obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915730 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39647 příspěvků, 5806 autorů a 392665 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Piková Dáma (2.kapitola) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Piková dáma
 autor Jackie Decker publikováno: 25.06.2011, 20:18  
Po zvláštní nehodě musel jít Paull podat hlášení, když to jeho kolega Glen jako obvykle odmítl. Jenže seržant, jejich velící důstojník, se chová podivně. Copak musí být všechno právě dneska naruby? A proč vlastně? Co se tu vlastně děje?
 

Hlášení



Seděl ve své kajutě. Směna už mu skončila a on měl čas až do další osmihodinové směny zítřejšího rána. Pro každého zde bylo ráno a večer někdy jindy, protože ve vesmíru neexistovaly dny ani noci. Intenzita osvětlení se sice s předpokládanou nocí měnila na slabší odstín, přesto však zůstávalo světlo dost velké, aby při něm mohli lidé vykonávat svou práci. Proto zde čas tak trochu ztrácel svůj pravý rozměr.

Paull ale nad časem zrovna nepřemýšlel. Seděl před zrcadlem a hleděl na svou oholenou hlavu i tvář jako v transu.

***


„Opravář Paull Graham, identifikační číslo jedna, čtyři, osm, lomeno, dva, nula, osm, pět, šest, dva, lomeno, hvězdička, pracovní tým číslo čtyři, přišel na váš rozkaz, seržante,“ zahlásil mladý kadet seržantovi, velícímu důstojníkovi celému segmentu opravářů, když společně s Paullem přišli do jeho pracovny.

Důstojník se otočil zády k oknu, z něhož vyhlížel, a pohledem sjel oba příchozí.

„V pořádku, kadete, můžete jít,“ řekl a mladík poslušně odešel. Paulla už zlost na Glena opustila. Ne úplně, ale přeci jen už nebyl celý rudý vzteky, jako když podstupoval preventivní kůru proti ozáření. Stál vzpřímeně se zamyšleným výrazem ve tváři a čekal, až ho velitel vyzve, aby podal hlášení o nehodě.

„Posaďte se, pane Grahame,“ vyzval jej seržant. To nebylo obvyklé a Paull na něj nechápavě vytřeštil oči.

„No prosím,“ ukázal seržant na židli u svého stolu, proti křeslu, kde sedával sám. Paull se na svého šéfa podezřívavě zadíval a posadil se. Seděl však jako na trní. Židle nebyla nepohodlná, ale on si připadal, jako by se ocitl u nějakého strašlivého výslechu, hodného dvacátého století…

„Předpokládám, že jste mi přišel podat hlášení o nehodě plasmového vedení z dnešního dne, že?“ zeptal se seržant jakoby nic, přičemž se zahleděl na monitor, který byl součástí desky jeho stolu, ale co na něm bylo psáno, mohl vidět jen sám velící, neboť z jakéhokoliv jiného úhlu byla obrazovka nečitelná. Paull se ani nesnažil zahlédnout, co tam stálo. Ruce v klíně třel nervózně o sebe, ani nevěděl proč přesně. Připadalo mu to celé podivné. Glenova pauza na kafe, i když byl vždycky nespolehlivý, ta nehoda, i když čas od času se něco zkrátka porouchá, kdyby tomu tak nebylo, nemuseli bychom tu být, seržantovo chování, ačkoliv to třeba nic neznamená a já už jen začínám být paranoidní.

„Ano pane,“ řekl jen. Ani náznakem na sobě nedal znát svou nejistotu. Velitel si dal ruce za hlavu, která byla tak jako u většiny lidí lysá jako koleno. To kvůli parazitům, kteří se nejraději zdržovali v lidském porostu, vlasech a chlupech.

„Dobrá tedy, začněte…,“ vyzval jej nakonec. Paull cítil, jak mu hladina adrenalinu v těle pomalu stoupá. Čekal, že přijde, seržant se ho zeptá, co se to proboha zase stalo, a on mu vše poví, ale takhle to bylo jiné. Necítil se být ve své kůži. Za každým seržantovým pohybem tušil lest, i když pro to neměl žádný hmatatelný důvod. Nic to není…, opakoval si znovu, když začal vyprávět: „V deset nula nula strojovna ohlásila kolísání energie a únik plasmy v oblasti vyrovnávacích a manévrovacích motorů lodi. Příčinou toho bylo přetržení vysokonapěťového plasmového vedení v servisním tunelu číslo čtyřicet dva. Nebezpečí zkratu dočasně zažehnáno v deset nula nula třicet pět přidržením obou konců kabelu v původní pozici. Nehoda zcela odstraněna v deset jedenáct dvacet tři aplikováním nové izolace na poškozený kabel.“

Velitel ho poslouchal, ale nezdálo se, že by byl s tímto hlášením zcela spokojen. Když byl Paull u konce, jen nad tím mávl rukou.

„Tohle všechno vím,“ ohradil se, „chci slyšet váš subjektivní posudek dané věci.“ To už Paull opět cítil, že něco není v pořádku. Vždycky ho učili, že hlášení o nehodě mají být přesná, stručná a věcná, a toho se držel, ale teď to bylo jiné. Byl tázán na své pocity. Své osobní myšlenky ohledně té nehody.

„Subjektivní pane?“ tázal se, jen aby se ujistil, že správně slyšel, ale vlastně chtěl jen oddálit vlastní odpověď. Sám netušil, co by měl říct.

„Ano, chci vědět, co si o tom, co se stalo, myslíte vy! Vy osobně…“ Velitel se tvářil přísně a ruce, které měl do teď za hlavou, opět položil na stůl dlaněmi na sobě.

„Nerozumím, pane…“ vypravil ze sebe nerozhodně Paull. Dlaně měl promočené potem.

To už seržanta dopálilo. „Tak nevíte! Předpokládám, že máte nějaké rozumné vysvětlení, proč bylo nebezpečí zkratu zažehnáno v deset nula nula třicet pět a k opravě došlo až v deset jedenáct dvacet tři!“ Paulla polil studený pot i na čele. Nemohl jen tak nadřízenému říct, že desetiminutovou prodlevu zařídil Glen tím, že si někde dával kafe. Bylo naprosto jasné, že se všemi průšvihy, které si Glen Morris už stihl nadělat jinde, by ho tohle stálo práci. Jo, neměl ho rád, ráno úplně šílel, ale teď to bylo jiné. Cítil by se jako zrádce, kdyby ho teď shodil…

„Ne, pane.“ Bylo vše, co mohl říct. Tím také jejich rozprava skončila. Seržant vstal a otočil se zpět k oknu. Pro Paulla Grahama to byl jasný signál, že by měl odejít. Sotva se však automatické dveře otevřely, seržant ještě jednou na technika promluvil: „Jakmile přistaneme v doku na oběžné dráze, očekávám, že se podrobíte vyšetřovací komisi, která bude celý incident přezkoumávat.“

Na to už Paull nic neřekl a chvatně odkráčel…

***


Vyšetřovací komise? Na co? Na nehodu? Kvůli deseti minutám? Tak tohle Glen přehnal! Napadlo jej, že si to s ním bude muset večer vyříkat při partičce pokeru, ale pak to vzdal. Věděl, že Glen by si z toho nic nedělal. Poprvé zalitoval, že neřekl seržantovi, jak to bylo.

Vstal z postele, odkud hleděl na zrcadlo, v němž se zračila jeho tvář, a začal bezcílně přecházet po místnosti. Znovu a znovu se probíral vším, co se dnes stalo.

Glen byl bůhví kde, když se to stalo. Pauza už skončila a já se vrátil do tunelů, abych měl všude blízko. Pak přišlo hlášení ze strojovny a já byl jek kousek odtamtud, něco jsem zaslechl a ihned se vydal na místo. Viděl jsem kabel a přiběhl k němu. Chytil jsme ho tak, aby nedošlo k přerušení vedení a přikázal počítači, aby informoval Glena Morrise o havárii v servisním tunelu číslo čtyřicet dva. Ten přišel až po deseti minutách a spravil ho izolací. Při havárii takového rozsahu bývá zvykem odstavit daný úsek, ale tentokrát se to nestalo. Proč? Seržant se evidentně snažil o to abych, Glena shodil. Teď to bude vyšetřovat komise. Proč ale? Co o tom mohl vědět? To nedává smysl… Skutečně mu to tak přidalo. Beze smyslu… Spousta záhad, ale žádný klíč k nim. Rozhodl se, že se pokusí něco nenápadně vyzvědět při pokeru, dnes večer.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 04.12.2011, 17:50:37 Odpovědět 
   Tady mám jen takový drobnosti.

Seržant = poddůstojník!!! (velící důstojník - seržant - je tudíž nesmysl, pokud ovšem v tvým vesmíru neplatěj jiný hiearchický frčky)


Bez nějaký charakterizace nebo tak se zdá být Paull opravdu hodně paranoidní. Třeba se vysvětlí časem, že jo.

Přímá řeč zde:
„Dobrá tedy, začněte…,“ vyzval jej nakonec.

:)

A tak.
 Šíma 25.06.2011, 20:16:40 Odpovědět 
   Zdravím.

Nehoda má dalekosáhlejší následky, než se původně zdálo (zejména pro oba techniky), ačkoliv se děj nějak výrazně neposunul. Ono i rozhovor s nadřízeným a myšlenkové pochody jednoho z hrdinů hovoří za vše. Množí se snad podobné nehody na lodi? Berou někteří členové posádky (mimo již zmiňovaného Glena) také svou práci na lehkou váhu? Kdo ví, jaká panuje atmosféra a nálada na palubě lodi, jejíž cesta i cíle jsou zatím čtenářům nejasné... Na chybky jsem nenarazil, buďto mám na očích "růžové brýle", nebo sis dala záležet, pokud jsem nějaký nedostatek přehlédl, určitě mě opraví někdo z dalších čtenářů! Hezký večer přeji...
 ze dne 25.06.2011, 21:05:44  
   Jackie Decker: Děkuji za zveřejnění, pravda je že tuto kapitolu po mě opravovala kamarádka, ale i tak jsem se domnívala že jistě něco uniklo oběma párům našich očí... :)

Ano, ano, děj se zatím příliš neposunul. Ono kapitoly jsou zde poměrně krátké a kdyby bylo možné číst je hned po sobě, jistě by ti to tak nepřišlo, ale myslím že důležitost tento díl neztratí ani tak... :)

Ještě jednou díky :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Mundialoví sÓl...
Kartrous
Synchronizace (...
ukex
Snesitelná těžk...
Kate3
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr