obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2141713 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303540 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Pošťácká nepohádka ::

 autor Sidonie Kermack publikováno: 01.07.2011, 9:48  
Aneb tvrdá realita, a vím o čem píši - 10 let jsem doručovala!!! Tato povídka vznikla v r. 2003.
 

Život kolem nás je plný paradoxů; mnohdy jsou k vzteku, leckdy k pláči a nezřídka k smíchu. Jednou z mnoha těchto situací je život viděný pohledem poštovní doručovatelky, jak zní odborný název pro pošťačku, čili listonošku.
Tato práce kdysi bývala velice váženým a radostným povoláním, neřkuli přímo posláním. Vždyť co může být krásnějšího než donést lidem psaníčka, pohlednice, noviny, časopisy a peníze. Bývaly doby, kdy byli listonoši - muži očekáváni a vítáni jako milí hosté. Později se toto povolání jako mnohá další stalo doménou žen.
Ještě před necelými dvěma desítkami let to byla překrásná náplň života. Dávat radost, přinášet pozdravy a slova lásky, nové zprávy. To všechno odnesl čas, jak se zpívá v jedné písničce a parafrázováno se dá říci - pošťák - ten tvrdý chleba má. Nejen že se musí vydat ven za každého počasí, ať venku leje jako z konve, ať je třeskutý mráz nebo naopak tropické horko.
Už rozmary počasí samy o sobě nesjou žádný med. Časy se mění a s nimi i náplň práce. Takže nyní taková doručovatelka mimo jiné roznáší desítky kil propagačního materiálu, tedy "letáků", o které nikdo nestojí a každý jen nadává - toto je paradox číslo jedna: propagační materiál je na téže rovině jako soukromý dopis, nesmí vyčuhovat ze schránky! Jinak se jedná o porušení listovního tajemství.
Dalším paradoxem je samotný systém doručování. Kdeže jsou doby, kdy Karel Čapek psal o tom, kterak kvůli jednomu psaníčku listonoš celý rok chodil, aby jej doručil. V dnešní době se na to nehledí, neboť o peníze jde v prvé řadě a tak nemá-li adresát v případě přestěhování třeba i jen o ulici dál zaplacenou dosílku, vše se vrací zpět. Mnohdy jde opravdu jen o reklamy, ale často i o dopisy a další zásilky. A zjišťovat adresáta, který už dávno na uvedené adrese nebydlí? Kdo by se s tím dnes piplal! Přitom stále existují lidé - starousedlíci, kteří moc dobře věedí, co se s tím či oním stalo. jen se zeptat! Jen mít snahu a pochopení. Samozřejmě, stále ještě jsou takoví nadšenci, že se snaží doručit i mnohdy zdánlivě nedoručitelné.
Práce doručovatelek zdaleka není "stačí jen přijít, vzít poštu a jít". Naopak. Nejprve si každá musí podle svého systému zásilky natřídit podle ulic nebo čísel, poté jednotlivé hromádky srovnat podle pochůzky. Jedná-li se o doporučené neboli zapsané zásilky, je to stejné, obohacené navíc o spočítání, zapsání do rozdělovníku a následně zapsání do listovních doručovacích karet. Zapsat takových sto padesát rekomand trvá okolo šedesáti minut. Protože pošťácký vozík váží sám o sobě přes šest kilogramů, nelze vše pobrat naráz a tak ve větších městech je naštěstí možné si část poslat na předem dohodnuté místo autem.
Další lahůdkou jsou sami lidé. Neuvěřitelně hloupé qa dle nich vtipné otázky "nesete mi důchod" - to už se řadí do kategorie všednosti. Hned poté následuje dotaz "máme něco?" aniž se dotýčný obtěžuje představit. Vždyť přece doručovatelka má jen je, popřípadě jeden blok domu. Že počet domácností bývá od 200 po 1 300 a možná i více a k tomu ještě spousta firem (i 150) - to už nikdo nevnímá. Pokud následuje odpověď, že neví, dotyčný tazatel debatu zakončí "když něco budu mít, hoďte mi to do schránky". To je docela zajímavé, jak tento národ umí radit odborníkům.
Za podobnou odpovědí následuje další pozoruhodná a to když se tazatel dozví, že nic nemá: "To je dobře, aspoň nemusím odpovídat." Člověk jen lituje, že nesmí zareagovat replikou, která se nabízí: "Tak proč se ptáte?" V případě kladné odpovědi, jedná-li se o doporučený dopis, se doručovatelka dozví něco neuvěřitelného: "To máte štěstí, že jsem doma." Jaképak štěstí?! To štěstí má příjemce, protože to on by musel na poštu. Věru, člověk žasne, jak stupidních otázek jsou lidé schopni! Ještě jsou dvě velice časté věty, stejně "inteligentní". Je-li ošklivo: "Že se vám chce ven..." a pokud je více pošty, tak zase "To jste si přispala", nebo naopak při menším množství "Vy tu jste brzo, to jste si přivstala...""
Neméně paradoxní je v dnešní době tak populární šetření vším. Tudíž i tiskopisy. Na straně jedné jsou doručovatelky nabádány k šetření (což je svým způsobem kategorie sci-fi, nešboť když adresát není doma a má doporučený dopis do vlastních rukou, musí se tiskopis vypsat; rekomanda se též musí zapisovat; atd.). To ovšem nebrání vydat směrnici o evodenci propagačního materiálu, zakoupit za tímto účelem sešity, přičemž takový sešit není dnes už desetníková záležitost. Ať žije statistika! Ať žije úřední šiml!
Ten největší paradox je ovšem zákon vydaný v roce 2000. Odjakživa platilo a stále ještě platí, že manželé se ze zákona zastupují a že rodiče ze zákona zastupují své děti. To, co platí všude na úřadech, neplatí v případě pošty, resp. při přejímání zásilek, není-li adresát doma. Nejedná se o zásilky do vlastních rukou, tady je to zcela jednoznačné. Ale jedná se o zcela běžné doporučené zásilky, balíky či poukázkové šeky. tyto zásilky smí převzít výhradně adresát, druhý z manželů jen pokud má průkaz zmocněnce! A tak se stává, že při pochůzce smí doručovatelka předat zásilku komukoli, kdo se prokáže občankou, ale u přepážkys druhému z manželů zásilku bez průkazu zmocněnce pošta nevydá.
Posledním paradoxem je samo poslání doručovatelky. Už v názvu je obsaženo. Ale pokud si někdo myslí, že to je hlavní činnost, je na omylu. Hlavní náplní práce doručovatelky a pošty celkově je získávat tzv. produkty. Neboli shábět lidi a uzavírat s nimi smlouvy na pojištění, spoření, atd. A prodávat losy. Z této a podobné činnosti živa je pošta, nikoli z dopisů, které vznik této instituce zapříčinily.
Toto pojednání zatím zůstává s otevřeným koncem. Ale protože vše má začátek i konec, ani zde nechybí.
KDE KONČÍ LOGIKA, ZAČÍNÁ ČESKÁ POŠTA!


 celkové hodnocení autora: 95.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 maja52 01.07.2011, 13:14:05 Odpovědět 
   Málo chodím do prózy, ale zaujalo mě téma a tvůj styl psaní. Nezklamala jsem se, ráda jsem si početla. Zajímavé, pravdivé a kvalitně podané. Ahojky.
 ze dne 01.07.2011, 15:38:23  
   Sidonie Kermack: Díky za návštěvu, koment i známku, potěšilo mě to. Jinak musím říci, že jsem se ještě tehdy při psaní držela, neboť to šlo i do LS a v té době jsem stále ještě byla zaměstnaná u této instituce. O té konkrétní poště bych mohla napsat román:-). Třeba sem umístím alespoň detektivní povídku.
 J.U. Ray 01.07.2011, 10:46:43 Odpovědět 
   Pohled za další z opon, kam se běžný člověk často nedostane. Poslední povzdechnutí ve článku lze aplikovat na spoustu věcí a institucí v našem státě, stačí jen vyhvězdičkovat poslední slova, a pod to napsat "doplňte si sami".
 ze dne 01.07.2011, 12:10:37  
   Sidonie Kermack: Díka za zastavení a koment. Jistě, takhle se to dá už dobrých pár let použít na snad téměř vše v tomto státě.
 Šíma 01.07.2011, 9:39:37 Odpovědět 
   Zdravím.

Textík víceméně vysvětlující. Souhlasím, i naše známá byla doručovatelkou, Pošta však snižuje stavy a padl na ni "los". Pro ostatní to znamená ještě více práce a starostí. Co dodat? Také mám rád pohádky od pana Čapka. Pošťácká se může dnes zdát poněkud naivní. Ovšem, když má člověk třeba i kolo a tahá na řídítkách dvě kabely (či tašky), další má na nosiči a na předním koši a ještě jednu na rameni, pak je zřejmě něco špatně a ona romantika doručovatelky se kamsi vytrácí. Pozor na překlepy! ;-)
 ze dne 01.07.2011, 12:14:57  
   Sidonie Kermack: Díky za uveřejnění, velice rychlé a též za příznivou známku a hodnocení. Před měsícem jsem se dozvěděla, že byly odejity dvě opravdové stálice, které na téhle poště byly už před mým příchodem tam v r. 1988, a vydržely i po mém odchodu v r. 2003. A jak se tak dozvídám, je to tam stále horší:-(. Praxi na "venkově" jsem zažila v r.2008, kdy jsem se ještě vrátila, ale jinam, a po měsíci a něco jsem to vzdala, takže i o tom kole vím, jak to je náročné (mimochodem, bylo to tak, že kolo vedlo mě a ne já jej:-)).
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Pejsek
Joe Care
Odi et amo 10
Mon
Legendy Yveninu...
El Kostlivec
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr