obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39472 příspěvků, 5737 autorů a 390243 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Voříšek Flíček ::

Příspěvek je součásti workshopu: Přijela pouť
 redaktor čuk publikováno: 26.06.2011, 4:29  
WS: Přijela pouť
V šuplíkových Povídkách z pouti mi psík v souboru zvířátek dosud chyběl. Docela by se mi líbilo, kdyby v příbězích voříška Flíčka někdo pokračoval, třeba z toho uděláme knížečku pro děti.
 

Za idylických časů, které již téměř vymizely z paměti našich otců, jezdila po prašných silničkách zemí českých rodinná pouť. Pár divoce pomalovaných maringotek s přívěsy, některé s klecemi se zvířaty. Komediášové nebyli povětšině pokrevně spřízněni, byť zde byli tradiční kočovnické rody, ale spíš sdružili se pouty přátelskými, i z nezbytnosti. Jezdili od městečka k městečku, na přilehlých udusaných pláccích rozbalili svá bohatství, chudá, ale lákající. Střelnice, kolotoč, aréna se starým vypelichaným a bezzubým medvědem, cvičení psíci, malý naivně vypadající dům hrůzy. A stánek s běžnými pouťovými pochoutkami: turecký med, věnce buřtů, cukrová vata, nejrozmanitější perníčky, sladké špalky na cucání, gumoví hadi a černé tahavé pendreky. Nechyběl ani klaun a kolovrátek s brčálově zeleným papouškem vytahujícím za korunu losy s vaším osudem.

Potulná kolona byla na každé štaci vítána radostně pokřikujícími dětmi a výrostky. Městečka v tu dobu ožila, tvářila se slavnostněji a důležitěji, bylo na co se těšit, příležitost si pošpacírovat i frajersky se rozdovádět, zvlášť večer při zvucích trubky, klarinetu a harmoniky.

V prvním vozu kolony seděl vedle řidiče důstojný navigátor trasy, voříšek Flíček.
První byl i venku na novém tábořišti. Vše očuchal, vše očůral, po takové době jízdy měl dostatek značkovače. Pletl se pod nohama pobíhajících komediášů. Nikdo ho však nenakopl. A nikdo už vlastně neví, komu patřil nebo odkud přiběhl. Byl maskotem toho malého společenství. Ale též detektivem nalézajícím ztracené věci nebo sledujícím podezřelé individua, a v neposlední řadě i neohroženým strážcem. Byl předákem odborů cvičených psů a tlumočníkem při rozhovorech s medvědem. Dbal na to, aby se toulavé kočky držely mimo okruh tábořiště a neobtěžovaly myšky, které vyplašeny, stěhovaly se ze svých děr v místech, kde se stavěla pouť a kde nespočet bot a botiček udupávalo plácek.
Voříšek Flek byl všemi mastmi mazaný, okoukal a naučil se mnoho akrobatických čísel prováděných kdoví ve kterých předchozích cirkusech. I všechny akrobacie cvičených psíků komediáše pana Melichara. Svůj um však nikdy nedal najevo - a vystupovat na veřejnosti? Ne, k tomu by se Flíček nikdy nesnížil.

Rád se vozíval na řetízkovém kolotoči, kolotočář břichatý pan Fousek ho s funěním do sedačky vysazoval. Pes na kolotoči přece musí přitahovat diváky, to je atrakce! Když mohla Lajka letět do Vesmíru, proč by nemohl cestovat pes na kolotoči v polohách o mnoho nižších? Kdypak se nějakému dítěti poštěstí sdílet s ním opojení z letu? Zvlášť když k tomu spolucestující spokojeně a melodicky poštěkává, kam pak se hrabe starý gramofon pana Fouska! Šťouralové asi namítnou: jak by se mohl pes udržet na sedačce řetízáku? Nu, mají pravdu. Pes není opice, ta by to svedla. Proto je také Flíček oblečen do speciální kombinézy a připoután k sedačce. No to je přece dvojnásobná atrakce. A děti se tlačí, aby mohli sedět vedle chlupatého kolotočového experta, který koulí očima, napíná téměř kosmonautický postroj a uslintává.

Honzík, Evička a Jarek jsou spolužáci z 6.b místní školy v Záblatí. Tvoří pěkný trojúhelník, tedy trojúhelníček. Jarek miluje Evičku, Evička Honzíka a Honzíkovi je všechno buřt. Ale trojúhelník se dá snadno změnit, to vám poví každý učitel trigonometrie.

Evička si na kolotoči sedla před Flíčka, Jarek před Evičku a Honzík za Flíčka: zajímalo ho, jak se bude při rotaci za rozdychťující jízdy chovat pejskův ocásek.
Kolotoč se roztočil, svět se změnil v barevné kružnice, vítr dobrodružné jízdy čechral vlasy a pohrával si s copy. Jeden takový blonďatý, až téměř na spodní záda, měla Evička. Přehazovala si ho do stran, dopředu, dozadu, snad proto, aby upoutala Honzíkův zájem. Marně. Zato Jarek se rozdivočil, rozhoupal se a chtěl chytit Evičku za cop. Což se mu podařilo. Zatáhnul za cop…ale co to, kýho výra? Evičku táhl cop dopředu a jak se Jarek vzdaloval, začala sjíždět ze sedačky. Jarek cop pustil a dal se do vřískotu. Ale málo platné, dívčí hedvábná sukénka se nebezpečně blížila k okraji, pod nímž zela hloubka. Evička se křečovitě držela řetízku, ale s hrůzou zjistila, že by mohla pod ním proklouznout a zůstat na něm viset. Chviličku, a pak padat, vržena odstředivou silou na hlavy diváků. Honzík uslyšel křik, zvedl oči a rázem zhodnotil situaci. Přihoupl se k Flíčkovi poklepal mu na rameno a vyřkl pár slov. Flíček porozuměl a ujal se záchranných prací. Teď se mu akrobatický výcvik hodil. Dodnes nikdo neví, jak to udělal. Ve vteřině byl u Eviččiny sedačky, zamanévroval jako jezdec na sajdkáře, obtočil se kolem Evičky a svým tělem se k ní přitiskl zpředu. Natáhl packy. Evička se za ně chytila, a pak tato teď už nerozlučná dvojice plachtila vzduchem, bezpečně a s postupujícím časem jízdy i vesele. Pláč se přeměnil ve smích. Flíčkovi vyrazil na čumáčku pot a decentně zaslintal. Námahou i dojetím. Tak v objetí přistáli na pevnou zem.
Jakýsi divák pronesl: „Jak si ta dívenka drží svého psíčka, aby nespadl, možná, že mu bylo špatně.“
Jiný vytáhl fotoaparát a fotografoval se slovy: „Skvělý přírůstek do mého seriálu Člověk a pes.
Evička zašeptala psíkovi do ucha: „Nikomu ani muk!“
Flíček pokýval hlavou a usmál se pod fousy.

A tak se z Evičky a Flíčka stali nerozluční kamarádi. Honzík začal žárlit, jako že on zůstal stranou, on že byl v počátku záchrany Evičky. A snad proto s nimi začal chodit po pouťových atrakcích i do jarní přírody. Nejprve pro zlost a pak se zaujetím.
Evička však, navzdory svému prvotnímu rozhodnutí ututlat hrozící malér, jako pravá ženská si pustila pusu na špacír. O Jarkovi coby příčině hrozícího pádu však pomlčela. Flíček však chtěl zjednat spravedlnosti zadost. I věnoval Jarkovi párek svých nejobratnějších téměř nechytitelných cvičených blech.

Doba pouti uběhla jako voda v dravé řece.
Když pouť odjížděla, seděl Flíček, jak bylo jeho zvykem, v prvním voze na sedadle vedle řidiče (možná, že tehdy to byl kočí, už se nepamatuji). Na hlavě měl na míru mu ušitou policejní brigadýrku s kokardou, dar to samotného ředitele místních strážníků. Kolem krku jako hodnostářův řetěz pak věnec těch nejmasovějších a nejšpekatějších špekáčků. Flíček otáčel hlavu nazpátek a na čumáček mu ukápla slzička.
Evička držela za ruku Honzíka, a oba dlouho mávali, i poté, když komediášská kolona zmizela v oblaku prachu za zatáčkou. Jarek se nepřestával drbat, bleší dvojice se již rozmnožila.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 18.09.2012, 18:03:43 Odpovědět 
   Díky. ta knížka byla původně určená pro dospělé ( i děti). Díky za připomínky. Ale už je to pasé, a já už teď nemám příliš energie něco vydávat, a s rozpory v psaní byla moje obvyklá chyba, byl jsem trochu lajdák.
 Jarda 18.09.2012, 15:55:44 Odpovědět 
   Moc pěkné čtení. Protože sám mám na čem pracovat u sebe, odhánět šotky (jak těžké říci psát bez chyb a jak lehké říci odhánět šotky), pilovat a podobně, polemizuji zda mohu říci dva své postřehy k dílu autora, jenž má krásně vypsanou ruku, od které okukuji styl psaní :).

1. Velmi pěkné téma pro děti, před očima vidím nádhernou knížku s ilustracemi, např. pejska na řetězáku. Pro děti jsou některé obraty moc složité na představu a dlouhé věty.

2. Cituji, co mi časově nesedí:

- Za idylických časů, které již téměř vymizely z paměti našich otců, jezdila po prašných silničkách zemí českých rodinná pouť.
-Když mohla Lajka letět do Vesmíru, proč by nemohl cestovat pes na kolotoči v polohách o mnoho nižších?
-Když pouť odjížděla, seděl Flíček, jak bylo jeho zvykem, v prvním voze na sedadle vedle řidiče (možná, že tehdy to byl kočí, už se nepamatuji).

Lajka letěla na podzim 1957 a mne ten příběh vtáhl do období před první světovou válkou, kdy jezdily povozy a maringotky různých kočovníků taženými koňmi. Ta věta o psu na kolotoči, svádí k představě, že si ji myslí břichatý kolotočář pan Fousek. Nějak bych to zaonačil, aby si to jako říkal vypravěč se čtenářem.

Omlouvám se za kritiku, ale líbí se mi to mnohem více než scifi.
 Sidonie Kermack 01.07.2011, 6:47:22 Odpovědět 
   Moc krásně se to četlo. Nápad pokračovat v příbězích tohoto psího šikuly je senza, snad se někdo najde, kdo umí psát pro děti. A taková knížečka by byla jistě pro ty mrňousky, i pro ty starší větším přínosem než všechny ty vesmírné ohavnosti.
 obaleč 01.07.2011, 4:21:53 Odpovědět 
   Hezky se to četlo, taky díky za ty hady ti zelení mi moc chutnaly, no co dodat jen tolik, že se ti to povedlo:-)
 salvator 27.06.2011, 22:49:47 Odpovědět 
   Pouťový psík býval většinou opomíjen, především díky exotictějším atrakcím. Tady si ovšem vydobyl svoje místečko díky svému umu, citu pro situaci a hlavně díky své dobromyslné povaze.
Celkově je to podle mne nostalgie na druhou.
Za prvé proto, že něco takového se dnes už neuvidí a za druhé proto, že ani do budoucna něco podobného už, bohužel, nemůžeme očekávat.
Škoda.
Život si jde holt dál svou cestou.
Měj se hezky, čuku.
D.
 Evica 27.06.2011, 10:53:12 Odpovědět 
   Za úsměv na tváři
jež mi vyloudilo toto čtení
nejen pro to, že jsem taky Evička
přistála u tebe v "žákuldě"
ode mě velká jednička
 Kitty 26.06.2011, 14:32:21 Odpovědět 
   Tahle povídka, to je takové vlídné úsměvné vyprávění, moc se mně líbí celková atmosféra, která z toho vyzařuje. A taky ty občasné vtipné hlášky, třeba že Flíček měl po dlouhé cestě dostatek značkovače, nebo že byl předákem psích odborů nebo tlumočníkem pro medvěda :-)) Ta hlavní zápletka na kolotoči vypadala zezačátku hodně nebezpečně, spadnout z řetízkáče je o život! Pak to ale díky cvičenému Fíčkovi (a taky Honzovi) dopadlo dobře a nakonec se všechno vrátilo do úsměvných kolejí jako v úvodu povídky. Zdařilá povídka, líbí.
 Aini 26.06.2011, 12:59:03 Odpovědět 
   Chybička se vloudila sice (…“sledujícím podezřelé individua“…)…á…, ale mistrně vypsaná atmosféra večerního veselí … harmonika…“ nabízí neviditelně se odvíjející film, zachycující veselí a dávnou pohodičku. A sympaticky, pejskově hrdého Flíčka. Honzík je také hezky a jednoduše popsán, neboť rošťáci se poznají hned, ale popisem se to musí umět. Tady to vychází bezvadně i na Jardu. Zajímavý popis copu, hmmm, …“ až téměř na spodní záda,“ u nás se říkávalo až po pás. Konec příběhu je ve znamení spravedlnosti, která sice není psána, ale občas bývá i takto dána...
Vzpomínková atmosféfa s nostalgií se mi četla hezky, odvíjí se zde jako film s psaným komentářem… :-)
1
 Šíma 26.06.2011, 10:57:22 Odpovědět 
   Pěkný, veselý i dojímavý, příběh! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Misantropní ohl...
Peter Stumpf
Mäsiarka
Beduín
Nedostižná - 16...
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr