obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ómalöra-41 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Ómalöra
 autor Annún publikováno: 16.05.2011, 0:11  
Další díl o Mëllindě a Dirielovi.
 

XLI. – Krásné chvíle

(tento díl je nevhodný pro mladší 18 let)

Mëllinda popíjela sladké víno a smála se Dirielovým vtipům. Jejich nálada byla veselá a laškovná. Plameny svíček se ligotaly a kapradí jemně vonělo zvláštním kořeněným aroma a i bílé kvítky vydávaly nasládlou vůni. Voda v podzemním jezeře byla hladká a klidná, jako vyleštěné obsidiánové zrcadlo. Elf s elfkou seděli naproti sobě, hleděli si do očí, drželi se za ruce a v druhých svírali číše. Čas večera, který vládl venku, pomalu ubíhal a přecházel v hlubokou noc, ale oni to nevnímali, protože uvnitř hory panoval stále stejný jas, takže nebylo poznat, zdali se stmívá či rozednívá.
Diriel odložil číši na deku, natáhl ruku a klouby prstů ji pohladil po tváři. Mëllinda přivřela oči a naklonila hlavu blíž k jeho ruce, protože jí jeho dotek byl velmi příjemný. Chvíli hladil něžnou dívčí líc, a poté se dotkl jejích krásně vykrojených rtů. Prstem obkroužil měkkou křivku Mëllindiných úst a ona tu zkoumající špičku prstu políbila. Otevřela oči a zadívala se do Dirielových zelených tůněk. Elf položil ruku na elfčinu tvář, naklonil se k ní a políbil ji, tak něžně, jak jen to uměl.
Byly to polibky lehounké jako závan větru a hravě jemné. Mëllinda mu je oplácela stejným dílem. Škádlivě jeden druhému oždibovali rty a lehce hladili. Zasněně se na sebe dívali a usmívali. Víno uvolnilo jejich smysly a zábrany. Mëllinda se od Diriela nechala něžně konejšit. Zajel jí prsty do vlasů a zručně jí přitom masíroval pokožku na hlavě, což bylo velice příjemné. Pak jí pohladil ušní boltce a lalůčky. Polaskal je a Mëllinda tichounce zavzdychala a pokusila se k němu víc přitisknout, aby mu byla co nejblíže. Diriel nic nenamítal, naopak byl rád a hned si ji k sobě přitáhl a sevřel v objetí. Nejdřív ji líbal jenom něžně, ale pak se začaly jejich polibky prohlubovat, vášnivět a intenzívnět.
Diriel, aniž by odtrhl své rty od jejích, ji objal, zvedl z deky, na níž po ni uspořádal piknik, a přenesl ji na kožešinové lůžko. Tam ji velice opatrně položil a posadil se vedle ní.
Dále Mëllindu líbal a jeho ruce zkoumaly každičký centimetr její líbezné tváře, sledovaly linii jejího obočí, skrání, nosu, úst i brady, a pak letmým dotekem přejel po kontuře jejího hrdla, až do prohlubně mezi vzdouvajícími se ňadry.
Kopíroval každičký záhyb a rýhu na Mëllindině krku. Elfka omámeně zaklonila hlavu, aby mu umožnila lepší přístup ke svému hrdlu, čehož Diriel rád využil a drobnými polibky nejdřív posel její líčka, bradu, a pak se přisál k obnažené šíji. Obratné prsty si vyhledávaly cestičky po jemné kůži krku na mírně obnažená ramena a zpět. Mëllinda měla slastně přivřené oči a vychutnávala si každý jeho citlivý dotek, zatínala mu prsty do ramen a přitahovala si ho k sobě.
„Jsi nádherná, Mëllindo. Tak sladká, něžná, kouzelná,“ zašeptal jí do ucha zbožná slůvka a políbil citlivou kůži těsně pod boltcem.
Mëllinda si povzdechla a mžourala očima. Tohle se jí líbilo. Zbožňovala pozornost, kterou jí věnoval. Pátravé ruce prozkoumávaly horní část elfčina těla, a pak až skoro nesměle vklouzly do kulatého výstřihu a dotkly se vršku jejích prsou a lehoučce zavadily o zatím ploché hroty bradavek. Vzdychla si a i ona se pustila do pomalého prozkoumávání jeho pokožky. Vsunula dlaně pod měkkou látku jeho tuniky a přitiskla je k hřejivému tělu. Diriel přiložil svou ruku na její, kterou měla umístěnou těsně nad jeho srdcem.
„Mëll, myslela jsi to vážně onehdy v noci? Jsi skutečně připravená na tak vážné rozhodnutí?“
Přikývla, něžně se pousmála a volnou rukou učinila pár gest.
‚Ano, myslím, že ano.‘
„Nechci tě do ničeho nutit anebo dělat něco proti tvé vůli,“ pronesl tiše s vážnou tváří a přiblížil obličej k jejímu, jakoby ji chtěl políbit, ale neudělal to a řekl: „Záleží mi na tobě. Nemusíme na nic chvátat, já klidně počkám tak dlouho, jak budeš chtít. Vím, co sis prožila a proto přestanu, kdykoliv budeš chtít, ano?“
Přitakala hlavou na srozuměnou a zagestikulovala:
‚Věřím ti. Do ničeho mě nenutíš, Dirieli. Je to mé rozhodnutí. Chci být s tebou.‘ Palcem pohladila pokožku na elfově hrudi. ‚Polib mě,‘ vyzvala ho gestem.
Diriel přijal její výzvu a ústy se přisál k jejím rtům. Byl to překrásný, dlouhý, vřelý polibek plný něhy a citu. Usmála se na něj tím svým milým a líbezným úsměvem. Vypadala nádherně, tmavá modř šatů dokonale podtrhovala sytou barvu jejích očí. Zlaté vlasy se jí leskly ve světle svící. Uchopil drobné sponky a vytáhl je ze zlatých loken a rozpustil je.
Byla tak půvabná a roztomilá. Sklonil se k ní a posel Mëllindě tváře, hrdlo a odhalenou část hrudě kolem výstřihu drobnými polibky. Rukama šátral po látce živůtku, až našel to, co hledal: skryté zapínání.
Obratnými prsty začal rozepínat háčky, jež držely její živůtek pohromadě. Když s tím byl hotov, snadno jí stáhl volné rukávy z paží a obnažil elfčina ramena a paže. Sundal jí horní díl šatů k pasu a odhalil tak bělostná ňadra s temně růžovými terčíky. Mëllinda se zachvěla, když zaznamenala jeho lačný pohled. Diriel si toho všiml a vzal ji za ruku.
„Třeseš se. Není ti zima?“ otázal se starostlivě.
Zavrtěla hlavou a rozrušeně se nadechla.
‚Ne, ale můžeš mě zahřát.‘ Napnula ruce, uchopila ho za paže a přitáhla si ho k sobě a políbila jej.
Diriel se přitiskl svou zatím ještě zahalenou hrudí k její. Jemná tkanina lehce dráždila Mëllindinu odhalenou pokožku na prsou. Elf se o ni třel, v rukou svíral její obličej, opětoval jí polibky a prsty si pohrával s jejími ušními lalůčky. Mëllinda mu zavzdychala do úst a vzrušivé záchvěvy se jí šířily do celého těla. Pak se jednou rukou dotkl jejího odhaleného ňadra. Perfektně mu padlo do ruky, jako by bylo stvořené přímo pro něj.
Lehce ho hladil, mnul a prsty dráždil tuhnoucí poupátko. Snažil se být ve svém milostném počínání velmi mírný a pozorný, aby ji nějakým hrubším dotekem nevystrašil. Poté se začal věnovat i jejímu druhému ňadru a přitom ji stále líbal na ústa. Mëllinda přejížděla dlaněmi po Dirielových ramenech. Bylo to opojné, ale chtěla víc. Chtěla cítit jeho kůži na své a mocné provazce svalů pod ní.
Zasunula dlaně do výstřihu elfovy tuniky, roztřesenými a trochu neohrabanými prsty rozepla několik stříbrných přezek a uvolnila si cestu k jeho hrudníku. Během chvilky mu tuniku sundala a odhodila ji stranou. Nyní byli oba nahoře bez a tiskli se k sobě. Kůže se třela o kůži, hruď lnula k hrudi a Mëllinda se tetelila blahem, protože tohle ještě nikdy nezažila. Nikdy předtím nezakusila romantický večer, něhu a vroucné objetí zbožňovaného milence.
Diriel opustil její ústa, a polibky posel sametově hebkou pokožku jejích prsou a obzvlášť věnoval svou něžnou péči jejím bradavkám. Líbal je, laskal jazykem, sál, oždiboval a hladil dlaněmi. Mëllinda se pod jeho doteky svíjela, vyklenula záda do oblouku, přerývavě oddychovala a srdce jí poplašeně tlouklo vzrušením. Prsty vpletla do elfových plavých vlasů a přitlačovala si jeho hlavu ke své hrudi, a povzbuzovala ho tím, aby pokračoval dál. Diriel se nenechal příliš dlouho pobízet. Putoval polibky z jejích krásně vytvarovaných ňader dolů a svlékl jí zbylou část oděvu, takže před ním zůstala ležet jenom tak, jak ji všemohoucí stvořil. Nemohl se na ni vynadívat. Tolik se mu líbila. Její tělo bylo hodno uctívání. Rukama hladil Mëllindinu pokožku na žebrech, bocích, bříšku a zároveň ji líbal.
Dostal se touto průzkumnou poutí až na rozhraní podbřišku a třísel. Tady si povšiml dlouhé, tenké a již vybledlé jizvy. Byla to památka na operaci, kterou provedl Ewerion, aby jí zachránil život. Prstem přejel po celé délce jizvy a polaskal ji svými rty. Podíval se na Mëllindinu tvář. Měla pootevřená ústa, vzrušeně dýchala a oči měla zavřené. Diriel se rozhodl, že ji bude uctívat jako bohyni. Přejel rukou po délce jejích štíhlých nohou, lehounce dlaní zavadil o plavými chloupky porostlý trojúhelníček v jejím klíně, a pokračoval zase nahoru. Cítil pod dlaněmi její napnuté svaly. Věděl, že jí hlazení dělá dobře, přesto nebyla úplně uvolněná, jako by podvědomě čekala, že se stane něco nemilého. Musel tyto vnitřní obavy rozehnat. Když se dostal rukama k elfčiným ramenům, naklonil se k jejímu uchu a zašeptal:
„Jsi příliš napjatá, má drahá. Důvěřuj mi.“ Pak ji velmi jemně přetočil na břicho. „Uvolni se a nech se unášet na vlnách těch krásných pocitů.“
Elfka si dala zkřížené paže pod tváře a snažila se řídit jeho pokynem. Diriel se posadil na paty vedle jejího boku a šikovnýma rukama zkušeně mnul a masíroval ztuhlé svaly na jejích ramenou, šíji, zádech, páteři a v kříži. Krouživými pohyby hnětl, hladil a konejšil. Mëllinda se po nedlouhé chvíli začala uvolňovat a tichounce slastně vrnět, jako když přede kočka. Zdála se mu být mnohem víc poddajná a vláčná.
Spokojeně si povzdychla a Diriel se pousmál. Dál pokračoval v něžné masáži, ale tentokrát se přesunul na zadní stranu jejích nohou. Mnul a masíroval její drobné kotníky, pak lýtkové a stehenní svaly. Věnoval jim pečlivou pozornost. Postupoval po jejích údech nahoru k jejímu zaoblenému zadečku. Dlaně měl položené na zadní straně stehen a palci hladil citlivou kůži na jejich vnitřní straně. Lehce, svádivě laskal sametovou pokožku a pak palci zavadil o prohlubeň mezi jejími oblými půlkami a zajel jedním prstem směrem k nejtajnějšímu ženskému místu. V tu chvíli Mëllinda opět ztuhla, ohnala se paží, aby odstrčila jeho zkoumavou ruku a v mžiku se otočila na záda, takže mu hleděla do očí. Diriel byl její reakcí překvapen, ale zároveň si povšiml, že vypadá poněkud vyděšeně.
„Dělal jsem něco špatně? Ublížil jsem ti snad?“ otázal se, protože si nebyl jist, co zapříčinilo její odtažitou reakci.
Zavrtěla hlavou a rukou udělala drobná gesta.
‚Ty ne.‘ Povzdechla si a oči se jí orosily. Posadila se, skrčila nohy, objala kolena pažemi a položila si na ně hlavu.
„Když ne já, tak kdo?“ položil jí otázku, ale v ten moment mu to došlo. „Ach už vím, byl to Rindon, že? To on, viď?“
Přikývla a najednou si připadala zahanbeně a měla pocit, že by se potřebovala zakrýt. Diriel si všiml její nervozity, chápal to, a tak se natáhl za sebe. Vzal tenkou deku a přehodil ji přes ni. „Je to lepší?“
‚Ano, děkuji. Promiň, to ty vzpomínky. Moc mi ublížil.‘
„To je v pořádku, Mëll, nemusíš o tom mluvit,“ pohladil ji konejšivě po vlasech.
‚Já chci,‘ odznakovala v odpověď.
„Dobře, proč ses lekla? Co se tedy stalo?“
Mëllinda se natáhla a vzala jeho ruku do své, potřebovala cítit oporu. On se na ni hřejivě usmál, to jí dodalo odvahu. Vymanila svou ruku z jeho a začala pomalu gestikulovat, aby jí Diriel rozuměl.
‚Manžel nikdy nebyl citlivý. S ním to vždycky moc bolelo.‘
„On tě nikdy něžně nepohladil? Nelíbal, nelaskal a nedal ti potěšení?“ Teď byl trochu překvapený Diriel, i když potom, co slyšel od Eweriona, by se asi divit neměl. Takový bezcitný muž, který nenáviděl elfy a zlost si vybíjel na své ženě, kterou si koupil, nemohl mít něhu v srdci.
‚Ne, on myslel jen na sebe,‘ odvětila znakovou řečí.
„To mě mrzí.“
‚Mě také. Naposledy to bylo nejhorší. Já nechtěla. Přivázal mi ruce k posteli. Otočil mě na břicho. Tahal mě za vlasy a pak….‘ ruce se jí zarazily ve vzduchu, protože to nedokázala dokončit.
Dirielovi však došlo, jaké slovo mělo následovat. Teď už mu bylo jasné, proč ho od sebe odstrčila. Vrátila se jí totiž vzpomínka na to, jak ji nebožtík manžel zneuctil.
„Ach, děvčátko moje malé. Pojď ke mně.“ Natáhl ruce, zvedl ji z kožešiny, přesunul si ji na klín a přivinul do náruče.
Mëllinda se k němu přitiskla a též ho objala. Tolik potřebovala jeho blízkost. S ním se cítila v bezpečí. Diriel ji pohupoval v náruči a hladil její rozechvělá záda.
„Asi bude lepší, když to odložíme na jindy. Dnes na to nejsi připravená,“ zašeptal a políbil ji do vlasů.
V ten moment se Mëllinda od něho odklonila a v jejím výrazu bylo vidět odhodlání. Zagestikulovala rukama:
‚Já jsem připravená, a ty též. Čekala jsem dlouho. Chci být dnes tvou.‘ Vzala jeho obličej do dlaní a vášnivě ho políbila, aby to potvrdila.
Diriel jen stačil zalapat po dechu. Takovýhle ohnivý polibek od ní nečekal. Mëllinda ho jednou rukou objímala kolem krku, náruživě ho líbala, a druhou rukou odhodila deku, kterou ji zahalil. Pak mu přiložila ruku na nahou hruď, nesměle se ho dotýkala, hladila ho a prsty si pohrávala s plochým terčíkem, v jehož středu započala duřet bradavka.
Neměla v milostných záležitostech moc zkušeností, přesto se tím nenechala odradit. Ano, Dirielovo tělo na ní reagovalo, což se jí líbilo. Cítila zvláštní moc, která jí dodávala odvahu směle pokračovat v průzkumu mužského těla.
Pomaličku dlaň přemístila z hrudi na krk a odtud na citlivou pokožku pod jeho uchem. Prsty přejela po obvodu ušního boltce a Diriel vzrušeně zasykl do jejích úst. Každý její dotek ho burcoval a napínal. Rozbouřená krev se mu pomalu shromaždovala v jisté části těla pod pasem.
Přiléhavé nohavice mu za chvíli byly poněkud těsné. Elfka ještě několikrát prsty polaskala jeho ucho, a pak líně sjela od krku, přes hruď a břicho dolů a přiložila zvídavou ruku na jeho klín, kde cítila probouzející se mužství. Boule na kalhotách rostla s každým i sebemenším pohlazením. Mëllinda nervozitou rozechvělými prsty uchopila tkanice elfových kalhot a začala je neobratně rozvazovat, aby ho mohla osvobodit.
Pořád se líbali a Mëllinda se jeho úst vzdát nehodlala. Jen co rozmotala kličku a povolila vázání, zajela rukou pod napnutou látku a přiložila dlaň na mohutnící úd. Diriel zaúpěl přes rty, jenž měl stále přitisknuté k Mëllindiným. Odtrhli se až po hodné chvíli, celí udýchaní a rozechvělí vzrušením.
„Dobře, je-li to tvé vroucné přání, rád ti ho splním, má nejdražší. Ukážu ti, jakou slast milování přináší, a vynahradím ti vše, o co tě ten bídák připravil. Poznáš, jak báječné může sdílení tělesného spojení být. Připravím tě o dech, zastavím tvé srdce, a ty se rozplyneš jako pára a rozprskneš jako hvězdný prach. Budu tak něžný a pozorný, že z toho zešílíš. To mi věř,“ vyhrožoval jí s všeříkajícím úsměvem.
‚Nemluv! Ukaž mi to!‘ odvětila znaky.
Diriel již nic víc neřekl. Rychlým pohybem ze sebe shodil nohavice a nyní i on byl jen v Adamově rouše. Mëllinda si ho pečlivě prohlížela v zelenomodravém světle, které vládlo v jeskyni. Byl nádherný, mužný, krásně stavěný, a přitom štíhlý jako topol. Tělo, které by mu mohl závidět i bůh. Plavé plasy mu splývaly po ramenou i zádech a ve světle jeskyně měly takový zvláštní namodralý nádech, jako když se slunce zrcadlí ve vodách jezera. Zelené oči mu jiskřily a zářily jako blyštící se drahokamy. Povzdechla si a její oči sklouzly k čnícímu kopí, jež bylo obklopeno porostem světlých chloupků, jinak nikde jinde na těle žádné ochlupení neměl.
Elfka nad tím přímo božským pohledem nasucho polkla, olízla si horní ret a kousla se do spodního. V ten mžik se k jejím rtům přisály Dirielovy a započal nový polibkový souboj, při kterém se jejich jazyky smyslně proplétaly a zkoumaly. Oba vyluzovali zvuky vášně, rukama se objímali a hladili. Jejich těla se třela od hrudí až po kotníky.
Jakmile se Diriel nabažil jejích úst, zahájil průzkumnou pouť po povrchu jejího těla. Drobnými škádlivými polibky posypal Mëllindino útlé hrdlo, krční jamku, klíční kosti, ňadra, žebra, bříško, jizvu na podbřišku, až se dobral k jejímu ochmýřenému klínu, kterému nyní hodlal věnovat největší pozornost. Opatrně prsty počechral houštinku a fouknul do ní. Mëllinda se usmála. Diriel se na ni podíval s pozvednutým obočím a ochraptěle pronesl:
„Jen se směj, za chvíli tě smích přejde.“
Přiložil dlaň na venušin pahorek a jeden prst zanořil do jemné úžlabinky jejího ženství a pomaličku s ním jel dolů. Mëllindě se vytratil úsměv z tváře, zatajila dech a hruď se jí prudce zvedla vzrušením. Diriel se spokojeně usmál a pokračoval dál. Nejdřív jen zlehka hladil povrch jejího ženství a probíral se zlatými chloupky, aby ji příjemně naladil.
Elfčin dech se o poznání zrychlil. Cítil, že začíná sálat a hořet rozdmýchanou vášní. Tak tedy prstem okusil její připravenost a opatrně rozhrnul vlhké okvětní plátky její růžičky, aby se dostal ke středu její touhy. Mëllinda se zachvěla a tělem jí proběhly vzrušivé mrazivky.
Byla vlhká a horká. Párkrát přejel bříškem prstu po vstupu a v zápětí ponořil celý prostředníček do její jeskyňky a Mëllinda přerušovaně zasykla a vzdychla. Zkušeně začal pohybovat prstem dovnitř a ven a palcem dráždil zduřelý pupen touhy. Elfka se začala svíjet, vzdychat, trhavě lapat po dechu a její klín se instinktivně započal pohybovat proti jeho ruce. Diriel jí druhou rukou snadno roztáhnul nohy, aby se mezi ně mohl uhnízdit. Sklonil hlavu, do chřípí nasál její kořeněnou vůni, prstem stále v pravidelném intervalu pohyboval sem a tam a pak ji políbil na vlhkou mušličku. Mëllinda ze sebe vyloudila překvapené zajíknutí, což znamenalo, že se jí to zamlouvá, a elfovi to dělalo radost.
Několikrát ji políbil a posléze ji na tom nejcitlivějším místě polaskal jazykem. Zaslechl opět několik trhavých vzlyků. Sklonil obličej k jejímu klínu a pustil se do krásného milostného mučení. Líbal ji, laskal rychle kmitajícím jazykem a dráždil prsty. Mëllinda vzlykala, ňadra se jí mohutně zdvihala, záda propínala do oblouku, zatínala prsty do kožešin, pohybovala boky a dech se jí zrychloval a krátil. Diriel vypozoroval, že se blíží k vrcholu, pozvedl hlavu, aby se mohl podívat jak elfka prožívá onen okamžik. V tu chvíli se Mëllinda pustila jednou rukou kožešiny, přesunula ji na jeho, která ji stále dráždila v klíně. Myslel si, že ho chce odstrčit, ale místo toho ho spíš nutila, aby ještě přidal.
„Chceš víc?“ zašeptal rozrušeným hlasem a spokojeně se pousmál nad její dychtivostí.
Přikývla. Tak tedy přidal, k jednomu prstu připojil druhý a třetí.
„Lepší?“ otázal se s úsměvem. Opět přikývla, ale stále ho držela za zápěstí a ponoukala ho, aby zrychlil tempo vnikání.
Kdyby jen mohla mluvit, tak by nejraději křičela ‚rychleji‘, cítila zvláštní pocit, který se rozlíval celým jejím tělem, ale stále to nebylo ono. Potřebovala víc, ale nějak nevěděla co to víc je. Něco jí však říkalo, že on to ví. Neustále tlačila na jeho ruku, aby ji zasouval hlouběji a rychleji.
Diriel se uculil její nedočkavosti a náruživosti. Vůbec si neuvědomovala, jak je vášnivá a smyslná. Přesně mu dávala najevo, co potřebuje a on jí to hodlal dát. Pohyby jeho ruky se zrychlily a za pár vteřin již cítil, jak se vnitřní svaly jejího těla tepavě stahují kolem jeho prstů a pak Mëllindě unikl z úst dlouhý, téměř zmučený sten.
Ochabla a chvěla se, zato jeho tělo bylo připravené a napnuté k prasknutí. Její vyvrcholení ho vzalo natolik, že málem taky dospěl k vrcholu, ale naštěstí se ovládl. Vyjmul své prsty z jejího lůna, přesunul se těsně vedle ní a položil jí ruku na citlivé břicho, které se při doteku jeho ruky instinktivně stáhlo a zas povolilo. Celá se mírně chvěla, dech se jí zklidňoval a oči měla stále zastřené doznívajícím orgasmem.
Pohladil ji po vlasech a přitiskl své rty na její a láskyplně ji políbil. Ona mu polibek opětovala a na jeho rtech ochutnala svou chuť, která mu na nich ulpěla. Bylo to tak zvláštní a vzrušující. Opustil její sladká ústa a zahleděl se na ni.
„Líbilo?“ Přisvědčila hlavou a omámeně se pousmála. „Tohle byl jen začátek, miláčku. Máš dost síly na pokračování, krásko? Protože já jsem víc než připraven.“ Vzal její ruku a přiložil si ji na svůj mohutně se dmoucí pyj.
Mëllinda sevřela prsty kolem sametově hebkého údu a přejela po něm nahoru, dolů a zas nahoru, kde palcem polaskala vlhkou špičku. Diriel slastně zasténal, a Mëllinda druhou rukou udělala pár znaků.
‚Myslím, že ano.‘
Tato odpověď Diriela velmi potěšila. Znovu ji políbil na ústa a rukama hladil její rozpálené tělo, aby ji opět dostatečně vzrušil a ona zvlhla na těch správných místech. Nerad by jí svým vpádem ublížil. Věděl, že je to už hodně dlouho, kdy byla naposledy s mužem, takže to pro ni bude jako poprvé. ‚Musím být velice opatrný a jemný,‘ opakoval si v duchu, když se pomaličku přesouval nad ni.
Koleny jí lehce rozevřel do široka nohy a naznačil jí, aby je pokrčila, že tak to bude pohodlnější. Poslechla ho. Podpíral se lokty, aby ji příliš netížil a přitisknuti byli k sobě pouze od pasu dolů. Mëllinda cítila, jak se proti jejímu ženství vzpíná Dirielův úd a zlehka se špičkou dotýká vstupu do jejího lůna. Ten pocit ji vzrušoval, rozechvíval a najednou se už nemohla dočkat, až ho ucítí v sobě. Pohnula boky, ale Diriel se zlákat nedal.
„Nespěchej, miláčku, nerad bych ti ublížil.“ Přenesl váhu jen na jednu ruku a druhou sáhl do jejího rozkroku, aby se přesvědčil, že je dostatečně vlhká a připravená. Byla mokrá a sálala jako kamínka, což ho velmi těšilo. Vrátil ruku na původní místo. „Možná to bude zpočátku nepohodlné, ale za chvíli se to zlepší. Kdyby se ti něco nelíbilo nebo tě to bolelo, prostě cokoliv, zastav mě, odstrč mě, ale já se budu snažit, aby sis to co nejvíc užila.“
Mëllinda byla dojatá jeho starostlivostí. Ach, kéž by mu mohla říct, jak si ho váží, a jak ho má ráda. Důvěřovala mu, a věděla, že s ním se jí bude milování líbit za všech okolností. Diriel ji políbil a pomaličku vklouzl do její jeskyňky. Nejdřív jen špičkou, aby věděla, co se děje, o pár vteřin později přitlačil a vnikl o dalších několik centimetrů hloub. Měl co dělat, aby se nepřestal ovládat, když ho obklopilo příjemné těsno jejího žhavého těla.
