» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141687

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Schody jsou zmáčené ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Déšť přichází zevnitř

salvator	publikováno: 09.05.2011, 23:26

...a čas se vrací.


	Kolik vteřin ještě zbývá chvíli, zapletené do modrých provázků pod dřevěnou zástěnou, než se vytratí zpátky? Oběhne ještě jednou svoji oblíbenou spirálu na paprscích slunce? "Nevím, kolikrát se ještě ponořím, než se docela rozpadnu," uvažuje nahlas fotografie s úsměvy na tváři. Nikdo neodpovídá. "Dnes je tu nějak ticho," zamyslí se. "Půjdu si ještě lehnout," pokývá si sám sobě na souhlas stožár vysokého napětí. "Kde se tu vzal ten pes??" Země je chladná, s vodou i bez ní, na povrchu beze stromů. S horkým srdcem, nakračuje lehce a opatrně, přesto se jí stále točí hlava. Země je tichá, v myšlenkách. Průhledné pravítko vyměřuje bez přestání svou délku na okolních věcech, aniž by si zapisovalo rozměry do připravených kolonek. Více však, než svou nepatrnou délku najednou, nedokáže odhadnout. "Ještě se uvidíme," volá z dálky odplouvající krabička na černou tuš, štětcům zaklíněným v jakési plachtě. Někde se uvolnila hráz a proud ji teď unáší o shledání dál.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 16		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 28		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Aini	12.05.2011, 11:28:08

Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini* ze dne 10.05.2011, 14:35:09* To: salvator nejspíše je mezi řádky dáno najevo, že už by se mohli začít zamýšlet sami nad sebou i lidé? - když to zde umí věci ... díky za přání hezkého dne a věř, že nic nekončí... měj také hezký den :-)


ze dne 14.05.2011, 23:35:27
salvator: Mohli by a měli, ovšem, můžeme to chtít po ostatních stejně, jako od sebe samého? Díky za naději, Aini.

Tlouie	10.05.2011, 18:19:28

"Nevím, kolikrát se ještě ponořím, než se docela rozpadnu" "S horkým srdcem, nakračuje lehce a opatrně, přesto se jí stále točí hlava" Obsah i styl je mi velmi blízký. Je mi povědomá příchuť těch obrazů, dokážu se do nich vcítit - co přečtení, to klapnutí skládačky do sebe a byl mi příjemný pocit, že takové "prostředí" obraznosti, jakýsi typ obrazů a komunikaci mezi nimi trochu znám. Ráda jsem se v nich přošla. Jsou snové a měkké a takové já ráda...


ze dne 12.05.2011, 9:40:42
salvator: Neumím, než snít, neumím, než se zavřenýma očima poslouchat, jak si vítr pohrává s listím na stromech, jak hladí skály, jak čechrá mraky na nebi... Díky, Tlouie, jsem taky rád. S.

Aini	10.05.2011, 14:35:09

Dalimile, to je jako kronika, stará a fantasticky čtivá. Prostě jako za našich mladých let :-)))))))


ze dne 12.05.2011, 9:26:45
salvator: Děkuji za připomenutí. On ten Dalimil taky moc rád psal. Nevím jak ti mám poděkovat. Jsem moc rád, že se ti to líbí, i když o tom to samozřejmě není. Kdo ví, kde je konec tohoto příběhu. Hezký den, Aini. S.

Ziriant)	10.05.2011, 13:11:20

Tak tedy "na shledanou" všem dalším setkáním, které člověka unesou jako život sám. Někdy ta obyčejná dvě slova, která říkáme každý den při příležitosti odchodu, dokážou tak nabýt na síle... až najednou víme, že to není o loučení, ale o naději na další setkání.


ze dne 12.05.2011, 9:18:53
salvator: Na shledanou, Sylvie.

obaleč	10.05.2011, 8:16:38

Obdivuji tvoji tvorbu a tyto mini rozhovory jsou krásné, nezbývá než trpělivě čekat a těšit se na další. Ahojky:-)


ze dne 12.05.2011, 9:14:08
salvator: Jak křehké je bytí. Ještě štěstí že o tom každý den nepřemýšlíme. Nebo, to není štěstí? Kdo vlastně jsme? Ahoj Anno, taky se těším.

Viktor	10.05.2011, 8:08:32

mám oblíbenou dětskou knížku - Dům ve Sluneční ulici od Nevímjaka Nevímkoho - kde mezi sebou kontinuelně komunikují předměty denní potřeby... ...maně si vzpomínám jak do Sluneční ulice přijel buldozer a věci mezi sebou spekulovaly proč asi. Hrnce a pokličky nervózně potřískávaly v kredenci, až je musel kredenc podřážděně ovrznou "ať už dají pokoj". Ulhaná rohožka prášila, že dům ve Sluneční ulici se bude bourat "proto buldozer přijel"... a smeták nadaný básnickým střevem složil poem o buldozeru: "S obdivem Tě oko zře, proč jsi přijel, buldozře?" Ápropos, tento text dodnes považuji za vrchol českého realismu v poesii... S úctou Viktor


ze dne 12.05.2011, 9:11:08
salvator: Zdravím tě Viktore. Chtěl bych ti nejprve poděkovat za návštěvu. Těší mne, že ti moje slova něco takového připomínají, těší mne, že je to zrovna něco takového. Přesto, nejen věci se zamýšlí nad dnešním světem a nejen svět se zamýšlí nad námi samotnými. Za tvou tak příznivou odezvu ti mnohokrát děkuji. Taktéž s úctou salvator

Dědek	10.05.2011, 0:11:26

Pěkně jsem si početl. Inu některé věci jsou ukecané jako my.


ze dne 12.05.2011, 8:56:49
salvator: Jen jsou často málo slyšitelné pro naše zaneprázdněné uši i mysl.

čuk	09.05.2011, 14:20:49

Čas je tam, plynoucí i zadrhlý, někdy v náznaku dějů. Když neživé věci promlouvají a vstupují do svých osudů a činů, neviditelných a z hlediska lidí absurdních a nemožných, je to jen dobře, připomenouti se, co by mohlo být ve věcech skryto. Soubor miniaturek, oživlých, paradoxníxh i čas a možnosti omezujících je velmi inspirující a osvěžující. Hledání alternativního světa je nejen projev fantazie, ale má i hlubší smysl.


ze dne 12.05.2011, 8:46:51
salvator: Kdysi jsem si myslel, že hledání má svoje určité hranice v prostoru i v čase, navíc, pro nás v obou případech poněkud omezené. Ale nemá, je nekonečné, povzbuzující, a i přes ten krátký okamžik, jenž nahlížíme pouhým malým oknem do zahrady snů, je tím, co nás posouvá dál. Hodně však záleží na tom, jakým směrem. Děkuju čuku. D.