obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Blues na dálničním nájezdu -3- ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Blues na dálničním nájezdu
 autor Luky publikováno: 13.06.2011, 19:22  
Cesta byla suchá, místy mokrá.
 

Přijížděli jsme k Plzni a minuli jsme několik výjezdů, vysadil nás až na výjezdu Plzeň-západ. To byl poslední nájezd v Plzni, takže všichni, kteří po něm jeli, mířili na západ od Plzně. Kousek od výjezdu byly nějaké obchodní domy a u nich McDonald, zašli jsme si tam na kafe. Už ve dveřích se na nás všichni dívali jako na největší santusáky. Já byl v manšestrákách, sandálech a měl jsem přehozen přes rameno onen plátěný batůžek a Honza měl nějaký umolousaný svetr, pantofle a hnědé plátěňáky. Při placení jsme si uvědomili věc, na kterou ani jeden z nás předtím nepomyslel. Za prvé už bylo šero a za druhé jsme zjistili, že dohromady máme něco kolem dvou set korun. Dopili jsme kafe a šli jsme na nájezd. Stopování ve tmě je obecně nebezpečná a zdlouhavá věc. Je potřeba si stoupnout tak, aby nabyla žádná možnost, že se vás řidič třeba jen lekne, natož aby o vás zavadil, krom toho, že v noci logicky jezdí méně aut než ve dne . Noční stopování vám usnadní baterka, kterou si svítíte pod nohy, nebo na ceduli kterou držíte. Baterku jsme sice měli, ale zjistili jsme, že cedule není v noci k přečtení a že my tam vypadáme jako nějaká individua co se potulujou po nájezdu a vůbec ne jako stopaři.
      Zhruba po půl hodině jsme to vzdali, vylezli po náspu na most a vydali se po silnici v naději, že dojdeme brzy k benzínce, kde bychom mohli zkusit ještě někoho stopnout a posunout se ještě kus na západ. Zhruba patnáct minut jsme šli po silnici, kdy jsme si pořád hlídali pozici dálnice, abychom se příliš nevzdálili. Brzy se silnice odkláněla od dálnice a nám nezbylo než uhnout na lesní cestu, která ale po několika stech metrech končila v lese, kde začínal dálniční tunel. Směle jsme vešli do lesa s tím, že přejdeme kopec, který dálnice podjíždí a tam už musí být ta benzínka. Po půlhodině bloudění po lese v absolutní tmě se nám nějakým záhadným způsobem povedlo najít asfaltku za kopcem. Na každé křižovatce jsme uhýbali směrem k dálnici a tak jsme došli do nějaké vesnice. Bylo to kolem desáté večer, a my se shodli, že najdeme hospodu a uhasíme žízeň.
      Dobrá věc se podařila, hospodu jsme našli. Sice jsme v ní hráli vystoupení pro vesnické balíky, ale to nám nevadilo. Byli jsme totálně svobodní, pili jsme co jsme chtěli, moc peněz jsme na to nepotřebovali, nebyli jsme ani plnoletí a patřil nám svět. Každá z těch živých mrtvol se koukala na sršně, který kroužil kolem zažloutlého lustru, jako vlk na srnu, který chce lovit a zabít jen pro zábavu. To my ne, my jsme se mu obdivovali. Po dvou pivech jsme zaplatili a vyrazili dál. Po chvíli silnice pokračovala od dálnice pryč k Plzni, tak jsme seběhli na pole a pokračovali vedle dálnice po poli. Byla úplná tma, jen občas osvětlila kousek pole světla projíždějících aut, nikam jsme nespěchali, dělali jsme pravidelné pauzy na cigaretu a zpívali jsme si do kroku Wabiho Rosu na kolejích a nad hlavou nám kroužili podivní ptáci…ptáci nebo mraky?
      Brzy jsme dorazili k silnici č.27, kterou bylo nutné překonat. V sandálech a pontoflích nám dalo zabrat i jenom vyškrábat se na tu proklatou silnici, natož ji pak přebíhat a přeskakovat dvojitá středová svodidla. Málem nás přejel taxikář co spěchal po šichtě zpátky domu někam kousek za Plzeň, ale my byli rychlejší! Po úmorném kilometru a půl jsme dorazili k nefunkčnímu sjezdu z dálnice, kde jsme se na chvilku utábořili abychom vorazili. Trochu jsme se najedli, napili a zapálili si cigaretu. Krom písní na našich rtech jsem s sebou měl telefon a v něm tři písničky, byly to Fire a All along the watchtower od Jimiho Hendrixe a White room od Creamů. Když tahle trojice hrála potřetí, došla mi baterka, takže jsem strčil mobil do batohu a zapálil si.
