» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2141687

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Ještě není čas 12. ::

phaint	publikováno: 04.05.2011, 22:02

Fantom opery má být mrtev, někteří už dokonce slaví, jiní truchlí ...
(omlouvám se za písařské chybky, ale nějak mi nefunguje náhled...)


	Hlasité bouchnutí zátky od šampaňského snadno přehlušilo šum pronikající do kanceláře divadla z okolních prostor. Zatímco řemeslníci, dělníci a zaměstnanci s větším či menším nadšením pracovali na odklízení škod, pánové André a Firmin si dopřávali malou oslavu. Šampaňské zaperlilo ve sklenicích a majitelé se jich nadšeně chopili. Tu třetí podal monseieur Firmin poslednímu z přítomných. Byl to Raoul de Chagny. „Na dobré zprávy!“ zahlaholil Firmin a sklo zazvonilo. Majitelé opery se napili s neskrývaným nadšením, vikomt po krátkém zaváhání. „Jsem plný optimismu, pánové,“ šveholil pan André a rozpřáhl paže, jakoby chtěl obejmout celý svět. „Toto je zásadní obrat, zásadní! Ach, miluji operu… ech, chci říci balet,“ zasekl se ve své ódě na radost. „Nebo jak to teď vlastně bude, vikomte?“ Raoul de Chagny pokrčil rameny. O této stránce celé věci dosud nepřemýšlel. Události šly rychleji než čekal a byl tím trochu zaskočen. Podvědomě toužil po tom, aby mohl s protivníkem svést tvrdý boj, a porazil ho díky vlastní odvaze, důvtipu, odhodlání, a zatím… „Opera bez fantoma!“ vyrazil ze sebe nadšeně Firmin. „Je fuč!“ přizvukoval André. Oba se rozesmáli a šlo jim to o to snáze, že v mezičase stačili láhev sami dopít. „Fuč!“ Raoul jim záviděl tu naprostou důvěru. Sám ještě pochyboval. Vlastně ještě dnes ráno vstupoval do policejní pitevny s jistotou, že tělo nalezené v závalu podzemní chodby nemůže být v žádném případě tělem Ducha opery. Příliš velká náhoda. Příliš brzy. Když spatřil ostatky, zapochyboval o vlastních pochybách a v duchu připustil, že Leverelovi křivdil, když mu vytýkal nedostatečný popis mrtvoly. Nebylo totiž co popsat. S hrdlem staženým hnusem poslouchal, jak soudní lékař recituje z protokolu to své "muž, mezi 30 a 40 lety, vysoký 180 až 190 cm, tmavovlasý…“ „Přesnější by asi bylo říkat osmdesát kilo masa, nejspíš lidského,“ blesklo vikomtovi hlavou a pokřižoval se. Zřízenec na vedlejším stole rozložil svršky, tedy spíš části toho, co z nich zbylo. Nablýskané vysoké boty vedle nich jako by se svým méně šťastným kolegům posmívaly. „Něco dalšího?“ zeptal se vikomt. Zřízenec vysypal na stůl několik pomačkaných kovových kousků. „Todle byly asi hodinky. Tabatěrka. Spona. Nic jinýho.“ „Žádná maska, paruka, zlatý prsten?“ „Nic jinýho. Nic, co by se dalo poznat.“ „Snad jen ještě,“ vmísil se do hovoru lékař, „možná tetování na předloktí. Těžko říct. Přijde mi to jako letící pták, ale sám vidíte, že kůže skoro nedrží pohromadě.“ Vikomt hleděl na cosi, co bývalo lidskou rukou a cítil, že se mu dělá zle. „Je to hledaná osoba?“ zeptal se kapitán Leverel a s jistým zadostiučiněním hleděl na vikomtovu pobledlou tvář. „To nejsem schopen říci,“ zamumlal vikomt a odvrátil se od pitevního stolu. Chvíli přemýšlel, pak požádal lékaře o pero a napsal na kousek papíru několik slov. Ten pak podal zřízenci. „Předejte tento vzkaz v opeře La Garniére madam Giry. Přiveďte ji s sebou.“ Raoul de Chagny chtěl mít jistotu a nebyl s to jí dosáhnout bez cizí pomoci. Rozhodl se tedy obstarat si svědectví toho nejpovolanějších, bez ohledu na bolest, kterou tím způsobí. Antoinette Giry vstoupila do pitevny asi o půl hodiny později. Byla upřímně vystrašená a vší silou tiskla nos ke kapesníku napuštěného aromatickou látkou. Nechápala, nebo spíš nechtěla pochopit, co po ní mohou chtít. V místnosti byl jen lékař, policista a nějaké oblečení na stole za nimi, pořádně tam neviděla, srdce jí tlouklo až v krku a strach z tušení skutečnosti jí bral dech. „Můžete nám říci, jestli poznáváte některou z těchto věcí?“ zeptal se jí policejní kapitán a ustoupil stranou. Ta rána, ač předvídaná, byla příliš silná a drobná ženská postava se pod ní celá zachvěla. Policista ji přidržel za paži a Raoul de Chagny za závěsem zatajil dech. Ten úlek je pravý, stejně tak to zděšení. Madam Giry jemně sevřela cíp pláště a pohladila ho. Viděla ho mnohokrát, ale na denním světle pozbyl své kouzlo a visel na stole jako obyčejný hadr. A vedle něj batistová bílá košile, kterou často vídala zářit ze tmy pod maskou. Teď je plná krvavých skvrn… Nepotřebovala se ptát, ale zeptala se. „Co se stalo? Smím ho vidět?“ „Nesmíte a... asi by to ani nebylo rozumné,“ odpověděl lékař a policista chvatně dodal: „Můžete říci, že tyto věci patřily takzvanému fantomovi opery? Jste ochotná to odpřísáhnout? Znáte jeho jméno?“ Otázky jen pršely a žena roztřeseným hlasem odpovídala. Stránky policejního protokolu se plnily kapitánovým úpravným rukopisem. Madam Giry stále svírala torzo stříbrné spony v rukou a po celou dobu se na ni upřeně dívala. Když před sebou uviděla Raoula de Chagny, ani ji to nepřekvapilo. „Mohu si ji nechat?“ zašeptala. Než stačil kapitán říci své ne, vikomt přikývl. Přiblížil se hledané jistotě jak to jen šlo, a jestliže za to měl zaplatit jen kouskem stříbra, byl s tím svolný. Při pohledu na zdrcenou madam Giry pocítil i soucit. Každý muž má ženu, která ho miluje, vybavilo se mu staré rčení. Bůh je mi svědkem, že ani vlastní matka by pro tohoto muže netruchlila víc. Pak se ale zarazil. Co Christine? Co řekne Christine, až zjistí, že její anděl už není mezi živými? Opakovaně se ujišťovala, že mu žádné nebezpečí nehrozí, tím méně z Raoulovy strany, a on jí sliboval, že skutečně nic nehrozí. A teď… Vikomt de Chagny přihlížel, jak madam Giry podepisuje výpověď a ukládá její kopii do maličké kabelky. Pokroucenou sponu si připíchla na vlastní plášť a zvedla se k odchodu. „Madam,“ vikomt ji zastoupil cestu, „chci ještě připomenout jednu věc. Kapitán Leverel o tom ví, takže chci upozornit především vás, že celá tato záležitost podléhá přísnému utajení. Nepřeji si žádné řeči v opeře, tím méně doma. Především ne doma a především ne před Christine. Kdyby se vás někdo dotazoval, o ničem nevíte, vše je neurčité, nic jste neslyšela. Mám za to, že by zveřejnění informací ničemu a nikomu neprospělo a myslím, že mi v tom dáte zapravdu i vy.“ „Teď už je to stejně jedno. Nemám proč vykládat něco ostatním,“ přikývla žena. „Pokud se mě Christine zeptá přímo, nebudu jí lhát. Co jí řeknete vy, je vaše věc. Ale věřte mi, že takové tajnosti lásce nepomáhají.“ Než se stačil vikomt vzpamatovat z tak osobní poznámky, vyšla důstojně s lehkou úklonou ven. Na chodníku se zhluboka nadechla a rozhlédla kolem sebe. Všechno bylo stejné jako dřív, a jí se přitom změnil celý svět. Budu se muset naučit s tím žít. Naučit se žít bez něj. Pomalu vykročila zpět k opeře.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 9		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaileen	07.05.2011, 16:23:17

