obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Na druhé straně ::

 autor Trenz publikováno: 01.06.2011, 17:59  
 

Kapitola dvacátá druhá
Na druhé straně

Lily se oddělila od ostatních a zamířila k řece. Utábořili se jen několik metrů od řeky, a tak o ni ani neměl Alan strach a pustil ji samotnou. Poklekla k břehu a pohlédla na hladinu, aby spatřila svůj odraz. Cop měla rozcuchaný a tvář špinavou. Nabrala vodu do dlaní a obličej si opláchla. Několikrát tu činnost zopakovala. Následně si rozpletla cop, aby její vlasy mohly aspoň chvíli dýchat. Párkrát si je pročísla prsty, díky čemuž získaly svůj původní tvar. Znovu se podívala na svůj odraz a usmála se. Vypadala teď o mnoho líp a mnohem svěžeji. Poslední dobou se cítila unavená. Pronásledovaly ji zlé sny, ve kterém ztratila všechny své blízké. Vzápětí si uvědomila, že už se tak děje. Andy odjel a nebylo jisté, jestli se ještě někdy vrátí. Vlastně už ani nemusel být naživu. A ten sen, který měla o Alanovi. Velmi, velmi zlý sen. Viděla ho v něm zemřít. Kvůli ní. Zdálo se jí, jak ji Universe napadla a on přiběhl, aby ji ochránil, ale Universe ho zabila.
„Bojíš se, že se sny naplní?“ ozval se za ní výsměšný hlas. Chtěla se otočit, ale majitelka hlasu do ní strčila a Lily spadla do vody. Útočnice ji rychle vytáhla. Nechtěla, aby jí tam utonula. To by bylo příliš rychlé a příliš snadné. Ne. Chtěla ji zabít pomalu. Mrštila s ní na zem a Lily se rozkašlala, jak si při pádu do řeky lokla vody. Když se vykašlala, zvedla hlavu a v očích se jí objevil strach. Hleděla na Universe, jejíž vlasy byly vyčesané do trojité spirály sepnuté zlatými sponkami, oblečená jen v korzetu a v dlouhé sukni, která ji však nikterak neomezovala. Stejně tak korzet. Jako by ani nepotřebovala dýchat.
„Buď bez obav. Zabiju tě dřív, než se sem velký ochránce královen Istrie dostane.“
Chytila ji za vlasy a vytáhla nahoru. Lily zakřičela bolestí. Nebyla na bolest zvyklá. V ústavu se jí nikdy nic nestalo, a až na pád z koně, se nic bolestivého nepřihodilo ani tady v Istrii. Teď se to však mělo změnit. Universe ji uhodila do tváře. Pak ještě jednou a znovu. Lily upadla a Universe ji kopla do žaludku.
„Bolí to, Lily? Jestli ano, těš se na dvojnásobek bolesti, protože jsem teprve začala.“
Nakopla ji podruhé, potřetí. Sklonila se a opět ji chytla za vlasy. Lily zakřičela.
„Jen křič. Nikdo tě neuslyší. Vytvořila jsem kolem bariéru ticha. Budeš křičet mnohem víc, až budeš umírat, ale nikdo tě neuslyší.“
Dostala ji na kolena, kde ji hřbetem ruky několikrát udeřila.
„Proč se nebráníš? Aspoň trochu. Vždyť takhle to není žádná zábava,“ zamračila se Universe.
„Podívej se na mě!“ přikázala jí, avšak Lily stočila hlavu jinam.
„Tak mi přece jen chceš vzdorovat?! Tak pojď, holčičko! Ukážu ti, co znamená být královnou Istrie!“
Zvedla ji na nohy a táhla ke stromu. Lily pochopila, co chce Universe dělat a začala se vzpouzet.
„Ano! To je ono! Bojuj trochu za ten svůj mizerný život!“
Pustila vlasy a chytla ji za temeno. Hlavu jí přirazila ke stromu, čímž jí zlomila nos. Pustila ji a Lily sjela na kolena, držíc se za nos, aby zastavila krvácení. Universe ji znovu udeřila. Tentokrát rukou, na které měla diamantový prsten, kterým rozsekla Lily kůži na čele. Další rána dopadla kousek nad oko, čímž jí vytvořila krvavý šrám táhnoucí se takřka přes celé obočí.
„Myslím, že je na čase to skončit,“ usoudila nakonec a prudce jí uhodila do spánku. Lily se sesunula k zemi a pomalu ztrácela vědomí. Jak ležela na zemi, Universe si všimla přívěšku. Poklekla k Lily a uchopila přívěšek do ruky. Lily věděla, že by jí měla zabránit v tom, co se teď Universe chystala udělat, ale neměla sílu, a jen zasténala, když jí ho servala z krku. Universe se zvedla.
„Rozmyslela jsem si to. Nechám tě naživu, abys mohla sledovat, jak vládnu tvojí zemi. Vítej na druhé straně, ty malá ubohá holko,“ potom, i s přívěškem, zmizela.
„Lily!“ uslyšela někoho křičet. Nebo se jí to jen zdálo? Nevěděla. Všechno jí začalo splývat. Zvuky, barvy. Někdo k ní běžel. Snad Alan?
„Nezemřel. Díky bohu,“ pomyslela si těsně předtím, než ztratila vědomí. Ocitla se v černotě, jež jí aspoň na pár hodin přinese ochranu před bolestí.

Pětiletá holčička seděla na židli v ordinaci pohupujíc s nohama sem a tam a poslouchala rozhovor své matky s doktorem, který ji vyšetřoval, naprosto nechápajíc, o čem to mluví.
„Vaše dcera má zvláštní poruchu spánku, paní Hushová. Nasadíme nějaké léky, aby spala klidněji.“
„Srovná se to?“
„Zcela jistě ano. Jste si opravdu jistá, že neprožila žádné trauma, které by ji v noci mohlo budit?“
„Nejsem si ničeho vědoma.“
„A váš manžel?“
„Včera jsme o tom spolu mluvili. Ani jeden z nás neví, odkud její noční můry pocházejí.“
„Dobře, paní Hushová. Tady máte předpis a vyzvedněte si léky v lékárně.“
„Děkuju, doktore Simonsi. Snad to pomůže.“
„To doufám. Už jen kvůli vaší dceři.“

Dovečeřeli, když Alan vstal.
„Půjdu se podívat za Lily. Už je tam moc dlouho.“
„Třeba se koupe, Icemane. Chceš ji snad vidět nahou?“
„Nebuď perverzní, Williamsi!“
„Z jakého jiného důvodu by tam Iceman šel, než aby se kouknul? Stejně tak ji můžeš jít zkontrolovat ty nebo Eris. A navíc mám pocit, že je to už velká holka. Nechte ji taky trochu vzduchu, který by mohla dýchat sama,“ domluvil Sean, ale Alan už byl pryč.
„Skvělé. Nikdo mě neposlouchá. Jaké překvapení.“
„Já tě poslouchám, Seane,“ ozvala se Eris.
Seana to zarazilo. Takovou reakci nečekal od nikoho.
„Jo, díky. Proto jsi taky jediná snesitelná osoba v téhle nesnesitelné společnosti,“ řekl nakonec překvapen vlastními slovy.

Alan pomalu kráčel k řece, když spatřil Universe stojící nad Lily ve zbědovaném stavu. Zmizela i s jejím přívěškem. Rozeběhl se k Lily, křičíc její jméno. Klekl si k ní a zkontroloval jí tep. Žila, i když byla hodně pocuchaná. Až čas ale ukáže, kolik modřin se jí ještě objeví. Opatrně ji vzal do náruče a odnášel k ostatním.

„Jak dlouho ještě poputujeme k odboji?“ otázala se Drena Cirkise.
„Když vyrazíme brzo ráno, mohli bychom to stihnout do západu slunce.“
„A jakým směrem se vydáme?“ vyptávala se dál.
„Proč to chceš vědět?“
„Kdyby se ti náhodou něco stalo, abychom věděli, kudy se vydat,“ odpověděla mu pohotově.
„Plánuješ mě snad zabít?“
„Plánuju tě chránit. Vás všechny.“
„Najednou,“ ozval se štiplavě Adam. Drena ho ignorovala.
„Řekni jí to, Cirkisi,“ ozvala se Eris znova.
„Půjdeme severozápadně k Freyerským skalám.“
„Tam žije odboj?“ zeptal se Sean.
Cirkis nestihl odpovědět, neboť se k nim vracel Alan a v náruči nesl Lily.
„Probůh!“ vyhrkly Eris a Sonya zároveň a vyskočily na nohy.
„Potřebuju vodu a čisté kusy látky. Prohlédnu ji, jestli nemá vnitřní zranění, pokud to nechceš udělat ty, Williamsi, abys neřekl, že ji osahávám!“ Alan se zlobil. Především na sebe. Neměl ji k té řece nechat jít samotnou. Měl na ni dohlížet.
„Co se stalo?“ zeptala se Sonya, když se vrátila s vodou ohřátou na ohništi, zatímco Eris vytáhla bílé kusy látky, které pro takové případy měla v brašně u sedla.
„Universe. Napadla ji. Měl jsem tam být.“
„Není to tvá vina, Alane,“ promluvila k němu Eris, smývajíc Lily z obličeje krev.
„Jen ho nech, Eris. Iceman potřebuje trpět komplexem zdrceného hrdiny, jenž neochránil ty, jež mu byli svěřeni do péče.“
Alan zatnul ruce pěst a Eris mu položila ruku na zápěstí.
„Teď ne. Nenech se vytočit. Je naštvaný na něco, co mu řekl Veritas a potřebuje se vybít. Neudělej mu tu radost. Soustřeď se na Lily. Ta teď potřebuje tvou pomoc.“
Alan stisk v ruce trochu povolil.
„Tak je to dobré. Jen klid.“

Lily se tolik soustředila na svůj domácí úkol z angličtiny, že ani nezaslechla zaklepání. Potom někdo vstoupil dovnitř a oslovil ji: „Lily?“
Vzhlédla a viděla svou matku s nějakým mužem. Byl jí povědomý, ale nedokázala ho nikam přiřadit.
„Vzpomínáš si na doktora Simonse? Byly jsme u něj na kontrole před šesti lety.“
Lily zavrtěla hlavou.
„Nevadí. Doktor Simons si tě teď odveze na místo, kde se o tebe postarají.“
„Na jaké místo?“ zeptala se Lily. Nechtěla nikam jet. Chtěla zůstat doma a vypořádat se se svými nočními můrami sama.
„Lily, zlatíčko. Mluvily jsme o tom už odpoledne. Musíš někam, kde ti pomůžou. Kde nikomu neublížíš.“
„A proč mi nemůžou pomoct tady? Proč mi nedají nějaké další léky?“
„Zlatíčko. Bude to jen na chvíli. Budeme tě s tatínkem pravidelně navštěvovat. Ničeho se neboj, sluníčko. Budeme pořád s tebou.“
Lily nikam nechtěla, ale nakonec si s příslibem rychlého návratu sbalila pár svých věcí, políbila mamku na tvář, objala taťku, a odešla s doktorem Simonsem. Své rodiče už nikdy neviděla.


Plula na loďce. Drena hleděla na řeku, která se táhla až kam její oči dohlédly. Černý top obepínal její pevná ňadra a rudá uzounká sukně odhalovala její dlouhé štíhlé nohy obuté do černých kozaček, které sahaly až k lýtkům. V uších velké kulaté náušnice.
„Tohle ti sluší ještě mnohem víc, než ty šaty na hradbách,“ podotkl Reptile ležící na dně loďky a nepokrytě si Drenu prohlížejíc.
„Proč tohle děláš? Takhle mě oblékáš?“
„Rád experimentuju.“
„Najdi si jiného koníčka.“
„Máš pro mě informaci, kterou od tebe očekávám?“
„Odboj se nachází poblíž Freyerských skal.“
„Jsi si jistá?“
Pokrčila rameny.
„Pokud mi Cirkis nelhal…“
Reptile mávl rukou jako by zaháněl dotěrnou mouchu.
„Tak Freyerské skály tedy. Mělo mě to napadnout. Jsou chráněni z útoku zezadu a svého protivníka můžou vidět už na míle daleko. Užitečná informace. Děkuji ti za ni.“
„Dělám jen to, za co mě platíš.“
„A není to jen maska, Dreno? Neříkej, že bys je ráda neviděla mrtvé. Dělají jen problémy. No tak. Kde je tvá krvežíznivost? Tvá touha po krvi?“
Neodpověděla a Reptile nenaléhal. Vlastně ho vůbec nezajímala. Chtěl Drenu mít. Avšak ještě nebyla připravená, a tak se aspoň kochal pohledem na její krásné a svůdné tělo.

Universe seděla v křesle nedaleko plamenů šlehajících z krbu a prohlížela si náhrdelník, který Lily strhla z krku.
„Jsi sama se sebou spokojená?“ ozvalo se za ní. Nemusela se otáčet, aby věděla, že je to Reptile. Za prvé by ho ani neviděla a za druhé už ho poznala podle hlasu.
„Vlastně jsem. Ukázala jsem té malé holce druhou stranu a ještě získala tohle.“
Zvedla ruku s náhrdelníkem do výše a zatřásla s ním, aby si i on vychutnal její vítězství. Reptile však její nadšení nesdílel.
„Huso hloupá!“
Universe klesla ruka dolů. Zrudla, zbledla a pak znovu zrudla pod návalem vzteku.
„Jak se opovažuješ?!“ zasyčela, vstávajíc z křesla tak prudce, že ho převrátila a ono s hlasitým třesknutím dopadlo na zem.
„Na mě to dojem neudělá,“ promluvil a v jeho hlase zřetelně zazníval výsměch.
„Napadla jsem ji, dala ji na vyučenou a navíc jsem dostala bonus. Co víc bys chtěl?!“
„Ano. Napadlas ji. Napadlas holku, která ani pomalu neví, co je to pud sebezáchovy a ukradla jí něco, co není úplné.“
„Není úplné?“ Universe si nebyla jistá, jestli tomu úplně rozumí.
„Dva kamínky a stala by ses královnou. Až tehdy jsi jí ho měla vzít. Teď budeme muset počkat na jinou příležitost.“
„Myslíš, že nějaká bude?“
„Jistěže ano. Nejsem začátečník, Universe. Než ta příležitost přijde, doporučuju ti zaútočit na odboj. Už vím, kde jsou.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.06.2011, 20:17:06 Odpovědět 
   Zdravím.

Nezaútočila Universe zcela nečekaně? Možná byli naši hrdinové příliš ukolébaní tím, že se dohromady nic nedělo, nebo si byli příliš jistí sami sebou. Nepřítel nikdy nespí a stále kuje své temné plány (čili pikle). Líbí se mi, že Universe svým způsobem "ostouhala", přestože jí její tajemný spojenec pomohl a prozradil místo ukrytí Odboje. Takže bude svým způsobem krok napřed před svými oponenty... Uvidíme! ;-)
 lotty 02.06.2011, 19:04:24 Odpovědět 
   Zdravím tě,
pro mě jako pro nezasvěceného čtenáře příběhů o Istrii je tento díl docela zmatený. Jak zmínila Ekyelka, chtělo by to příběh lépe vystavět a vzít v potaz jednotlivé dispozice a možnosti hrdinů. V postavách i scénách jsem se občas ztrácela. Vadily mi místy i gramatické chyby, ať již šlo o nelibozvučný sled slov či špatně, ba dokonce chybějící čárky.
Na druhou stranu jsem text docela rychle přečetla, ale jaksi jsem rozpolcena, jakou ti dám známku. Proto nebudu raději známkovat kliknutím na známku, ale mé hodnocení bude 2/3, čili lepší průměr.
Zdraví

lotty
 Ekyelka 01.06.2011, 17:55:02 Odpovědět 
   Zdravím.

J8 vím, že je na vůli každého autora, jaké budou jeho postavy, nicméně... Přijde mi dost nelogické, že ani po všech těch měsících putování Istrií, po všech přepadech, nebezpečných situacích a nepřátelích všude kolem tahle partička superhrdinů nenaučila svou budoucí královnu se aspoň trochu bránit. Logická chyba - Lily je dospělá, zdravá žena, ne malé dítě. Na jednu stranu má svaly, hmotnost a vůli, které nevyužívá, na druhé straně je stejně bezbranná.
Kdyby chránili malé dítě, seberou ho do náruče a zmizí. Ale ženu? V tomhle díle se zkrátka naplno prokázalo, jak vachrlaté je tohle rozestavění sil.
Jinak se mi líbí vícevrstvé vyprávění. Mohlo by se sice ještě doplnit o několik málo vět, které by od sebe lépe oddělily jednotlivé lokace a situace, především pak lokace na území Istrie (což by podpořilo i atmosféru), ovšem nemůžu chtít hned všechno. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Na ceste za sno...
Mon
Zakotvení
Sonic
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr