» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141713

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303540 komentářů :: on-line: 2 ::

:: INVAZE aneb Den, kdy nám zdrhlo tisíc cvrčků ::

Jessi.L	publikováno: 30.06.2011, 7:31

Inspirováno krutou realitou.


	PŘEDMLUVA: Víte, má sestra byla vždycky tak trochu bioložka, řeknu-li to slušně. Už jako pětiletý rarach hromadila vše, co bylo alespoň trochu živé, mělo víc jak dva páry nožiček nebo tykadla. V rodině jsme její prazvláštní záliby, jako sběr (údajně mimořádně vzácných) bílých slimáků, lov veverek, lisování žížal či pravidelné výpravy za pavouky tolerovali, pokud nijak nenarušovaly obecné pohodlí. Občas se sice stávalo, že mamku málem trefil šlak, když v různých prostorách našeho domu nacházela žáby, myšky a jiné potvůrky, ale tyto ilegální útěky Stániných mazlíčků neřešil – sestra si své dezertéry vždy poctivě posbírala, ustájila v některé z ukradených zavařovacích sklenicí a běžela prosit otce, aby hysterickou matku sundal z lustru nebo vytáhl ze skříně. To bylo sestře tak osm let. Jak vyrůstala, žáby a pavouky postupem času nahradilo kultivovanější zvíře - najednou jsme doma měli šedého žaka. Byl Stáninou chloubou, neboť ho za necelý měsíc naučila sprostě nadávat a krást návštěvám jídlo z talíře. Časem jsme mu díky těmto neocenitelným vlastnostem začali říkat Partyzán. Papouchovi se ovšem nikdy nepodařilo vyslovit poslední slabiku, tudíž se na Stánino naléhání stal Partym. Jen jsme si na Partyho zvykli, přišla s novým nápadem. Někde totiž vyčetla, že chameleoni nejsou nároční na chov a dobře se prodávají. Otec tedy svolil a dokonce ji i náležitě finančně vybavil. A přesně v tuto chvíli začaly problém. Stáňa se nespokojila s jedním exemplářem – vzala všechny své tajné úspory a pořídila si rovnou chameleoní farmu. Rodiče při pohledu na čtyři páry velkých ještěrek neměli slov. Zmohli se jen na kapitulaci v podobě poskytnutí dosud nepoužívané sklepní místnosti. Stáňa si svou farmu spokojeně přestěhovala a spolu s Partym tam trávila veškerý svůj volný čas. 27. červenec - 10:00 Jednou o prázdninách, v době těch největších veder, mě Stáňa poslala do zverimexu pro cvrčky. A teď se podržte – chtěla jich tisíc! Samozřejmě jsem její nabídku přijal, ale až po tom, co mi neochotně slíbila náležitou finanční odměnu za splnění tolik náročného úkolu. Přijal jsem tedy a vyrazil do města, obejít zverimexy. Když jsem do jednoho z nich sebevědomě vešel, položil na pult papírovou bankovku a oznámil své přání, prodavačka na mi věnovala útrpný pohled a prohlásila, že nachytat je bude fuška, a k čemuže je vlastně potřebuju. Musel jsem tedy zdlouhavě vysvětlovat sestřiny plány ohledně chameleoní farmy a následně čekat, než bylo požadované zboží připraveno o svobodu. Jít městem s cvrkající krabicí v tašce nebylo moc příjemné. Ty potvory se mohly zbláznit. Nikdy bych nevěřil, že nadělají takový randál. Bylo to tím vedrem? 11:00 Doma jsem okamžitě běžel za sestrou, zbavit se těch cvrkajících hrůz. Místo Stáni jsem však v pokoji našel jenom Partyho. Položil jsem tedy krabici na stůl a zmizel do kuchyně, osvěžit se něčím studeným. Venku totiž bylo příjemných čtyřicet stupňů. Nalil jsem do sebe půllitr matonky s ledem a šel spát. V tomhle počasí se stejně nic jiného dělat nedalo. 14:30 Probudilo mě cvrkání. Nejdříve mě napadlo, že si sestra vzala krabici s šílenými hmyzáky do kuchyně, tak jsem obrátil se na bok a chtěl pokračovat ve své siestě. Jenže v tu chvíli mi jeden z neřádů zacvrkal přímo u ucha. Zařval jsem leknutím a vystartoval z gauče. Apokalypsa! - celý obývák byl plný cvrčků. Plavali dokonce i v guláši na sporáku. Lezli po zemi. Po oknech. Po gauči. I po mně! A ta prokletá Stáňa nikde! Vyběhl jsem do patra a v jednom kuse řval. V sestřině pokoji opět nebyla sestra, ale Party. V zobáku měl zbytky krabice pro cvrčky a díval se na mě jako na něco, co sem přitáhla kočka. Přísahám, kdyby sestra v tu chvíli nepřišla, asi bych toho příšerného papoucha oběsil. Jenže Party to vytušil, tak se sebral a okamžitě utekl na bezpečné rameno své paničky. Celý rozklepaný (vzteky?) jsem sestře sdělil, že náš dům je momentálně v moci cvrčků a dokonce jsem označil opeřeného viníka. Jenže ji to očividně moc nevzrušovalo. Jen mi chladnokrevně přikázala zapnout klimatizaci (resp. vyrobit v domě polární klima) a vysbírat cvrčky v prvním patře. Ona sama pak s Partym odešla na lov do přízemí. Nechápal jsem, proč nezpanikařila. Jakoby ji to ani trochu nepřekvapilo! 16:30 Po dvou hodinách jsem zlikvidoval sotva půlku okupantů a z příšerného cvrkotu mě bolela hlava. To snad nemá konec! Ještě chvíli a začnu cvrkat taky. 17:20 Tak místo mě začal cvrkat Party. Lítal po domě a vyluzoval ty nesnesitelné zvuky v jednom kuse. Zmetek! Dokonce ke Stánině bezbřehé radosti nadával. Sprostě! 22:30 Po pěti hodinách bylo dokonáno, ale žádná pompézní oslava vítězství se nekonala. Aby taky ano, klimatizace celou dobu pracovala na plný výkon. Sice díky ní přestali být cvrčci tak hyperaktivní, ale ochlazení ze čtyřiceti stupňů celsia na osmnáct byl šok i pro mě. Stáňa, ta nevděčnice, se jen smála, Party neúnavně cvrkal, a když přijeli rodiče, celou katastrofu naprosto nepochopitelně vzali s humorem. 29. červenec večer Takže nakonec jsem byl jediný, kdo situaci nezvládl – z prudké změny teploty jsem totiž dostal rýmu. Zatracení cvrčci, zatracení chameleoni, zatracený Party! Mor na ně!


celkové hodnocení autora: 92.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	30.06.2011, 7:29:48

Pak chovejte zvířátka. Megalomani vždy doplácejí i chudáci nezůčastnění. Zvířata mám rád (když jsou v moci jiného), tak jsem se pobavil. Nevěřím však, že všichni cvrčci byli vychytáni. Za nocí se některý může s Papouchem povídat. Nějaká hrůzostrašná pointa příběhu chybí, příliš snadno a matně se to vyřešilo. Co kdyby to byly cvrčci všežraví nebo dokonce sarančata?!


ze dne 30.06.2011, 11:25:19
Jessi.L: Zdravím, děkuji za publikaci. Příběh byl psán dle skutečnosti, tak jsem místo pointy zachovala spíš autentičnost. Cvrčci všežraví doopravdy jsou, asi jako švábi... naštěstí se ale nic nestalo... :)