obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Koule z češtiny aneb principy demokracie ::

 autor Adam Axl Rose publikováno: 27.04.2011, 14:43  
 

„Zase má kouli z češtiny. Já nevím, po kom to děcko je. Víš, kdo je učí češtinu?“
„Ne.“
„Ta kráva Schnitzelbuchová...“

„Adámku.“ Cink. „Copak tě zajímá na rozhovoru těch dvou mladých maminek?“
„Proč se učíme češtinu? Tato otázka mi provází celý život. Vždyť to není můj rodný jazyk. Je to stejně obtížný, jako se učit španělsky nebo čínsky. Proč bychom měli všichni mluvit stejně? Stejný slovosled, stejná intonace, stejné citoslovce, stejný tvrdý ý na konci. Já nechci být stejnej. Chci mluvit a psát, ve své mateřštině. Rád druhé poslouchám, protože jejich řeč mi o nich mnohé prozradí. Nemám potíž jim rozumět, i když sou dávno pryč. Jazyk je živá věc. Nelze ho vsadit do mříží. Vyvíjí se. Žádný jazyk není mrtvý, dokud nezemře jeho poslední mluvčí, a přesto může žít dál. Proč se ptáš dědečku? A vůbec, kde ses tu vzal?“
„Víš, já su kouzelnej dědeček, ale nesplním ti tři přání, i když to vypadá, že svou hlavu používáš nejen na ovládání stolice. Od toho máš Hospodářské noviny, Vlastu a Hustlera. Místo toho ti povím tři skutečné příběhy, které by tvému filozofování mohly pomoci.“

Utrhl sem již mnoho listů v kalendáři od doby, co mi můj dědeček vyprávěl historku, která se v našem rodu dědí z generace na generaci a já ji nyní předám tobě.
Můj prapraprapraprapraprapraprapraprapra, teď nevím, jestli počítám dobře, prostě praprapraprapra praděda, který žil v jeskyni a neuměl ještě psát, jako ostatní členové harmonicky žijícího kmene rád kreslil po stěnách mamuty. Ovšem byl mezi nimi jeden, kterému říkali Velký Šulín, a ten do všeho rejpal. Neuměl malovat, neuměl lovit, ba ani neuměl donést dříví k ohništi, ovšem v kecání do všeho byl mistr. Hnedle byl u jednoho, a že má nakreslený kly v úhlu 58,4° od temene hlavy, přitom mají být 61,1°. Hnedle u druhého, že má málo chlupů na ocase. Jinému zase vytýkal, že má sice kly v ůhlu 61,1°, ale vzhledem k celkově nakreslené velikosti mamuta se jedná o nedospělého jedince a ten má mít kly v ůhlu 59,7°.
Čas běžel a všichni si lámali hlavu, co udělat s Velkým Šulínem, až jeden filuta přišel s návrhem, že se zvolí vůdce, který kmenu bude určovat, co a jak, a ostatní se tomu podřídí, aby mohli šťastně a pospolitě žít.
Proběhlo mnoho rozhovorů, protože nevěděli, jak si vůdce zvolit. Ale jednomu z nich to začalo najednou více přemýšlet než ostatním, tak přišel s návrhem, že ten s nějvětším penisem bude vůdcem. Ano, tušíš správně. Velký Šulín najednou pocítil ambice.
Opět uteklo spousty vody, protože nemohli přijít na způsob změření svých přirození. Jak posléze prověřila historie, každý panovník nám dal něco dobrého. Díky Velkému Šulínovi si můžeme užívat kratochvíli orálního sexu.
Ještě na jednu skutečnost upozornil můj prapraprapraprapraprapraprapraprapra, zase nevím, jestli počítám dobře, prostě praprapraprapra praděda. Do roka se kmen nezvykle rozrostl a mezi některými chlapy se šuškalo, že určitě došlo k nekalé soutěži a někteří byli ženskými ještě jinak přeměřováni.
Od té doby se mnozí z pokolení hlásí ke krvi Velkého Šulína a nesou dál pochodeň jeho odkazu.

„Takhle to tedy dědečku chodí v demokracii?“
„Adámku, ty znáš nějakou nedemokratickou společnost?“

Nyní ti povím něco z dob počátku psaného slova.
Traduje se, že z Byzantské říše přišli společně Cyril a Metoděj, ale není tomu tak. Můj prapraprapraprapra, teď nevím, jestli počítám dobře, prostě praprapra praděda, který žil na haberské stezce v místě, kde přecházela přes údolí řeky Jihlava, zažil příchod staříka, zvaného Cyril, od Humpolce. Cyril byl velmi oblíben u stařen, zpříjemňoval jim společnost u draní peří, neboť neustále pátral po novém a vhodném brku. Cyril jich měl nesmírnou spotřebu, protože neustále něco čmáral na pergameny. Stařeny byly nadšené z jeho hry, kdy jim ukazoval jejich vyřčená slova ve znacích, kterou pojmenoval abeceda.
Tentýž můj prapraprapraprapra, teď zase nevím, jestli počítám dobře, prostě praprapra praděda, mluvil i o jistém mladíkovi Metodějovi, který přišel od Pelhřimova, a udělal revoluci ve volnočasovém žití mladých osadníků. Po jeho příchodu do osady náhle a nevysvětlitelně mizelo odrané peří. Až časem, po přistižení jednoho málo fyzicky zdatného klučiny, vše rázem bylo osvětleno. Metoděj naučil omladinu dělat z peří štětce, kterými čmárali krví zvěře na otýpky chatrčí různé znaky.
Můj prapraprapraprapra, teď nevím, asi počítám dobře, prostě praprapra praděda, ještě povídal, že nedlouho nato se sešla rada osadníků a dumala o uplynuvších událostech, až dospěla k názoru, že každý bude pojmenován dle Metodějových nápisů na chatrči a zavedla úřad zvaný matrika, kde bude užito Cyrilometodějovské písmo. Jen na jednom se nemohli dohodnout. Jak Cyril, tak Metoděj, měli abecedu sestávající z 26 písmen. Všechna písmenka byla stejná, akorát na znaky I a Y. Starší osadníci se přikláněli k Cyrilovu I, ale mladší protestovali, že Metodějovo Y je umělečtější a přínosnější. Střední generace osadníků viděla kvality písma jak v Cyrilovi tak Metodějovi. Dokonce se našlo pár stařenek, které se dušovaly před bohem, že i Cyrilova abeceda občas oplývala tvrdým I.
Za svůj krátký život sem se setkal i s jinými zvěstmi. Jiní říkají, že šlo o Cypřiše a Mojmíra z Königsbrunnu, další zas že to byl otec a syn, někteří tvrdí, že šlo o převlečené ženy, nějakou Cynthii a Melissu. Každopádně pravda je ta, o které již neuslyšíš.
A tak dodnes si mnozí lámou hlavu, kdy se přiklonit k Metodějovi a kdy k Cyrilovi, kdy k Mojmírovi a kdy k Cypřišovi, kdy k Cynthii a kdy k Melisse, a kdy kdo ví ke komu dalšímu.

„Kde je tedy dědečku pravda?“
„Adámku, a kterou pravdu potřebuješ slyšet?“

Do třetice všeho rozumného. Znal sem jednoho Jana přezdívaného Bolavá pusa. Byl to takový obyčejný člověk jako já, jako ty.
Jan měl manželku, měl dvě děti, měl dům, měl práci, měl automobil, měl co jíst, měl co pít, i na sebe si měl co vzít, aby neprochladl. Ale chodil furt zamračený, slova málo prohodil, a když už, tak jen láteřil na dobu a na pány.
Tuhle sme se s Janem potkali v jedné hospůdce u jednoho stolu a několika párů piv. Jan posléze začal vyprávět o svých trápeních.
Co prý děti stojí peněz, potřebují nový počítač, novou hru Sim's, nový mobil, nové oblečení, nové lyže, nové CD Rihanny, nové CD Lady GaGa, nové DVD Harryho, nové přenosné DVD, novou mp3-ku, nové...
„Jane“, říkám mu, „A co tvé děti zajímá? Co mají rády?“
„Co já vím? Víš, co to všechno stojí peněz. Chci, aby byly šťastné.“
I rozpovídal se, jak vše v práci stojí za hovno. Šéf ho sere. Pořád si něco vymýšlí, a to že je špatně a tohle se musí předělat. Tady se zase má něčemu novému přiučit a tohle má udělat navíc. Ale že by přidal na penězích, to ho ani nenapadne. Naopak musí se šetřit, takže budou menší prémie.
„Jane“, já na to, „Proč si nenajdeš lepší práci? Proč nepromluvíš s jeho nadřízeným?“
„Copak se to dá? Všude je to stejný. Kurvy kapitalistický. Nemá to cenu.“
U dalšího piva přišla řeč na jeho ženu. Asi má jiného. Pořád sedí u počítače, když je Jan doma. Spolu už nespí a pořád se hádají. Shodnou se jen na chodu domácnosti, ale každý si jinak dělá, co chce. Přeci nebudou dětem kazit dětství.
„Máš ji Jane rád?“ Nedala mi zvědavost.
„Jistěže, jinak bych s ní nebyl.“
Zase prý ty kurvy poslanecký zvýšili poplatky ve zdravotnictví a nějaký podnikatel si nahrabal. Jan by jim ukázal, kdyby byl v parlamentu. Zavedl by pořádek a zametl by s těmi ničemi.
„Jane, koho si tentokrát volil?“ Chtěl sem vědět.
„Seš normální? K volbám nechodím. Co by se změnilo? Rozbít jim držku by pomohlo. A vůbec, co ty víš o životě?“
„Nic Jane, vůbec nic.“

„Třeba ví vše o životě co vy, dědečku. Proč by se měl chovat jinak?“
„Já vím Adámku, že ví o životě stejně jako já. Proč by se měl chovat jinak? Taky mám strach z neznámého. Též nevím, co bude. Taky chcu mít své děti šťastné a zaopatřené. Chci být taky radostný a vést spokojený život v páru a hojnosti. Též chcu žít! Já chci totiž žít Adámku, víš! Nikoli podmaněn přežít.“

Kam ten dědeček najednou zmizel? Kurva! Proč se dívám na svoje vlastní parte!?

Adama Axla Rose

pohřbily 30.2. léta páně 2222


Jednu knihu mi vydali a přitom udělají rozloučení s hrubkou. Nu což, aspoň něco se změnilo.

Co ty Jane? Co ty Boženo? Karle Hynku? Proč ste psali a četli?


 celkové hodnocení autora: 94.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Wojciech 16.12.2016, 9:08:52 Odpovědět 
   hm... toš... co si odnesu? tak nevím... hm...
Asi jenom poopravím, že starším z dvojce bratří věrozvěstů byl Metoděj. Konstantin byl jeho nejmladším sourozencem, byť zemřel dříve.
Ale to ostatně nemuselo platit pro Cynthii a Melissu, že?
 Masožravka 16.09.2011, 15:14:48 Odpovědět 
   To je moc pěkný průlet životem našich životů. Mě se tedy nejvíce líbila ta první povídka, neboť poodkryla tu osudovou chybu lidstva, ikdyž to třeba chyba nebyla a nebylo lepšího výběru. Díky! Pobavila jsem se.
 ze dne 18.09.2011, 11:01:52  
   Adam Axl Rose: Díky Masožravko :-)
zajímavý postřeh "nebylo lepšího výběru" ;-)
 Šíma 27.04.2011, 14:42:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Správná otázka - proč mít rád, či nemít rád, náš mateřský jazyk? A proč by tímto jazykem měla být právě čeština? Všechny tři příběhy jsou osobité a své (každý vypovídá o něčem jiném). Nejvíce se mi líbila pasáž s Cyrilem a Metodějem (či jak se ti dva jmenovali). ;-) Netuším proč, ale myslel jsem na osobu, která vymyslela čárky, tečky a háčky nad písmenky, nebyl to učitel národů pan Komenský? Ale zpátky k věci. Rozhovor dědečka s klučinou je povedený, jen netuším, zda náš hošík vše pochopí. Konec je docela překvapivý, život mnohdy jednomu proletí mezi prsty a než se naděje, hledí na své parte. Celek je vedený v humorné (černý humor?) atmosféře s jistou dávkou ironie a absurdity. Kdyby tak nejen výše jmenovaní pánové věděli, jak jsi naložil s jejich počinem. Nakonec se mi zdá, že si bereš pěkně na paškal naši rádoby "demokratickou společnost" a srovnáváš ji s dobou minulou. Lidé se vesměs nemění, pořád zůstávají lidmi (se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi). Nebylo by na škodu dát všechny tři příběhy do kurzívy (pomoci patřičného html tágu), aby byly odlišeny od obecné příběhové roviny. Trochu mi tam vadilo ono: prapraprapra, nehledě na to, že byla tato skutečnost nejednou připomínána. Pro mne byla poněkud rušivou. Nu což... Na práci šotků jsem víceméně nenarazil (viz překlepy a hrubky). Když tak kývu hlavou nad stylistickou stránkou a tématem... Snad dobrá Dvojka neurazí! ;-)

P.S. Abych jen nechválil, pozor na pravidla psaní přímé řeči!

-- „Jane“, říkám mu, „A co tvé děti zajímá? Co mají rády?“ -- „Jane,“ říkám mu, „a co tvé děti zajímá? Co mají rády?“ (znaménka píšeme před uvozovkami na konci a ne až za ně, nehledě na velikost písmene v počátečním slově u pokračování přímé řeči)

Pokud jsem něco přehlédl, určitě mě rádi doplní další čtenáři... Hezký den přeji! ;-)
 ze dne 28.04.2011, 0:17:47  
   Adam Axl Rose: Ahoj Šímo,
děkuji za přivítání i překvapivě příznivý komentář, potěšil mě, poněvadž, tak jak je běžně u lidí zvykem, nedovedou pochopit celek rozdělený v jednotlivých detailech, o čemž tato povídka je. Tys toto v podstatě rozkódoval, za což díky ( proto tam není kurzíva, páč neexistuje ani v běžném životě ;-)
Černý humor? jj vystihl si to dobře. btw. oni možná ví, a na chvíli se v těch svých hrobkách přestali vrtět ;-)
Co se týče konce, tj. "demokratické společnosti", tak to je právě to vyústění předchozích detailů celku...ono je to celé "politické", ale podnět ke vzniku byl právě v nepochopení odlišnosti "moravštiny" od češtiny :-)...proto i ty malé problémy v pravidlech
PS: kdyby byl můj komentář kapku nepochopitelný, tak to je tou kapkou tramínu :-)
 ze dne 27.04.2011, 14:45:12  
   Šíma: A málem bych zapomněl: také Tě vídám na SASPI a přeji mnoho úspěchů v literární tvorbě! Jeden se do toho tak zabere, že se nedívá vlevo ani vpravo! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Až Tvé srdce po...
Farao
Arn Dresko lll.
jindra
V mezinoci
Malíř
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr