» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel všech - přítel nikoho."

Aristoteles

počet přístupů: 2141687

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Kdo už... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Déšť přichází zevnitř

salvator	publikováno: 27.04.2011, 13:26

...téměř nezapomněl?


	Nitro svírá pocit nejistoty. Neví si zcela rady, jak s tím naloží. Snad bude čekání stačit, snad čas, ve svých širokých dlaních schová, jako už častokrát, zpustošení. Nitro ještě váhá opustit místa, kde se zrodil jeho původ. Větve jsou již osekány, zbývají kořeny. U velkých stromů to bude hodně těžké. Mraveniště se hemží dál. Co na tom, že ještě včera bylo o půl metru vyšší. Není důvod se tím hlouběji zabývat. Je třeba hledět dopředu a zůstat ve vědomé nevědomosti. Postaví se vyšší, novější, lepší... co jiného... Zase se rozsvítí světla, spousty světel. Noc bude opět dnem. Proč by to nemělo být takové, jako před tím? V otevřeném tenkém sešitku probíhá souboj na život a bytí. Kdesi v dáli se ozývá starý hlas a vyzývá účastníky nesmlouvavým tónem k odpovědi. Jeho síla se však rozmělňuje do členitosti místa, kde dřevěné mosty zůstaly stát na cestě plné rozkvetlých kovových květin. Místa jsou odkrytá. Duše, oči země, se již netřesou... chladem. Okvětní lístky opadávají pořád stejně, jen, nezůstávají již na stejných místech, jako už od nepaměti.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 27		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ziriant)	29.04.2011, 22:09:19

Co jiného můžeme dělat, než své staré nostalgie zahřát, když se třesou (chladem)? Na zahřátí existuje přece tolik způsobů... A slova, ta patří k těm nejpříjemnějším. Tady myslím splnily svůj účel.


ze dne 02.05.2011, 12:15:43
salvator: Tvá slova hřejí ta moje. Děkuju Sylvie.

obaleč	27.04.2011, 14:46:47

Zdravím tě, řekla bych, že jsou to nejpodivnější věty co jsem kdy četla, zneklidňující a burcující, jako nejasný návod na cosi co bychom měli dělat nebo udělat my, jako lidé. Obdivuju a tiše pípnu-líbí moc!


ze dne 28.04.2011, 8:44:37
salvator: Ahoj, mé okolí mi často říká, že mé myšlenky jsou přinejmenším podivné a pro ně samotné, většinou nepochopitelné, ale já už jsem se s tím smířil. Hm, nejasný návod, v podstatě máš pravdu, ovšem je to spíše jen povzdech nad tím, s čím vlastně nemohu nic dělat, co se celku týče. Jen sem a tam malé, dílčí krůčky s milým úsměvem v odpověď. To ale stačit nejspíš nebude. Děkuju za návštěvu, Anno.

čuk	27.04.2011, 13:26:06

Je to podle mne symbolická alegorie pracující s bohatou metaforikou. Je to o člověku, jeho osudu a změnách. Duše bývá potlačena, změny ji míjí, a zřejmě je to škoda. Každý by se měl zamyslet nad tím, co je velmi kultivovaně a básnicky napsáno, a hodně mezi řádky. Je to vlastně i poselství.


ze dne 28.04.2011, 8:39:41
salvator: Díky čuku, především za rychlost vydání. Samozřejmě, ještě mnohem víc děkuji za tvé tak přesné a vystihující komentáře, vím, že se stále opakuji, ale pokud ti to nebude vadit... Nemám víc, co bych ještě řekl, díky moc. D.