» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo žije z naděje, zemře hlady."

Walter Benjamin

počet přístupů: 2141687

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Koupel ::

diprimalex	publikováno: 03.05.2011, 15:31

Vychrlit všechno.


	/A/ Proklatá doba, nejde to říct tohle je doba jako každá má svá úskalí, kopce, propasti, závratné výšky Jako každá doba obohacující, chtějící vysát ze všecho živého až do dna energii a vyzpívat nejvyšší tón Nezapomínat na hesla a slogany blátivé vichřice, udusanou trávu, Ginsbergovo Kvílení, Kerouacovu Cestu nesnažit se zabít ducha doby, doby co je jako každá jiná zarytá do mozků současníků Neohlížet se a přece nezapomenout neopomíjet a nesnažit se opakovat Můžeme zápolit a hrát si s cigaretou v koutku úst, skládat básně a psát bouřící texty za pózu vyměnit duši snažit se dosáhnout nezměrného když pomalu zahalujeme kavárnu v dým a ulice oblékáme do černého kabátu noci Zalíbená slova a obraty co napsal život, kradmé poohlídnutí a šukat a hulit a chlastat tak obecně známou věcí přivádět k úžasu okolí tak se opakovat a opakovat a zapisovat třísky a úlomky ze života co jsme si vysnili /B/ Naberu směr a dech a skočím na tramvaj co zaparkovala před barákem nejsem v americe, san francisku jsem v praze v maličký zemi nechci to vychutnávat není šumění není klid žasnu nad rychlostí když klopýtám po kolejích Zazpívám na dobrou noc na Národní třídě poohlídnu se po lidech co jen tak koukaj a doufaj že nechci další korunu do klobouku co si vymyslej ve svý fantaskní hlavě. Nemyslím na vlasy co mi rozčepejří vítr když tam tak stojím u tramvajovejch zastávek meju si nad tímhle vším ruce uprostřed plácku a usmívám se jak mi huba narostla a tyčí se, kolem dokola všude budovy co přebíhaj do neuvěřitelnejch perspektiv Řadím se do další fronty bezbřehejch romantiků očekávajících od života kouzla čekajících ve vošuntělym saku a roztrhanym svetru že nebudou jako další neofilosof co vypije flašku vína zazpívá si utrhne růži, nakecá hromadu sraček a vodejde s aplausem vod stolu z hospody 4. cenový kategorie Život je utopie, vnímání jenom zápornej subjekt v rovnici o dvou neznámejch tě dusí to telecí chování to udusaný nebe na zemi to udusaný peklo všechno co by se ode dneška dalo čekat tak ubíhá a plyne nocí i dnem ráno i večer v sobotu i neděli Nezbejvá nic než popojet o kousek dál doklokotat, klok,tdtdtdtdtfdtfd Silnice se kroutí div ti nevleze pod kola tramvaje drtí a drtí zpívají písničku co už objevili před staletím míjíme pomníky velikánů, mužů co neměli strach a žen co měli odvahu a srdce burcuje, snaží se vodemknout boží mříže div nespadneš ze zábradlí jak prolamuje svět Pak zastávka a zase zvoní, útěky do známa, Zastávky míhaj se, červená bílá U koně na Václaváku fetky a Japonci skupujou svět Zabíjej už pohledem Vyvražděj z tebe to co topí Za litr, za kilo podle toho co bys chtěl prodaj ti na gramy výhodnej nákup a skončíš s lehkou ženskou ve sportbaru co má votevříno nonstop Tohle nejni ten život o kterym ti svetrovitý filosofové mluvěj hloubka je jinde v týhle době i jinde vlastně se nic nemění jen slova a zní a každým slovem zaznamenáš ozvěnu Pokračuj neboj se vyšplhej nahoru a projeď se na Šemíkovi vždyť Václav ti ho s radostí půjčí V pasáži Světozor na zmrzlinu počkáme za 12, za 18 za dvacku a teď za celejch 24 ceny se měněj KURVA kde na to má člověk brát utrácíš, schováváš si pětikačku veřejný záchodky míň nestojej ani v centru ani na podělanym vokraji Prahy Vyhejbni se McDonaldu, koukni se do výkladce, huby nenažraný v ruce svíraj, v ruce jako v kleštích svíraj gumovou housku s plátkem sýra Americkej luxus výroby dovoz z číny jenže ty záchodky jsou překrásný To jediný se americký kráse nedá upřít splachovadla eňo Ňuňo luxus jen se okem kochej Modrozelený světlo máš pocit že musíš bejt jistě feťák Světlo tady všude nevědomky - ovlivňuje chování a máš pocit že pokud si nepíchneš přejede tě auto a cítíš jako kdyby ti jehla projela žilou ikdyž víš že bys to nikdy neudělal Ucítíš ten záchvěv a při potácení z toalety přemejšlíš jen nad tim jak