obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Dva psi ::

 redaktor čuk publikováno: 01.11.2006, 11:00  
Třetí minipovídka na téma: podivný vypravěč z pouti vypráví podivný příběh o dvou odlišných subjektech
 

Dva psi.
Mám dogu.
Když člověk prodává po poutích lákavé věci, vždycky se někdy někdo najde, kdo chce nakoupit za pět prstů v noci.
Doga se jmenuje Jan.
Když člověk v ohrožení zavolá: Jane! a objeví se doga, útočník čeká, že vzápětí se zjeví hromotluk, a dá se na útěk dřív než může čtyřnohý Jan zasáhnout. Doga Jan je skvělá.
Mám i docela malého psíka Honzíčka, kterého jsem nekoupil, ale kterého jsme se ujali. Já s Janem.
Tehdy na počátku noci se k mé maringotce, která měla tu smůlu, že byla nejblíž městečku, přiblížila řvoucí dvojice: On křičí: vyženu tě i s tím tvým chlupatým hajzlem! Ona křičí: vyženu tě i s tím tvým chlupatým hajzlem!
Navzájem se snaží nabančit si důchodcovskými holemi, nejvíc by jich schytal psík, kdyby nebyl tak mrštný. Měl svou hrdost, nesnažil se jim utéci.
Když se dvojice přiblížila, stáli jsme s Janem výhružně proti ní. Psík zaběhl pod mohutné Janovy tlapky a odtud vyplazoval jazyk a posměsně poštěkával. Jan výhrůžne zavrčel. Promluvil jsem, za příspění Jana, s tou rozhádanou dvojicí. Uklidnili se, odcházeli dokonce do sebe zavěšeni. Po psíčkovi ani nevzdechli a on po nich.
Doga Jan nově příchozího přátelsky olízla, on se na ní usmál, a snad proto dostal jméno Honzíček. Trochu jsem přemýšlel, čím mi bude tento zběhlík užitečný. Byl. Když mi něco zapadlo pod maringotku nebo kamkoliv, kam Jan prackou nedosáhl a já jsem nechtěl nebo ani nemohl lovit smetákem, vždycky to byl Honzíček, kdo se protáhl a čumákem před sebou zapadlost dostrkal ven. Kdyby neměl dobráckou povahu, byl by zdatným myšilovem. Dobře hrál přítulnost i prosebnost k váhavým zákazníkům, kteří pak méně s koupí váhali. Dělal mi docela zvláštní prospěšnou imidž. Janovi byl dobrým společníkem. Dlouho spolu rozmlouvávali psí řeči. Snad až filosoficky. Když si někdy spolu vyjdou na procházku, lidé se mohou potrhat smíchy nad tou tak rozdílnou a přitom důstojnou dvojicí. Honzíček se vyplatil. Nebylo to ani třeba. Měl jsem ho rád, i když kolegové se mu pro jeho superkříženost někdy posmívali. Dokud si ho ani oni nezamilovali.
Jednou, opět na počátku noci, ale v jiném městě, už jsme byli na odjezdu, všichni už měli sbalené své sakypaky a někde se slezli k oslavě štace, slyším dětský křik. Jako když na nože bere. Nezodpovědný otec, který měl na starosti sotva chodícího chlapečka, s ním zabrousil do hospody, tam se zhulákal a nyní hledá křivolakou cestu domů. Nevšiml si hluboké úzké jámy, snad jakési sondy. Chlapeček do ní zapadl, do nedosažitelna. Když jsme tam doběhli, chlapeček ztichl. Byla chladná noc. Otec definitivně odpadl a propadl se do nevědomí. Nevěděl jsem co dělat. Honzíček věděl. Skočil do té jámy, přičemž obratně zbrzdil ten pád. Začal chlapečka ohřívat svým tělem a olizovat mu tvářičku trochu zkřivenou šokem. Podíval se na mně pohledem, z kterého jsem vyčetl rozkaz. Běžel jsem pro lano, Jan stál na stráži s výrazem naprostého zděšení ze své mohutné nemohoucnosti. Přinesl jsem lano a hodil ho do díry. Honzíček si lano přišteloval k chlapečkově límci a obé vzal do tlamky. Oba jsem se značným funěním vytáhl ven. Chlapečka jsem uložil na kavalec, kde se dalšího ošetřování ujal Jan. Opilce jsem zpacifikoval před maringotkou. Honzíček si chladil tlamku v misce s vodou. Opilcovu manželkou jsem zavolal opilcovým mobilem. Autem tam byla v cukuletu. Chlapečka, který už povřískával, mateřsky objala, zabalila do deky a láskyplně, byť proti předpisům, uložila na přední sedadlo. Nezvedeného otce jsme vcelku nešetrně zatáhli na zadní sedadla renaulta. Paní v županu mi děkovala. Řekl jsem něco v tom smyslu, že by měla poděkovat… kdepak jsi, Honzíčku? Zalezl do nejnepřístupnějšího kouta a odtud na mne vyplazoval jazyk a cenil zuby. Byl to skromný psíček, pravý džentlmen a přitom velký frajer. Škoda jen, že Jan i Honzíček jsou oba „muži“ a nemohou mít spolu potomky.
Že se vám ten příběh nezdá být pravdivým? Prosím, jak račte. Ale je hezký a plný lásky, alespoň já si to myslím. Lásky, která se v dnešní světě pomalu stává nepravdou. Smutnou. A naše smyšlenka, byla-li jí vůbec, je snad veselá a i trochu příkladná.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 31 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 kity 13.08.2007, 20:21:52 Odpovědět 
   Mě se to líbilo hroooozně moc. Akorát mám obavu, abych tohle dílko až ho hodím do oblíbených nějak nepochroumala... ;o) Vážně mě to zahřálo u srdíčka... A ten pejsek mohl být mimořádný Šímo... :o)
 ze dne 14.08.2007, 6:35:03  
   čuk: Jsem rád za citlivá srdíčka a mám rád nadsázku k potěšení. Díky za komentář
 Šíma 08.08.2007, 17:17:33 Odpovědět 
   Zvířátka mám rád! Jen ten pejsek (malý) mi připadal poněkud moc chytrý (rozumný)! Že by to byl komisař Rex? ;-)
 Mathew 12.04.2007, 21:08:34 Odpovědět 
   Moc se mi líbí ta kompoziční dualita objevivší se v tolika rovinách. Opravdu skvělé. =o)
 Eifelovka 11.11.2006, 16:55:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amiq ze dne 01.11.2006, 11:18:49

   Není to špatný- je to výborný!
 Eifelovka 11.11.2006, 16:54:42 Odpovědět 
   Moc milá a pěkná povídka!
 Amiq 01.11.2006, 11:18:49 Odpovědět 
   Neni to spatny. 2
 Luciena 01.11.2006, 11:00:13 Odpovědět 
   Povídka je milá a působí na mě, jako by ji opravdu vyprávěl nějaký muž z pouti... Jen by to sneslo ještě přebroušení některých vět.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Normal
Katsushiro
Martínek
Govrid
Třpyt
Raba
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr