» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska neotáčí světem."

F. Jones

počet přístupů: 2141687

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Velký slovník začínajícího hudebníka - kap.4 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Velký slovník začínajícího hudebníka

Filip Schneider	publikováno: 30.04.2011, 19:29

Vim, že omluva za dlouhou prodlevu je v mých perexech již lehce okoukaná, dva měsíce jsou i na mě moc. Těm, kteří již zapomněli příběh, bych jen krátce zrekapituloval, aby předešlé kapitoly nemuseli číst znova. Zatím jsme založili kapelu, pak nějaký bláboly o kytaristech a pak jsme našli zkušebnu.


	Seděli jsme s Radimem Pod Svícnem nad Kozlem. Asi tak uprostřed. Byli jsme zabráni do hluboké debaty o současné situaci ve vládě. Dokázali jsme takhle kecat hodiny a většinou jsme tak i činili. Naše názory na většinu věcí se lišily do té míry, aby bylo možné se přít, ne však natolik, abychom si chvílemi nemohli společně zanadávat. Myslim, že to bylo těsně poté, co jsme oběsili několik politických stran a zavedli osvícenou diktaturu, nebo... jo, určitě to bylo hned potom, protože vim, že nám právě nesli pátý pivo... no, zkrátka jsem se, jak už to tak bývá, vydal směrem toalety. Všim jsem si však až příliš pozdě, že právě v místech, kde nemělo stát nic, stálo něco a to něco stálo tak šikovně, abych si o to mohl bez obtíží skopnout malíček u nohy. "DO %#$@^&%$ Radime, proč tu máš tu bas...", nedomluvil jsem, neboť oba naše zraky se kvapně stočily k hodinám nad barem, aby zjistily krutou pravdu. Ručička, které jsme tak moc věřili, že se nachází někde mezi devátou a desátou večerní, ukazovala tři odpoledne. Fakt, že gentleman může pít až po páté odpolední by nás tak něděsil, už na jarním koncilu dejvických gentlemanů jsme se shodli, že při cyklickém počítání času je vlastně každá denní doba po páté odpolední (dokonce již po mnoha milionech různých pátých odpoledních). Ne, v tom by problém nebyl, horší bylo, že už jsme hodinu a půl měli být na zkoušce. Tedy jsme dopili, zaplatili, vymočili, vyrazili. Petr dorazil až za dalších dvacet minut, neboť mu prý ujela tramvaj. Představil jsem mu Radima, našeho basáka. Dochvilnost - Podstatné jméno, rod ženský, vzor: Kost - Ačkoli jde o jeden z nejčastěji propíraných pojmů v kapelních diskusích a hádkách, shoduje se drtivá většina rockologů, že jde o naprostý mýtus. Většinou jím argumentují ti, kteří přišli pozdě, proti těm, kteří přišli později. Existují ve světě rock'n'rollu případy, kdy se u jedinců chronický smysl pro dochvilnost vyvinul. Bývá považován za hudební patologii, neboť přináší utrpení nejen dochvilnému jedinci, ale i celé kapele. Akutní smysl pro dochvilnost je oproti tomu úkazem relativně běžným, zejména před koncertem (viz pozdější kapitoly). Rytmická sekce - Dle typu hudebního souboru se velmi mění množství i obsazení rytmické sekce, v rockové kapele však většinou tento termín označuje dvojci bubeník-basák (popřípadě kontrabasák). Ač si vzhledově nejsou jejich nástroje ani trochu podobné, mají k sobě velmi blízko tím, co hrají. Oba jsou zde pouze jako nutný podklad pro eskapády kytaristů, zpěváků a dalších melodických hráčů. Oba tyto nástroje vytváří u jejich hráčů jistý důvod k depresi, každý z nich trochu jiný. Basák je na podiu dobře vidět, málokdo jej však slyší. Je naprosto klíčový pro zvuk kapely, nevyřve-li si však sólo, či neslapuje-li (Slap- zvláštní technika mlácení do strun, která z běžného basového dum-dum-dum udělá boing-boing-pink, narozdíl od dum-dum slyšitelné), nedokáže nikdo z diváků poznat, co vlastně hraje. Basákovy chyby pozná jen školený profesionál a pouze pokud uprostřed písně přestane hrát úplně, všimne si většina posluchačů, že ta kapela zní najednou nějak divně. Bubeník oproti tomu vidět skoro není, zato slyšet je dobře. Ocenění dojde jen tehdy, vyřve-li si dvacetiminutové sólo, či jedná-li se o metaláka, který většinou rytmu příliš nepobral a ani neměl kdy, protože od chvíle, kdy má bicí se učí jen trrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr na dvojkopák (a pokud ani kombinace obou předchozích aspektů nestačí, může hodit bicí na mechanickou konstrukci, která s ním bude točit ve vzduchu- viz Joey Jordison). Mimoto je však bubeník asi největším otloukánkem kapely, když hraje dobře, nikdo si ho nevšimne, když udělá sebemenší chybku, sklízí nevýslovnou nenávist a opovržení, protože "rozhodil celou kapelu". Nezřídka je seřván i když hraje správně, právě když to někdo jiný podělá - "měl poslouchat a přizpůsobit se". Je-li celkový zvuk kapely špatný, je skoro vždy obviněn bubeník. Také je terčem nesčetného množství hudebnických vtipů. Možná právě tento společný osud mučedníků vytváří mezi bezvýznamným brumlačem za basou a universálním viníkem za bicíma zvláštní pouto, které sice není úkazem pankapelním, vyskytuje se však velice často. Projevuje se společným chozením do hospody, vzájemným utvrzováním, že jsou oba pro kapelu naprosto nezbytní a tajným spikleneckým výsměchem ostatním. Nuže, konečně jsme dorazili do zkušebny a otevřít neskutečně komplikovanou sestavu zarezlých zámků a zarezlejších mříží nám trvalo jen deset minut. Postavil jsem bicí, osázel je činely, kluci se zapojili do aparátů. Vyrovnali jsme hlasitosti tak, aby nástroje i mikrofony přeřvaly bicí, Petr si nastavil všech pět efektových krabiček a pak nám oznámil, že musí bejt za dvacet minut na Pankráci. Sbalili jsme všechno, zamkli zkušebnu a šli s Radimem Pod Svícen. "Napoprvé docela dobrá zkouška, co?", usmál se Radim a věřte nebo ne, v té větě bylo jen asi 20% ironie.


celkové hodnocení autora: 92.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	25.04.2011, 21:26:20

Zdravím. Další část pojednávající o hudební teorii (i praxi - těžký život hudebníka) je zde. Čtenáři, kteří se pohybují v hudebním prostředí (ať už jako fandové, či rovnou hudebníci) tento textík nejspíš ocení, pro ostatní (více zvědavé a zvídavé čtenáře) může být přínosem. Sám jsem rád, že jsem se zase něco dozvěděl nového. Tato oblast umělecké tvorby mne naprosto míjí - přestože také rád poslouchám dobrou muziku, která lahodí lidskému uchu. ;-) Protože jsem narazil na stejný nadpis jako u minulé části, musel jsem se podívat i na Tvůj předešlý text. Netuším, zda jde o chybu (překlep) či pokračování třetí kapitoly, zůstanu u druhé varianty, protože jednotlivé části jsou poměrně krátké. (nakonec i autoři by si měli dávat pozor na číslování svých textů - viz názvy kapitol) Dohromady není tento textík špatným čtením, jsem zvědavý, jak se vyvrbí (jak po stránce "odborné", tak po stránce "příběhové"). Vášeň ke hraní a muzice je znát! Hezký večer přeji. P.S. Na vyloženou práci šotků jsem nenarazil, padlo mi do oka snad jen toto: -- "DO %#$@^&%$ Radime, proč tu máš tu bas..." Snad dobrá dvojka neurazí. (nemám čas se hádat se svým druhým Já, jakou známku dát) ;-)


ze dne 25.04.2011, 22:17:04
Šíma: Ano, myslel jsem ony "klikiháky"! ;-) Občas autoři píší v "azbuce", či jiným písmem, které SASPI nežere, popřípadě vkládají obrázky, to vše udělá v textu nepěkné shluky znaků či písmen... Tož tak... Nadpis by měl jít "teoreticky" opravit "adminy", ale nic neslibuji! ;-)


ze dne 25.04.2011, 21:59:56
Filip Schneider: Ahoj, za dvojku děkuji. Nadpis byl překlep, měla to bejt 4, ale to je fuk. Šotka jsem asi nepochopil, pokud jde o klikyháky, tak mělo jít o cenzuru sprostých nadávek... Dík za rychlou publikaci.