|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303538 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Denpo ::
|
| |
|
|
Červánky se odrážely od secesních fasád domů, jak kráčel dolů ulicí Milady Horákové a myslel přitom na Ivanku. Devět hodin pryč. Město se sotva probouzelo z denního spánku, neony se rozsvěcovaly, Oberbank, Sykora, Vinotéka ARCO. Rudá okenní skla. Vůně asfaltu po dešti. A ty červánky, jako by Stromovka ustrnula ve strašlivém požáru.
Tramvaje se nehybně plouží ulicemi, slimáci klouzající po zamrzlém rybníce. Připomnělo mu to Benátky letos v dubnu. „Gondoly se tiše vznášely kolem něj jako přízraky, klouzaly po vodě.“ Tam si uvědomil, že krásné je jen to, co je všední a co zároveň nezabíjí. Dřív Prahu miloval. Teď si uvědomoval, jak moc mu za ta léta ublížila. Raději by znovu sebral buzolu, nastavil azimut 70° a šel nazdařbůh severočeskou divočinou. Zase na to začal myslet – utéct!
Bylo to směšné, ale ta touha se vracela ve velkým kruzích velikých kruzích každý rok ve stejnou dobu, jako repetice, v níž je navždy notami uloupená smyčka hudby, jako pestrobarevné třásně nad holešovickým autobazarem B&B, které vedou všechny pod světlo jediné lampy, jako ta trpká vzpomínka na budoucnost, když po šedesáti letech zjistí, že věřil ve falešného boha, jako Ivanka, která nikdy nebyla.
Slyšel kolem sebe kapky, ale byl suchý, ani déšť se jím nechtěl špinit. Jenže dal slib! Bylo to břemeno nebo vysvobození? Závazek nebo volnost? Musel splnit, co slíbil, zároveň však mohl vypustit všechno ostatní, protože slib bude dál živit jeho pohublé tělo. Navěky. Mohl se poddat, nepřemýšlet. A už se mu to toho roku jednou povedlo, zase dokázal strávit celou cestu vlakem pohledem z okna, aniž by to považoval za ztrátu času, aniž by se musel obracet k těm proklatým jedovatým knihám!
Protože Johann znal moc knih. Buď procitneš, nebo tě to zabije. Znal moc knih na člověka, který dokázal vidět a slyšet, byť krátce. Studoval, jenom aby mohl zapomenout, oslepl, aby znovu prohlédl. Vzpomněl si na Drtikola. To jméno bylo ostré, hrubé. Mocné. Drtikol. Jeho praprastrýc. Snad. Otec vždycky nadával, že mu dědek všecky Fráňovy fotky naházel do kotle, že se dneska mohli bejt bohatý. Fráňa Drtikol – další jméno z hlubin času. Sloužil u 102. pluku, Johann byl ve 102. oddílu. Fráňa procitl. Náhoda? Johann byl osminový žid, osminový Moravák a ani jedno z toho. Po otci nedoceněný rádoby génius, po matce trochu hajzl a pedant, i když citlivý. Po dědovi pracant a tichý filozof, po babičce milovník rýmovaček. A co Drtikol? Měl v sobě jeho krev nebo ne? A záleželo na tom? (A co Jan Tleskač?)
Bylo to jedno. Kašlal na to. Nezáleželo mu na tom. Ten slib byl příliš silný, příliš zřejmý. Musel se mu podřídit.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
