|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303536 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Černý jezdec - část 3 ::
 Annún |
publikováno: 05.11.2006, 23:33
|
| Další díl |
| |
|
|
Část 3.- Nečekané setkání.
Hnědý kůň překonával vysoké kapradí bez jakékoliv námahy. Jezdec z Gerikovy bandy zamířil na dítě utíkající před ním a vystřelil. Šíp letěl vzduchem. Jenny zaslechla zasvištění a těsně vedle ní se do kmene stromu zaryl šíp s bílo černými letkami. Byla vyděšená a strachy bez sebe. Běžela tak rychle, jak jen jí síly stačily, aby unikla jezdci a jeho kuši. Náhle zakopla o kořen ukrytý v mechu pod kapradím. Klopýtla a upadla na lesní zem. Neměla sílu, ani odvahu opět vstát. Skrčila se do klubíčka a snažila se být naprosto tiše.
Snad sama mocná bohyně země Ladérian se nad děvčetem slitovala a zeleným příkrovem kapradí jí skryla. Její zelené šatečky, jako by splynuli s okolím a ona se nejednou pro všechny neviditelnou stala.
Jezdec kolem ní projel a vůbec si ji nepovšiml. S koněm několikrát obešel místo, kde spatřil dívku naposledy a kde byla Jenny ukryta. Lanc se rozhlížel kolem s nataženou kuší, jenž měl připravenou ke střelbě, ale nikde ji neviděl. Žádné známky, že by tu někde byla. Jako by se do země propadla. Nenašel ji a tak se vydal zpět ke svým kumpánům a vůdci.
Mezi tím Lišák Gerik a jeho muži velmi nehezky zacházeli s Lady Elisabeth, protože se neustále bránila jejich pokusům o zneuctění. Škubala sebou, kopala, pokoušela se vytrhnout ze sevření svých věznitelů a děla vše možné, aby si je udržela co nejdál od těla. Šlo to jen ztěžka, neboť jich bylo víc a měli větší sílu než ona.
Gerik se zrovna napřáhl a chtěl jí uštědřit další políček, když v tu chvíli přijel zpět Lanc na svém koni. Dal ruku dolů a upřel svou pozornost na jezdce.
"Kde jsou ti spratci? Vyřídil si je?" zeptal se Gerik.
Elisabeth zpozorněla, když zaslechla zmínku o svých dětech.
"Jasně, je to vyřízený Lišáku. Kluk je mrtvej." řekl Lanc.
"A co ta holka?" zeptal se znovu podezíravě.
"Jo i ta je kaput." přitakal lživě, neboť se bál, že by ho vůdce ztrestal za to, že nesplnil úkol. Však v duchu si říkal. ' Sice jsem ji nezabil já, ale v lese stejně nepřežije. Nejspíš ji roztrhají vlci a nebo medvědi. Tak či tak to má předem spočítaný.' ujišťoval sám sebe.
Když Lady Elisabeth slyšela, že její milované děti, stejně tak jako manžel, již nežijí, veškerá bojovnost ji přešla. Na ničem už jí nezáleželo, bylo jí úplně jedno co s ní bandité udělají. Neměla sil dále se jim vzpírat. Připadala si jako hadrová panenka, když ji vlekli pryč, aby někde v houští ukojili svůj zvrhlí lupičský chtíč.
Zvuk kroků koňských kopyt se vzdálil. Nastalo ticho, ani ptáci nezpívali, jen větřík tiše ševelil v korunách stromů. Jenny se dlouho krčila pod kapradinami na zemi porostlé mechem. Potom vstala, opatrně rozhrnula zelené listy a rozhlédla se kolem.
Nikde, nikdo. Musela jít dál, pryč od zlých lidí, tak daleko jak jen to jde. Byla však velmi unavená, nohy se jí pletly a měla hlad a žízeň. Prodírala se vysokým houštím a hledala nějakou cestu. Otec vždy říkal Duncanovi i jí. "Ztratíš-li se v lese, hledej cestu a ta tě vždy dovede k lidem." Ale nic co by se jen v nejmenším podobalo cestě nenacházela. Den postupoval a blížil se večer. Při bloudění narazila na malou lesní mýtinu se studánkou. Tak konečně mohla uhasit alespoň svou žízeň. Sehla se k hladině, nabrala do dlaní křišťálově průzračnou tekutinu a napila se pramenité vody.
Začalo se smrákat, vzduch zchladnul, na hladinu studánky dopadli první dešťové kapky a začalo pršet. Jenny se ukryla do prohlubně mezi kořeny vyvráceného stromu, jenž vytvářely jakýsi přístřešek a ochranu před chladným větrem a deštěm.
Déšť vydával šustivý a pleskavý zvuk, když dopadal na listí kapradin a do vody lesní studánky.
Přicházela tma, vysoko ve větvích borovic zahoukala sova. Jenny sebou v úleku trhla a schoulila se ještě víc do úkrytu kořenů. V dálce zaslechla vít vlčí smečku. Chvěla se chladem, neboť měla navlhlé šaty, ale i strachem z neznámých věcí a zvířat, které chodí nočním hvozdem. Bála se zavřít oči, ale únava byla silnější než ona a tak nakonec usla.
Nastala noc, už dávno odešel den a v dívčině dětské vystrašené mysli se začal zdát zvláštní sen. Že u malé lesní studánky na měkkém mechu sedí a do křišťálové vody hledí. Tu v dáli mezi statnými stromy se mlhavá světelná zář objevila. Bledavé světlo se skrze kmeny proplétalo až na mýtinu u studánky se k ní přiblížilo. Zahlédla v něm nejasné obrysy lidské postavy. Světelná zář o něco zeslábla a bytost přímo éterická z ní vystoupila. Byla to žena, vznešená, krásná paní, že tak nádherné stvoření malá Jenny ještě nikdy nespatřila a zřejmě už ani nespatří. Paní oděná do zelených šatů, jejichž barva přecházela ze světlé do tmavé zeleně jako duha. Celý šat byl poset drobnými bílými kvítečky, které připomínaly sedmikrásky a za sebou měla lehoučkou dlouhou vlečku. Ze širokých, volných rukávů vykukovaly bílé štíhlé dlaně. Pleť světlé barvy jako by ji zručný sochař umě vytesal ze slonoviny. Půvabný obličej něžných rysů, oči medově zlaté a až do pasu dlouhé, vlnité vlasy rudé jako oheň. Do nich měla vpletené lístečky stromů, pár kvítků a duhová ptačí peříčka. Na krku v hlubokém kulatém výstřihu hedvábně lehkých šatů se jí třpytil na stříbrném řetízku zářící krystal. Sehla se k sedící dívence a promluvila hlasem, tak kouzelným, že se dá jen stěží popsat.
"Jsem Ladérian, bohyně země a všeho živého co na ní žije a roste." představila se.
"Již se nemusíš ničeho bát Jenny, zde jsi v bezpečí, sem zlo nemůže." ujistila ji. Vyslovovala to táhle a vláčně, jako by se jí každé slůvko líně válelo po jazyku. Usmála se líbezně na ni, pohladila dívenku po vláskách a tváři. Dotek lehký, jako by ji pohladil vánek či motýlí křídla.
"To, co se událo, již pominulo. Zlo jenž bylo, odeznělo a do temných koutů snů se ukrylo. Nechť bolest nyní tvé srdce netíží, jednou však vzpomínka na časy zlé, už pro tebe nebude obtíží." pronesla tuto větu jako zaklínadlo, aby jím skryla dívčiny vzpomínky na neblahé chvíle, které zažila.
"Jsi pod mojí ochranou. Nikdo ti neublíží." ujistila ji Ladérian.
Pak sejmula ze svého hrdla řetízek a pověsila jej na krk Jenny. "Zde," pravila,"máš amulet, jako památku na naše setkání. Nos jej, neboť vždy tě před zlem dobře ochrání." a políbila dívenku na čelo. Zvedla se, poodstoupila od ní a vešla zpět do mlhavého světelného oparu.
"Jdi spát Jenny, jen sladce spi. Bohyně Ladérian nad tebou bdí." řekl její půvabný hlas a žena zmizela.
Přesto Jenny v hlavě ve své mysli stále slyšela šeptat tichý hlas bohyně Ladérian. "Spi mé dítě, spi." opakoval něžně až nakonec úplně zanikl. Jenny spala mnohem klidně než předtím, když usínala, protože kouzelná slova ji zbavila strachu a ona se již nočních tvorů nebála.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 49 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
