní ty chyby a vymyslíš něco originálnějšího, mohlo by to být zatraceně příjemné čtení .)


ze dne 18.01.2007, 19:50:41
Annún: Promiň, že skrytizuju tvůj komentář. Ale je to můj stil a můj příběh a já si do něho budu psát políčků a různých klišé kolik budu chtít. A příběh nějak začít musí. Každý má nějaký vkus, jednomu se to líbí a jinému ne. Víš zkus zapřemýšlet a vymyslet něco originálního co ještě nikdo nikdy nevymyslel a neslyšel. Můžeš mi věřit, že je to fakt zatraceně těžký. Jinak o chybách vím a snažím se je od stranit.

amazonit	01.11.2006, 17:58:33

ano, příběh má spád,nenudil mě a vtáhl do dění:o))je tam sice pár chyb,ať už gramatických nebo v opakování slov...ale myslím, že to nejsou žádné katastrofální prohřešky, které by se nedaly odstranit:o))


ze dne 01.11.2006, 18:24:16
amazonit: Annún, to je jasné:o)) myslím, že ti ten spád vydrží, máš dobře našlápnuto:o))


ze dne 01.11.2006, 18:21:55
Annún: S těmi slovy se to občas stane, ikdyž se snažím je obměňovat a nebo pro ně najít v hodné nahrazení či synonymum, někdy se mi tam, ale prostě nic lešcího nehodí.


ze dne 01.11.2006, 18:19:01
Annún: Děkuji za komentář, doufám, že mi ten spád, který nenudí přetrvá až do konce příběhu.

Luciena	01.11.2006, 13:41:02

Je tu v textu hodně gramatických chyb. Také stavba jednotlivých vět není často příliš šťastně zvolena. Pasáže s popisem boje jsou velice kostrbatě popisované a možná by se bez nich čtenář dost dobře i obešel. Přesto příběh jako takový má děj a spád. Proto hodnotím za 3 - což znamená "dobré".


ze dne 01.11.2006, 17:31:41
Annún: Děkuji i za tu 3, určitě je to lepší známka než jsem dostávala z češtiny ve škole. O té gramatice vím, ale nedaří se mi ji vypilovat. Mě se ta má stavba vět líbí, možná, že pro ostatní je to trochu zvláštní styl. No ty bojové scény, dá se říci píšu poprvé, takže nejsou dokonalé, ale bez nich by to nebylo ono.