Ty nás ale napínáš... - „Madam,“ vikomt ji zastoupil cestu... / jí


ze dne 08.05.2011, 18:39:37
phaint: Už i mně samotné je to věčné napínání blbý.Ale fantoma si musí každý zasloužit ;)) Díky za věrnost a pozorné čtení!

Šíma	04.05.2011, 22:01:52

Zdravím. Popravdě jsem si žádných nedostatků nevšiml. Text je víceméně přehledný s příjemnou délkou a čtivostí (na ukecaného šímů možná malinko kratší) Tolik k Perexu. Všichni aktéři jsou přesvědčeni, že to, co zbylo z dotyčného (včetně šatů a dalších předmětů) - mohu-li to tak říci, je (či byl) Fantom opery... Avšak čtenáři (na rozdíl od literárních postav) ví své. Ani mé druhé (kritické) já nemá vážnější výhrady, takže tu nechám své hodnocení (docela malou a bezvýznamnou známku) a jdu zase o dům dál. Těším se na pokračování, na to, zda se Fantom skutečně v opravené Opeře (nemělo by být velké "o" ve slově opera?) zjeví. Hezký večer přeji a psaní zdar! (múzám taktéž, určitě se něco přihodí, či se události přiostří, tento díl byl víceméně v poklidném tempu)


ze dne 06.05.2011, 21:12:59
phaint: Děkuji za přečtení a velkorysou jednotku ;))