      Byl čas vyrazit dál, byly jsme na cestě z Plzně už proklatě dlouho a benzínka pořád nikde. Silnice se zase příliš vzdalovala od dálnice, tak jsme uhnuli na vedlejší asfaltku, která, jak jsme po chvilce zjistili, vede do lomu. Z asfaltky jsme odbočili na pole s květákem, nebo s kapustou, nebo něčím podobným, po kterým jsme šli ještě dobrý půlkilometr. Konečně jsme pod kopcem uvideli červený pruh benzínky, který v dáli vypadal jako vstup do pekla, ale nám i s tím rudým zbarvením přišel jako vstup do nebe. Ta benzínka je od Plzně zhruba deset kiláků a my jsme to navíc šli po poli. Vyškrábali jsme se na parkoviště u Benziny a teprve pod světlem lamp jsme zjistili, že máme úplně černý chodidla od prachu a hlíny z těch polí. Honza seděl venku a já se rozhodl jít se trochu umýt na záchodky. Naštěstí bylo už něco kolem jedenácti hodin, takže v benzínce nebyl nikdo krom obsluhy. Vešel jsem na záchod a zamkl za sebou. Umyvadla byla hodně vysoko od země, takže mi nezbylo, než si umýt nohy v záchodě. Ještě jsem si našel v batohu lyžařské ponožky a oblékl si je, protože to už byla venku pořádná zima a navíc začalo foukat.
      Po očistě jsme chvilku čekali, jestli nepřijede nějaký auto, že bychom poprosili o svezení, ale po dvou cigaretách nepřijelo vůbec nic.
„Dneska už to vidim bledě Honzíku“ řekl jsem.
„Myslíš? Já bych to ještě chvilku zkusil.“ Jenže Honza byl teďko na stopu teprve podruhé, takže nakonec dal na mě, já byl navzdory svému věku už starej stopařskej kabrňák.
„Šel bych se někam stočit.“řekl jsem a rozhlížel se po nejbližším místě na spaní.
„Myslíš, že vevnitř nás spát nenechaj, jo? Ani kdybychom poprosili?“ Ptal se mě Honza s posměšným úšklebkem na rtech.
„Myslim, že ne, čéče. Viděl bych to někam támhle za ty kamiony“ mávl jsem rukou za parkoviště s kamionama. Honza souhlasil a tak jsme popadli svých pět, vlastně jen dvě švestky a odšourali jsme se na pole. Tady jsme si lehli do největšího závětří, které bylo v dohledu. Stejně tu příšerně foukalo. Krčili jsme se těsně u sebe abychom se zahřáli, měli jsme na sobě veškerý oblečení, který jsme s sebou měli a stejně nám to bylo prd platný. Byla nám taková kosa, že jsme zabrali vždycky jen na asi deset minut a pak se třesem probouzeli. Asi po hodině mrznutí jsme to vzdali. Vstali jsme a šli si na benzínku koupit kafe. Ještě jsme měli asi stovku, takže jsme si k tomu koupili i nějakou tyčinku. Jenže na benzínce jsme nemohli postávat až do rána, takže jsme dopili a pak šli na hodinu mrznout ven do závětří mezi kamiony. Tohle jsme opakovali několikrát a pak začalo svítat.
      První auta už přijížděla a tak jsme šli na parkoviště před restauraci, která byla zboku benzínky a vyhlíželi nějaký auto. Zhruba po půlhodině vyšli z restaurace muž se ženou, kteří, jak jsem si všiml, přijeli červeným Hyundai. Přišel jsem k nim a slušně začal na chlapa, který sedal za volant: „Dobrý den, mohl bych poprosit, nevzali byste nás na Německo?“ Museli jsme vypadat po probděné noci příšerně a ještě jsme byli oblečeni jako tuláci, přesto se muž usmál a začal vtipkovat:
„Jó pánové, o tom já nerozhoduju, já jsem jen řidič. To se musíte zeptat tady pani“ a kývl směrem k přicházející mladší ženě. Ona zjistila, že něco řešíme, ale než jsem stačil promluvit, vzal si slovo ten muž a obeznámil ji se situací. Ona se samozřejmým výrazem v očích přikývla a my skočili dovnitř a mnuli si prokřehlé ruce, abychom se zahřáli.
      Muž nejel rychle, ale bylo to lepší, než pořád trčet v zimě na té benzínce. Koukal jsem se z okna a přehrával si právě minulou noc a musel jsem se pousmát. Podíval jsem se na Honzu, který seděl vedle mě a ten měl ve tváři ten samý úsměv jako já. Naše pohledy se setkali a my věděli, že je všechno zase v pohodě. Sice jsme měli ukrutnej hlad a byli jsme nevyspalí, ale zase jsme jeli a byli jsme to zase my. Když jsme přejížděli čáru, zmocnil se mě úžasný pocit, že jsem v čechách nechal část sebe, že tady jsem totálně svobodný. Míříme si to na západ, nevíme kam a jsme svobodní.


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 zahradník 19.06.2011, 13:22:40 Odpovědět 
   Pokračování je fajn a těším se na další vývoj, nějaké drobné připomínky (konstruktivně myšlené) bych určitě ale měl:

- pozor na časté opakování stejných slov krátce po sobě v jednom odstavci - hned na začátku je to "Plzeň", v dalších odstavcích slova, jako "dálnice", "silnice" - každé opakování slov je rušivé, je třeba více rozšířit slovní zásobu, aby text byl slohově pestřejší

- jako téma "cesta je cíl" je to skvělé (jedná se o fikci, nebo deník skutečných prožitků?), ale trochu mi tam chybí maličko víc popisů okolí, popisů vnitřních pocitů, popisů těch lidí, které potkáváte - zde se nabízí dobrý prostor pro spisovatele, aby se rozepsal - např. nic nevíme o tom páru, který vás vzal do Německa - jak vypadali, jak byli staří, v jakém asi byli poměru - je třeba se zaměřit i takhle, víc otevřít oči pro okolí - potom bude příběh víc plastický, půjde do hloubky - a "road" tematika je právě i o těch lidech, které potkáváte, o osudech těch lidí, tak nějak se do nich víc sociálně vcítit, kolikrát jsou to různé "figurky" se zajímavými nebo naopak těžkými životními osudy - a tohle by bylo fajn tam dostat (nějaký rozhovor s nimi, oni začnou o sobě něco vyprávět apod.). Jinak bude ten příběh trochu jednotvárný - že jste si zapálili, kousek popojeli, zase zapálili, zase popojeli, zase zapálili... tohle čtenář nevydrží dlouho, mělo by to být pestré, nikoliv jednotvárné. Těch cigaret mi tam přijde také trochu moc (z hlediska slohu, jako příliš často opakovaná rekvizita), možná by bylo dobré trochu jimi šetřit.

- občas nějaké drobné překlepy, či chybky ve shodě podmětu s přísudkem, ale jen ojediněle. Gramatika vcelku jde, myslím, že hlavní by bylo se zaměřit opravdu na zvýšení jakési slohové pestrosti, pestřejší slovní zásoba apod.

Jsou to ale jen takové drobné připomínky, celkově se mi to rozhodně líbí a jsem zvědavý na další části. Dnes bych dal tak 1,5.
 ze dne 19.06.2011, 14:29:52  
   Luky: Díky za přečtení a rady. Na další díly se zkusím ještě mrknout, ale je s tím kapku háček. Mám vždycky trochu dilame, zda předělávat už hotové věci, nebo ne. Chápu, že nad přepsáním k lepšímu nemá cenu přemýšlet, ale prvních osm kapitol jsem napsal na jeden zátah. Drobné opravy tam byly, ale mám problém s tím, to celé překopávat. No uvidíme. Ještě se na to mrknu. Jinak, jedná se o deník. L.
 Radmila Kalousková 17.06.2011, 15:16:44 Odpovědět 
   AHoj,
no zatím to je takové sice dost barvité vyprávění o cestě nikam nebo vlastně za svobodou, chci říct, že autor určitě píše z vlastní zkušenost, vše je pěkně reálné. Chápu, že člověk takhle odprostěný od jakýchkoli starostí uspěchaného světa a to třeba jen na chvíli, se cítí velice svobodný a volný. Ale zatím mě tam trošku chybí nějaká akce. Je to teprve začátek, takže nebudu nijak hodnotit a počkám si, jaká dobrodružství čeká naše stopaře.
RK
 ze dne 18.06.2011, 20:32:09  
   Luky: Díky za přečtení i komentář. K té akci...ono pro člověka, tak jak si ho téměř dokonale popsala :), je výprava sama akcí, ale mohu slíbit, že i na akci v pravém slova smyslu dojde. L.
 Šíma 13.06.2011, 19:21:53 Odpovědět 
   Zdravím.

Cesta našich dvou dobrodruhů pokračuje. Jen tak míří nazdařbůh na západ (s několika korunami v kapse a jen nejnutnějším oblečením). Vůně dálek a exotika, mohou však narazit, pokud jim dojdou peníze, nebo zůstanou trčet někde v "zahraničí". S poslední větou tohoto dílu to vypadá, že přejeli hranice. Jsem zvědavý, jak si povedou a zda se vůbec domluví (jak ovládají němčinu). Co nutí čtenáře k dalšímu čtení? Zvědavost, jak to celé dopadne? Příběh není nijak složitý, je veden jen jednou dějovou linkou a vypráví trampoty svých hrdinů bez příkras, ovšem mezi řádky lze najít i něco více: bezstarostnou jízdu (a vůbec nevadí, že na "cizích kolech" - stopem). Na to musí mít člověk nejen náturu, ale nesmí se bát čehokoliv, co mu osud přinese...

Pozor na:

- občas čtenář může narazit na mezeru navíc v textu (před interpunkcí na konci věty), nebo naopak na mezeru chybějící (např.: mezi přímou řečí a uvozovací větou)

- tu a tam schází v souvětích čárky (zmínit se musím, kde kdo s nimi bojuje)

- pozor na chybějící znaménka na konci přímé řeči (také přímá řeč je jen větou, která musí být ukončena nějakou tou interpunkcí)

- když jsme u těch znamének na konci přímé řeči, pokud končí tečkou, začíná uvozovací věta velkým písmenem (v ostatních případech písmenem malým, viz "Přímá řeč." Uvozovací věta. - či - "Přímá řeč," uvozovací věta. apod.)

Chybky se opakují. Je dobré věnovat textu lepší péči, každá nedokonalost v něm ukrytá ruší zbytečně při čtení a odvádí pozornost od textu.

Tož tak. Mnoho zdaru v další tvorbě! ;-)
 ze dne 13.06.2011, 20:05:59  
   Luky: Díky za publikaci. Některé tvé dotazy zodpoví další díly, jiné třeba doplním já :). Pokouším se s těma čárkama něco dělat, ale jak je vidět, tak to moc nepomáhá :D. Nezbývá než vydržet a dávat si na to pozor dál. Ty mezery navíc jsou omyly.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Životní krůčky
Verru
Balada
Ezra Horwitz
Balada o pádu P...
guru
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr