» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2141713

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303540 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Hádanka ::

Nuvi	publikováno: 30.06.2011, 8:22


	Krásně znaven hloubkou noci, poté co krátce vychutnal její kouzlo, si ze svého místa prohlíží svůj skromný pokoj. Je očarován mocí noci, která ho přivádí do prostoru ticha, svěžesti a povznesení. Je odpoután a vznášejíc se tmou putuje jí samou svými fantaziemi, v jejích kulisách, s lehce prosvětlenými detaily. V pozadí je slyšet omamnou melodii hudby, která je jím tak milována, až se s ní ztotožňuje a chápe ji jako součást sebe samotného. Vidí v ní to lepší ze sebe a snaží se stát hudbou, aby se vznesl oknem, jako její melodie a putoval vzhůru nocí, do dáli kouzelného světa. Do místa, kde jako v něm kvetou květy hudby s radostí z čerstvého vzduchu. Je ztraceným poutníkem ve svém světě, kam byl vlákán omamným přelivem tajemné noci. Snažíc se mu ukázat neviditelné krásy tmy, aby pochopil podstaty a povznesl se. Navzdory nepochopení je pilným žákem šera a je vyučován v pohledech do prázdnoty tmy, jejíž partie jsou mu inspirací. S prospěchem, který se nehodnotí prospívá nekontrolován, neodsuzován a neposuzován. V opojení volnosti se rozbíhá snad neustále pryč ze svého těla ven do atmosféry pravdivých snů a pestrých absurdit a s nadsázkou žertuje o nepodstatných věcech. V albu jeho mysli uchovává pohlednice, jako pohledy, melodie pocity a myšlenky. Fascinován nemožností přesunout tmu na světlo se o to stále snaží a věří tomu, že lze tuto hádanku pokořit.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Allainila	01.07.2011, 9:02:29

Zajímavé dílko, jazykově celkem košaté, což mě chvílemi přivedlo k opravdu pěkným obrazům, ovšem chvílemi také v četbě zdržovalo. Co se týče délky textu, je dost krátký, ale mám pocit, že kdyby byl delší, čtenář by v něm zabloudil. Aby se tomu zabránilo i v tomto rozsahu, možná by neškodilo rozdělit ten odstavec aspoň do dvou, pokud by to ovšem nerozbilo myšlenkovou návaznost. Na třetí řádce jsem si všimla špatného tvaru přechodníku: vznášejíc. Pokud se vznáší vypravěč mužského rodu, mělo by to být vznášeje. Nuže, jak to shrnout. Podobné texty nepatří většinou k těm, které čtu, takže děkuji za rozšíření obzorů. I když jsem místy tápala, cítila se ztraceně, musím říct, že to na mě celkově nepůsobí vůbec špatně. Děkuji tedy za čtenářský zážitek.

Tlouie	30.06.2011, 12:32:44

Mám pocit, že jde spíš o koncepci vlastního života než o dílo. Tenhle typ popisu není špatný, ale je příliš průhledný a po čase omrzí, nemá čím překvapit. A tentokrát tedy opravdu trochu patosu proniklo a není to tak obrazné, jak si pamatuju z tvých předešlých textů, opakuješ slova. Drobnost : "je slyšet omamnou melodii hudby" - nejspíš překlep u pádu. Rýpu dost, ano, ale nastavil sis laťku poměrně vysoko a já si stěžuju, když vím, že můžu mít víc ;)

čuk	30.06.2011, 8:21:22

Pro psychologa se vztahem k podvědomí. Až exaltované okouzlení a vyjití ze sebe, to znám. Poetizace sebe i okolí, pocity vzletu s podtextem vyjímečnosti. Barvy štetce pak bývají husté, na dveře se věší cedulka: nerušit. Návraty jsou trpké, opojení často splaskne jako bublina, ale naděje na další odpoutání pomáhá přežívat. Osobní, hezké, i když se pluje na moři exaltovanosti a patosu. Najde se i vtipná interpretace: u herců se říká: vrhneme na scénu černé světlo. A říkám si rovněž: nemluvil by takhle Kafka, kdyby si přečetl Březinu? Vlastně je to i trochu dekadentní, i když to nemá tu obraznost.