» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141688

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Kapitola III (2) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Svoboda

Alan Dark	publikováno: 31.05.2011, 13:55


	Nyní tedy byli neozbrojení a v rukou ne příliš přívětivých bytostí vedoucích je kam vlastně? K jejich vůdci? Nebo snad na nějaké obětiště, kde měli být obětováni nějakému jejich bohu? Alana napadaly spousty dalších možností, co s nimi mohli tvorové udělat, ale raději je rychle zaplašil. Nemohl si nevšimnout, že spousta tvorů upírá vyloženě chtivé pohledy na Alinu a ve skutečnosti se jim vůbec nedivil, k jeho vlastnímu překvapení mu to však nesmírně vadilo. Na nějaké neuvážené projevy hrdinství teď ale nebyl vhodný čas ani místo. „Kam myslíte, že nás vedou?“ zeptal se Michael. „Napadlo mě, že do jejich tábora, jinam by to podle mě nemělo smysl,“ nadhodil Daniel. Alan raději zapomněl na svou myšlenku o obětišti a do konverzace na toto téma se nezapojil. Ta stejně vzápětí skončila, když na ně vůdce tvorů něco zahudroval. Jejich okolí stále tvořily poněkud jednotvárné šedé skály, ale bylo jich kolem čím dál víc. Les zřetelně ustupoval a byl rozeznatelný jen v dálce. Alana napadlo, jak musí být Pásmo rozlehlé, když ten les obklopuje tak velký systém skal. Ty Alanovi nepříjemně připomínaly nedobytné hradby a mohl jen doufat, že se v tom mýlí. Po chvíli ale dorazili ke kruhovému uskupení skal s přírodním skalním obloukem, kterým vešli do středu skupinky skal. Naproti nim zel jako černá propast vchod do jeskyně, střežený několika dalšími tvory a dokonce dvěma vlkovody. Skupina vešla do jeskyně propalována očima všech přítomných. Uvnitř bylo šero, ale čím dál šli, tím větší bylo okolo nich světlo, poskakující po zdech v jakémsi šíleném tanci. Alan usoudil, že dál v jeskyni jsou zřejmě ke stěnám připevněny pochodně a po pár dalších metrech se jeho domněnka potvrdila. Šli širokým hlavním tunelem, na nějž se neustále napojovaly další, ale mnohem menší. Kolik tady těch tvorů asi mohlo žít? Jeskynní systém vypadal značně rozlehlý a navíc mohl klidně vést i mnoho metrů pod zem. Jisté bylo, že se jich tu pohybovalo hodně. Víc, než by mohli zvládnout se zbraněmi, natož bez nich. Podle shonu, který panoval kolem nich, bylo jasné, že tu lidi nevídají moc často. Všichni se na ně zvědavě, ale možná i nepřátelsky dívali a posuzovali. Před nimi se začala rýsovat jeskyně s otevřeným stropem, takže mohli znovu vidět denní světlo. Jakmile vešli, bylo jasné, že jeskyně slouží jako jakýsi trůnní sál. Uprostřed stál velký kámen opracovaný do podoby primitivního trůnu, na němž seděl vládce těchto jeskynních tvorů. Ale jeho podoba skupině téměř vyrazila dech, protože to byl člověk. Vládce těch tvorů byl člověk! Oblečen byl do šedého stejnokroje jako normální obyvatelé Oblastí, přes který měl přehozený vybledlý červený plášť. Na hlavě mu jako koruna trůnila malá zlatá obruč a v ruce kovové žezlo s malým rudým kamenem. Muž se postavil a tím ukázal, že měří asi metr sedmdesát pět. Měl hnědé vlasy i oči, kterýma si prohlížel nově příchozí. Tvor s šátkem předstoupil a řekl muži něco ve své nesrozumitelné hatmatilce. „Takže mě přišlo navštívit CP, jaká čest. Musím ale říct, že jsem vás ještě nikdy neviděl bez vašich oblíbených masek. Moji bojovníci mají rozkaz každého, koho najdou v mém Pásmu, zabít. Vy jste byli ušetřeni ze zřejmého důvodu,“ řekl muž a chtivě pohlédl na Alinu. „Takže, abychom si to ujasnili, nejsme CP,“ odsekl Tom. „Ale. To je zajímavé. Takže jste povstalci, co zabili pár zrádců. No, nemám vás rád o nic víc než je. Mě je jedno, kdo vládne venku,“ naznačil rukou k otevřenému nebi, „mě stačí, že vládnu Pásmu. Mez´etery Pásmo vůbec nezajímá, ale vy byste ho s chutí zničili. A to nedopustím. Pásmo je moje, já ho skoro stvořil! Jsem Arston Semner, král Pásma!“ „Co si pod tím máme představit?“ Muž před nimi se zřejmě rád poslouchal a už delší dobu asi neměl možnost se někomu chlubit, takže okamžitě spustil vodopád slov. „No dobře, vysvětlím to. Vidíte ten kámen v mém žezle? Jednou jsem prchal před CP a narazil na Pásmo. Samozřejmě tehdy ještě nebylo tak rozlehlé. Neměl jsem jinou možnost, než sem jít. Objevil jsem tuto jeskyni přímo ve středu Pásma a v ní jsem ho objevil. Asi pochází ze stejného světa jako všichni Mez´eterové a jejich nestvůry, každopádně s jeho pomocí jsem dokázal ty zvířata ovládat, dokonce jim rozumět.“ „A co jsou oni?“ ukázal Alan na tvory kolem nich. Semner se dostával do role přednášejícího stále víc a toho by možná mohli využít k odlákání jeho pozornosti. „Ještě vás to nenapadlo? Byli to lidé, kteří sem utekli z Oblastí. Pomocí Kamene jsem je přeměnil, aby my mohli sloužit a stal jsem se jejich bohem. Obstarávají mi vše, co potřebuji, jídlo, vodu a …ženy,“ znovu se podíval na Alinu. „Možná jste si všimli mých oblíbených zvířátek, wertorů. Kdysi to byli obyčejní vlci, ale moc Mez´eterů je obrovská. Dám vám na vybranou. Můžete bezpečně opustit Pásmo, když tu ona zůstane se mnou a to dobrovolně.“ „To nemyslíte vážně.“ „No, nechám vám pár dní na rozmyšlenou v jedné z našich útulných jeskyní, určitě změníte názor. Nebo zemřete, to už mi může být jedno. Taky bych si vás mohl přetvořit, uvidíme. Ještě chvíli zůstanete s vaší přítelkyní, ale už brzy se rozloučíte.“ Rukou pokynul jednomu z tvorů stojících za trůnem, který měl na krku červený šátek. Ten popošel k nim a s ním asi dvanáct dalších, kteří je okamžitě obklopili. Alan ještě viděl, jak tvor se zeleným šátkem, který je přivedl, rychle zmizel v jedné z postranních chodeb a pak už je vedli dlouhou širokou chodbou ústící do velké jeskyně, z níž vybíhalo množství menších chodeb na všechny strany. Alana napadlo, že je to ideální místo na přepadení, ale nechal si to pro sebe. Něco ho totiž trápilo, jeho pozornost poutaly hlavně dvě chodby po jejich bocích, jako by čekal, že se tu něco stane, že v těch chodbách něco čeká. A čeká to na ně. A právě z těchto dvou chodeb za okamžik vyrazila právě ta skupina, která je sem přivedla, v čele se Zeleným šátkem. Ten okamžitě skočil po Červeném šátku a s ním i wertor, kterého jeho hlídač vyslal do útoku. V tu samou chvíli poslal Tom úderem pěsti nejbližšího tvora k zemi, zatímco Alan trefil jiného dobře mířeným kopem do žaludku. Daniel sáhl do zadní kapsy na opasku a vytáhl odtud malý černý předmět, ve kterém Alan poznal útočný tříštivý granát. Daniel ho rychle odjistil a hodil do vzdálenějšího koutu jeskyně. Všichni se přikrčili za masu těl probíhající a bojující všude kolem a napjatě očekávali výsledek. Výbuch tvory nejen vyděsil a překvapil, ale navíc se ze stropu zřítilo několik menších kamenů. Alan spolu s ostatními rychle vstali a využili toho, že jejich věznitelé leželi ve strachu na zemi s rukama přitisknutýma k zakrnělým uším. Rozběhli se chodbou zpět do trůnního sálu, ale brzy už za sebou slyšeli pleskavý zvuk wertorových tlap. Po vstupu do sálu se bleskově zatavili, proti nim totiž stálo mnoho Semnerových tvorů s připravenými zbraněmi. Za nimi se do sálu vřítil Zelený šátek a jeho skupina. Když však viděli, že Semnerovi tvorové jsou v přesile, Zelený šátek se došoural až k trůnu a nahlas něco zahudral. Výraz na Semnerově tváři se rovnal naprostému znechucení. „Co že bys chtěl?“ Tvor neomylně pokynul směrem k Alině a většina tvorů souhlasně huhlala. „Cože? To já tady rozkazuju! Já jsem váš pán! Musíte mě poslouchat!“ Zelený šátek sebevědomě potřásl svým klackem a bodce namířil na Semnera. „To je vzpoura! Já tě naučím!“ Semner sáhl volnou rukou za sebe a uchopil pistoli schovanou za ním. Tvor se kulce bleskově vyhnul a skočil po něm. Zatímco u trůnu se dvojice válela po zemi ve smrtelném zápase, zbytek tvorů, zbavený pozornosti svého pána, se začal sápat na Alinu. „Hm, pánové? Co takhle trocha pomoci?“ Tom i Alan následovali Danielova dřívějšího příkladu a chopili se granátů. Tom hodil ten svůj do shluku nepřátel před nimi, zatímco Alan zacílil na okolí trůnu a Michael použil ten svůj na pravou stěnu trůnního sálu. Daniel se díky své výšce snadno prodral k Alině a rychle ji popadl. S pomocí ostatních ji dostal z davu tvorů a všichni se co nejrychleji rozběhli k východu. Jakmile granáty explodovali, tlaková vlna je poslala do kolen a stěny se otřásly. Otřeseně se vyškrábali na nohy a snažili se pokračovat v běhu, nejvíc ze všeho ale připomínal rychlé klopýtání. Tvorové kolem nich se jen zmateně motali, zřejmě je znovu vyděsily výbuchy. Stěny se znovu otřásly a tentokrát se k nim přidalo i několik dalších kamenů padajících ze stropu. „Celé nám to spadne na hlavu, rychleji!“ Kličkovali jeskynními chodbami a orientovali se jen podle rostoucího světla. Žádni tvorové už východ nehlídali a tak jim nic nebránilo v úniku na čerstvý vzduch. Vyběhli z kruhu skal a hned za ním se svalili na kamenitou zem. Slyšeli ještě několik tlumených ran a otřesů z jeskynního systému. Několik tvorů se ještě stačilo dostat ven, ale ti pro ně už nepředstavovali nebezpečí, protože jen bezcílně prchali co nejdál od jeskyní. Ze vchodu se celou dobu valil mrak prachu a menšího kamení, až nakonec všechno ztichlo. Nic se už u vchodu ani v jeho okolí nepohnulo a jako by i nepřátelské prostředí Pásma na okamžik utichlo. Trvalo to však jen pár chvil, pak se znovu všichni jeho obyvatelé probudili a Pásmo bylo opět plné zvuků malých i větších živočichů. „Řekl bych, že Pásmo je už bez krále,“ poznamenal Tom. „Už to tak vypadá. Ale jak mohl pomocí nějakého kamene ovládat ty netvory a přeměňovat lidi? Už jste něco podobného u Mez´eterů viděli?“ zajímal se Alan. „Ne, to je novinka. A nemyslím, že o tom ještě někdy něco zjistíme.“ „Ale že o naší krasavici byl ohromný zájem,“ usmál se na Alinu Michael. „A divíš se?“ vrátila mu úsměv Alina, zatímco si prohrábla zaprášené vlasy. „Hlavně jsme viděli, co dokáže jedna ženská. Totálně zblbnout všechny okolo a položit i takovou hezkou fungující společnost,“ přidal se Daniel. „Hlavně jsme asi rozluštili záhadu Pásma. Ale teď se odsud zase musíme nějak dostat. Ty potvory se sem už asi stahovat nebudou, ale pořád je jich tu víc než dost. A my nemáme zbraně.“ „A Semner říkal, že jsme přímo uprostřed.“ „Jo, bude to dlouhá cesta ven.“


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Iserbius	19.06.2011, 23:21:41

Zdravím Z tím ženským elementem je to pěkný nápad, který mě i dosti pobavil. Jinak se stále držíš své linky. Jen tak dále. :D

Šíma	31.05.2011, 13:54:48

Zdravím. Jo, stačí jedna ženská (se správným poměrem inteligence a krásy) a chlapi jsou totálně zblbnutí! ;-))) Historie hovoří za vše a ve Tvém příběhu to není jinak. Nebýt oné vzpoury, nejspíš by to s našimi hrdiny dopadlo všelijak. Pásmo ve mně evokuje Stalkera - knihu, ne hru (ale to jen na okraj, protože také tento příběh si vzal svůj námět odjinud - mám na mysli vznik oblasti na Zemi přetvořenou mimozemskými silami). Odběhl jsem... Chybí mi tam atmosféra (určitá životnost - například padající kapky vody, vítr, podivné zvuky, teplo a chlad, přiléhavější popisy stísněných prostorů a podobně). Na druhé straně beru tento příběh jako určité odpočinkové čtení. Tvým hrdinům fandím stále a jsem zvědavý, jak toto malé dobrodružství dopadne a zda se dostanou "na základnu". Čeká je zřejmě ještě dlouhá cesta... Pozor na chybky (ať už shody podmětu s přísudkem, viz granýty vybuchly), či překlepy (ne příliš - nepříliš -- ...se bleskově zatavili... - zastavili?). S Pásmem by se daly dělat věci! Pozor také na opakování slůvek (na skály a jeskyně mne takřka žádná zástupná slůvka nenapadla -- velká formace skal - masiv? -- jeskyně - dóm?). Jak je možné, že jim zůstaly granáty? Nejspíš je měli naši hrdinové dobře ukryté... ;-) Dám dobrou dvojku a uvidíme... hezký den!