obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915080 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39004 příspěvků, 5688 autorů a 387546 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Co víc říct ::

 autor tynuska37 publikováno: 19.05.2011, 11:36  
Sloh na téma "Když jsem to místo znovu uviděla". Ačkoli zadání vyžadovalo vnitřní monolog, ve finále vylezlo klasické vypravování v ich-formě.
 

Takže tu stojím. Znovu. No páni… Těžko se tomu uvěří – tedy někomu by se dost možná těžko uvěřilo -, ale mně je to tak nějak zvláštně docela jedno. Vlastně je mi jedno už úplně všechno kromě jediného vtíravého pocitu už-nikdy-se-nevrátit-do-toho-prokletého-města. Ačkoli pomalu ale jistě pozbývá na důležitosti dokonce už i tohle.
Nejspíš mi v hlavě nakonec musely rezignovat veškeré poslední střípky mé původní osobnosti, ty jediné, které mi ještě zbývaly od mé poslední návštěvy. Přesně tehdy.
Říká se, že kdo si nevymáchá ruce v zaplivané fontáně na bulváru Saint-Michel, ten už se do Paříže znovu nevrátí. Já to přece neudělala, tak co tu sakra dělám? A nemyslím přitom na nic než pryč-pryč-pryč-vypadni-odsud-dokud-ještě-můžeš. A stejně stojím jako solný sloup, očima hypnotizuje to místo na zašpiněné stanici metra linky číslo tři. Protože právě tady se to stalo. Má soukromá tragédie, má proměna. Ale se mnou… už to ani nepohne. V nejmenším ne. Ačkoli bych se za ten přístup měla nejspíš cítit alespoň nepatrně špatně, necítím nic. Vůbec nic.
Přesně tady jsem stála i tehdy. V okrajovém bílém pruhu na peronu, takovém tom krajním bodu, za kterým následuje už jen tvrdý pád pod koleje metra.
Dneska dobře vidím, že nástupiště je kromě mě docela vylidněné. (Jistě že je, je sobota dopoledne, co by tu kdo pohledával, pro koho by speciálně tahle stanice mohla mít význam natolik, aby se tu vůbec obtěžoval vystoupit? Mě nepočítaje.) Jenže tenkrát tu tak prázdno nebylo. Vůbec ne. Vlastně tu bylo z nějakého nevysvětlitelného důvodu zatraceně narváno. Dodnes nevím proč, ačkoli mě nejednou napadlo, že to celé bylo sehrané, že to bylo kvůli mně. Proč? Protože jsem tehdy stála stejně jako dnes právě v onom bílém pruhu. A potom do mě strčili. A já spadla. Nečekaně a nekontrolovatelně. Přímo do temných hlubin kolejí pod sebou. Právě tehdy jsem zemřela. Rychle a téměř nepostřehnutelně. V jediném mžiku víček bylo po všem.
Když vytáhli moje tělo ven, mluvili o zázraku. Metro mě minulo, ať už se to zdá být jakkoli nepochopitelné. Má kůže neutrpěla jediný škrábanec. Jen to něco, ta část mojí mysli, ta, o které spisovatelé referují jako o duši, byla pryč. Vyrvaná z mé hlavy, rozmetaná koly jedoucího vlaku. Spolu s mými city a emocemi, s celou mou osobností. To všechno je teď pryč. A zbyla jen prázdná schránka. Tam, vprostřed přecpaného nástupiště, kde se lidé smáli a vrtěli hlavou, gratulovali mi k neuvěřitelné štěstěně a k mé chladně netečnosti přistupovali jako k šoku z právě prožitého. Bez jediného stínu podezření, že právě mluví se stále funkčním tělem, násilně odervaným od své zemřelé duše. Není na tom co nechápat. Není co pochopit. A není už rozhodně co víc říct.

…(No dobře, přiznávám, ani tehdy tam žádní lidé nebyli…)


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.05.2011, 11:34:47 Odpovědět 
   Zdravím.

Na sloh není tato práce špatná. Text je barvitý a je v něm hodně tajemna (alespoň se mi to tak jeví), možná i určité mystiky (jedno hrdinčino "já" umírá a rodí se jiné). Přemýšlím, zda tam pod ty koleje spadla úmysleně, nebo nešťastnou náhodou, či vůbec. Mé druhé já brblá něco o tom, že to mají v metru dobře hlídané a v okamžiku, kdy někdo spadne do kolejiště, je metro zastaveno, dokud dotyčného nevyprostí (ale bůh ví). Zajímavý text, mnohá místa v nás vyvolávají různé asociace (pocity), ať už chceme nebo ne. Neříká se, že nevstoupíme dvakrát do jedné řeky? Vše se časem mění, vzpomínky blednou, jen občas nás na některých místech uvnitř něco jemně "bodne do srdce" (jsme lidé a mimo pudy a hormony s námi třískají i city a pocity)... Nějak jsem se rozpovídal. Uvidíme, jak moc jsem "mimo mísu"! ;-)
 ze dne 23.05.2011, 21:46:00  
   tynuska37: Děkuji za publikaci i zhodnocení .). Jak to bylo s pádem pod koleje zůstane asi zcela volně na fantazii čtenáře. Co se týče zabezpečení metra, je to vlastně dost pravděpodobné, že tam něco takového mají. (No dobře, dobře, přiznávám, že jsem nad tím přemýšlela naprosto minimálně :D. Takže prostě... tak :).)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážník
(19.2.2019, 15:02)
Lodník
(5.2.2019, 19:04)
Maryen
(5.2.2019, 12:53)
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
obr
obr obr obr
obr
Niečo fakt múdr...
aegitalos
Slíznutej
diprimalex
Miluju ji
Joe Care
obr
obr obr obr
obr

Otázka
Dír
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr