obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: V poslední chvíli ::

 autor Gar publikováno: 15.05.2011, 21:01  
 

Dlouho jsi přemýšlela jak říci mi to do očí a já nechával se ukolébat lží, když oči odmítaly vidět pravdu. Prý jako bratr jsem, už neumíš mne milovat, do očí slzy se hrnou, snažím se hrdost si zachovat. Vypínám hrudník, bradu zvedám výš, slzy držím a v duchu přemlouvám hlas, aby zněl pevně. Beru tě kolem ramen, poslední objetí, a do ucha šeptám ti „Hodně štěstí“, pak hlavu tvou do dlaní beru a polibek na čelo dávám ti, náš poslední, aby cesta tvá byla bez útrap. Začíná pršet a řetězce deště zaplétají se nám do vlasů. Snažím se ti číst v očích a ty nejspíš snažíš se o to samé, ale nevydržíš to, protože vidíš jen naléhavé „Proč?“ a bolest jako by se stovky jehel zabodávalo do mého srdce. Otáčím se k odchodu, nadechuješ se, že něco řekneš, ale rozmýšlíš si to…nejspíš nechceš sypat do čerstvé rány sůl. Odcházím a ty stojíš jako přikovaná dokud nezmizím v dálce. Chvíli se ještě díváš na obzor a pak také odcházíš. Ta cesta domů byla nejdelší, jakou jsem zažil. Slzy, které tak dlouho opomíjeny byly se vyvalily z očí a rozmazaly vše…cestu, domy, auta…jediné co nedokázaly alespoň trochu rozmazat či zastínit byla bolest. Ta bolest se s každým dalším krokem směrem od ní zvětšovala jako by si teprve teď srdce uvědomovalo, co se vlastně stalo. Nohy jako vytesané z kamene odmítají udělat další krok a tak padám do trávy zmáčené deštěm. Mokré šaty lepí se k tělu a začíná se ochlazovat, ale to nevnímám. Jediné co existuje, je bolest. Cítím únavu, zavírám oči a nechávám se unášet tmou. Zavírám oči, které se už nikdy nemají otevřít. Přicházíš ke dveřím, ale ruce se ti třepou tak, že se nemůžeš trefit do zámku. Cítíš, že je něco špatně. Jako by tvé srdce, které slepé bylo procitlo a zjistilo, co ztratilo a křičí, ať se vrátíš, že ještě není pozdě. Hlava ti málem puká, když se rozum a srdce hádají. Vypadá to, že hádka nikdy neskončí, když najednou vyhraje srdce. Otáčíš se a běžíš směrem, kterým jsi přišla nedbaje na kaluže, které jsou teď skoro na každém kroku cesty. Jak běžíš tak cítíš, jako by se krátil čas. Neumíš si to vysvětlit, ale raději běžíš ještě rychleji. Běžíš kolem místa rozloučení a vydáváš se cestou a doufáš, že to není ta špatná. Probíháš kolem něčeho, co leží na zemi, zprvu si toho nevšímáš, dokud nejsi blíž a hustá opona deště ti nebrání vidět zřetelněji. Skláníš se a poznáváš, koho jsi opustila. Pokoušíš se ho vzbudit, ale nejde to. Skoro jako by se nechtěl vrátit z temných stezek zapomnění. Začínáš ztrácet naději držíc ho v náručí a slzy ti začínají stékat po tvářích, když otevírá oči a potichu zašeptá „To už jsem v nebi, lásko?“.


 celkové hodnocení autora: 90.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.05.2011, 21:00:44 Odpovědět 
   Zdravím.

V první chvíli jsem myslel na "pocitovku" (přímo mírně pateticky "líznutou" - viz určitá přecitlivělost, nebo přílišný důraz na onu pocitovou stránku), pak jsem si řekl, proč by nemohlo jít o poezii v próze? Ale na to je v textu málo poetiky. Buďto jsem docela mimo "tvou vlnu", nebo je text ještě nedovařený. Ani ryba ani rak? Nášeho hrdinu opustila jeho milá (láska), nebo umírá (a nechává ji v tomto světě, zatím co on samotný odchází na "druhou stranu"). Celkově vyznívá text po obsahové stránce (alespoň pro mne) trochu neurčitě. Místy bych jej dopiloval - po stylistické stránce - určtiá slůvka, nebo slovní spojení, by se dala vyjádřit lépe (jemněji, více empaticky). Ale bůh ví... Pozor na chybějící čárky v souvětích. Také jsem se pozastavil nad "přímou řečí", pokud jde o přímou řeč a ne jen uvozený text, který ji zastupuje (navazuje-li přímá řeč na popisný text, měla by pokračovat po dvojtečce). Poslední věcí, která mne napadla, jsou odstavce, text je víceméně v jednom bloku a ačkoliv je poměrně krátký, nějaké viditelné rozdělení - rozdělení do odstavců by nezaškodilo. Tož tak, nechám prostor pro další čtenáře a hezký večer přeju! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Na okně
tuky
S láskou - Ďábl...
Nat Danielová
Pouta války - 2...
Kate3
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr