» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

Elbert Hubbard

počet přístupů: 2141710

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Šaman ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky

Uskar-Arah	publikováno: 08.06.2011, 20:56


	Zemřel už druhého června, ale jeho tělo stále chodilo dál kolem bezinkových lián a akátů, které v poledním slunci připomínaly palmy a jejichž kůra se klenula kolem cest jako sepjaté ruce gotických oken. Třetího června si jeho syn všiml, že něco není v pořádku a čtvrtého už v otcově bytě donekonečna vyzváněl telefon. Otec byl ale venku. Už třetí den obcházel kolem domu a poslouchal burácení stíhacích letounů a chrčení sýkorek, v čemž nacházel prazvláštní potěchu a předvěkou, dokonalou logiku. Jeho tělo kráčelo ulicemi, jeho oči konečně viděly a uši konečně slyšely. Jako by se prázdné tělo začalo lačně plnit vjemy, jimž dosud překážela duše. A byla to notně prohnilá duše. Ještě týden před smrtí mu u hlavy ležela stará závěť, v níž nakazoval přerozdělit veškerý majetek mezi brazilské a papuánské šamany, zatímco jeho syn se potácel na pokraji existence v křivoklátských lesích. „Žačurko,“ volal na sežehlé strání mezi třešněmi a mlaskal, jako by vábil ptáky. Jméno z hlubin času. Potom scházel štěrkovou cestou dolů do údolí, pak kolem potoka a přes mostek bez zábradlí až k opuštěným lomům, v němž se jeho nakřáplý hlas tříštil na tisíce střípků. Odkudsi vzlétlo káně a jeho křídla zapleskala v povětří. „Tak už to zvedni, do hajzlu!“ „Proč za nim nezajedeš?“ „Když nezvedá telefon tak stejně neni doma.“ „Tak proč mu furt voláš?“ Její hlas ho vytáčel, stejně jako kdysi hlas jeho matky vytáčel mrtvého otce. Zavři už tu hubu, prásknul sluchátkem. „Zkoušels mobil?“ „Nemá mobil.“ Ty krávo blbá. Přes okno viděl, jak se po zahradě batolí jeho syn a přišlo mu to najednou všechno hrozně líto. „Promiň.“ „Cože?“ Otec se zastavil před starou nemocnicí. Sedl si na schody u kašny a vzpomínal, jak kdysi obkresloval roztlemený kamenný chrlič. Zastavte se tam, kde zrovna jste, dřepněte si a koukněte se pod nohy – tolik života! A přeci ho vaše oči tak dlouho přehlížely. Tak nějak to říkal Kmotr. Dávno mrtvý. Možná otec čekal, že svého dávného patrona potká na místě, kde si ho naposledy pamatoval. Mezi břečťanem a troskami dávných vinic. Neobjevil se. Nakonec se vrátil ke srubům a lehl si před ně na udusanou hlínu. Tam konečně usnul.


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Viktor	10.06.2011, 14:44:22

Odpověď na příspěvek od uživatele: lotty* ze dne 09.06.2011, 9:11:28* ahoj lotty tobě se říběh líbil a hodniotila si text za jedna => je tedy zcela jasné, že přesně víš o co v textu jde... ...mohla by si mi prosím ve stručnosti shrnou, co se v příběhu vlastně událo??? nebo je to nějaká alegorie??? já jsem ve své omezenosti nepobral o co jde? Pozn: Prosím autora, aby příběh zatím neosvětloval


ze dne 10.06.2011, 16:12:26
Uskar-Arah: Moc přemejšlíš, chlope.

lotty	09.06.2011, 9:11:28

Zdravím Tě, příběh se mi líbil, i když byl tak krátký. Nechybí mu výstižnost, pointa, a hlavním je, že má co do sebe. Snad to byly zvláštní přirovnání, či ta sprška obrazů, co mě připoutalo a nepustilo od čtení. Pokud bych měla hodnotit známkou, Jednička je jednoznačně tam ;) lotty

čuk	09.06.2011, 5:54:22

Ten dialog syna s ženou měl být graficky oddělen. Syn a snacha o otcově smrti neví. Syn zřejmě zdědil necitlivou povahu po otci. Duše v tomto případě člověka zatěžuje. "Šaman" ví, jak se jí zbavit. Nezpůsobili onu situaci ti šamanští dědicové? Povídka je pitoreskní, realita je však zajímavě prokreslena a nic nesvědčí, že by k ní postava otce něco přidala. Stěžejní věta je ta poslední. Kam se otec navrátil, odtud zřejmě kdysi vyšel. Asi nemá smysl uplatňovat logiku, v textu se čaruje a obraznost sama je osvobozena.

Šíma	08.06.2011, 20:55:18

Zdravím. Huh... Netuším, kam příběh zařadit, přestože to není důležité. Důležitější je, že se dobře čte, že je psán v určitých podobenstvích (nic lepšího mě nenapadá). Je plný obrazů, kdy se realitou prolíná (snad) i určitá mystika (náš hrdina zemřel a přesto chodí dál na známá místa - možná zemřel jen obrazně, možná zemřelo jen jeho tělo a jemu to nedošlo, protože se cítil živější, než kdy před tím). Neburcuje příběh své čtenáře? Aby žili a prožívali své životy ještě lépe a "vroucněji"? Až zemřeme, poznáme, jaké to je "být živý"? Radosti a starosti běžného dne se zde mísí s filosofií a oním hledáním (ať už je to či ono skutečně nalezeno) - nestačí nalézt klid a mír? Ono rozhřešení s vlastním životem, s vlastními činy a jejich důsledky? Bůh ví... Napsáno čtivě. Opravdu se text jeví jako takový střípek, čili součást sbírky "Střípků"... Pozor na opakování slůvek: "který" - napadá mě: "jež"? Místy je děj mírně nejasný - myslím onen dialog syna se svou ženou, avšak vnímavému čtenáři to stačit nejspíše bude a ti nepozorní si text přečtou ještě jednou. Chtěl jsem ještě poukázat na jednu věc, ale zapomněl jsem to dříve, než jsem stihl myšlenku napsat "na papír", tedy do svého komentáře (poznámky si nedělám, píšu rovnou z hlavy). Dobře mi tak...