obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Tajemná bestie ::

 autor MooNixx publikováno: 15.05.2011, 23:41  
Můj první pokus o krátkou fantasy povídku. Budu vděčný za jakýkoliv váš názor nebo kritiku. V případě pozitivní reakce možná povídku rozšířím nebo zapracuji na něčem dalším. Omlouvám se za případné chyby ;)

Tak snad se bude líbit ;)
 

Příběh začíná v letních měsících v jednom menším městě nazývaném Lingrad. Dva udatní dobrodruzi a přátelé byli pověřeni úkolem, zjistit co se stalo v lidské vesnici Kozákově, jelikož odtamtud nejsou žádné zprávy a z výpravy, která šla před nimi, se dosud nikdo nevrátil. Jeden z nich je lidský válečník Argon a druhý elfí čaroděj Eladriel.
„Prosím, mám tam ženu a děti.“ Pokřikovali občané města na tržišti, kteří věděli, co se chystá.
To byla poslední slova, která slyšeli před tím, než vyrazili na cestu. Byli náležitě vybaveni. Argon byl vybavený dlouhým lukem, šípy, kvalitní zbrojí a mečem ostrým jako břitva. A jel na bujném černém koni ovázaném všelijakými batohy, dekami a věcmi každodenního použití. Eladrielův kůň byl zářivě bílý. Jeho hříva na slunci jasně zářila na míle daleko. Avšak Eladriel, jako správný čaroděj, sebou nemusel nosit jakékoliv těžké a neohrabané zbroje. Stačilo mu jeho umění kouzel a magie. Na sobě měl jen běžné letní oblečení a dlouhý plášť s kápí. Takto vybaveni se vydali na cestu, aniž by věděli, co je čeká.
Asi po dvou hodinách cesty na unavujícím žáru celodenního slunce Argon prohlásil: „Koně si musí odpočinout a napít se.“
„Máš pravdu.“ souhlasil Eladriel.
Dojeli k nedaleké řece a nechali koně odpočinout. Mezitím si sedli do trávy, napili se, a probírali jejich další cestu. Najednou Eladriel zbystřil. Naznačil Argonovi aby uhnul z cesty. Argon tak učinil a Eladriel kouzlem rozkryl vysokou trávu za Argonem, kde spatřili malého zajíce.
Eladriel se pousmál a pronesl: „Malý záškodník.“ a smál se dál.
I Argon se neudržel a začal se smát. „Dost odpočinku, máme práci.“ prohlásil.
Nasedli na koně a jeli dál. Netrvalo dlouho a Ralské kopce, sousedící jimi hledané vesnici, byly na dohled.
„Do hodiny jsme na místě.“ pravil Eladriel.
Počasí se rychle zhoršovalo. Obloha se zatáhla a mraky se roztáhly od východu až k západu. Začalo pršet a zvedal se vítr.
Když dorazili k vesnici, brána byla zavřená a na klepání a povyk nikdo neodpovídal.
„Asi se opravdu něco stalo, musíme to nějakým způsobem otevřít.“ řekl Argon.
„Ustup.“ odvětil Eladriel.
Argon udělal deset kroků zpátky a Eladriel pronesl zvláštní slova, máchl rukama před sebe a brána se rozletěla do stran. Eladriel se jen pyšně pootočil a bez dalších řečí pokračoval směrem do vesnice.
Argon stál nevěřícně venku, a aby nevypadal jako budižkničemu, dodal: „Zničil si jim bránu, mohli jsme to v pohodě přelézt.“
Pokračovali tedy dál do vesnice. Za prvním rohem na ně čekalo nepříjemné překvapení. Ležela tam dvě mrtvá lidská těla.
„Vypadá to, že tu něco řádilo. Podle ran to vypadá na zvíře s velkými pařáty.“ Prohlásil Argon.
„Rozhodně to bylo něco velmi silného.“ doplnil ho Eladriel.
Když tu najednou zpoza rohu slyší: „Pssst!, hej vy, pojďte za mnou.“
Otočili se a viděli vyděšeného člověka, jak ukazuje, aby šli za ním. Neváhali a následovali ho. Po chvíli dorazili k většímu domu, který měl ze strany vstup do sklepa. Vesničan na ně třikrát zaklepal a dveře z druhé strany někdo otevřel.
„Pojďte rychle dál, honem!“ Vyděšeně za nimi přiklepli a zapřeli trámem dveře.
„Tak co se tady stalo?“ ptal se Argon.
Z hloučku lidí uprostřed místnosti vyšel muž a vysvětloval: „Na vesnici zaútočil zvláštní tvor. Přelezl bránu a zničil a zabíjel, co mohl. Snažili jsme se mu postavit, ale byl moc silný. Tak jsme se s těmi, kteří přežili ty krvavá jatka, schovali tady.“
„Jsme tu, abychom vám pomohli. Musíte nám ale ukázat, kde tu nestvůru najdeme.“ pravil Eladriel.
„Jistě. Ten netvor je asi stále v kostele na náměstí, kam si natahal své oběti.“ odpověděl muž.
„Pak se za ním tedy vypravíme!“ prohlásil Argon a položil Eladrielovi ruku na rameno.
„Ukážu vám cestu.“ s radostí přikyvoval muž.
Pomalu vylezli ze sklepa. Venku pršelo a už byla tma. Plížili se uličkami, připraveni a ve střehu. Cestou viděli rozmlácená okna domů a sem tam mrtvá těla dětí i dospělých, která ležela na zemi v kalužích krve. Byl to děsivý pohled. Na náměstí byla situace ještě horší.
„T-t-tady u-už si poradíte…“ vykoktal muž. A rychle utíkal zpět do sklepa.
Argon se ušklíbl: „Hrdina…“ a pokračoval dál.
„Támhle je ten kostel.“ všimnul si Eladriel.
Opatrně se přiblížili k hlavním dveřím. Byly pootevřené, ale vevnitř byla tma. Vstoupili dovnitř. Nebylo vidět na krok. Argon rozsvítil pochodeň, tasil meč a postupoval uličkou kostela dál. Eladriel ho následoval. Kostel byl poměrně velký. Skrz světlo pochodně byly vidět rozházené lavičky potřísněné krví a zbytky lidských těl. Dobrodruhům přeběhl mráz po zádech. Takovou hrůzu dosud neviděli. Neodvážili se mluvit, natož udělat prudký pohyb. Z rohu protější strany kostela byly slyšet zvuky podobné mlaskání. Najednou zvuky ustaly a nastalo hrobové ticho. Chvíli se nikdo nehýbal. Nic se ale nedělo, tak dobrodruzi přistoupili blíže a už byly na dohled místu, odkud to slyšeli, ale nespatřili nic než hromadu mrtvých těl. Argon zapálil pochodně podél oltáře. Místnost byla nyní celá osvětlená, ale nestvůra tu nebyla.
„Kam zmizela?“ ptal se Argon.
„Asi támhle.“ odvětil Eladriel a ukázal na malé otevřené dveře vedoucí do podzemních kobek.
„Tak na co čekáme?“ zavelel Argon. „Jdeme!“
Vkročili dovnitř. Pochodeň jim svítila na pár metrů dopředu úzkými a malými chodbičkami. Prostor byl stísněný a špatně se v něm hýbalo. Po chvíli viděli, že chodba pokračuje do místnosti.
„Tady musí být.“ říkal si Argon.
Vešli do místnosti. Byla celkem prostorná. Nic v ní nebylo, stěny byly holé a po nestvůře nebylo ani stopy. Postavili se doprostřed místnosti a rozhlédli se.
„Kam se to mohlo schovat?“ řekli současně.
A pak je to napadlo. Podívali se na sebe a bylo to jasné. Obrátili svůj zrak ke stropu, kde číhala obrovská nestvůra podobná medvědovi, avšak byla větší, s většími tesáky a obřími drápy. Byla taky o dost útlejší a mrštnější. Hlasitě zařvala a skočila po Argonovi. Ten nestihl reagovat a byl odmrštěn do rohu místnosti. Eladriel se postavil do vchodu, aby nemohla nestvůra utéct. Netvor byl ale zaměřený na Argona a chtěl ho v rohu místnosti dorazit. Argon rychle vstal, vzal svůj meč a rychlým úderem zranil netvora na krku. To ho rozzuřilo a máchl po Argonovi svojí obrovskou tlapou, čímž Argona těžce zranil na krku a odzbrojil ho. Argon padl k zemi, téměř v bezvědomí. Eladriel to viděl a musel něco udělat. Netvor si přestal všímat ležícího bojovníka a běžel k Eladrielovi. Eladriel pronesl kouzlo, máchl rukama do stran a jakoby z celého jeho těla vzplály plameny a letěly vstříc netvorovi. Ošklivě popálený a zraněný netvor přesto ze všech sil doběhl k čaroději a zaútočil pařátem. Jelikož Eladriel nemá brnění, způsobilo mu to velmi vážné zranění a vypadalo to, že je s ním konec. Argon se mezitím vzpamatoval a viděl, že pokud nezasáhne, s jeho přítelem to bude zlé. Sebral z posledních sil svůj meč a rozeběhl se s křikem proti netvorovi, který zrovna napřahoval svojí tlapu a meč ho proťal způsobem, který mu znemožnil pohyb dokončit a skácel se k zemi. Argon vysílením omdlel. Eladriel vstal a snažil se mu pomoct.
„Argone! Jsi v pořádku?“ ptal se.
Argon sotva vnímal. Jenom přikývl.To Eladrielovi stačilo. Ale neměl dost síly, aby mohl chodit. Po zhruba hodině šlo pár nejodvážnějších ozbrojených vesničanů na průzkum do kobky, protože dobrodruzi byli už dlouho pryč a nikdo se nevracel. Když viděli je a mrtvou nestvůru, rychle svolali všechny ostatní. Pomohli dobrodruhům ven a náležitě se o ně postarali.
Bylo zapotřebí několik felčarů, aby zranění způsobená bestií odezněla. Oba dobrodruzi většinu času z následujících dvou týdnů proleželi na lůžku, kde o ně pěčovali občané z vesnice, kterou zachránili. Avšak poranění na Argonově krku mu zanechali doživotní jizvu v podobě tří souběžných škrábanců od drápů, která mu budou tuto výpravu navždy připomínat.
Jakmile byli schopní delší chůze připravili vše potřebné a vyrazili na svých koních zpět do Lingradu, aby si vyzvedli odměnu za svoje činy. Nicméně kromě nebezpečí a nástrah je život dobrodruha plný hostin a dobrého jídla a pití, které si radi dopřávají. Je tedy jen otázkou času, kdy budou muset Argon a Eladriel znovu nasednout na své koně a podniknout další nebezpečné výpravy do míst, kam by obyčejní lidé nikdy zavítat nechtěli.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Peter Stumpf 28.06.2011, 0:27:47 Odpovědět 
   Hodně šablonovité, bez nápadu a bez momentu překvapení. Takový horší rodokaps. Navíc to není bůhvíjak napsané. Dohromady z toho vychází spíš návod, jak nedělat fantasy. Chápu, že tenhle žánr je hodně vyčerpaný, určitě se ale i v jeho mantinelech dá napsat zajímavější povídka.
 Govrid 16.05.2011, 14:33:29 Odpovědět 
   Zdravím.
Je to celé až moc stereotypní - tedy myslím, že je tu nějaký mág, který umí kouzlit všelijaké kouzla, potom je tu nějaký bojovník... Oba dva přijedou do nějaké vesnice, kde se postarají - sami dva - o její záchranu. Vše mi to zní, jako nedomyšlený, rychle napsaný text.
Zkus číst fantasy, abys třeba přišel i na nějaké originální nápady - doporučuji: Tolkiena, Sapkowského, anebo dokonce i dnešní známou spisovatelku J. K. Roling - i když ta je spíše z jíného soudku fantasy.
 Ekyelka 15.05.2011, 23:39:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Předem se sluší varovat: neberu si servítky a proti kritice stran gramatiky jsou u mne chráněné jen děti do 13 let. A i ony si musí vyslechnout svoje.
Takže co mi především vadí v textu:
- přímá řeč, resp. tečka nacpaná tam, kde měla být čárka. Pokud máš navazující vedlejší větu, skutečně se v přímé řeči věta neukončuje tečkou, ale čárkou. Nalistuj si kapitolu v Pravidlech , projdi si oblíbenou knihu, mrkni na dialogy a kopíruj princip. Je to ostudně snadné k pochopení i aplikaci.
- čárky obecněji způsobují v textu menší chaos. Někde chybí, jinde přebývají... Klasické lotto typu "hádej, kam padne". Většinou se trefíš, ale pokud ne, je to znát. Opět doporučuji Pravidla, počítání sloves, vyhledávání jednotlivých částí souvětí, případně další "fígle", co autoři používají během korektur (třeba výpomoc beta čtenářů, znalých gramatiky).
- opakování slov, především sloves. Tahle chyba je častým poznávacím znamením začínajících autorů: nadužívání sloves typu "byl", "viděl", "šel" atd. Netvrdím, abys na ně zapomněl, ale je třeba si četbou neustále rozšiřovat slovní zásobu. Zároveň se také hlídat při psaní nebo během korektur, aby se tatáž slova neopakovala ve větách po sobě následujících nebo těsně sousedících. Chce to jistou dávku trpělivosti a číst, číst, číst.
Našly by se i další chybky, nicméně jde o osamocené jevy, takže se o nich nebudu zmiňovat (vypisování jednotlivých chyb neholduji).

Samotný příběh pak je - a teď to bude znít tvrdě, nicméně varování bylo napsáno - naivní, nedomyšlený a prvoplánovitý. Coby rychle načrtnutý konstrukt pro budoucí povídku je dostatečný, jako samostatně fungující text nikoliv.
Už samotný začátek je napsaný nešikovně, trochu jako pohádka pro mrňata. Kdybys přeskočil celý odstavec a rovnou začal jejich odjezdem z města, aby se důvod cesty podal mezi řečí během putování, bylo by to mnohem elegantnější. Stejně tak není nutné ztrácet čas popisem jejich vybavení, pokud toto nemá důležitou roli pro samotný příběh. Sem tam poznámka nebo popsaný detail je fajn a naopak dobře doplňuje atmosféru, nicméně takto podaný popis je nudný a neohrabaný.
Mám pár otázek: asi jsi nikdy neputoval na koni, že? Dvě hodinky v sedle, když mají před sebou takovou cestu, a už si potřebují odpočinout? Navíc když jsou to zdatní dobrodruzi? Tohle mi nesedí ani logicky - a to jsem většinou putovala pěšky a s báglem hezky na vlastních zádech (a že se i takový luk nebo meč časem pronesou!).
A co ta brána? Není mnohem bezpečnější se nenápadně přehoupnout přes palisádu, než na sebe upozorňovat možného nepřítele hlasitým rozrážením brány? Kde byli mrchožraví ptáci, hodující na tělech? A ano, havrani, vrány a další opeření gurmáni si podobné hody, jaké jsi popsal, nenechají ujít, zvlášť když je vesnice vylidněná a stůl prostřený.
Samotný popis toho, jak vlezli do pasti jako naprostí nováčci, plus následného boje, je jen pokračováním dosavadního stavu. Z každého slůvka čiší poctivá snaha odvyprávět příběh, ovšem téhle snaze schází zkušenosti.
Chce to číst, poctivě a všechno, co ti přijde pod ruku. Beletrie, historická literatura, fantasy (radši klasiky typu Martin, Zelazny, Zimmer-Bradley, Sapkowski - mimochodem, tím konceptem "jdeme na bestii" jsi slušně obšlehl Zaklínače, i když to nejspíš nebylo v plánu ani úmyslu), není na škodu načíst si i něco o chladných zbraních, lidovém léčitelství (bylinky se hodí vždycky), literaturu faktu... Nezdá se to, ale abys napsal dobrý fantasy příběh, rozhodně si nemůžeš vymýšlet tak moc, jako při psaní beletrie. I tady totiž vládne Železná lady, zvaná logika.
Ony totiž zůstaly některé otázky nezodpovězené: co to bylo za netvora? Proč zaútočil? Co se stalo s předešlou výpravou? V dramatu platí zlaté pravidlo: visí-li na stěně puška, v průběhu hry z ní musí vyjít rána. Tohle se dá aplikovat i na povídku - netvrdím, že by nemohl autor nechat některé otázky nezodpovězené, aby si čtenář pohrál s imaginací a fantazií a pokusil se najít odpověď sám. To ale není případ tohoto textu: skutečně by chtělo celý konstrukt příběhu dotáhnout a vycizelovat. Propracovat důsledněji pozadí příběhu, zasadit ho pevněji do místních reálií.

Celkově: na textu je ještě spousta práce. Ten nejdůležitější krok - začít - jsi už udělal, teď zbývá jen pokračovat. Zatnout zuby, vydržet a nebát se pokračovat, byť se občas vyskytne někdo jako já, jehož prací je rýpat do textu a zkoušet, jestli se nesesype.
 ze dne 22.05.2011, 21:53:35  
   MooNixx: Zdravím,

děkuji za objektivní kritiku. Jsem si vědom většiny nedostatků, které povídka má. Je to způsobeno hlavně tím, že je to pouze předělávka mé školní práce na téma fantasy, která být moc dlouhá neměla. Ale můj cíl nebyl ohromit detailním příběhem, ale dostat právě takovéto rady a názory do začátku.
Myslím, že radši než rozpracování této povídky zkusím začít s něčím úplně jiným a rozhodně více rozpracovaným.
Každopádně ještě jednou moc děkuji za, pro mě, velmi užitečný komentář, který mě rozhodně posune dopředu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Housle
l.o.r.i
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Nevim
Cynis Sarkus Zapalsi
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr