obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915294 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vzorné dcery versus Čaramora ::

 autor HaBr publikováno: 09.05.2011, 16:37  
Čaramora... Všichni ji znáte, všichni podobnou máte ve svém okolí. Čaramora je nerudná, hádavá sousedka, otravující svému okolí život. * Jedná se o ukázku z knihy Nemožně zvědavá holka! - lehce detektivní příběh vyprávěný třináctiletou Katkou. Tato kapitola je svým způsobem v knize samostatným příběhem.
 

Po obědě jsme jely za babičkou Slámovou. To je maminka mé mámy. Má malý domek u Veverské Bítýšky. Celý život dělala kadeřnici a teď, co je v důchodě, stříhá celou rodinu. Je to rozená experimentátorka. To od ní má máma vždycky nějaký nový model na hlavě a já mám pak občas problém ji poznat.
Babička už na nás čekala: „Ahoj holky, dělám na zahradě, pomůžete mi?“
Po smrti dědy, kterého si moc nepamatuji, je na všechno sama. Proto jí naši i maminčina sestra Ivana s rodinou, jezdí často pomáhat.
Dnes se babička rozhodla ostříhat plevel, prorůstající plotem od sousedky. Té nikdo v dědině nikdy neřekl jinak, než Čaramora. Jak tato přezdívka vznikla? Tak to už nikdo neví. Ale určitě to má něco společného s morem. Životním stylem Čaramory jsou totiž hádky, stížnosti a vůbec – ničení nervů všech okolo ní. Nic a nikdo jí neunikne. Prostě je jako mor. A co neuhádá, to zažaluje a spor skončí u soudu. Většinou jde o blbosti, u kterých soudci ani nechápou, proč to vlastně řeší. Zatím vždycky prohrála. To jí ovšem nezabrání, aby za čas zase někoho nezažalovala.
Co vím z vyprávění babičky, bylo to tak už v době, kdy byla Čaramora mladá. Když maminka s tetou Ivanou chodily do školy, slýchávala na ně babička její každodenní stížnosti: moc bouchají dveřmi; špatně pozdravily; vůbec nepozdravily; pozdravily ji provokativně moc nahlas; křičí; mlčí; jsou podezřele moc potichu; smějí se jí za zády; zvoní zvonkem na kole, když projíždějí kolem ní; nezvoní zvonkem na kole, když projíždějí kolem ní... Nejen babička, ale hlavně máma ji od té doby upřímně nenávidí.
A nyní, kdy je Čaramora v důchodě, je to čím dál tím horší. S pravidelností vytáčí, hádá se nebo se přímo soudí s celou vesnicí.
Samozřejmě, že hned, jak jsme se objevily na zahradě, zjevila se tam i obávaná Čaramora. Té nic neunikne. Tak copak nám dneska připraví za divadlo?
Babička na ni šla diplomaticky: „Dobrý den, sousedko.“ Čaramora na to nic.
„Ostříhám tady ty naše šlahouny, co se k vám táhnou na zahradu,“ ukázala na stromy podél plotu. Čaramora zase nic. Klid před bouří.
„A vezmu i to proutí, co od vás přerůstá ke mě,“ dokončila jemně babička.
Čaramora se uštěpačně ušklíbla: „No, když Vám to tak strašně vadí...“
„Ničí to plot a ty větve tu stíní. A stejně je většina suchých,“ vysvětlovala jí babička trpělivě, jako malému dítěti.
Daly jsme se do práce. Stříhaly jsme větve i zaschlé proutí, všechno, co ze zanedbané zahrady sousedky rostlo k babičce a házely to na hromadu. Čaramora si vzala provokativně židli a posadila se tak, aby na nás viděla. Ignorovali jsme ji.
Za chvíli byla z proutí obrovská hromada.
„Mám Vám to proutí naházet zpátky?“ zeptala se jí babička, když jsme skončily.
„No dovolte, snad si ten bordel, taky uklidíte!“ vyštěkla ta baba.
„Tak jsou to Vaše proutky. A nerada bych se dočkala nějakých komplikací, když se s každým hned soudíte pro každou hloupost.“
„No, Vy máte teda co moralizovat,“ prskala ta dračice něco síry na babičku. „Jedna dcera nevychovaná, druhá rozvedená...“ Tou nevychovanou myslela mámu? Asi jo. Rozvedená je teta Ivana. Ze strýce se vyklubal opilec a násilník.
„No, rozhodně je lepší mít jednu dceru nevychovanou a druhou rozvedenou, než dopadnout jako Vy – bezdětná, stará panna, kterou nikdy nikdo nechtěl!“ odsekla jí babička a raději jsme vyklidily pozice ze zahrady, protože na sousední zahradě hrozila erupce sopky. Čaramora bublala opravdu parádně!
„Teda, babi, ty jsi ale třída. Tys jí to dala,“ špitla jsem obdivně.
„To víš, holka, to jsou léta praxe,“ zasmála se babička a pozvala nás na bábovku.
Když jsme k večeru odjížděly, stála pochopitelně Čaramora před domem.
„Nashledanou,“ řekly jsme jí obě s mámou, jelikož jsme slušně vychované.
Ostentativně se otočila na druhou stranu: „S odpornými zloději proutí se nebavím!“
Tím vybarvila máminu pleť na rudo.
„No dovolte! Jací zloději?“ vyštěkla na tu babu vzteky a krev se v ní jen vařila. Moje, za každých okolností klidná a usměvavá máma, je už na ni silně alergická.
„Pche, jen se nedělej. Ty kecy o vzorný rodině si nech! Všichni ví, že ten tvůj bere úplatky.“
Úplatky? To mu je asi dávají ty mrtvoly, jejichž smrt vyšetřuje, ne? Baba asi neví, že táta není obyčejný policajt.
Mámě, která nikdy nesnesla jediné křivé slovo na tátovu adresu, při jejích slovech zčervenalo bělmo očí. Zařvala: „Cože?!“ a zatnula ruce v pěsti. Vypadalo to, že se na Čaramoru vrhne.
„Klid, Martino,“ chytla ji babička za paži a uklidňovala ji jako malé dítě. Popostrkovala ji k autu: „Tady stejně Čaramoře už dávno ty její žvásty nikdo nevěří. Všichni víme, že patří do blázince. Přece by ses kvůli ní nerozčilovala.“
Manévrovaly jsme s babičkou mámu k autu.
„Zloději! Úplatky? Já tu babu...!“ syčela mi nenávistně do ucha a já ji raději, s babiččinou pomocí, vtlačila k volantu. Přece nepůjde sedět kvůli takové bestii!
Celou cestu zpátky jsem ovšem mámě musela napovídat na křižovatkách.
„Zelená, můžeš jet.“ Ještě pořád z toho vzteku viděla jen rudě.
Ale musela jsem ji hlídat nejen na křižovatkách: “Mami, máš tam devadesát. Zpomal!“
„Proč?“
„Jsme uprostřed dědiny.“
„Ajo! Já tu babu fakt příště vezmu pohrabáčem!“ oznámila mi, ale zpomalila.
Naštěstí se jí doma zase začal vracet zrak. To jsem pochopila z toho, že našla celkem snadno tátovu whiskey, tajně ukrytou v knihovně za Jiráskem a jakýmsi atlasem se zbraněmi (To je kombinace, co?).
Ještě, že nejezdíme k babičce denně, to už bych měla z mámy těžkou alkoholičku!


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 09.05.2011, 16:37:29 Odpovědět 
   Zdravím.

Ano, s některými lidmi (sousedy) je to přímo k nevydržení. Avšak, nejspíš to mají v charakteru. Také máme jednu "čarodějnici" vedle přes plot. Pro mne a mého bráchu nemá pěkného slůvka - nadává nám, až se hory zelenají a nemá proč... Asi se jí nelíbíme. A když chodíme kolem jejich plotu, o který se příliš nestarají, tak nás kontroluje, div nás nenatáčí na kameru! ;-)

Ale k textu. Ochutnávka z delšího příběhu? Kapitolka je čtivá, humorná i smutná zároveň, ale nenapíšu "tragikomická"... Snad malinko přitažená za vlasy (sousedy si však nevyberem), napsaná z nadhledem a i špetkou ironie. Pobaví i přiměje k zamyšlení. Nač to velké písmeno u slůvek: "Vám", "Vy" a "Vaše"? Používá se většinou v korespondenci a v povídkové formě nemá přílišné opodstatnění, pokud neměla ona počáteční velikost u tohoto zájmena vyjadřovat určitou slušnost a poukázání na chování k oné babizně, které nebylo nic svaté... Snad to postavy Tvého příběhu rozdýchají! ;-)
 ze dne 09.05.2011, 22:14:20  
   HaBr: Ahoj, díky za koment. Chápu, že se někomu může tento příběh zdát přitažený za vlasy, ale přesně takto se to stalo. Jen jsem to napasovala do postav, tehdy rozepsané knihy Nemožně zvědavá holka! Ve skutečnosti se takto se sousedkou chytili mí rodičové. Zbytek je pravdivý, včetně toho, že je ta bláznivka skutečně nazvala zloději proutí. I tací jsou mezi námi:-)
K tomu Vám, - Vy... no vykání se normálně píše velkým, alespoň nás to na škole učili...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Tarois quer - V...
Nix Raven
Kouřová
yacht boy
Ateismem k trva...
Gustav Imbecil
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr