obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Zóna I. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Tajemství Zóny
 redaktor Šíma publikováno: 01.07.2011, 9:47  
Volně napsáno na motivy Tunguzské katastrofy a knihy "Stalker" - autorů: Arkadij a Boris Strugačtí. Už jsem pěkně dlouho nepsal příběhy na pokračování (dnes jen Prolog a První kapitola)!

P.S. Za případné chyby se omlouvám, ani šíma není proti šotkům odolný...
 

Předmluva

      30. června 1908 došlo na Sibiři v Krasnojarském kraji k dodnes nevysvětlitelnému úkazu. Podezřele vypadající modrá ohnivá koule proletěla atmosférou a ve výšce pěti až deseti kilometrů nad zemským povrchem vybuchla. Exploze zpustošila zhruba dva tisíce kilometrů čtverečních tajgy. Tlaková vlna povalila několik desítek milionů stromů. Zvuk výbuchu byl slyšitelný do vzdálenosti jednoho tisíce kilometrů od epicentra. Dodnes se vedou spory o tom, zda šlo o dopad meteoritu, či nad zemským povrchem havarovala cizí vesmírná loď.

      30. června 2028 vymazal z mapy světa obdobný výbuch takřka dva a půl tisíce kilometrů čtverečních Kanadské divočiny. Zhruba sto až sto padesát kilometrů na jihovýchod od města Fort Smith mezi dvěma velkými jezery Great Slave Lake a Lake Athabasca dopadl vrak vesmírné lodi. Vlastně jen to, co z něj zbylo. Trosky byly rozesety do okruhu několika kilometrů a v místě dopadu vězel víc jak sto metrů hluboký kráter se spečenou zemí jako po jaderné explozi. Tato mimořádná událost přilákala mnoho vědců a dobrodruhů. Zdálo se, že v okruhu pěti až deseti kilometrů od epicentra došlo ke změně pozemských podmínek. Realita byla však taková, že skutečná pozměněná plocha činila víc jak dva tisíce kilometrů čtverečních. Tedy daleko za později vytyčenou Zónu. Problém byl v tom, že intenzita těchto změn se zmenšovala se vzdáleností od zdroje, proto nebylo možné identifikovat slabé, avšak stále přetrvávající záření i daleko za hranicemi Zóny.

      Aniž by to někdo tušil, došlo k tomu, co předpokládali ve svém románu "Stalker" kdysi žijící spisovatelé bratři Strugačtí. Zóna dopadu se proměnila v nepozemské prostředí. Rostliny a živočichové, kteří nezahynuli (snad díky jistému druhu záření) se proměnili nejen na genetické úrovni, ale také zmutovali do až prapodivných podob. Začali umírat první lidé. Zejména zvědavci, kteří se bez jakýchkoliv ochranných prostředků vydávali do Zóny, aby v ní sbírali prapodivně vyhlížející artefakty. Útoky mutantů na lidské průzkumníky byly na každodenním pořádku. Vidina brzkého zbohatnutí vyvolalo v této oblasti novou zlatou horečku. Poptávka po artefaktech byla vysoká a právní legislativa liknavá. Vše nahrávalo novodobým zlatokopům. Podle některých vědců šlo o mumifikované zbytky cizích organismů, které byly rozmetány do širokého okolí. Každá část měla jiné účinky jak na lidský organismus, tak na okolní prostředí. Začaly vznikat první anomálie. Malé oblasti se změněnými fyzikálními zákony. Některé dokázaly vymrštit člověka do výše, jiné jej spálily ohněm, či dokázaly rozpustit jako kyselina. A tak aby nedocházelo k dalekosáhlé kontaminaci, byl v roce 2035 zřízen okolo celé zóny plot, který měl oddělit svět nepozemský a doposud neznámý od světa – alespoň zatím – pozemského.

      Stavba trvala dva roky. Rozdíl teplot po čas letních a zimních měsíců udělal své. V létě se teplota dokázala vyšplhat na úctyhodných třicet stupňů nad nulou, zatím co v zimě klesla hluboko pod bod mrazu. Plot se skládal z několika od sebe oddělených částí. Lidé mu po vzoru kdysi stojící Berlínské zdi začali říkat: Zeď od Fort Smith. Vzhledem k nákladnosti projektu byl ohraničen perimetr v okruhu patnácti kilometrů od středu Zóny. To by však nebyli lidé, aby se neustále nepokoušeli překonat tuto pět metrů vysokou překážku, jejíž stavba trvala bezmála dva roky. Za tu dobu zemřelo nemálo dělníků a inženýrů. Jejichž životy se podobaly noční můře. Ať byl den či noc, ozývaly se ze středu Zóny podivné zvuky. V noci bylo možné zahlédnout silnými dalekohledy, kamerami či fotoaparáty s teleobjektivem i prapodivné světelné efekty v různé vlnové délce. Celá oblast byla prohlášena za bezletové pásmo, které hlídaly nejen satelity, ale i vojáci ve střeleckých věžích po obvodu onoho pomyslného kruhu, jehož délka činila bezmála sto kilometrů. Díky neustálým tvrdým povětrnostním podmínkám a neutuchajícím nájezdům Stalkerů to byl až nadlidský úkol.

      Tato reálná Zóna, která si s tou fiktivní v ničem nezadala, lákala lidské bytosti z celého světa, bez ohledu na věk, vzdělání, či pohlaví. S postupem času však boj o Zónu vyhráli muži nad ženami a dětmi. V roce 2040 první velký boom již opadl a do popředí se dostaly jiné globální problémy, ať už jimi byl úbytek těžby nerostných surovin, či nástup malé doby ledové. Lidstvo přežilo první kontakt s mimozemskou civilizací. A ačkoliv mohla lidská rasa poznat jen mrtvá těla těchto tvorů, jejichž ostatky se daly počítat na tisíce (a nové stále přibývaly), zájem o ně neustále rostl. Svět se navždy změnil, nejen trhem s těmito artefakty, ale díky jistotě, že není lidstvo ve Vesmíru samo. Otázkou bylo, zda šlo o loď průzkumnou či expediční. Na čem zde tedy záleželo? Přeci na faktu, kolik členů posádky při tomto incidentu zahynulo a zdali může lidstvo čekat další návštěvu z dalekých končin Vesmíru...

Jedna
(Fort Smith – cca 150 km od Zóny)

      Od doby, co vznikla Zóna se stalo město Fort Smith hlavním velitelským stanem. Město ležící v dostatečné vzdálenosti od místa dopadu, avšak ne zase tak daleko, aby nebylo v dosahu všemožných dopravních prostředků, letadel a vrtulníků nevyjímaje. Město s počtem obyvatel převyšující původně necelých šest tisíc duší se během incidentu rozrostlo a jeho osazenstvo zdesetinásobilo. Původní osadníky doplnili vojáci, vědci, prospektoři, dělníci a dobrodruzi. Lidé žijící v tomto sídle v rozmezí let 1911 až 1967, kdy bylo hlavním městem Severozápadních teritorií, by jej dnes nepoznali. Pokud budeme brát v úvahu celkové osídlení teritorií před ztroskotáním mimozemské lodi, činil počet obyvatel této části Kanady bezmála pětasedmdesát tisíc obyvatel. Při průměrném osídlení tří obyvatel na čtvereční kilometr se není čemu divit. Snad to stačí k tomu, aby si případní návštěvníci dovedli udělat obrázek o tom, co dokáže nejen možnost zbohatnutí, ale i touha po vědění udělat s lidskými bytostmi.

      V blíže neurčené budově ve Fort Smith se v oválné místnosti sešlo několik osob. Byli mezi nimi nejen vědci, generálové, prospektoři, kteří si začali říkat stalkeři, ale také všudypřítomní politici. Dokonalá směska osob, kteří se cítili být v bezpečí, daleko od centra dění. Naneštěstí netušili, že v bezpečí od dopadu vesmírné lodi nebyl na Zemi nikdo, bez rozdílu, zda žil kdesi na atolech v Polynésii, v Jižní Americe, či na Sibiři. Svět byl přeci jen globální záležitostí a cokoliv, co se stalo na jednom místě zeměkoule, mělo dopad na další oblasti planety Země. Popravdě nikdo z lidí netušil, která bije a ačkoliv mimo rabování a černý trhl s artefakty panovalo i horečné bádání, muži v bílých pláštích mohli říci jen jedno: Nikdo nic nevěděl a cokoliv se v Zóně dělo, bylo mimo lidské chápání.

      Ovšem, na druhé straně se v různých budovách po městě, kterým se začalo říkat "Archivy", hromadilo stále větší množství spisů nejen o Zóně, ale také lidech, kteří měli se Zónou co kdy do činění. K nelibosti zainteresovaných osob se z uzavřené oblasti stále více šířily zvěsti o tom, že došlo i k mutaci osob, kteří byli původně obyvateli Země, a díky zatím neznámého druhu záření, před kterým nebyl nikdo plně imunní, se lidé stávali bytostmi podobnými zombie (tak častých hrdinů různých hororů, ať už v knižní či filmové podobě). Svět umění se stal světem reálným a nikdo s tím nemohl nic dělat. Alespoň prozatím. Protiradiační a protichemické obleky tento proces dokázaly alespoň trochu zpomalit. Jedno bylo jisté, pokud mutace nedosáhla určitého bodu zlomu, dalo se ještě dotyčné lidské bytosti zachránit, v opačném případě se z nich staly nemyslící stvůry, pohybující se bezcilně Zónou sem a tam, střílející (pokud měly zbraně) na vše, co se kde jen hnulo. Nikdo však neřekl, že je svět bezpečným místem pro život, proč by Zóna měla být jiná?

      "Takže?" zvedl jeden z generálů ověšený metály významně obočí. "Co navrhujete?"

      "Zónu nemůžeme hermeticky uzavřít!" řekl rázně zarostlý vědec v bílém plášti a smutně položil obě ruce na stůl. Nerozhodně se napil ze sklenice s minerálkou a pak dodal: "Myšleno tak, že tento prostor nemáme nejen pod kontrolou, ba co více, Zeď je jen chabou náhražkou nějakého účinnějšího řešení!"

      "A co máte na mysli?" odfrkl si tentýž generál. "Chcete Zónu bombardovat? A čím?"

      "Zónu zničit nemůžeme..." řekl jiný vědec a přerušil tak generálovy otázky. Byl o hodně mladší, vlastně neměl ani pořádně zarostlou tvář a na vědce vůbec nevypadal, spíše na některého z prospektorů, či dobrodruhů. Možná jim kdysi byl, ale díky svému vzdělání se přidal k místní vědecké elitě. "Svým způsobem je nezničitelná a stále se zvětšuje..."

      "Opravdu?" zamyslel se další z generálů. "Myslel jsem, že nás Zeď alespoň na nějaký čas ochrání..."

      "Před mutanty snad ano!" řekl tentýž mladý vědec. "Ne však před zářením, které je všudypřítomné..."

      "Kolega má pravdu," řekl smutně jeho vousatý kolega a srovnal si brýle na nose. "Před zářením jsme zatím nenašli žádný prvek z Periodické soustavy, který by jej dokázal zadržet. Víme jen jedno, že s rostoucí vzdáleností od středu Zóny toto záření klesá a to exponencionálně. Avšak je stále přítomné..."

      "A v čem je háček?" zamračil se generál, který měl původně slovo.

      "Zóna bude s postupujícím časem tak zamořená, že se stane toto místo neobyvatelným!" namítl mladý vědec. "A kdo ví, jaké překvapení pro nás má ještě v záloze."

      "Ale to byl přeci Černobyl také..." pronesl kdosi z politiků. Měl cizí přízvuk. Nikdo z místnosti by nedal ruku do ohně, že jde o Rusa. Černobyl. Jedna z velkých katastrof dvacátého století. Bolest a umírání. Strach z ozáření. Onoho neviditelného nepřítele, který není cítit, nelze jej spatřit, či slyšet. "Existují vůbec nějaké měřící přístroje k měření emisí vycházejících ze Zóny?"

      "Nesmíme zapomínat, že Černobyl byl naší prohrou a fiaskem," namítl mladý vědec. "I v dnešních dnech je tato oblast Ukrajiny uzavřená pro širokou veřejnost! Ano, postačí běžné detektory záření. Naneštěstí je toto záření širokospektrální, nebo vlastně naneštěstí!"

      "Rusko není Amerika. Vyjma turistického ruchu." Odfrkl si ruský politik. "Da. Z něčeho musíme být živi, nebo snad ne? Nehledě na fakt, že je Černobyl již minulostí..."

      "Která lidstvo stále straší... A co chcete udělat se Zónou?" zarazil se vousatý vědec. "Turistickou atrakci? Chcete celý svět proměnit v... Nikdo netuší, zda je tato mutace přenosná i z přeměněných lidí na další osoby!"

      "Hádáme se tu jako malé děti," bouchl do stolu další z politiků. Jeho hlava holá jako koleno se matně leskla pod světlem zářivek. "Potřebujeme nějaké řešení našeho problému... Ne dohady, co vědecké oddělení? Jak jste na tom? A neříkejte mi, že stále nic nevíme."

      "Ne, pane!" svěsil vousatý vědec hlavu. "Víme toho dost, ale nedokážeme tyto informace zpracovat. A co je hlavní, druh převládajícího záření ještě není určen, stejně tak jeho zdroj!"

      "Jde přeci ze středu Zóny, že ano?" zeptal se jej vedoucí politik. "Pokud jde skutečně o loď a ne meteorit, může být tímto zdrojem její pohonný systém?"

      "Není to vyloučeno, že tímto zdrojem, jak říkáte, může být pohon lodi, tedy jeho jádro!" přikývl mladý vědec. "Nebo to, co z něj zbylo. Síla výbuchu nasvědčuje tomu, že došlo k neřízené reakci a následná exploze si v ničem nezadá s Tunguzským incidentem. Tedy, pokud jde skutečně o loď mimozemského původu, což nemůžeme stoprocentně potvrdit, ani vyvrátit!"

      "A ony artefakty? S čím jste to naši Zónu srovnával?" zarazil se politik. Nikdy o tomto incidentu z minulého století neslyšel. Připadal si jako malé dítě, které se dozví něco nového a hned o tom chce vědět vše.

      "Na začátku dvacátého století došlo v centrální oblasti Sibiře k nevysvětlitelnému jevu, kdy došlo k explozi, která zničila oblast o rozloze několika tisíc čtverečních kilometrů. Dodnes se vedou spory, zdali šlo o loď, nebo meteorit," přerušil jej Rus. "Vypadá to, že Zóna jeví podobné známky poškození terénu..."

      "Přesně tak!" přikývl vousatý vědec.

      "A bratři Strugačtí jsou také od vás?" uchechtl se politik. Brzy však přišel na to, že přestřelil. Nikdy neměl Rusy v lásce, ale musel si přiznat, že nejen jako soupeři (i ve studené válce) byli obdivuhodní. Nyní nezbývalo, než spojit své znalosti a technologii, protože byla Zóna nad jejich síly a chápání.

      "Da," souhlasil vědec. "Svět fantazie se stal naší chmurnou realitou..."

      "Stejně jako potopení Titaniku," řekl jeden z generálů. "Myslím tím slepou víru v lidský pokrok!"

      "Že to říkáte zrovna vy. Ano, jistý Morgan Robertson napsal knihu s názvem: Marnost, ve které loď se jménem Titán narazila na ledovec a potopila se v ledovém oceánu." Pokračoval tentýž vědec.

      "A co z toho plyne?" nechápal jej vedoucí politik. "Historie se opakuje?"

      "Ne," mávl rukou vousatý vědec. "Existuje totiž možnost, že je náš svět spojený na určité úrovni s jinou dimenzí. Myslím nejen na myšlenkové bázi... A že mají někteří lidé prostě ten dar předpovídat budoucnost, vynalézat, nebo tvořit nové... Promiňte, nemůžu si na to slovo vzpomenout... Není to až tak důležité."

      "Takže bratři Strugačtí byli prostě novodobými proroky?" odfrkl si politik. "Něco jako Nostradamus, nebo Sibyla? Nebuďte k smíchu..."

      "Určitě šlo o náhodu," souhlasil mladý vědec, "ale copak není náš život plný různých náhod?"

      "Dobře," přikývl politik. Měl pocit, že se jejich vzájemná debata odvíjí docela opačným směrem, než by sám doufal a chtěl. Tedy, že není příliš konstruktivní a všichni jen mrhají svým drahocenným časem. "Připusťme, že mohou mít některé písemné či slovní projevy věštecký podtext, ale mne zajímá, co uděláme se Zónou? Když jsme u toho, nebyl - Piknik u cesty - povinnou četbou mnoho dobrodruhů, kteří se vydali do zakázaného prostoru?"

      "Da," přikývl Rus. "Stal se novodobou biblí všech cestovatelů do Zóny. Ale i tak brzy přišli na to, že je jim tato kniha k ničemu..."

      "Když jsme u toho..." promnul si politik ruce. "Jak zabráníme, aby se do Zóny vydávalo stále více lidí? Víte, co se stane, až se tento prostor zaplní těmi... zmutovanými tvory, včetně zombifikovaných lidí a budou se snažit opustit Zónu? Zboří snad Zeď? A pak zaplní svět jako novodobí Adamové a Evy?"

      "Nemůžeme nikoho přinutit, aby..." zarazil se jeden z generálů. "Ne, nemůžeme přeci zastřelit každého, kdo se pokusí projít přes Zeď, tam či zpět. Jak to zdůvodníme?"

      "Také nebudeme střílet po všem, že ano? Vědátory a spojence vynecháme... Čím toto odůvodníme? Obecným zdravím? Přežitím lidstva?" zeptal se jej politik. "Copak vám neleží na srdci budoucnost nás samotných? Co když se ta... Mumifikace...?"

      "Zombifikace," přerušil jej vousatý vědec.

      "Tak dobře, zombifikace, rozšíří za hranice Zóny?" promnul si bradu a položil si hlavu do dlaní.

      "A co když se to už stalo?" zachmuřil se mladý vědec. "Kdo nám zaručí, že za několik let nebude Země plná zombie?"

      "Tak co navrhujete?" zeptal se politik unaveně. "Už mě to neustálé promílání již známých faktů unavuje. A čas letí! Nehledě na to, že v náš neprospěch..."

      "Navrhuji vyslat do Zóny někoho, kdo ji prozkoumá a přinese podrobnou zprávu, co se tam děje!" řekl mu vousatý vědec. Poočku sledoval ostatní muže u stolu. Nastala krátká pauza.

      "Ale, copak to už neděláme?" rozhodil náhle politik ruce. "Nemůžeme Zónu prostě zasypat?"

      "Čím?" zeptal se jej vousatý vědec. "A do jaké výše?"

      "Máte pravdu, jde o kolik?" zarazil se politik. "Něco pod tisíc čtverečních kilometrů? Takže?"

      "Jak už jsem uvedl, Zónu zničit nemůžeme. Tudíž ani zasypat, protože naše technologie, alespoň co se strojů týče, ztroskotala na onom záření, které ničí elektroniku a další součásti motorů..." řekl mu mladý vědec.

      "Včetně lidí, ale ti vydrží v Zóně déle." Pronesl politik zamyšleně. "Kolik nás je? Na Zemi? Devět miliard? Takže lidí máme dost..."

      "Pokus o žert, pane? Mnoho z těch, kteří do Zóny vstoupili, se z ní již nevrátili a pokud ano, byli odvezeni do laboratoří či nemocnic v okolí Fort Smith. Jen málo z nich nepodlehlo záření, které..." pronesl mladý vědec, než byl přerušen vedoucím politikem.

      "Pochází ze středu Zóny, já vím..." souhlasil politik. "Začínám si myslet, že nás Bůh nemá rád!"

      "Tak, tak..." přikývl vousatý vědec. "Třeba za to Bůh nemůže..."

      "A kdo tedy? Takže," řekl politik zamyšleně. "Jediným strojem, který v Zóně nějaký čas vydrží je vlastně člověk? Chcete do Zóny vyslat dobře vybavené jedince? K čemu to bude, když nejsme schopni rozšifrovat, či rozkódovat všechny zatím získané informace?"

      "Dnes ne, ale zítra možná ano!" zvedl vousatý vědec varovně prst pravé ruky. "Patřičně vybavený člověk může v Zóně přežít a vrátit se v pořádku zpět..."

      "Ano?" zamračil se politik. "Nepochybujeme se zatím v čistě akademické rovině?"

      "Protiradiační a chemické obleky!" uslyšeli slova ruského kolegy. "Da, Černobyl byl dobrou školou..."

      "Dobře, ale kde najít někoho, kromě hledačů pokladů, kdo bude mít dost inteligence a pudu sebezáchovy, aby se vydal do Zóny a zase zpět?" zeptal se jich politik. Myslel na to, kolik promarněných a zbytečně obětovaných životů již Zóna stála. "Není to jako jít vstříc jisté smrti?"

      "Mluvil jste o obětování se pro lidstvo, že ano?" podotkl vousatý vědec. "Naše mobilní stanice umístěná ve středu vzdálenosti mezi epicentrem a Zdí již nějaký čas neodpovídá... Je čas prověřit a prošetřit, co se tam skutečně stalo. Nehledě na fakt, že informace z první ruky o středu Zóny by se nám zatraceně hodily!"

      "Já půjdu," řekl jeho mladší kolega.

      "Vy?" zapochyboval politik. "A kdo půjde s vámi?"

      "Půjdu také, da!" přikývl Rus. Na politika byl až příliš horlivý. Kdo ví, jak se osvědčil doma na starém kontinentě. Ne všichni lidé zde byli těmi, za které se vydávali. A zoufalá doba si žádala zoufalé prostředky. Nikdo netušil, zdali pro něj zítřek nebude posledním...

      "Tady kolega Rus, další lidi si vyberu, ale nesmí nás být příliš mnoho... Tak pět osob," zamyslel se mladý vědec.

      "Tak, tak..." přikyvoval horečně jeho starší kolega. "Chce to někoho, kdo má také výdrž a unese velkou váhu!"

      "Oblek proti záření a batoh na potraviny, vybavení a vzorky," řekl Rus. "A to nepočítám zbraně!"

      "A také někoho, kdo už v Zóně byl a vrátil se z ní živý a..." zarazil se mladý vědec. "Nezměněný!"

      "Mapu vám můžeme poskytnout," řekl jeden z generálů. "Hodil by se přenosný počítač... Něco malého a lehkého, co vydrží nějaké to nešetrné zacházení... PDA? A také vysílačku, pokud to záření neruší krátkovlnný rozsah..."

      "Emituje jen více šumu, tedy alespoň mimo centrum Zóny, tam ještě nikdo z lidí nebyl. Souhlasím," přikývl mladý vědec. "Není nad to mít neustále čerstvé informace nejen o pohybu nepřítele, ale i celkové situace v Zóně."

      "Umíte střílet?" zeptal se politik mladého vědce i samotného Rusa. "Že jsem se vůbec ptal... Takže?"

      "Vydáme se do středu Zóny!" řekl mladý vědec. "Závisí přeci na tom přežití lidstva. Tedy... Pokud již není pozdě."

      "Dáme vám, co budete chtít," ujišťovali jej oba generálové. Svorně přikyvovali hlavou, jako by seděli ve školní lavici a poslouchali výklad svého učitele.

      "Za jak dlouho jste schopni vyrazit?" zeptal se politik kolegů v místnosti.

      "Do dvou dnů," řekl mladý vědec.

      "Doufám, že máte dost vodky!" zabručel Rus a sledoval poněkud překvapené pohledy svých kolegů.

      "Proti radiaci?" zeptal se vousatý vědec.

      "Ne, na kuráž!" řekl Rus. "Nejsem blbec a kdo se nebojí, nemá tu co dělat... V Černobylské oblasti jsme měli strach z mutace. Nebyla potvrzena. Záření po katastrofě nemělo tak silné účinky. Zóna je jiné kafe..."

      "Bohužel..." povzdechl si politik. "Snad bude mít naše snažení alespoň nějaký úspěch. Nuže do toho, čeká nás spousta práce!"

      Rozhodnutí padlo, kdo ví, zdali už není příliš pozdě. První z cestovatelů byli vybráni. Cesta do středu Zóny by se mohla směle rovnat objevitelským putováním za dob prvních průzkumníků a cestovatelů. Zóna nakonec již dávno nebyla oblastí s pozemským prostředím. Nejenže dovedla být příroda této části Kanady velmi tvrdá, podmínky uvnitř Zóny si vytvářely zcela vlastní počasí, na které pozemské vzorce neplatily. Nikdo si nemohl být ničím jistý. Dokonce i slibované satelitní snímky by mohly být zcestné. Lidé byli na tahu a Zóna na ně čekala, jako by byla jedinou živou bytostí, která si přivlastňovala tento svět a přetvářela si jej k obrazu svému.

-- pokračování příště --


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 29 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:27:00 Odpovědět 
   29. 07. 2014

Horší dvojka. Sci-fi nejsou můj šálek kávy a navíc to zdlouhavé kecání při diskuzi vědců, generálů mě nudilo k smrti.
 ze dne 01.08.2014, 13:07:53  
   Šíma: Děkuji. ;-)
 Kondrakar 06.10.2011, 17:24:24 Odpovědět 
   Koukám, že ses pustil do dalšího rozsáhlejšího sci-fi dílka. Zatím to vypadá slibně, jen jediné bych vytkl. A to výskyt zombie. Dnes je toho tolik s nimi-knihy, filmy a pc hry a to v takovém množství, až je mi z toho špatně. Na někoho to záření může přeci působit zhoubně, na někoho jiného tak, že se změní (ať už negativně či kladně-větší síla, rychlost, nějaký dar v podobě čehosi jako magie a na někoho třeba ani vliv mít nemusí). Je to však tvůj příběh a já ti do něj nemíním zasahovat.
 ze dne 06.10.2011, 17:51:24  
   Šíma: Jo, souhlasím s Tebou, že zobíci jsou už pěkně "PROVAŘENÍ" a "PROFLÁKLÍ", prostě klišé... Ale musel jsem je tam mít... .-)
 Iserbius 28.07.2011, 20:35:04 Odpovědět 
   Zdravím Šímo
No čím dál častěji zízkávám dojem, že jsi prostě všestranný spisovatel. Na co "sáhneš" to prostě kvete. Teď k obsahu. Nemůžu nic vytknout, šotky nehledám (musí přijít sám a dát mi kladivem mezi oči abych si ho všiml.)
Už první díl mě navnadil a hned jdu na další. :D
 ze dne 28.07.2011, 21:13:10  
   Šíma: Zdravím.

Určitě najdeš šotky i u mých textů, přestože se je snažím také bouchat kladivem. ;-))) Díky za zastavení a komentík. Snad se ti prvních pět "částí" bude líbit (těch dílů je tam víc, ale nechtěl jsem mít dlouhé texty). A pokračování snad bude v co nejbližší době následovat! ;-)
 čuk 06.07.2011, 9:37:50 Odpovědět 
   Líbilo se mi, trochu se mi pletly ty postavy (ale to je mojí špatnou paměti). Možná že by neškodilo přihodit pár detailů osob a prostředí a něco málo škrtnout (asi se tam pár věcí opakuje). Už se těším na další díl (ovšem ten čas a ztráty mých sil)- i na to čím se výrazně odlišíš od Pikniku u cesty. Máš vysokou kvalifikaci pro psaní na našem blogu. Mám dojem, že vážné snahy v sc-fi literuře byly dost vyčerpány- osobně se mi víc líbi sci-fi grotesky a psychologie.
 ze dne 06.07.2011, 10:49:24  
   čuk: Nemyslel jsem popisy, ale takové letmé "zablýsknutí kamery".
 ze dne 06.07.2011, 9:41:30  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík. Máš pravdu, postavy jsou vážně dost neurčité a nevyhraněné. Snad se to časem zlepší (některé přejdou do popředí, jiné ustoupí). I na popisech některých "lokací" jsem dost šetřil, možná sázím více na fantazii čtenářů, než abych vše vypsal dopodrobna... Třeba to bude kámenem úrazu tohoto příběhu, uvidíme. Ještě jednou díky!
 Peter Stumpf 02.07.2011, 0:43:59 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf ze dne 01.07.2011, 22:46:34

   "Záhadologii" mám též rád, jen se to nesmí brát tak smrtelně vážně:) Ale občas si člověk něco čte pro zábavu a vyděsí sám sebe. Zítra odjíždím lovit strašidla do severozápadní Anglie, seznam místních legendárních potvor po ruce, tak třeba něco vyfotím:)
 ze dne 02.07.2011, 0:45:51  
   Šíma: Ty jo! Ať se daří! ;-)
 Peter Stumpf 01.07.2011, 22:46:34 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf ze dne 01.07.2011, 21:36:01

   U té evoluce samozřejmě nejde o "náhodu", ale o celkem logický výběr nejvýhodnější mutace. Je to vlastně podobné, jako když teče voda - taky se nedá říct, že cesta, kterou teče, je náhodná. Teče zkrátka vždycky nejvíc z kopce, jak to jde.
Jinak já nejsem biolog, takže nechci vést nějaké podrobnější debaty, a taky jsem věřící člověk, ne nějaký scientista:)
 ze dne 01.07.2011, 23:57:11  
   Šíma: Scientista? Fuj! ;-)))

Já sice věřím, že něco musí Vesmír řídit, ale v Evoluci a doslovné Stvoření také nevěřím. Prostě mám specifický druh víry... Hihihi, také musím být něčím extra... Ale scifi jako literární obor mám rád, stejně tak onu "záhadologii"! Tož tak... ;-)
 Peter Stumpf 01.07.2011, 21:36:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf ze dne 01.07.2011, 20:39:36

   Jsou to samozřejmě vzrušující hypotézy, ale současná věda má zkrátka svoji metodologii, kam patří mj. vyloučení entit, které nejsou k vysvětlení nezbytně nutné, logická konzistence nebo vyloučení absolutní příčiny (tzn. nadpřirozených jevů).
 ze dne 01.07.2011, 22:24:23  
   Šíma: V případě, že je Bůh (i s mimozemšťany) nadpřirozeným jevem - nebyla zatím dokázána jeho (či jejich) existence, zajímalo by mě, jak dokáže věda vysvětlit "tvůrčí proces" Evoluce (upozorňuji, že nejsem ani zastáncem Stvoření).

Náhoda sice dokáže "psí kusy", ale že by náhoda dokázala stvořit Vesmír a vše co je v něm? Stejně tak Zemi a rozhýbat všechny zákonitosti tohoto světa (včetně přírodních zákonů). Vědci se ohánějí milióny a miliardami let, jako by tato doba stačila k tomu, aby vznikl náš svět.

Ovšem, na druhé straně, takový vývoj savců (od jednotlivých buněk až po "hotového jedince") máme také jako lidé pěkně zmapovaný (třeba vývoj dítěte v těle matky) a stejně netušíme, jaký mechanismus řídí onen proces, když uvážíme, že je na začátku jen jedna buňka, která se pak takřka "exponencionálně množí" (rozděluje), aby z těchto buněk pak určitým způsobem vznikaly buňky jiné (podle druhu a vlastností toho či onoho lidského orgánu). Jak může ta či ona buňka "vědět" kam patří? Může za to řetězec DNA a RNA?

Jde mi z toho hlava kolem... Chvála bohu, že nejsem vědcem... A to se prý svět kolem nás skládá nejen z jednotlivých atomů, ale i ještě menších částeček "hmoty"!
 Peter Stumpf 01.07.2011, 20:39:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf ze dne 01.07.2011, 19:36:00

   Mně jde jen o to, že když někdo začne hned operovat s mimozemšťany, trochu se zpronevěří vědecké metodě. A to mám záhady rád:)
 ze dne 01.07.2011, 21:20:01  
   Šíma: Také miluji záhady a jednou velkou záhadou je také vznik života na Zemi. Jedni věří ve Stvoření, druzí v Evoluci. Naskýtá se ještě třetí možnost, že sem byl život "přivezený uměle" jinými inteligentními bytostmi, která nad námi mají nějaký ten dohled, popřípadě se na nás "chodí občas podívat"! Každé z tvrzení nelze vyvrátit, natož potvrdit! Není to krása? ;-)
 Peter Stumpf 01.07.2011, 19:36:00 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Dědek ze dne 01.07.2011, 19:30:09

   No, tak o statutu vědce u toho pána mám "jisté" pochybnosti:)
 ze dne 01.07.2011, 20:30:43  
   Šíma: Není lepší pochybovat, než být na mraky? ;-)))
 Dědek 01.07.2011, 19:30:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf ze dne 01.07.2011, 19:22:15

   Rusky vědec Lavbin se domnívá, že Zemi zachránili v roce 1908 od totální devastace mimozemšťané, kteří zapříčinili výbuch Tunguzského meteoritu ještě před samotným dopadem.
Takže meteorit i mimozemšťané.
 ze dne 02.07.2011, 10:39:23  
   Šíma: Trochu mě mrazí při pomyšlení, že by mohli žít mezi námi, v jisté infiltraci, na první pohled nerozeznatelní od běžných lidských bytostí... Kdo ví, třeba tu nemusí jen lítat létajícími talíři. A poprask okolo UFO může být jen zástěrkou skutečného dění. Na každém šprochu pravdy trochu a proč do světa nevypustit polopravdy? Lidé je berou více, nežli lži a vytáčky... Ale to je zase oblast scifi... ;-)
 Peter Stumpf 01.07.2011, 19:22:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Dědek ze dne 01.07.2011, 19:19:26

   Nejspíš to byl meteorit, který explodoval nad povrchem a tlaková vlna způsobila tu spoušť. Ačkoliv vymýšlet sci-fi hypotézy je zábava:)
 ze dne 01.07.2011, 19:25:15  
   Šíma: Meteorit je logickou volbou! Ano... Ale kdo ví? Svět lidské fantazie je mnohdy pěkně bláznivý... ;-)
 Dědek 01.07.2011, 19:19:26 Odpovědět 
   Tunguzský meteorit, dosud neobjasněná záhada. Existuje přes osmdesát nejrůznějších hypotéz, od meteoritu, komety či černé díry až po vesmírnou loď. ale kdo má právdu se asi nedovíme. Některé z hypotéz využili i autoři sci-fi literatury ve svých románech či povídkách. Jako jeden z nejznámějších to byl Stanislav Lem v románu Astronauti, který byi i zfilmován.
 ze dne 01.07.2011, 19:23:56  
   Šíma: Zdravím.

Děkuji za zastavení a komentík. Lem je jedním z mých oblíbených autorů. O Tunguzské záhadě jsem nedávno četl. Vždy mě zajímala a také si myslím, že se nejspíš lidstvo nikdy nedozví, co že to tam kdysi v povětří nad tajgou vybuchlo... Kolují i prý zvěsti, že jeden z místních šamanů tušil, že dojde v jeho oblasti ke katastrofě. Nikdo mu nevěřil, ale kdo ví. Od té doby koluje mnoho dohadů a polopravd, či výmyslů... Záhady mám rád! ;-)
 Aini 01.07.2011, 18:46:57 Odpovědět 
   Ahoj, já měla snahu dočíst celé, délkou textu jsem byla rozhodnuta nenechat se odradit, ale jakmile jsem dočetla po Zombie, dále to prostě nešlo.
Chybka je u mne, poněvadž během pročteného jsem přišla pouze na jednu maličkost a sice, cituji:
"... mimo rabování a černý trhl s artefakty... ", konec citace;
místo trhl asi trh?
Jinak horory tohoto typu jsou svým způsobem brakové, ale mohou se chytit, - viz úvod - přeji úspěch a známkou proto hodnotit nebudu. I tak díky.
No přeji hodně zdaru
 ze dne 01.07.2011, 19:03:09  
   Šíma: Zdravím. Nevadí, autor se přeci všem čtenářům zavděčit nemůže... Dík za zastavení a komentík... ;-)
 salvator 01.07.2011, 13:39:05 Odpovědět 
   Nazdar Šímo,
pustil jsi se do velkého díla.
Nemůžu říci, že se mi to nelíbí, právě naopak.
Na šotky jsem nenarazil, nebo možná oni nenarazili na mě, kdo ví.
Tenhleten žánr mne dosud zcela neopustil a já se k němu vždycky rád vracím, když přijde ta správná chvíle.
Těším se tedy, jak se bude vyvíjet cesta do zóny a jakým způsobem zaujmeš čtenáře, aby od ní hned neutekli... to byl vtip!

Hodně šílených myšlenek do dalších pokračování.
Dalimil.
 ze dne 01.07.2011, 14:04:26  
   Šíma: Zdravím.

Abych řekl pravdu, mám strach, zdali tento příběh bude vůbec někdo číst! ;-))) Chystám spolu se šotky další část, takže uvidíme! Dík za zastavení a komentík... Jsem rád, že alespoň trochu líbilo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr