|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Studna ::
|
| |
|
|
STUDNA
Jsem němá, ale nejsem hluchá. To ovšem většinou nikoho nenapadne, takže když roznáším mezi stoly, baví se hosti nerušeně dál. Mám ve svý chaloupce v centru Prahy hostinec. Úplná pohádka. Pivo ani víno už nejdou moc na odbyt, roznáším hlavně čistou vodu. Ve sklepě mám studnu, vynikající pramen. Energetická hodnota takový vody se prý dneska cení. Pramen v centru Prahy!
Mám taky kočku. Nevím, která z nás je vlastně starší. Myslím, že ji mám od nepaměti. Nebo její převtělení, to je jedno. Pak s námi žijou rybenky, moli a komáři. S tou vší havěti se dorozumím, s těmi mluvit můžu, s lidmi ne. Nevím, jak se to stalo, mám pocit, že to tak bylo odjakživa, od chvíle, kdy jsem zahlídla světlo.
Někdy je mi to líto, když třeba slyším mladý pár, oba právníci, jak se rozčilují, že se v Praze nedá žít, že je moc rychlá a že se vrátěj do Brna, jen co si tu dostatečně vydělaj. To bych jim ráda řekla, že je přece jasný, že když se vlci vypravěj na lov, taky se pak nesměj divit, že maj na jazyku chuť krve a mezi zuby cizí chlupy. Ale že přece každej ví, že na místě krveprolití žijou v klidu a míru třeba světlušky. Nebo mravenci. Myšky. Slepejši. Ale pak se uklidním – co bych to říkala, když to přeci každej ví...
Nebo tuhle jsem slyšela, jak si jedna maminka stěžuje, že neví, jak má vychovat svoje děti, že je asi bude muset vychovat k tomu, aby uměly lhát, podvádět a prospěchařit, jinak v tomhle světě neuspějou. Kdybych mohla mluvit, zeptala bych se – a v jakym světě, paní? Ve vašem, v mym, ve světě toho pána v rohu nebo tý dvojice u okna? Ale co, máchnu pak rukou, vždyť to je snad přece taky jasný, ještě jasnější než ta voda, tak co bych to říkala...
Já nemluvím, ale slyším, a u nich je to naopak. Rovnováha je tedy zachována, tak co se rozčilovat.
Mám i jiný hosty. Hosty, kterejm moje voda prostě chutná, kterejm se líbí její barva a zvuk, se kterym padá do hrdla. Který nedrtí naservírovanej obraz světa a jeho příkazy. Ale drtí je zas něco jinýho, to zas ne že ne. A není jich zas tak málo, jenom míň mluvěj. I když toho napovídaj taky spoustu.
A taky mám sen. Sen, kterej se mi pořád vrací. Jsem ve městě, který znám, a vím, že v samym jeho centru je chaloupka a v ní hospůdka s živou vodou. Vím přesně, kde je. Ale ještě nikdy jsem k ní v tom snu nedošla, po cestě se vždycky ztratím v průchodech.
Když v noci poslední hosti odejdou, dojdu poděkovat studánce a naleju ještě jednu sklenku na dobrou noc sobě a kočce. Chvilku si povídáme. O elektrickejch výbojích v jejím kožichu a o zahrádce, která vyrostla z betonu kolem kanálu a tvoří kolem něj živej zelenej prstenec.
Pak jdu zavřít okenice. Otvírám dveře a koukám na to město ze snu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