nevypadat jako fetka. To by nebylo kvalitní zboží vod lidí co se snažej urvat bohatý cizince na drahej hašiš co vobsahuje místo trávy jenom kusy vobarvenýho polystyrénu a vyfukuje z hlavy všecko co ještě stihli zaslechnout Nikdy to neutichne, vřava je nekonečná tramvaje barevný rozmlžený neonový nápisy co by se mohli objevit i v roce 50 a jazzové trubky v kavárnách co nastiňujou minulost Pseudo, Pseudo, Pseudo ukřižovala bych atmosféru drasticky na kůlu jako Ježíše a zatopila pod ní marijánkou ať si před smrtí ještě aspoň užije Droga je pozitivum per exitus snížit se na jednoduché instinktivní pohnutky podpořit zvíře co hryže do vohrady vylejt si konečně naivitu z hrudi obepnout pažemi hrad a milost, svobodu slova propichovat vidlema co ti půjčí ďábel a chce po tobě několik splátek a u východu se pak dozvědět že jseš v izolaci že drogy nejsou pro tebe že je lepší zmizet A seš FUČ! Vplížit se do tmy odemykat co nejpomaleji co nejtišeji to jde existovat a zahrabat se do barevnejch klubíček co jsi rozházel po pokoji když jsi ještě v něco doufal a přesto se zase probudit a sledovat jako obrovská moucha přilepená na kapce piva roztrousit všude náladu umírajícího /C/ A přece pak doufat že bude zejtra chuť na barvy nasednout do autobusu zahřát sedačku co sdílíš s celým světem před hlavu si strčit notes otevřenej na dnešnim dni a nechat další prázdnou stránku data - nejdůležitější záznam pocity, myšlení, zhoubné, opakující se koncert co začíná v šest se neodvratně blíží váže tě slib a nehodláš zklamat a netušíš jak se dokážeš vrátit domů co se asi stane a portrétovat a vystihovat a obtahvat obrysy figur co jen tak poznáš v tramvaji a jen tak vedle Ukořištěný zážitky z cizího života vypalují ti do rukou jizvy a nesou tě dál a dál Krajinou s rozčesanejma korunama rozcuchanou trávou s kozama na pastvě krávama v kravíně hlava na hlavě roh na rohu v stěsnané prostoře tak tohle je ono? Snění o zbrázděnejch lukách státech, městech, krajinách o všem o čem sníš kdy kniha ti dává moc kdy ti kniha dává sdílet něco co můžeš jen ty jseš větší a větší teď už to jde, jde se nafukovat do nezměrnejch rozměrů a ikdyž ti to nejni příjemný víš že tohle je víc než by se chtělo je to moc na tenhle mrňavej svět kdy každej chápe svoje světlo Když vysvítá a červeno zalejvá tváře okna i záclony a krajina je kontrastní tak jako vždycky ráno nemůžeš si uvědomit nemusíš bejt samotář ale měl by ses vrátit aspoň do večera udělej to očekávaj s nedočkavostí a hltaj každý další slovo ¨vždyť další aplaus tě jen vyzdvihne Neuměle to popírej tenhle svět a tuhle dobu neodporuj neodporuj sobě ani mně ani jim a radši nasávej tu vůni pampelišek a kopretin co se ti i v zimě prolíná mezi ušima Za hudby se nech vyvést do průsmyku rituálně a obřadně nasbírej tolik lístků s programem kolik máš k dnešnímu dni zubů a ukazuj a ukazuj, dej na odiv svou vlastní krásu obohacenou cizí pomocí buď tam kde se to hodí buď tam vždycky ať máš o čem a o kom ať víš po čem prahneš co se snažíš sdílet na to možná hlava nestačí Jenže je lepší zůstat a ještě chvíli poslouchat zurčení potůčku, kapky tříštící se o kamínky zveličovat maličkosti nebrat přírodu jako opak kultury pojmy co si nejsou rovny to příroda je kultura a květ dnešní společnosti, neměnit názory je jenom póza kultura je póza a celé pojmenovávání Toho, tamtoho, támhletoho, všeho mně, tebe, jeho, jí, mámy, táty, rodiny, hodnot jenom hloupá slova pro nedostatky fantazie Tak už by šlo konečně zahrabat co jsme si vykopali, co jsme mysleli že jsme vykopali hlína se sype, kamení padá hlavy se sklání k němé rozlučce pohledy cukají pod náporem pocitů usilovně čtou a snaží se co nejvíc co nejvíc aby měli pocit běsní pro to mít pocit ženou se za tím a návaly horka jim jen dokazují že jsou na omylu Ukončí bádání a zahrabou veškeré vědění pohřbí trafiky, kavárny, jazz rockovou kultura, kulturu, kameny přírodu, kravíny Konečně, barevnej autobus votvírá dveře skončí to mučení pro dnešek a možná i pro zejtřek nabere všechno co nabrat chce skřípne pozděnastoupivší a rozřízne pohybem obraz skutečnosti


celkové hodnocení autora: 88.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

amazonit	08.05.2011, 6:21:20

Omlouvám se, ale nedočetla, nešlo to...


ze dne 10.05.2011, 23:31:29
diprimalex: Ne všechno musíš přečíst ;) Takže nevadí.....

čuk	03.05.2011, 19:30:38

beatnik po x létech, pak beatnik český a nakonec romantik v kombinaci s otráveným společenským kritikem. Výlev a chrlení pocitů a pohledů je sice dlouhé, ale mně blízké.

Das	03.05.2011, 15:31:19

Hm, tu máš čerte kropáč. Zařadil jsem to třeba do poezie, neboť se mi zdálo, že centrované se to bude číst lépe. Velice rušivé jsou překlepy (nejméně 2) a chyby ve shodě podmětu s přísudkem (nejméně 3). Forma může být napadána jako blivá a průjmová, ale toto bylo nepochybně záměrem a k obsahu se to hodí. Je to bolestné a zlým ostnem to musí bodnout každého, kdo je na tomto světě alespoň trochu spokojen. I v převládajícím hnusu jsou některé obraty nesmírně poetické, ukazují, že autorky se bolestně dotýká mnoho drobností, které se většinově snažíme ignorovat. Narazil jsem na občasný záblesk spisovna, který se mezi zbytek nehodí. Celkově se dá řící, že by se dalo škrtat. Řekl bych, že jsou tam pasáže navíc - ta o kultuře, ta o prostitutkách a prodeji drog, ta o zmrzlině a cenách... ne je vynechat ale shrnout jednou větou (což autorka umí, jen se snažit) ale ty kousky jako (namátkou) "jenom hloupá slova pro nedostatky fantazie" a "zahřát sedačku co sdílíš s celým světem" a dvojsmyslné "a usmívám se jak mi huba narostla" ty jsou prostě blízké genialitě Nemám rád buřičské styly, které se samonosně vyžívají ve všem špinavém, ale zde je to velmi dobře odůvodněno a vyfutrováno postřehy i opravdovým citem. Výborně.


ze dne 10.05.2011, 23:29:53
diprimalex: Děkuji za komentář. Za chyby se omlouvám - korekturu jsem dělala na několikrát, ale přece jen tam něco zbylo. Poezie nepoezie - hranice jsou tak tenký.