» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2141710

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303536 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Sportem ku zdraví? ::

Lary	publikováno: 15.06.2011, 21:56


	Ne že bych neměla ráda sport, taky, jak bych ho nemohla mít ráda po všech těch letech, co jsme spolu prožili. Ale čeho je moc, toho je příliš. A proto si teď musíme dát na čas „pauzu“, abych se z té naší vzájemné lásky trochu vzpamatovala. Protože můj problém, co se týká sportu, většinou spočívá v mé aktivitě, začala jsem chodit do tenisové školy. Tenis je krásný sport – v televizi. Já hloupá, jako kdybych nevěděla, že v tenisu člověk musí běhat! „no! Tak ho tref!“ Běžím rychle na druhou stranu kurtu a utěšuji se myšlenkou, že to zvládnu, a že na to mám! „druhá strana, až k lajně, běž si blíž!“ Myšlenky typu, že to zvládnu, nyní vystřídaly vulgarismy pomocí, kterých se ptám, co tady sakra dělám a proklínám den, kdy jsem zaplatila neskutečnou částku za to, abych se tady uběhala k smrti. „poběž zpátky, musíš se hýbat!“ Přemýšlím, jestli by mi nebylo lépe například v nějakém keramickém kroužku… „Nestíháš sledovat hru!“ …nebo třeba v kroužku pletení, či vaření… NE - takhle to prostě dál nejde, a opět se projevila moje aktivita, a jsem rozhodnutá, že musím svojí kondici zlepšit. Takže jsem si koupila podložku na cvičení, a zkouším moji první lekci aerobiku. Tuto metodu jsem ale v zápětí okamžitě vyloučila, protože jsem přišla na to, že nedokážu zkoordinovat ruce a nohy, což pro tento sport není příliš dobré znamení. Tak zkusím něco jednoduššího – kliky. Zjistila jsem, že takhle to taky nepůjde. Totiž, dolů to šlo bez problémů, ale pokus dostat se nahoru, bych popsala jako klasickou ukázku epileptického záchvatu… Dobrá, tak zkusím běhat – špatný nápad… pokouším se vyběhnout kopec(ček)u nás před domem. Nevím, proč jsem se tolik přeceňovala, nicméně po nejméně 3 zastávkách jsem se dostala nahoru. Po namáhavém běhu, jsem se znechuceně otočila, že poběžím zpátky domů, s tím, že tohle přece nemám zapotřebí. Ale ouha. Noha mi podjela, a já spadla přímo na pravou ruku. Inu, jen takový expert jako já, si může při běhání zlomit ruku. Po čtyřech týdnech, co jsem měla sádru, jsem marně přemýšlela nad tím, jaký sport by byl pro mne nejlepší, aby se mi nic nestalo. Přece to teď nemůžu jen tak vzdát! Takže jsem vyrazila s přáteli na kolo. Že se nejdříve projedeme jen tak „zlehka“. Ovšem naše vyhlídková projížďka se stala zlým snem, poté co se mi ztratili z dohledu, a já absolutně nevěděla, kde jsem. Rychle jsem zrychlila moji jízdu, a já jako astmatik, který v panice nad sebou přestal mít kontrolu, jsem dostala astmatický záchvat, který jsem musel ještě dvě hodiny potom rozdýchávat. Takže s kolem jsem si taky moc nerozuměla. Táta má nyní narážky typu, že kdybych hrála šachy, vypíchla bych si oči střelcem… takže už začíným mít pochyby, jestli jsem se vydala tou správnou cestou... Ale co, prostě zkusím další hodinu tenisu a snad mi to půjde o něco lépe. A opravdu… myslím, že nejenom mně, ale i mému trenérovi přijde, že se snad zlepšuji. Začínám do toho být docela zapálená, a aktivně trefuji jeden míček za druhým. Ale to bych nebyla já, aby se mi nic nestalo… ze základní lajny rychle utíkám k síti na volej, když v tom klopýtnu, podvrkne se mi kotník, a já padám k zemi… Můj výsledek hry sice nebyl nejhorší, ale já jsem opět skončila v nemocnici se zlomeným kotníkem. Sportem ku zdraví? Já se radši nechám pojistit proti úrazu, a sportu se začnu věnovat naplno, abych z toho měla také více, než jen zlámané kosti.


celkové hodnocení autora: 76.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	17.06.2011, 15:07:54

Ahoj, tak jak čtu, jsme na tom obdobně. Já zase nehraju žádné míčové hry - stálo mě to už 4 zlomené prsty. Z kola padám pod auta a nerozumím si s přehazovačkou a astma je mé druhé já :-) Posílám jedničku (ale je to z protekce :-)), že se v tom tolik vidím) RK


ze dne 20.06.2011, 19:58:34
Lary: děkuju :) jsem ráda, že v tom nejsem sama :)

Šíma	15.06.2011, 21:55:12

Zdravím. Dumám nad tím, zda jde o povídku, nebo spíše o fejeton. Ono jsou totiž v textu humornou formou, s nadhledem a možná i špetkou ironie popsány zážitky ze sportování (čili provozování toho či onoho sportu, který se zdá hrdince milý a přívětivý, alespoň na první pohled). Ne nadarmo se říká: "Sportem k trvalé invaliditě!" Není lepší potom sportovat jen pasivně? Ovšem i u televizoru či na tribuně diváků se může něco stát. Pozor na psaní přímé řeči, lépe řečeno: pozor na velikost počátečního písmena u přímé řeči, několikrát jsem si všiml malého písmenka (povětšinou se píše malé písmeno potom, co přímá řeč navazuje na uvozovací větu a je vlastně pokračováním předešlé přímé řeči umístěné před uvozovací větou). Tak a teď jsem to pěkně zašmodrhal... Příklad: "Přímá řeč," uvozovací věta, "pokračování přímé řeči." "Přímá řeč." "Přímá řeč!" uvozovací věta. (osamocená přímá řeč je používána většinou v případě, že je jasné, kdo ji pronáší) Ale to jen na okraj, třeba jsi vynalezla nová pravidla, kdo ví? Hezký večer přeji! A... Sportu zdar! ;-)


ze dne 16.06.2011, 12:41:49
Lary: děkuji za komentář. :) chtěla jsem (a snažila se) aby to byl spíše fejeton. S přímou řečí jsme měla vždy problém, proto jsem se jí většinou snažila vyhnout :). ale moc děkuju za vysvětlení :) ted už to snad chápu lepe :)