Slíbil jí však, že bude opatrný a pozorný, a hodlal to dodržet. Po několika dalších vteřinách přitlačil ještě víc a vklouzl do jejího lůna celou svou délkou a Mëllinda jen tiše překvapeně zalapala po dechu, když ucítila, že ji naplnil. Konečně byl v ní. Jejich těla se spojila v jedno, a bylo to úžasné. Jen leželi zaklíněni v sobě, nehýbali se a vychutnávali pocit neuvěřitelné intimní blízkosti.
Pak se Diriel opatrně pohnul, aby zjistil, zda se její tělo již přizpůsobilo jeho. Už nebyla tak těsná a sevřená, ale uvolněná. Usmál se na ni.
„Jsi perfektní, Mëll, tak báječně se k sobě hodíme, zapadáme do sebe jako dva dílky jedné skládačky,“ špitnul zastřeným hlasem. „Jsi měkoučká,“ políbil ji na ústa. „Jsi žhavá jako slunce,“ znovu ji políbil. „Máš oči jako nejhlubší oceán a já v nich chci utonout,“ povzdechl si vzrušeně, políbil ji a pohyboval mírně boky nahoru a dolů. Spojoval je a zase rozpojoval. „Nedovol mi to, Mëll, zachraň mě. Buď můj záchranný pás. Jsi můj anděl.“
Líbal ji, a ona mu polibky opětovala. Objala jej kolem krku a prsty zapletla do jeho dlouhých plavých vlasů, aby si elfovu tvář mohla přitáhnout co nejblíže ke svým rtům. Jejich těla se pohybovala v naprosté souhře, vlahý pot začal pokrývat jejich pokožku. Srdeční tep se zvyšoval, dech zrychloval a zkracoval. Diriel ji líbal, vnikal do ní ve zrychlujícím se tempu a sledoval její oči, které na něho upírala. Pak odsunul jednu ruku mezi jejich těly, aby mohl pohladit nejcitlivější bod Mëllindina ženství.
Elfce se přitom doteku rozšířily zorničky vzrušením a trhavý dech se ji zajíkl v hrdle. A když se po pár vteřinách nadechla, bylo to, jakoby se rozvzlykala. Hladil ji, přirážel, líbal ji, a ona mu vzdychala do úst. Z hrdla vyluzovala nesrozumitelné zvuky, které dávaly znát, že se jí tento akt vášně nadmíru líbí. Po chvíli Diriel již cítil, že se Mëllinda uvnitř chvěje a přichází další vyvrcholení.
‚Dirieli!‘ křičela v duchu, ale ve skutečnosti jen němě otvírala ústa, neslyšně vyslovovala jeho jméno a vzdychala.
Princ hodil rázem všechny zábrany za hlavu a dal průchod své nespoutané vášni. Přidal na rychlosti a ona během pár vteřin zaklonila hlavu a z úst jí vyšel dlouhý přerývavý vzdech a lapání po dechu. Tělo se jí nekontrolovatelně roztřáslo a vnitřní svaly se tepavě svíraly. Stahy jejího bouřlivého orgasmu Diriela v mžiku též přivedly k vyvrcholení. Zaklonil hlavu a se zasténáním jejího jména ji zaplnil svou životodárnou tekutinou a zhroutil se na ni. Leželi těsně přimknutí k sobě, Diriel spočíval hlavou na jejích vzdouvajících se prsou a cítil, jak se stále mocně chvěje doznívajícím vyvrcholením.
O chvilku později se z ní skulil na měkkou kožešinu a přitáhl si ji k sobě do náruče. Bylo mu jako by se vznášel, tak báječný pocit s žádnou ženou ještě nezažil. Spokojeně se usmíval a hladil její rozpálenou kůži. Natočil hlavu a pohlédl na tvář své němé milenky, ale to, co viděl ho zarazilo a úsměv se mu vytratil. Elfka měla zavřené oči, po tvářích jí stékaly slzy a opuchlé rty od líbání se jí chvěly. Nadzvedl se na lokti, aby jí lépe viděl do obličeje a dlaní se dotkl její od milování zrůžovělé tváře.
„Mëll, miláčku,“ špitnul zastřeně starostlivým hlasem. „Jsi v pořádku? Ublížil jsem ti snad?“
Trhavě si povzdechla, víčka se jí zachvěla, a pak se na něho podívala a zamítavě zavrtěla hlavou.
„Tak proč pláčeš, zlatíčko?“ otázal se nechápavě.
Mëllinda popotáhla, pozvedla ruce a začala znakovat.
‚Bylo to,‘ zarazila se a hledala to správné slovo. ‚Víc než úchvatné.‘
Usmál se. „Proto ty slzy? Já se lekl, že jsem byl hrubý.“
‚Ne, to jsou slzy štěstí,‘ odvětila gesty a usmála se.
„V tom případě klidně plakej, krásko moje. Pojď ke mně, a já tě udělám ještě šťastnější, tak jako jsi ty učinila mě.“
Položil se vedle ní, přitulil ji ke svému rozehřátému nahému tělu a přehodil přes ně tenkou deku. Ležela v elfově objetí, tiskla se k němu a hlavu měla položenou na jeho nahé hrudi a on hladil její paži. Spočívali takhle dlouho. Najednou Diriel přerušil to mírumilovné ticho a promluvil:
„Mëll, já slyšel tvůj hlas.“
Nadzvedla hlavu a upřela své modré studánky do jeho zelených očí a zračila se jí v nich otázka.
‚Jak to?‘
Položil jí ruku na tvář.
„Nemám zdání. Vím, že nemůžeš mluvit, a přesto jsem slyšel, jak voláš mé jméno. Nebylo to nahlas, ale slyšel jsem tě ve své hlavě, ve svých myšlenkách. V té jedné jediné chvíli jsme museli být propojeni i dušemi. I když tě nikdy neuslyším promluvit nahlas, budu si tvůj hlas pamatovat v mysli, protože nyní ho znám. Zněl mi krásně, jako něžná píseň. Nikdy dřív jsem líbeznější neslyšel, a už ani neuslyším. Tohle naše milování bylo to nejneuvěřitelnější, jaké jsem kdy zažil,“ svěřil se jí.
Tahle poklona ji nesmírně zahřála u srdce, a tak zagestikulovala:
‚Já to říct nemohu. Bylo to mé první opravdové, ale zato úžasné milování.‘
„Vždyť já jsem si toho vědom, a věř, že nebylo poslední,“ zašeptal slib a políbil ji.
Mëllinda se uvolnila a poddala se jeho vábivému laskání. Držel ji v objetí, hladil, konejšil, líbal, a věnoval jí tu nejněžnější péči, jaké byl schopen. Poté se milovali ještě jednou, a nakonec příjemně vyčerpaní usnuli ve vzájemném objetí.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 06.10.2011, 14:26:30 Odpovědět 
   Moc pěkné, citové, něžné. Možná bych to místy trochu proškrtal a udělal to kratší. Je to však jen můj názor. Jinak se mi to líbilo.

P.S. hodně mě pobavilo slovo ligotaly. Je to hned na začátku a asi tam mělo být mihotaly, že?
 Šíma 24.05.2011, 15:53:33 Odpovědět 
   Zdravím.

Pasáže jak vystřižené z červené knihovny, napsáno však s citem a vkusem. Osobně to hrdince přeji, zažila si své. Co napsat ke Tvé "jisté upovídanosti"? Máš svůj styl psaní, přehršel detailů nemusí sednout všem čtenářům, avšak o to více se mohou "vložit do příběhu". Jinak přenechám patronaci Eky, přestože je poněkud přísnějším čtenářem (nežli moje maličkost). Hodně zdaru v další tvorbě - ať se daří. ;-)
 ze dne 24.05.2011, 22:11:23  
   Annún: Děkuji Šímo, jsem ráda, žes zůstal mým věrným čtenářem.
 Ekyelka 16.05.2011, 0:11:04 Odpovědět 
   Zdravím.

Jak bych to... Tenhle díl mi přijde coby doplňkový. Jistě, je napsaný s vášní a emocemi (kterým opět unikla sem tam čárka), posunuje vztah mezi oběma elfy, ale to je asi tak všechno. Začínám si říkat, jestli bych neměla patronaci předat Šímovi, protože zůstávám stále stejně nespokojená s nadbytkem slov. :)
Jsem však jen redaktor, takže jakékoliv hlubší posouzení ponechávám na čtenářích.
 ze dne 16.05.2011, 8:24:48  
   Annún: Díky Ekyelko.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Zakázaná láska
Drakulaura
Zrada - část 11...
ivanka.suhinka
TROJITÝ NELSON ...
olda
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr