obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389828 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nebezpečná hra ::

 autor Anika publikováno: 29.06.2011, 22:06  
Původně to bylo mnohem delší, ale musela jsem to zkrátit, protože jsem to posílala na soutěž, kde byl rozsah omezen...
 

Je noc a bratr sedí v okně a zadumaně sleduje potěmnělý hřbitov venku. „Teda, bydlet vedle hřbitova je dost strašidelný.“ Při jeho slovech mi hlavou proběhly události poslední doby. Právě dnes jsme se nastěhovali na faru, kde nás nechal prozatím bydlet jeden hodný stařičký kněz, který tu žije sám. Náš domov totiž vzala povodeň. A teď tu sedíme ve tmě a nemůžeme s bráchou usnout.
„Šla bys v noci na hřbitov?“ zeptal se mě David nečekaně. Zaťukala jsem si prstem na čelo. „Proč bych to asi dělala?“ David se zlomyslně zasmál: „ Jasně, že nešla. Protože jsi srab“ „To teda nejsem. Chtěla bych vidět tebe , jak by ses tam hrnul, ty náfuko.“ Nasupeně jsem vyskočila. Už jsem toho jeho nesmyslného žvanění začínala mít dost. David si zamotal ruce do sebe a vypnul hruď: „ Já bych tam šel třeba hned. Ale ty ne, strašpytle.“ „Tak si tam běž.“ Sedla jsem si znovu na postel. Lišácky přivřel oči a usmál se na mne takovým tím úsměvem, který není vůbec usměvavý. „Tak jo.“ řekl pomalu, ale pevně. „Já tam půjdu. Ale jedině s tebou.“ Slezl z parapetu a vyzývavě stál naproti mně. „Dej mi pokoj, já jdu leda tak do postele.“ Zhasla jsem lampičku a přikryla se peřinou. „Jsi srab.“ Konstatoval David kousavým tónem, který mě vždycky vytočí. „Fajn.“ prudce jsem odkopla deku a posadila se. „Abys neřek‘ , obejdu s tebou jednou celý hřbitov a pak fofrem do pelechu.“
David mi pomohl protáhnout se oknem a ocitli jsme se na tichém a rozlehlém hřbitově ponořeném v hluboké tmě. Chvíli jsme šli, pod nohama nám křupaly větvičky a David mě nepřestával popichovat. Vtom jsem něco zaslechla. „Slyšíš to taky?“ sykla jsem. Bratr se na mne opovržlivě zašklebil. „Už ti šibe, co?“ „Ale já vážně něco slyším.“ Nenechala jsem se odbýt. Zvuk se ozval znovu. Podivný skřípavý zvuk, který se v nočním tichu rozléhal do dálky a zněl dost strašidelně.
David se na mě nedůvěřivě podíval. Evidentně se rozmýšlel, jestli mi má věřit, ale poznala jsem na něm, že taky napjatě poslouchá. Vrzání se ozvalo znovu a David sebou nervózně škubl. Slyšel to. „To bude nějaké zvíře“ prohlásil sebejistě. „Jdeme.“
Trochu jsem se klepala a přemýšlela jsem, jestli je to z chladu nebo strachem, jak by jistě tvrdil David. Na kostelní věži odbila půlnoc. Noční klid najednou proťalo obzvlášť silné vrznutí. Podvědomě jsem vykřikla a chytila se Davidovy paže. Ten si mě změřil opovržlivým pohledem a vysmekl se mi. Najednou se mi zazdálo, že jsem u nejbližší řady hrobů zahlédla stín. A pak začalo všechno vrzat a skřípat. Náhrobky se odsouvaly a víka rakví se zvedala. Nám stačil jediný pohled a už jsme seděli pod nedalekým stromem, který nás svými rozložitými větvemi dobře kryl. Přesto jsme však měli dobrý výhled.
V dálce ještě doznívala ozvěna kostelních zvonů. Ve světle měsíce jsme sledovali, jak z hrobů vylézají kostlivci a s hlasitým křupáním si protahují svá kostnatá těla. Seděli jsme za stromem jako přikovaní a nevěřili jsme vlastním očím. V prostoru před námi se to jen hemžilo vyzáblými těly bez kůže. Jedna příšera se otočila. Uviděla mě. Zírala mi drze přímo do očí. Na zátylku se mi zježily chlupy a po zádech mi z toho pohledu přeběhl mráz.
Kostlivec se dal do pohybu. Blížil se k nám. Ráda bych utekla, ale z nějakého záhadného důvodu jsem neovládala žádnou část svého těla. Byla jsem jako zhypnotizovaná. Kostlivec už byl jen pár kroků od nás. Konečně jsem se vzpamatovala. Chystala jsem se uskočit, ale kostlivec byl rychlejší. Svou kostnatou hnátou mě čapnul za rameno a přitáhl si mě blíž. Ovanul mě pach smrti. Ztěžka promluvil chraplavým hlasem: „Viděli jste, co nebylo určeno vašim očím. Je třeba vás umlčet.“ Z ozvěny, která jeho chraplavý hlas roznášela po okolí, mi znovu začal po zádech běhat mráz. Koutkem oka jsem s hrůzou sledovala, jak se blíží zástupy dalších kostlivců. Nenápadně jsem se rozhlédla po Davidovi. Podařilo se mu zmizet do nedalekého houští. Kostlivci se hrnuli stále blíž. Z houští jsem zaregistrovala rychlý pohyb. David mrštil po kostlivci kamenem. Když ho trefil, kostlivec se otočil a ztratil soustředěnost. Já využila příležitosti a šikovně se mu vysmekla. Utíkala jsem pryč, neohlížela jsem se doprava ani doleva. Vůbec jsem nevnímala, kam běžím. Jediným mým cílem bylo, být co nejdál od těch nestvůr.
Nohy mi škobrtaly o kameny a větvičky, několikrát jsem zakopla a málem upadla, ale vždy jsem to vybrala. A najednou … Žuch! Zahučela jsem do temné jámy a za mnou zaklaplo víko. Byla jsem uvězněná v rakvi. Nevím, jak je to možné, ale ležela jsem tam opravdu jako mrtvola. Na zádech, ruce podél těla. Ještě černé šaty, farářův pohřební proslov, kytky na rakev, brečící pozůstalí a iluze mé smrti by byla dokonalá. Dost depresivní pocit. Zmocnil se mě strach, že by to nemusela být jen iluze. Co když tam opravdu umřu hlady a žízní?
Zvenku jsem slyšela chrastění kostlí zfanatizovaných kostlivců toužících po naší smrti. Moje pokusy nadzvednout víko byly marné. Neměla jsem dost síly a v rakvi bylo příliš málo místa, abych pořádně vzepřela ruce. Zkusila jsem zařvat, ale nebylo to k ničemu. Pomalu se mě zmocňovala panika a beznaděj. Stále jsem si dokolečka opakovala, že ten kostlivec se přeci musí vrátit. Otevře rakev a najde mě. Jenže jsme na válečném poli. Nejspíš mě bude chtít zabít. Zběsilý tlukot mého srdce se pomalu uklidňoval a já jen ležela a čekala, co se stane, pokud se stane vůbec něco. Mrzly mi konečky prstů, ale nechávala jsem to být. Nic jsem nemohla dělat. Únavou se mi klížily oči.
Najednou jsem však sebou škubla a dokonale se probrala, protože jsem zaslechla tlumené lidské hlasy. Nerozuměla jsem, co říkají, ani komu patří. Do očí mě bodlo ostré světlo baterky. Natahovaly se ke mně dva páry laskavých rukou a pomáhaly mi z rakve. Bylo to jako když se znovu narodím.
Byl to David s farářem. Každý z nich mě vzal za jedno rameno a mlčky mě vedli do domu. Za zády jsem slyšela, jak kostlivci zalézají zpátky do rakví. Neohlížela jsem se. Nechtěla jsem je už ani vidět. Nejlepší by bylo, kdybych se teď probudila a zjistila, že všechno byl jen ošklivý sen. Ale nestalo se tak.
Dovedli mě do vyhřáté kuchyně. S Davidem jsme se posadili ke stolu. Objal mě kolem ramen: „Ani nevíš, jak jsem rád, že jsme tě našli.“ Farář si odložil bundu na židli a postavil na čaj. Opřela jsem se o topení a ohřívala se. Za pár minut místnost provoněla vůně ovocného čaje. Bylo tu teploučko a útulno a já měla pocit, jako by se nic z toho, co jsem ještě před pár minutami zažívala, vůbec nestalo. Jako by všechno byl jen bláznivý sen. Nikdy jsem na duchy, oživlé mrtvoly a podobné příšery nevěřila, ale dnes budu muset asi změnit názor…
O horký hrníček jsem si ohřívala zkřehlé ruce. Ve vzduchu se vznášela spavá nálada, ale mě vzhůru držela zvědavost. Vůbec nic jsem z dnešního večera nechápala. „Co se vlastně stalo?“ zeptala jsem se. „A jak jste mě vůbec našli?“ David s farářem začali vyprávět.
Každou noc, přesně úderem dvanácté, si místní kostlivci rádi udělají procházku a protáhnou si kosti po celodenním spánku v rakvi. Bohužel jsme toho dnes byli svědky. Nebožtíci by byli neradi, kdyby se o jejich nočních výletech někdo dozvěděl. Nejspíš by to trochu pokazilo pověst zdejšího hřbitova. Proto chtěli jednoduše zajistit, abychom mlčeli. Chtěli nás zabít. A věru, že jsme jim unikli jen o vlásek. Jediný, koho poslechnou, je pan farář, který se naštěstí neobvyklým hlukem probudi a šel omrknout, co se děje. To se však stalo až když já už jsem ležela v rakvi, kde jsem mohla hnít možná doteď, kdyby mě David neviděl, jak tam padám, pečlivě si to nezapamatoval a nešel mě posléze s farářem vysvobodit.

Ležím v posteli, ve vedlejší posteli pokojně oddychuje David. V duchu si znovu přehrávám události dnešní noci. Teď, když je už po všem, mi to všechno přijde strašně uhozené, ale zažít znovu bych to nechtěla. Radši si nechám o všem jen zdát ve snu.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 29.06.2011, 22:05:52 Odpovědět 
   Zdravím.

Původně strašidelný příběh se proměnil v komedii. Alespoň tak to na mne působilo a ona uvěřitelnost se kamsi vytratila. Text na mne působí jako taková ta příhoda od ohně (táboráku), kde jeden vyprávěč nad druhým soutěží, kdo koho ze skupiny vyděsí více. Ačkoliv není nápad (či myšlenka) obživnutí mrtvol (kostlivců) v ničem nový, vcelku jsem se pobavil (pokud měla povídka vyděsit, stala se někde chyba). Hororový potencionál nebyl plně využit. Pozor na opakování slůvek: např. kostlivec. Pokud jde o přímou řeč, je dobré vždy každý nový projev (hrdinů) odsadit na nový řádek, stejně tak u dialogu (není dobré, když na jednom řádku končí jedna přímá řeč a začíná nová). Občas se najde nadbytečná mezera, apod. Celkově se mi zdá text malinko nepřehledný. Snad dobrá dvojka potěší...
 ze dne 01.07.2011, 11:28:34  
   Anika: děkuju za názor, snad si ho vezmu k srdci ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Tim Burnet
obr.cz
Nejsi Romeo a j...
triste.franceska
Lucreziino srdc...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr