obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915176 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39177 příspěvků, 5711 autorů a 388647 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Queste - úryvek ::

 autor Peter Stumpf publikováno: 26.05.2011, 12:41  
Další úryvek z chystaného románu, který se tu (snad) objeví celý, až bude (snad) dopsaný, kterýžto okamžik, pokud si do té doby autor nehodí mašli, nastane někdy na konci léta.
Stručné uvedení: Policejní technička a forenzní expertka, hematoložka Kateřina Krátká, touží získat vzorky krve zraněné Veroniky Millerové, které by prokázaly nebo vyvrátily hypotézu, podle níž se na dívčiny bílé krvinky navázal dosud naprosto neznámý parazitický organismus. Zároveň, zatímco se pokouší obnovit krachující vztah, čím dál víc propadá do svých bizarních poklesle erotických vizí.
"Queste" je název kapitoly, představující narážku na mýtické hledání Svatého grálu.
 

Od kredence pozoruje Kateřinu šedivá myš. Dívá se bystrýma očima a našeptává zrádná slůvka. „Jen pojď, Kateřino, pojď! Budeme si chvíli hrát. Klekne si na kolena a plaz se k mé díře. Protáhneš se dovnitř, neboj se. A pak si krapet zalaškujeme. Tentokrát budu vyslýchat já tebe! Tak polez, slečinko! No tak! Bude to?“
Jak odolat? Kam se schovat? Poklekla a plazila se k díře. Protáhne se dovnitř, z toho nemá strach. Zmenšila se. Hledí si s myší z očí do očí. Přece má však myš navrch, a to o poněkud ostřejší zoubky. „Jen pospěš do mého načechraného hnízdečka! Mám pro tebe“, holedbá se, „prima prvotřídní dáreček. Tím nepohrdneš! Tak honem honem, jenom si odři kolínka! To máš zpátky za pastičky se sýrem. A odporovat se nepokoušej nebo tě pokoušu! Máš bezva masíčko, to vím až moc dobře. Jenže, zlato, já tě hned nesežeru! Pěkně si počkám, pohrajeme si, jak jsem slíbila. Šimrá zoufalou forenzní expertku ocáskem v obličeji a mezi ňadry. Ta vzdychá jako poprvé svlékaná panna; nebrání se. Ach, ty jemnňoučké chloupky, co řídce vyrůstají ze svraštělé kůže! „Líbí se? Vzrušuje? Přitvrdíme! Roztáhni nohy!“ Tu Satan v podobě hada vylezl z rákosí a prznil Evu pomocí hadího ocasu. Tak to stojí hned na první stránce. Bezbranná právě stvořená žena vzdychá a sténá o pomoc. V pravém slova smyslu ohyzdný oslizený chvost do ní proniká, nalézá si cestu mezi stehny a zmítá se natolik vehementně, že ji mění v pulzující prvotní hmotu, primordiální chaos, nepopsatelnou tříšť. Navrací ji do stavu ztracené blaženosti. „Takhle bylo jen u Pána! Tohle nikdy nenahradí výrůstek té nicky, co Nejvyšší ráčil uplácat z hlíny! Víc! Víc!“ Myška si Kateřinu dovede vychutnat. Dobře ví, jak ji nestydatě podráždit a nepřivést hned k vyvrcholení. Devětatřicetiletá lékařka s titulem vříšká jako poprvé zneuctěná lolitka. „Pojď! Dělej mi to! Stokrát lepší než Míša!“
Myš se škodolibě zubí. Přesně takhle si to naplánovala. Má Kateřinu tam, kam ji hodlala dostat. „Teď mi vyprávěj o obrazu, který spatříš! Popisuj! Poeticky, jako skutečná básnířka! Pěkně pomalu, detail za detailem. A já ti za odměnu udělám dobře. Mluv procítěně! S vášní! Líbíš se mi. Udělám si z tebe svoji panenku. Budeš mi vyprávět pohádky na dobrou noc. A nosit mi ze spíže arašídy, samozřejmě. Sexuální závislost je mrcha, co? Ty nedokážeš neposlechnout. Jsi moje roztomilá holčička, se kterou si právě teď chci povídat. Tak mluv! Co vidíš?
Mezi steny se pokouší formulovat slova. Trvá to, než nalezne přijatelný rytmus. Zpívá nepříčetně jako Pýthie v transu. Tohle je ono! Už ví! Vidí! „Pozoruji obraz malovaný olejem na plátně z ještěrčích kůží.“ Začíná polopaticky. „Vsazen je do železného rámu znárorňujícího plameny a tváře v těch plemenech. Poznávám mezi nimi Heroda. A Jidáše! Je to Danteho peklo! Tedy, jen rám, ne obraz. Obraz představuje dočista jinou kapitolu. Strpení, hned se k ní dostanu. Zatím musím vypovědět o těch tvářích na rámu. Šklebí se ve strašných mukách, jako by je řezaly tucty ocelových kotoučů. A všem vtloukli železné hřeby do lebek! Nesou trnové koruny. A víc! Nesou na těch korunách vavřínové věnce. Trny je tak sotva možné rozpoznat. Na první pohled vypadají jako vítězové, v pravdě se stali odsouzenci halenými do posměšných parodií královského roucha. Bičují je! Satyrové a v kruhu tančící ohniví muži trýzní záda odsouzenců důtkami. Hrozivý pohled. Nemohu to snést! Potřebuji něco, co zadusí bolest a strach. Dělej mi to! To je ono!
Tak tedy, obraz samotný: Stojí tam mlýn. Starý dřevěný mlýn a nalevo od něj vrba, která se sklání k řece. Tak nějak vypadá základní rozvržení; kompozice. Lze se domnívat, že malíř usedl na vysoký protější břeh, neboť scenérii zachytil z mírného nadhledu, a jevil patrně větší zájem o trávník a trsy rákosu, nežli o kupící se oblaka, která načrtl toliko v hrubých obrysech. Máš-li, ty moje dračice, zájem o detaily, pak věz, že před domem sedí na dřevené sesli mlynář a pokuřuje z dýmky. Vyhlíží přátelsky, usmívá se. Lze se dovtípit, že právě dokončil těžkou robotu a teď, teď užívá zaslouženého odpočinku. Však přesto jakýsi neklid vrhá stín na jeho tvář a nevím, zda jde o strach či vědomí blížícího se zla, nepochybně však jde o dítě. To je ono! Ten mlynář ztratil dítě! A teď se bojí, aby snad nepřišel o další. Děsí se té myšlenky. Strach jej opanoval a znásilňuje jeho mysl znovu a znovu. Vypouští z úst obláčky dýmu ve tvarech drolících se kostí. Tedy, tak mi to z té dálky připadá a mám za to, že se opět nemýlím. Zajisté je tomu tak. Ten mlynář vydechuje smrt, vzduch se uvnitř jeho plic mení v otrávený plyn, putuje mezi žhavými výhněmi a absorbuje splodiny svědomí sžíraného výčitkami, toho muže krysy sžírají zevnitř, je tak nešťastným a rozervaným, že se od něj větve vrby odvracejí! Takový je v jádru, a byť na první pohled působí přátelsky, nikdo obdařený alespoň špetkou zdravého rozumu by si s ním nikdy nic nezačal, neboť on patří království temnot! Lituji jej a přece jím pohrdám, chtěli bych jej spasit a trestat, obejmout a proklát kordem, přála bych mu vysvobození i potupu ve vlnách rozvodněné řeky! Nechť vpletou jeho tělo do mlýnského kola! Nechť učiní z něj oběť nelítostným vodním duchům, nechť propadne černým říčním vílám, princeznám noci! Nezbyde z něj víc, než sen a vzpomínka. Ty postačí.
Postačí, zatímco on se stane darem kořenům vrby, která sklání rozpuštěné vlasy k nepokojné hladině, dotýká se a čeří vlny, na úzkých listech vrací řece to, co si od ní bere, totiž vláhu, životodárný elixír, a rozmlouvá s řekou, tu vypráví, tu naslouchá, v hlubokém bytostném spojení s vodami, a živa je nejen jimi samými, nýbrž i příběhy z hor, které přinášejí, pověstmi, báchorkami a zvěstmi ryzí pravdy, každým slovem, které vysloví řeka, vrba sílí, a s každým slovem, jež promluví sama, ožívá. Její kmen ukrývá poklad. Nevidané tajemství. Sídlí v něm lesní divoženka, dryáda, plavovláska, říční panna, a o třetí hodině ranní vstupuje obnažena do řeky, aby smočila kadeře, jež musí zůstat vlhké; jest nanejvýš důležité, aby tak zůstaly, neboť v nich je, podobně jako v pramenech Samsonových, ukryta moc a magická síla, nepopsatelná poezie souznění soumraku s melancholií srdce, která drží obraz pohromadě, a ovšem také inspirace jeho tvůrce, který, ač nevědomky, dovolil té nadpozemské dívce, aby jej očarovala, a stal se jejím otrokem, nástrojem jejích úkladů, jejím zmámeným a poblouzněným uctívačem.
Tak plyne čas ve starém mlýně a slunce zapadá za krov stavení o dvou patrech, kolo se s s klapotem zvolna otáčí a formanské vozy odjely, oblaka se shromažďují v pravidelném kruhu, aby se smluvily na hodině bouře, a ze světnice voní buchty. Umělec skládá štětec a barvy, neboť dílo dokončil, a spěchá za milou, jíž se dvoří vědomě, aniž by tušil, že duch divoženky vedl před okamžikem jeho ruku a dal vzniknout takovému nadčasovému poselství, obrazu usedlosti, jíž z druhého břehu pozorují laně a z třetího břehu stíny zemdlených duší, mlynářových předků a těch, které zradil ve chvílích slabosti, jeho přeludů a nezdařených, zapuzených autoportrétů, jeho lític a biřiců, malátně se potácejících mátoh. To vidím a o tom vypovídám, o tom přináším poselství a o tom svědčím. Tak přísahám. A teď jeď, ty kurevská mrcho, lištičko moje! Lišky nám schytejte, lištičky malé které plení pánovu vinici! Tak do toho! Dělej mi to! Chci se udělat!
Myška se šibalsky usmívá a pomrkává tu levým, tu pravým očkem. Zdá se být spokojená. Jak by také ne! Právě se dočkala strategicky nedocenitelných informací a ví už, jak se zmocnit sýra a neskončit v pasti. Stačí číst mezi řádky! Pravidelně zvyšuje tempo. Kateřinin křik jí lichotí. „Byla jsi hodná, číčo moje. Moc hodná! Zasloužíš orgasmus. A zasloužíš si taky spát. Obojího se ti dostane měrou vrchovatou!“
Ocas nepopsatelně zběsile křepčí ve vagině, Kateřinino tělo se vlní a zmítá v tetanové křeči. Tohle nemůže vydržet! A taky, že nevydrží. Myška cení zoubky a otevírá tlamičku. Ne! Ještě chvíli! Ještě pár vteřin, ještě...“ Nedokáže mluvit, nedokáže ani myslet. Svíjí se, posedlá sedmerem zlých duchů, jimž vévodí Asmodeus, kvičí jako podřezávané podsvinče, jako celá sešlost mrouskajících se koček, trpí a vříská šíleným smíchem. Zbývá skutečně už jen pár desetin vteřiny a bude po všem. Pochva se dávno změnila v olepená ústa divoce vyzpěvujícího pijáka, stala se ústím pekelného víru, už není kam dál zajít. Myšička to až moc dobře ví. Otevírá proto tlamičku dokořán a v milisekundě orgasmu ukousne nešťastné Kateřině hlavičku. Kudlanka nábožná. V obráceném gardu. Vystříkne něco krve z tepen, ne moc, tak na potřísnění dvou, tří prstů dospělého muže, a je po všem.
Tak umírá další Kateřina Krátká, redukovaná do velikosti myši domácí a pohozená v koutě. Nová Kateřina odkládá telefon.


 celkové hodnocení autora: 99.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Siggi 21.12.2011, 0:36:47 Odpovědět 
   Zatím je to zajímavé. No, doufám, že budeš jednou spokojený s finální verzí a nebudeš ji pořád upravovat a upravovat a jestli nezemřeli, tak ji upravují dodnes.:-)
 Peter Stumpf 26.05.2011, 14:45:41 Odpovědět 
   Tak já opět děkuji za komentář.
Text skutečně představuje spíš jen takový nedějový fragment z obrazů a zasazen je do chvílí, kdy se vnitřní integrita postavy začíná rozpadat do na jedné straně megalomanských, na druhé sebeponižujících (tato ukázka) vizí a snů, kdy se hrdinka sama přestává vnímat jako osoba a tříští se ve změť nahromaděných sexuálních i jiných frustrací.

Asi by stálo za to vysvětlit, proč to tu celé ještě nevychází na pokračování: Důvod je ten, že i úplný začátek stále prochází vývojem a úpravami (úplně původně byl zamýšlen jako krátká povídka, pak se změnil v prolog k rozsáhlejšímu dílu, což vyžadovalo dost zásahů) a nechci to sem nahrát v celku, dokud nepůjde skutečně o finální verzi.
 Šíma 26.05.2011, 12:41:00 Odpovědět 
   Zdravím.

Hodně obrazný, mirně morbidní a eroticky laděný text. Čte se dobře. Myslel jsem na odstavce - trochu by se zvolnilo "tempo". Pěkné počtení!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Andělské příběhy
(24.5.2019, 21:10)
kukuřice Tichý Kopec
(24.5.2019, 14:10)
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
obr
obr obr obr
obr
Dáma
Black Halo
Dáma a drak
Doll
Na sever - 4. č...
Ellien
obr
obr obr obr
obr

Kocour
Tobi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr