» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141710

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303536 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Přijela pouť ::

Příspěvek je součásti workshopu: Přijela pouť

Sidonie Kermack	publikováno: 25.06.2011, 1:16

Psáno pro WS


	V Labi uplynulo hodně vody, dokonce se i změnil režim, přesto se ve vzpomínkách vracím do doby, kdy jsem byla děvčátko. Potě - kolotoče, střelnice, houpačky miluji odjakživa. Ale ty původní, ne ty současné, tzv. adrenalinové. (Pro nás byl "adrenalin" už třeba jen špatná známka nebo poznámka v "žákajdě", o "rodičáku" nemluvě.) Byl začátek léta, ¨prázdnin a přijela pouť. Nesměla jsem chybět. Houpačky - ach jo, to už bylo jen pro "mrňata", ale byl tam řetízák a zvonča, neboli zvonková dráha. Tam se dalo vyblbnout, třeba rozhoupat sedačku. A ty nádherné písně! Těmi na nás soudruzi věru šetřili; to a knížky jim mám nejvíc za zlé, ne že nebyly banány:-). nebo cestování. Jedna jízda = 2,- Kčs. Leč i to bylo prom žačku, která právě skončila tehdejší ZDŠ hodně, zvlášť když nebyla rozmazlovaná kapesným. Ale i tak jsem si to vždy užila. Až... až tenhle rok. Na zvonkové dráze byl ON. Krásný kluk - dlouhé husté vlnité blond vlasy... Srdéčko měloí co dělat, aby nevylétlo z hrudi. Tenkrát jsem obětovala všechny peníze, co jsem měla, jen na tuhle atrakci. A moje mladší kamarádka měla pro mně pochopení, jezdila se mnou. A udělala víc. Mým foťákem- tedy foťákem mého táty - ho vyfotila!!! Domluvily jsme se - já a moje holčičí parta - že půjdeme i večer. leč ouha! Máma už mi peníze dala, a táta odmítl. Já, známá spíš jako cynik, jsem se rozbrečela. Ale copak jsem tátovi mohla vykládat, jak je pro mně důležité - ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ tam jít?! Dostala bych pár facek. A máma? Ta taky pochopení - jako v mnohém dalším - neměla. Ale já jsem tam jít musela! Ne kvůli holkám. Kvůli NĚMU. Nastrojila jsem se - texasky a tričko a šla jsem. Holky tam už byly. Svěřila jsem se, že mi naši nedali peníze. "Půjčím ti," řekla Jarča. A tak jsme opět řádily na zvonkové dráze, já jsem se na NĚJ smála... S další kamarádkou jsem jezdila na brigádu. Pondělní návrat byl - STRAŠNÝ!!! Odjeli. Obrečela jsem to, ale padlo rozhodnutí. Pojedu na vyhlášenou pouť na konci srpna. Šetřila jsem. Sběr papíru, nákupy starším lidem, něco z brigády, peníze za vrácené lahve. Něco jsem zaplatila za vyvolání filmu + fotky. Povedly se. A byla další pouť. Ani dospat jsem nemohla; vlak jel pomalu, cesta byla šííííleně dlouhá. Koupila jsem si lístek na zvonkovou dráhu a sebevědomě jsem šla až nahoru. Pak - rána palicí! ON tam byl s nějakou slečnou. První veliké zklamání. Douška: o 7 let později jsem ho opět viděla a jen jsem se divila, jak se mi mohl líbit. Ironií osudu bylo, že si ho vzala moje spolužačka, která mi byla dávána za vzor:-). Bydlí ve vile, já v paneláku. Přesto bych neměnila. Mám ale krásné vzpomínky na "mládí nevybouřené".


celkové hodnocení autora: 95.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

BzuKISS	15.01.2012, 13:16:25

Krásný příběh :'(..podobný mám taky :)

Adam Javorka	29.06.2011, 20:56:59

Pekné a aj mňa to chytilo za srdce a ďakujem!


ze dne 30.06.2011, 15:16:05
Sidonie Kermack: Díky za návštěvu a koment, jusem ráda, že se líbilo.

Kitty	26.06.2011, 14:11:34

Jé, tak tohle mě chytlo za srdíčko, protože mně to připomnělo můj vlastní zážitek, když mi bylo asi 14. Byla jsem u nás na hodech (tak se u nás říká pouti) a ve střelnici tam obsluhoval kluk, který vypadal jako Vašek Jelínek z Lunetiků, hned jsem se do něho šíleně zamilovala :-) Jenže on si mě vůbec nevšímal a když jsme šly večer s holkama na zábavu, tak jsem ho uviděla, jak se tam muchlá s nějakou cizí krasavicí. Tehdy jsem to obrečela, ale dnes už se tomu směju :-)) Takže při čtení Tvého dílka jsem se i já vrátila o kus života zpátky.


ze dne 30.06.2011, 15:18:09
Sidonie Kermack: Npo vidíš, mě bylo vlastně taky ještě 14, jsem až v srpnu a tohle byl začátek července. A ta druhá pouť je na konci srpna, stále ještě vyhlášená, ač to není už dávno "ono", přece jen atrakce i zboží na stáncích už patří jinam... Každopádně dík za návštěvu a koment, potěšilo.

salvator	25.06.2011, 23:43:31

Je to trochu jako zapsáno v deníčku, ale co... Vzpomínky nás provázejí celým životem a často jsou tím jediným, co nám zbyde. Proto, ať jsou co nejlepší. Hezký den. S.


ze dne 30.06.2011, 15:23:15
Sidonie Kermack: Díky za návštěvu a koment, však tohle jsem taky v deníčku zapsané měla, a to upozorňuju, že psaní deníčku mi znechutili hned na začátku základky, když jsme měli zapisovat zážitky z prázdnin:-). Tohle - no nějak se toho v tom konci poslední třídy základky dělo nějak moc a tak jsem si to psala:-). Nakonec deníček skončil spolu s dalším zápisníkem ve sběrných surovinách, neb mé starší dítko mělo jít do školy a kdyby se "prokecl" jen pár veršovánkami, tak za tehdejšího režimu by to bylo na zavření za velezradu:-). Děti jsou všetečky a u nás se nehrálo na ůdoma" a "venku", prostě co na srdci, to na jazyku (vyrostla jsem z toho až teď za demokracie:-)).

Šíma	25.06.2011, 23:00:51

Zdravím. Příběh má mírně psychologicky (snad i filosofický?) nahled. A nebo bych se víceméně přiklonil k takovému tomu "dívčímu" povídání o prožitých zkušenostech s první láskou (a co čert nechtěl, právě na pouti u kolotočů). Kdypak zase ta pouť dorazí a bude tam zase on? Naštěstí se žádný happyend (ani zklamání) nekonalo a naše hrdinka prozřela, přestože se do jejího idolu zamilovala (a klovla jej) její spolužačka. Pouť je zde víceméně kulisou (neřekl bych však, že jen popsanou čistě okrajově). Celkové vyznění je spíše nostalgické, sladkobolné. Avšak i takový dokáže nejen život být, ale i návštěva (či vzpomínky) na pouť... Občas se najde práce šotků, nejspíš se Ti mstili, žes je taky nepovozila na kolotič! ;-)


ze dne 30.06.2011, 15:28:19
Sidonie Kermack: Ahoj a dík za uveřejnění i koment. Ach jo, ti šotci! No jo, můj skřítek Poťouchlík už byl dlouho "u ledu":-). Ten nadhled - aby ne, tehdy mi bylo necelých 15, teď už píšu -sát. Ale stejně to tehdy byla nejhezčí pouť:-). Mám čerstve srovnání - v Kameničkách byla teď pouť 19.6., a byla jsem úplně rozčarovaná. Žádné "pouťové" tretky - prstýnky, korálky, apod., stánky s cukrovinkami = stejný sortiment, stejná cena, atrakce spíš pro sebevrahy... o cenách nemluvě. Střelnici jsem už neviděla vlastně dobrých 15 let!!! Místo toho jsou nějaké podivné výherní... Je to škoda.