» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141710

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303536 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Eurydika ::

BaBiBa	publikováno: 15.06.2011, 13:05

Podtitulem by mohlo být "život s nymfou". Apokryf na známý mýt o Orfeovi. Dílo se už účastnilo školní literární soutěže a osobně by mne zajímalo, jak bude ohodnoceno zde.


	Léta v Thrákii bývají horká a suchá, přesto tito dva mladí lidé seděli ve stínu stromu na zelené a šťavnaté trávě, za kterou by každý pastevec dal nejlepší kousek ze svého stáda. Přestože on byl člověk a ona vodní nymfa, byli oba dva zamilovaní. Plní ideálů se k sobě tiskli v objetí a toužili po tom, aby spolu mohli být napořád. „Už se hrozně těším, až se mnou budeš moct zůstat a nebudeš se muset vracet zpátky do řeky,“ snil o jejich společné budoucnosti mladý zpěvák. „Už jen dva úplňky a budu si moct dělat, co chci,“ zasnila se jeho milá a oba se dívali na modrou oblohu bez mráčku. „Co bys dělal, kdybych umřela?“ zeptala se z nenadání Eurydika. „Jak tě tohle napadlo, já myslel, že víly jsou nesmrtelný,“ zděsil se nad její myšlenkou Orfeus. „My žijeme jen dlouho, ale když se mi něco stane, tak taky můžu umřít,“ vysvětlovala mu tónem, jakým se dětem říká, že ve vodě plavou rybičky, „já nejsem bůh.“ „Co bych mohl dělat, byl bych nešťastný.“ „A nezkusil bys mě třeba nějak zachránit?“ zkoušela ho. „Jak bych tě asi mohl zachránit. Když jsi mrtvá, tak musíš být v Hádově říši, s tím nic neudělám, nejsem Herakles,“ obhajoval se urputně. „Přiznej se, že by ses bál za Hádem jít,“ utahovala si z něj a uličnicky se přitom usmívala. „Ale nebál,“ bránil se. „Opravu?“ „Opravdu! A už se o tom odmítám bavit!“ ukončil téma rozhodně. Její pochybování o jeho odvaze se ho dotklo. „Tak jsem doma,“ oznámil Orfeus unaveně svůj návrat a položil lyru na hrubě otesaný stůl. „Jak se ti dařilo?“ vyzvídala jeho manželka místo pozdravu, zatímco kuchtila večeři. „Nic moc, ale lepší než nic,“ odevzdal jí svou dnešní mzdu a položil se na lehátko ke stolu. „Co budeme mít dobrého? Mám hlad jako vlk.“ „Chleba a rybu s olivama.“ „Zase rybu s olivama? Doufám, že dneska aspoň s černýma,“ ohrnoval nos nad Eurydičiným kuchařským uměním. „Ne, se zelenýma,“ zareagovala křehká víla podrážděně, „černý jsou drahý a s penězma, co nosíš domů, si nemůžu dovolit zbytečně utrácet. Mám pocit, že ti pořád platí míň a míň, nebo jsou ty věci čím dál tím dražší. Abych řekla pravdu, když jsem si tě brala, tak jsem si myslela, že jako žádaný a slavný pěvec nás dokážeš zaopatřit, ale chyba lávky. Pořád nejsi doma a já tu jen na tebe čekám a nemám si s kým popovídat. Kdybychom si aspoň mohli dovolit otrokyni, ale na to nemáme peníze. A protože jsi pořád pryč, tak ještě ani nemáme dítě, víš? Kdybych měla aspoň přítelkyni, tak si nestěžuju, ale všechny ženský z města se ode mě drží dál, protože jim nejsem dost dobrá, že chodím v otrhaný tóze,“ chrlila na něj všechny svoje stížnosti. „Nechtěl by sis přece jen najít nějakou pořádnou práci, abys nemusel být pořád pryč a já tu nebyla tak sama?“ a s tou prosbou před něj položila večeři. „Dobře, popřemýšlím o tom,“ ustoupil, než aby musel poslouchat další lavinu důvodů, proč by měl a neměl dál dělat, co ho baví. „Když jsi tak sama, nechceš se jít zítra podívat za svýma vílíma kamarádkama? Zítra mám ještě domluvenou třídenní slavnost, tak se u nich budeš moct zdržet,“ a ukousl si další sousto. Bylo to jen pár dní, co Eurydiku kousl had a ona se odebrala do Hádovy říše. Orfeus byl bez ní ztracený. Sehnat na trhu slušné jídlo za trochu peněz dalo větší práci, než si myslel, a udržet v domě pořádek, odnosit všechny zbytky tak daleko, aby to nelákalo krysy, bylo stejně náročné. Pomalu se mu začalo stýskat i po Eurydičině neustálém švitoření. Večer seděl sám na posteli a vzpomínal na jejich mládí: „Co bys dělal, kdybych umřela?“ „Byl bych nešťastný, sotva bych sousta pozřel, bez tebe bych žít nemohl, ale nenechal bych to tak. Šel bych do podsvětí a přivedl tě zpátky.“ „A to by ses nebál jít za Hádem?“ „Nebál.“ „Opravu?“ „Opravdu! Pro tebe bych udělal cokoli.“ A jak tak vzpomínal, rozhodl se, že svým slovům dostojí a svou milovanou zachrání. Cesta byla náročná, ale myšlenka na Eurydiku mu dodávala sílu a jeho lyra mu v mnohém pomáhala, takže se brzy znovu setkali. Na zpáteční cestě šel Orfeus první, protože věděl kudy jít, a hlavně na Hádův rozkaz se nesměl na svou ženu podívat, dokud nebudou zpátky na zemi. Ale Eurydika celou cestu domů nezavřela pusu: „Jsem ráda, že jsi pro mě nakonec přišel, ale abych pravdu řekla, moc jsem tomu nevěřila, zvlášť když si vzpomenu, jak ses na tuhle myšlenku tvářil kdysi. Hlavně že odsud budeme brzo pryč. Duše zemřelých nejsou nijak přátelský a moc si s nima člověk nepopovídá. Jen pořád bezcílně bloumají. Jediný, s kým se dalo trochu mluvit, byl Sisyfos, ale myslím, že kdyby se tak nevykecával, tak mu to s tím kamenem jde líp.“ Ze začátku byl rád, že Eurydiku alespoň slyší, ale po chvíli ho její skřípavý hlásek začal rozptylovat a on se jen těžko upomínal, kudy vede ta správná cesta. „Ale povím ti, že Persefoně jsem záviděla, jak se o ni Hádes dokáže postarat. Kdybys viděl ten palác, něco takovýho bychom si nemohli dovolit ani za sto let. Co můžu chtít, boha za muže nemám,“ povzdychla si ztěžka. Orfea to začalo pomalu dopalovat. „Ale nic si z toho nedělej, Orfíku, já ti to za zlý nemám. Nemůžeš za to, kým ses narodil.“ Pomalu začalo pěvce děsit, že by tohle klevetění měl poslouchat až do konce života. „Eurydiko, mohla bys být chvilku potichu?“ „Jo, jo,“ přitakala a skutečně vydržela skoro minutu mlčet. „A už sis sehnal nějakou tu práci, zatímco jsem byla pryč? Víš, jestli chceme mít děti, tak to bude taky něco stát. Další hladový krky navíc.“ „Mohla bys přestat?“ procedil skrze zuby. „Ale vážně bys měl, ono to není nic jednoduchýho uživit rodinu. A tohle tvoje hraní a zpívání je málo. Občas si někde s tím přivydělat dobře, ale živit se tak? Snad když je člověk ještě mladý a bez závazků.“ „Nech toho, prosim tě,“ vzdychl skoro nešťastně nad svým údělem. „Víš, taky už nejsi nejmladší. A tohle vystupování tě taky už určitě přestává bavit. Já na tvým místě bych s tím už dávno skončila. Stejně nechápu, proč se toho odmítáš vzdát, je to zbytečný a pěvců je na světě tolik, že o jednoho míň by se nic nestalo….“ „Mlč už!“ otočil se rozčileně a ona se s překvapeným výrazem rozplynula.


celkové hodnocení autora: 100.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	17.06.2011, 15:08:49

Ahoj, celkem úsměvné. Trošku jsem měla podezření, že to napsal chlap! :-) Trocha toho rozvedení by opravdu neškodila, ale i tak je to hezké. RK

Leontius	16.06.2011, 6:04:40

Zdravím, tak já se zas prozměnu přišel podívat, neboť do řecké mytologie a historie jsem blázen od té doby, co umím číst :-D Mýt jsi zpracovala docela volně, ale rozhodně zajímavě, vůbec se Orfeovi nedivím, opravdu mě to pobavilo. Osobně si myslím, že kdybys dílko celkově prodloužila a doplnila o další humorné momenty, vzniklo by hodně zajímavá povídka. Takhle to v mnohém působilo ještě jako anekdota. Snad šlo o omezení té literární soutěže...? Každopádně chyb jsem si nevšiml, četlo se to dobře až na fakt, že mě vždy nehorázně rozčiluje "pražština" jakožto symbolická hovorová mluva. Ale to je čistě můj osobní problém. Mě osobně jinak (když jsem četl Lukiána) zaujala zmínka, že Orfeus měl na své lyře 7 strun, každou pro jedno nebeské těleso, které tehdejší astrologové používali ve svých předpovědích. Tj. jeho hudba si zakládala na jakési kosmické harmonii. Ale to jen blábolím, hezké dílko :-)

Šíma	15.06.2011, 13:04:05

Zdravím a vítám na SASPI. Protože nejsem přílišným znalcem řecké mythologie, musel jsem se trochu poohlédnout na netu (nějaké povědomí mi v hlavě zůstalo, ale podrobnosti už nikoliv). Ale zpět k textu. Úsměvnou (až tragikomickou) formou jsi převyprávěla báji o Orfeovi a jeho manželce. Ženy dovedou být velmi upovídané a on určitě věděl, koho si "bere", nehledě na fakt, že se živit zpěvem není jen tak (beztak mu z toho neustálého "švitoření" šla hlava kolem). Textík je čtivý, dialogy jen podtrhují charaktery postav (on je svým způsobem bohémem a ona malinko zklamanou manželkou - nymfou). Osud rozhodl za ně a po vzoru báje se i Tvůj Orfeus vydal do podsvětí. Jeho ohlédnutí však nebylo ze starosti (zda jeho milovaná neodpadla vysílením), ale díky její ukecanosti. Rozptýlení milované ženy mohlo být pro našeho hrdinu určitým zadostiučiněním a kdo ví, zda nebyl Orfeus (i přesto, že dostál svého slibu) poněkud bláhovým. Do žen a do džbánů však nevidíme. V originálním pojetí byl hrdina zničen žalem a bezcílně bloudil rodným krajem, zatím co ve Tvém pojetí si určitě oddechl. Nejen mladická nerozvážnost (ale i jisté okouzlení) dokáže napáchat pěknou neplechu... Uvidíme, jak se bude příběh líbit dalším čtenářům. P.S. Na chyby jsem nenarazil, snad jen čtyři tečky namísto tří. Hezký den přeji.