obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915287 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39387 příspěvků, 5727 autorů a 389805 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Poslední sen - část prvá ::

 autor steinrokkan publikováno: 17.06.2011, 19:31  
První díl (z předpokládaných čtyř) povídky zasazené do oblíbeného Lovecraftova univerza. Směs psychologického a kosmického hororu, která se velmi volně pokouší stylisticky napodobit zakladatele těchto dvou žánrů - E. A. Poa a již zmíněného H. P. Lovecrafta. Omlouvám se za poněkud nejapný název, ale tituly nikdy nebyly mou silnou stránkou.
 

Vždy jsem trpěl jistým neklidem, strachem z dnů budoucích. Jen sotva bych však dříve dokázal vylíčit, jaký byl důvod mého neustálého znepokojení nebo kdy jsem je poprvé vzal na vědomí. S jistotou ale vím, že obzvláště za dob svých studií v kněžském semináři jsem si všímal neblahých účinků, s nimiž intenzivní studium věrouky trýznilo mou mysl.

Ostatně nikdy jsem nechtěl být knězem, nedokázal jsem se ale postavit autoritě rodičů, kteří chtěli k ctihodnosti rodiny přispět tím, že jednoho ze svých synů pošlou na duchovní cestu, zatímco ostatní se budou starat o rozmnožení zděděných statků. Nezáviděl jsem však svým bratrům, život zámožného kupce mne lákal snad ještě méně než poslání pokorné služby vyšším principům. Vždy jsem cítil, že skutečného naplnění a klidu bych mohl dojít jen skrze bytí ne nepodobné údělu poustevníka. Jen v samotě, ponořen do úvah a meditací, mohl jsem doufat, že pochopím podstatu úzkostí, které mě tak strašlivě svíraly.

A tak jsem strávil celé měsíce v zapadlých koutech univerzitních knihoven, předstíraje četbu. Zatímco však ze stránek rozložených knih Svatý Augustin a Tomáš Akvinský pěli chválu na království nebeské, mé myšlenky se neustále odvracely k jiným věcem. Jak jsem mohl, zužovaný pochybnostmi, jimž jsem sám ani v nejmenším nerozuměl, najít víru, kterou ode mne mí učitelé i všichni blízcí očekávali? Tento rozpor mne přivedl na hranici vyčerpání. Profesoři se domnívali, že mé chabé výkony jsou pouhou známkou zahálky, a zatěžovali mne více než ostatní studenty prací.

Jednoho dne přišla zpráva, která by jistě každého jiného mladíka nanejvýš rozčílila. Já však nebyl ve formě, která by mi dovolila přílišnou odezvu. Stál jsem před prefektem bledý a oslabený nevyspalostí a nedostatkem potravy, kterou jsem přijímal den ode dne s většími potížemi a v menším množství. Nepřiměřeně lhostejným tónem mi sdělil, že mou rodinu přepadlo neštěstí – otec se spolu s matkou a jedním z bratrů vydal na návštěvu ke svému obchodnímu partnerovi v Novém světě. Samozřejmě, že taková výprava byla nanejvýš nezvyklá, žádný gentleman by dobrovolně nepodstoupil podobně dlouhou a nepohodlnou pouť, pokud by k tomu nemě velmi dobrý důvod. Tím důvodem v tomto případě byla blížící se zletilost mého mladšího bratra, který se měl v Nové Anglii naučit tajům obchodu s tabákem, novým zdrojem rodinného blahobytu. Loď na které pluli, plavidlo prý nové a nákladné, dalece bezpečností i komfortem přesahující běžné dopravní koráby, však nikdy nedosáhla svého cíle. Když prefekt domluvil, jen tupě jsem si uvědomoval, co jsem se právě dozvěděl. Tak silně byla moje mysl zmrzačena neustálým stresem a černým vírem nejchmurnějších myšlenek.

Svým způsobem však pro mne tato novina byla požehnáním, jak bude patrno z následujících událostí. Mým nejbližším příbuzným od toho okamžiku byl starší bratr Percy, který mne nenutil setrvávat v nenáviděném zajetí semináře. Vydal jsem se tedy domů. Jak jsem se již svěřil, neměl jsem přílišný zájem vyhledávat společnost, a tedy nezamlouval se mi ani Percyho návrh, abych se stal účastníkem v rodinném podniku a pomáhal mu řídit zaoceánské nákupy. Podstoupil jsem mu proto svůj podíl ve firmě výměnou za rozumnou penzi a nepříliš velké, ale v žádném případě ne skromné letní sídlo ležící na devonském pobřeží, poblíž proslulých dartmoorských mokřin, pro něž stejně neměl rozumné využití.

Blízkost moře mne z nějakého důvodu velice uklidňovala. Pryč byly nejhorší návaly úzkosti, které jsem pociťoval na universitě, opět jsem nabyl síly, a i když jsem ani nyní nedošel úplného klidu, dlouhé procházky podél nekonečných vodních plání mne obvykle dokázaly unavit natolik, že jsem večer usnul bez obvyklých mučivých vnitřních dialogů.

Brzy jsem si ke svému znepokojení začal všímat, že mne těch několik duší tvořících mé nepočetné služebnictvo sleduje s rostoucí nedůvěrou. Při svých toulkách chodbami jsem si své podezření jen potvrdil, když jsem začal naslouchat hovorům, jež pronikly mimo soukromí jejich komnat a pracovišť. Zřejmě nedokázali pochopit, jak mohu trávit celé dny o samotě, jen ve společnosti příboje, jak mohu ráno zmizet a večer se vrátit jen abych cosi povečeřel a zalehl do postele. V jejich prostých hlavách mé dny nabyly nekalých rysů, nové a nové dohady o skutečném účelu mé téměř permanentní nepřítomnost se snad staly hlavním předmětem jejich rozmluv.

Zprvu jsem se snažil jejich podezřívavosti přikládat co nejmenší váhu, ale netrvalo dlouho a sám jsem spadl do propasti pochyb. Vždyť má fascinace mořem, tou mrtvou, nehostinnou plochou vody vskutku nebyla něčím, co bych mohl přehlédnout s mávnutím ruky. Byla nevysvětlitelná, obzvláště s ohledem na to, že právě oceán, který jsem nyní tak zbožňoval, mne nedávno okradl o rodinu.

A společně s těmito úvahami se vrátily i všechny známé pocity hrůzy, strach z každého dalšího dne, který mohl přinést onu neurčitou zkázu, jež mě po většinu života pronásledovala na každém kroku. A náhle jsem věděl, že jsem u moře netrávil dny jen z rozmaru, nýbrž jsem zjistil, že mne sem přivedla prozřetelnost. Jakkoli to může znít šíleně, pochopil jsem, že není třeba se obávat mé zdánlivě nezdravé fascinace vlnami rozbíjejícími se jen pár desítek metrů od mých zdí. Naopak, ležela v nich - mimo mez jakýchkoli pochyb - odpověď, kterou jsem už roky hledal, klíč k mému utrpení.

Zařídil jsem vše podle svého prozření. Propustil jsem část služebných, ponechávaje si jen hrstku potřebnou k nezbytné údržbě budovy. Svou ložnici jsem přemístil do chladné, nehostinné místnosti s výhledem na oceán, jež do té doby sloužila jako jedno z mnoha skladišť a kumbálů. Omezil jsem své už tak nepočetné cesty do města na úplné minimum. Věděl jsem, že toto dočasné nepohodlí bude bohatě odměněno.

Tou dobou se zrovna blížila zima. Celé dny jsem trávil buď na chladných podzimních plážích, nebo když počasí nedovolilo jinak, sedával jsem ve své skromné ložnici a vyhlížel ven, zatímco na okenních tabulkách tancovaly kapky deště. A dělal jsem si poznámky, hlasy v mé hlavě sílily a já byl schopen rozpoznat v nich určité shluky, symboly, které jistě měly nějaký jazykový význam. Neustále jsem je zapisoval na papír, vymýšlel jsem pro ně nové glyfy a snažil se najít v nich systém, rozšifrovat poselství, které mi bylo předáváno vyšší mocí v tomto podivném jazyce. Ó, jistě, vše dávalo smysl, musel jsem být hluchý, když jsem do toho osudného okamžiku osvícení nedokázal rozpoznat, že ten šepot, který mě pronásledoval, byl ve skutečnosti voláním moře, zkresleným desítkami mil, které mě od něj po většinu dosavadního času dělily.

Samozřejmě se nedalo očekávat, že mému úsilí ostatní porozumějí. Vždyť oni netušili, jak urgentní byla moje mise, neslyšeli, co mi bylo diktováno, a ještě méně než já chápali, jak významný je obsah těchto sdělení. Jeden z podruhů, tuším, že se jmenoval Jonathan, byl obzvláště znepokojen mými aktivitami, a pokusil se mne přesvědčit o jejich škodlivosti. Jistě, měl pravdu, během několika málo měsíců jsem obrátil vniveč všechen pokrok, kterého jsem dosáhl v oblasti fyzické obnovy po universitním strádání. Opět jsem byl slabou troskou, křehkým stvořením se skelným pohledem, jemuž by sotva někdo připsal více bystrosti než síly. Jeho naivní starost mne na okamžik probrala z letargie, s niž jsem vnímal vše mimo svůj velkolepý úkol, a rozesmál jsem se. Jen záchvat hysterického smíchu mohl dát jasně najevo, jak pomýlené byly Jonathanovy představy o mém stavu, o mém údajném strádání – a přesně tak jsem zareagoval, výbuchem šíleného smíchu, který pokračoval dále a dále, bolestivě svíral mé vnitřnosti nepravidelnými stahy bránice, a zatímco jsem se křečovitě kroutil na podlaze, mohl jsem pozorovat, jak se kolem mne shromáždili další služebníci, všichni s obličeji plnými směsi zmateného údivu a děsu. Pak se mi oči zalily slzami a zhroutil jsem se.

Vím, že jsem se během následujících několika dní vícekrát probudil, snad jsem i mluvil, ale musím říci, že si z nich nic přesného nepamatuji. Až snad po týdnu důkladné péče jsem nabyl dost síly, abych opustil lůžko a prozkoumal situaci, v níž jsem se nacházel. Bylo zřejmé, že jsem ležel nikoli ve své místnosti s výhledem na mořskou hladinu, ale ve staré ložnici, kterou jsem po svém přestěhování nakázal vyklidit. Také jsem zpozoroval, že neslyším řeč vln ani zdaleka tak silně, jako před oním nešťastným kolapsem. Na okamžik jsem zpanikařil, ale neměl jsem ještě dost sil na to, abych si mohl dělat starosti, a opět jsem klesl na postel.

Po chvíli zádumčivého přemýšlení jsem se vydal obhlédnout budovu, abych zjistil jakých dalších nevyžádaných změn v zavedeném řádu se za trvání mé nemohoucnosti opatrovníci sídla dopustili. Jaké bylo mé překvapení, když jsem nenarazil na žádného sloužícího, ale zato jsem v jednom z křesel před krbem kuřárny nalezl svého bratra Percyho. S úsměvem jsem k němu zamířil, abych ho objal, neuvítal mě však s nadšením a z jeho tváře šlo snadno vyčíst, že za poslední dny užil více strastí než radostí.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Borek 20.06.2011, 0:20:04 Odpovědět 
   Ahoj. Souhlasím s Eky. Lovecraft je můj oblíbený autor, vlastně velmi blízký. Jeho příběhy, ve světě literatury ne nejobvyklejší, a ne zrovna oceňované (některými), obdivuji a znovu a znovu se nechávám unášet na vlnách podivna (žádná souvislost s Karibikem). A tak jsem se s chutí a vervou pustil do čtení. Jsem velice příjemně překvapen. Opravdu má Tvůj text atmosféru Lovecraftovek, i když prosvítá i vlastní přístup autorův. Snad jakýsi mix Mistrova a Tvého stylu. Někdy ale zbytečně podtrháváš nohy sám sobě.Mimo níže napsaných výtek bych řekl, že občas používáš nadbytečná slova nebo i věty. Občas je zase věta příliš šroubovaná, zní příliš tuctově, a trochu neohrabaně. Konkrétní příklad lze dokumentovat na následující větičce - Tou dobou se zrovna blížila zima. Slovo zrovna je nadbytečné, a zní v kontextu věty nebásnicky. Jistě, Lovecraft psal civilně, ale jeho textům nelze upřít jistou tajemnost a poetiku. Stejně tak slovo zima je pro navození atmosféry příliš obyčejné. Oč jinak by zněla věta „ Tou dobou se blížil zimní čas“. jednoduché, jasné,poetičtější (s mírou), a více uvozující atmosféru. Pokud by Ti nesedělo spojení „zimní čas“, i věta „Tou dobou se blížila zima“ je pořád lepší bez toho zbytečného „zrovna“ .
Těchto drobných nedostatků máš v textu hodně, a ten tak zbytečně přichází o část své síly. Prospělo by i mírné zkrácení, k čemuž by postačilo odstranění nadbytečných slov a někdy vět. Neustále se mi vrací citát Zabíjejte svoje miláčky:-). Jinak je to mazec. Mistrův styl je tam patrný. Rozhodně doporučuji důkladně přečíst recenzi Ekyelky a řídit se jejími radami. Jsem zvědavý na pokračování. Tak šup ke klávesnici a do toho:-))
 Ekyelka 17.06.2011, 19:30:23 Odpovědět 
   Zdravím a vítej.

Je příjemné narazit u nově příchozího na vybroušený vypravěčský styl, který je navíc vedený v duchu oblíbeného spisovatele. Ano, páně Lovecraftův duch mi tiše nahlížel přes rameno a společně jsme se královsky bavili.
Čím? Mimo jiné vypichováním chybek, nedoklepů a chybějících čárek. Je škoda, že jinak takto vymazlený text postrádá gramatickou čistotu - tohle by chtělo pro příští texty ještě zlepšit. Zdejší systém nedovoluje následné editace, tedy se chová stejně jako tištěné médium, a záleží jen na každém autorovi zvlášť, aby se o svůj text před publikací postaral co nejlépe.
Samotný text bych nejspíš trochu jinak členila. Některé odstavce jsou zbytečně dlouhé a nepřehledné zvlášť pro odečítání z monitoru. S respektem k vypravěčskému stylu a dlouhým souvětím, přesto bych členila. Jednoduché odsazení některých vět a odstavců udělá s atmosférou a gradací příběhu divy.
Také pozor na logiku slovosledu. Upoutala mne tato věta:
"Podstoupil jsem mu proto svůj podíl ve firmě výměnou za rozumnou penzi a nepříliš velké, ale v žádném případě ne skromné letní sídlo ležící na devonském pobřeží, poblíž proslulých dartmoorských mokřin, pro něž stejně neměl rozumné využití."
- poslední vedlejší věta posouvá smysl trochu jinam: poblíž mokřin, pro něž neměl bratr rozumné využití. Samozřejmě, že bratr neměl rozumné využití pro mokřiny... :) Je to jen hříčka, navíc úsměvná, ale pokud by se takové nedorozumění objevilo jinde, asi by to už tak úsměvné nebylo.
Celkově to vůbec není špatné čtení. Je v něm všechno, co patří do lovecraftovského textu - chmury, Anglie, oceán, smrt a nevysvětlitelný děs, temné předtuchy. Správný mix, který vytváří speciální atmosféru a láká k dalšímu čtení. Škoda chyb a místy zbytečného opakování (trošku zkrátit dvě, tři pasáže by nebylo na škodu).
Jsem zvědavá na další díl. Nakročeno má příběh velmi slušně.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
TERMINÁLY
Danny Jé
Kapitola 1. Sár...
aery
Neocortext23
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr

S kohoutem na víně (i bez něj)...
Irrecoverable
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr