obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Zóna III. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Tajemství Zóny
 redaktor Šíma publikováno: 03.07.2011, 15:01  
Volně napsáno na motivy Tunguzské katastrofy a knihy "Stalker" - autorů: Arkadij a Boris Strugačtí (Čtvrtá a Pátá kapitola).

P.S. Za případné chyby se omlouvám, ani šíma není proti šotkům odolný...
 

Čtyři
(Fort Smith – cca 150 km od Zóny)

      "Pane, mohu na chvíli?" vyrušil postarší vousatý vědec, který se podílel na poslední schůzi ohledně Zóny, vedoucího vědecké sekce projektu Zóna, když kamsi spěšně kráčel po chodbě s kufříkem v ruce.

      "Copak se děje, Gregory? Uletěly ti snad včely? Vypadáš děsně! Spíš vůbec alespoň trochu?" dal mu jeho šéf ustaraně ruku na rameno. "Neříkejte mi, že něco těm politikům a vojákům tajíme?"

      "Pane, musím s vámi o něčem mluvit..." pokračoval.

      "Takže ano? Teď hned?" zamyslel se jeho nadřízený a pohlédl krátce na hodinky. "Mám hodně práce a čeká mne schůzka se zdejší politickou a vojenskou elitou. Copak jsem vám nedal dost kompetencí?"

      "Ale ano, jsem hrdý na to, že jsem vašim zástupcem, ale..." zarazil se starý muž a promnul si bradu. "Víte... Můj mladý kolega se dnes vydal do Zóny spolu s dalšími a..."

      "Slyšel jsem, že šel zcela dobrovolně!" přikývl vedoucí vědecké sekce ve Fort Smith. Tušil, že buďto tenhle stařík ví víc, než se zdá, nebo už mu demence zničila mozek víc, než bylo zdrávo. "Co máte na srdci, prosím, nenapínejte mne!"

      "Po posledních měřeních jsme přišli na to, že v budoucích dnech může dojít ke dramatickému rozšíření Zóny," řekl mu starý muž a bodře se na něj podíval přes tlustá skla brýlí.

      "Jak moc?" nadechl se jeho šéf. "A víte to jistě?"

      "Řekněme, že se Zóna patrně zdesetinásobí. Aktivita záření je za poslední týdny a měsíce mimořádně vysoká. Víte dobře, že se Zóna zvětšuje periodicky a..."

      "Ale vždy jen o několika stovek metrů..." zamračil se muž s diplomatkou pod pravým ramenem. Ještě jednou se podíval na své hodinky a pak zpět na kolegu. "Je to jisté?"

      "Jisté?" zarazil se vědec. "No... Je to víc než pravděpodobné!"

      "Jak pravděpodobné?" zahučel mu do ucha jeho nadřízený. "Je to pravděpodobnější, že zítra nevyjde slunce?"

      "Ne, pane," zamyslel se starý vědec. "Řekněme, že až k tomu dojde, bude na hranici nové Zóny toto město a zemře při tom několik tisíc lidí..."

      "Vy mi tu pořád tvrdíte, že dojde k jisté expanzi Zóny? Copak má takovou energii?"

      "Míra záření je obrovská a přestože je toto záření všesměrové, velké procento této energie putuje do mračen nad Zónou, jakoby se ta mračna nabíjela a mělo dojít k něčemu strašnému!" pokrčil starý vědec nosem, div mu nespadly brýle na podlahu. "Nemýlím-li se, bude současná Zeď ohraničovat epicentrum Zóny!"

      "Takže pokud k tomu dojde, zemřou všichni, kteří jsou ke středu Zóny nejblíže?"

      "Ano, pane..." přikývl starý muž. "Ovšem..."

      "Neříkejte, že je v tom opět nějaký háček? Nejdříve mne vyděsíte a pak..."

      "Pokud se to dozví veřejnost, nastane velký zmatek a nepokoje! Možná po celém světě," namítl stařík. Brýle se mu až nepřirozeně leskly v záři umělého osvětlení na chodbě.

      "Avšak, pokud k ničemu nedojde..." zarazil se jeho nadřízený.

      "Dojde k tomu," nenechal se starý muž odbýt. "Maximálně jsme se mohli zmýlit ve dnech... Do konce měsíce však nastanou velké změny, které mohou globálně ovlivnit nejen počasí na Zemi, ale také podnebí a vše, co je s tím spojeno!"

      "Ježíši Kriste!" zarazil se muž z kufříkem a chytil svého podřízeného kolem ramen. "Víte, co mi tu teď tvrdíte?"

      "Ano!" přikývl stařík roztřeseně. "Že může dojít ke konci světa, tedy alespoň takového světa, jaký jej známe. A spolu se změnou klimatu dojde k vymírání mnoha druhů zvířat, k ničení úrody, následnému hladomoru, popřípadě i k válkám o vodní a potravinové zdroje..."

      "Jen proto, že dojde k rozpínání zóny?"

      "Zóna bude expandovat exponencionálně!" zachmuřil se starý muž. "Do měsíce pohltí celou Zemi!"

      "Ale to je jako kdyby na nás zaútočili mimozemšťané tím, že by si přetvořili náš svět k obrazu svému!" zarazil se staříkův nadřízený. "Máte s sebou nějaké důkazy? Dokumentaci?"

      "Uložil jsem simulaci do centrálního počítače..." přikývl stařík.

      "Simulaci?"

      "Je to jako s předpovídáním počasí," řekl mu stařík. "Ovšem s větší úspěšností! Ono totiž ty artefakty, které lidé vynesli ze Zóny a prodaly se do celého světa..."

      "Co je s nimi?"

      "Dokáží čerpat energii nejen z atmosféry, ale také z půdy. Proto tolik září, mění barvu a poskakují na místě, popřípadě se kutálejí i do kopce. Jsou jako motor, který bere palivo z prostředí kolem sebe!"

      "Takže nejde o nějaké zbytky mimozemských tvorů?" zarazil se jeho nadřízený. "A kdy jste přišli na toto? Za chvíli mi budete tvrdit, že nás nestvořil Bůh, ale nějaký E.T.!"

      "Když počkáme několik minut, nanejvýš hodin, dočkáme se prvních příznaků expanze Zóny!" zašklebil se stařík. "Podle mne byl Tunguzský incident jen nešťastnou náhodou. Incident u Fort Smith je promyšleným tahem!"

      "A to jsem si myslel, že budou mimozemšťané mírumilovní!" otřel si muž s kufříkem čelo. Položil jej na zem a opřel se o stěnu. "Jestli mě jen tak vodíte za nos..."

      "Tak?" přerušil jej stařík.

      Několik otřesů rozhoupalo zářivky zavěšené u stropu. Zemětřesení. Země se třese přeci neustále, proč by se neměla chvět tentokrát? Jde o tektonický otřes, či něco jiného? Uvolnění napětí v zemské kůře, či snad na ně opravdu Zóna něco chystá? Po těch letech relativního klidu, kdy se ročně zvětšila jen o několik desítek či stovek metrů? Proto stavěli Zeď, aby oddělovala Zónu od zbytku světa alespoň půl století. Pokud má ten muž pravdu, stane se součástí jejího středu. Vlastně se do jejího epicentra nikdo nedostal. Podmínky pro život tam nejsou pro lidské jedince příliš optimální. Je to, jako byste chtěli kempovat na povrchu Venuše, či Marsu. Docela jiný svět. Naštěstí bylo jádro Zóny až do této chvíle jen slabý kilometr široké. S ochrannými obleky se lidé mohli dostat i tři kilometry k jeho obvodu. Zvětší-li se Zóna, bude její jádro široké víc jak deset kilometrů a její průměr bude činit víc jak sto padesát kilometrů. Počet mutací a úmrtí se zvětší několikanásobně. Nehledě na skutečnost, že se na dosud nezasažené území rozšíří také další anomálie, které se Zónou souvisejí.

      "Kolik že to máme času?" zeptal se staříka jeho nadřízený. "Doopravdy?"

Pět
(Zóna, cca 13 km od epicentra)

      Návrší z troskami několika budov bylo již to tam. Kráčeli stále vpřed neutěšenou krajinou. To, co na první pohled vypadalo jako stromy a tráva, mohlo být ve skutečnosti velmi nebezpečné. Smrt na ně číhala na každém kroku. Anomálie byly na první pohled neviditelné, nebýt toho, že již několik let zemřelý vědec přišel na to, že jde tyto anomálie sledovat prostřednictvím vylepšeného detektoru záření, zůstaly by pro nepozorné stalkery stále nebezpečnou záležitostí. Ovšem díky zásahu vojenských složek a postavení Zdi byl honu na artefakty konec. Alespoň v masovém měřítku. Našinec, člověk zvyklý žít v Zóně si vždy našel cestu, jak obejít nejen zákony či nařízení, ale také rozkazy armády. Například tím, že se stal dobrovolným průzkumníkem a dennodenně riskoval své zdraví a život pro blaho vědy a ozbrojených složek.

      John věděl své. Díval se na celou problematiku velmi skepticky. O Zóně si myslel své. Pro něj byla jen jedním velkým místem, kde mohl člověk natáhnout brka kdykoliv a kdekoliv. V čem se tedy Zóna podle něj lišila od ostatního světa? John věřil na mimozemšťany víc, než kdokoliv jiný. Naopak v Boha a vyšší nadpřirozenou moc nevěřil vůbec. Podle něj bylo vše, nač se nedalo sáhnout a co nebylo možné spatřit, jen prachsprostou pohádkou. Nyní, když vedl své muže, za které i částečně zodpovídal (byl si vědom tučné odměny, pokud je v pořádku dovede zpět na základnu), byla část jeho mozku zaneprázdněna hledáním nejbližších neměnných bodů v krajině, které tvořily jakousi síť v jeho čistě osobní mapě Zóny, kterou si nosil v hlavě. Nikdo neznal tuto anomálii na povrchu Země lépe, nežli on. Bohužel jej mnoho politiků a armádních špiček pokládalo za blázna. Měl totiž své vzorce jednání a myšlení, kterým každý člověk nerozuměl. Pomáhalo mu to však při přežití v Zóně. Každý normální člověk by zde zemřel po několika hodinách, John se nemohl dopočítat, která že to je v pořadí výprava do tohoto mimozemského světa.

      Občas se zastavil, aby si zkontroloval, že jsou všichni v pořádku a schopní cesty. Pořadí, ve kterém šli se časem ustálilo. Hned za ním si vykračoval Rus, následován Japoncem, Kanaďanem, aby celou skupinu uzavíral právě onen mladý americký vědec, který se Johnovi začal zamlouvat, aniž by vlastně tušil, proč. Podvědomě cítil, že má v hlavě víc, než dává znát. Že jeho způsob myšlení je podobný jeho způsobu uvažování. Jako když si sedne vrána k vráně! Ne nadarmo se v jednom přísloví říká, že rovný rovného si hledá. Pokud by měl v Zóně někdo přežít bez průvodce, sázel John právě na toho vědátora, kterému snad ještě teklo mlíko po bradě. Byli takřka u cíle své první etapy, když je k zemi strhlo zemětřesení o síle nejméně tři či čtyř stupňů Richterovy stupnice. Jako když jdete po tácu, který se náhle zachvěje všemi směry a to tak silně, že vše, co není k němu pevně připojeno, se zřítí k zemi.

      "Što slučilos?" zeptal se Rus Johna, jen co se vyhrabal na nohy, který jen stačil vykřiknout: "Zůstaňte tam, kde jste, zatím nám nic nehrozí!"

      Kráčeli právě po jakémsi hřebeni, když tu je náhlý otřes rozházel okolo jako kuželky. John zůstal ležet na pěšině. I při pádu na zem se snažil přistát na bezpečném místě, zatímco jeho svěřenci byli porůznu roztroušeni několik metrů od stezky, která vedla k lovecké stanici umístěné mezi dvěma nízkými kopci. Vypadala zachovale a nepoužívaně. Nejblíže Johna dopadl na suchou trávou porostlou zem právě Rus. Jeho zbraň se skutálela po několik metrů dlouhém svahu k jakémusi dolíku, který se podobal nejvíce díře od mravkoleva, než čemukoliv jinému.

      Medik seděl na zemi na opačné straně hřebenu, než byla ona jáma. Japonec zůstal nerozhodně stát asi pět kroků od jakéhosi uschlého stromu jen několik metrů od Johna. Po mladém vědci nebylo ani stopy, jako by se vypařil. Všichni se rozhlíželi, zda jej někde neuvidí, ale nespatřili ani jeho zbraň, natož batoh. Bylo to nanejvýš podezřelé. Nehledě na to, že se sice v Zóně země třásla neustále a víceméně pravidelně, avšak nikdy s takovou intenzitou. Něco nebylo v pořádku. John vzhlédl k obloze a zaklel. Zdálo se, že se nabobtnalá mračna pomalu snášejí nejen k zemi, ale také roztahují po celé viditelné obloze.

      "Nechte všechny věci tak a pojďte rychle na pěšinu a vyrazte za mnou!" zakřičel na své svěřence John a jako první vyrazil ke kamenné stavbě lovecké stanice.

      "A co náš Vědátor?" zeptal se jej Rus.

      "Jestli to přežije, tak jej najdeme!" mávl John rukou. Když dobíhal do stanice poslední muž ze čtveřice, dopadla rudě zářící mračna na zem. John stačil jen zabouchnout dveře a padnout na podlahu. Země se třásla, okenice i dveře div nevypadly z pantů. Střecha kvílela pod náporem čehosi, co se podobalo nejvíce obrovskému tornádu. Ovšem hluk, který tato pomyslná bouře způsobovala, se nedal k ničemu přirovnat. Trvalo to snad celou věčnost, než se vzduch opět pročistil. Prach v místnosti poletoval ještě dlouho po tom, co tato bouře utichla. Radiace byla naštěstí jen mírně nad normálem, proto se všichni vrátili pro své věci. Až na Reaktorovu automatickou pušku a Vědátora s výzbrojí a výstrojí našli vše tam, kde to nechali ležet.

      "Kde je?" zasípal Japonec. "Co se stalo tomu vědci? Co se to vůbec stalo? Co se to tu děje?"

      "Už jsem to několikrát zažil," řekl mu John. "Říkej si tomu bouře, emise, či cokoliv jiného. Ale vždy to řádilo jen těsně u jádra Zóny. Ne tak daleko k jejímu okraji. Zdá se, že se Zóna bude chtít rozšířit daleko za své hranice!"

      "Jak to můžete vědět?" zeptal se jej Japonec. "Jak to můžeš vědět, ty Pse?"

      "Protože tu už nějaký ten měsíc žiju, Kamikdze!" vybuchl John. "Co ty o tomhle místě víš? Víš o něm leda tak hovno..."

      "Co budeme dělat?" zeptal se Rus Johna, když se posadili před vchodem do lovecké stanice.

      "Můžeme jen pokračovat v cestě," řekl mu John.

      "Bez Vědátora?" zapochyboval Medik. "Nevíme, co máme dělat... Co budeme dělat, až najdeme tu vědeckou mobilní laboratoř? Já jsem doktor a ne vědec!"

      "Studoval jste?" zeptal se jej John. "Máte diplom? Tak vidíte! Já nemám ani střední školu... Jen selský rozum a zkušenosti ze života v přírodě..."

      "Co když se to bude opakovat, když budeme na cestě?" vřískal dál Japonec. "Všichni tu zemřeme!"

      "Když se neuklidníš a nebudeš držet hubu, Kamikadze, tak určitě!" řekl mu John rázně. "A pokud mě budeš ještě chvíli srát, tak tě hodím do nejbližší anomálie a zhebneš tu jako první!"

      "Já jsem tu nepřišel, abych tu zhebnul!" okřikl jej Japonec. Vstal a několikrát sedícího Johna obešel. "Rozumíte?"

      "To je lepší!" přikývl John. "Jak jste na tom jinak? Máte nějaké zranění? Prohlédněte si výzbroj a výstroj, zdali vám ještě něco nechybí..."

      "Puška je pryč... Možná spadla do té díry, když bouře udeřila!" řekl Rus Johnovi.

      "Nelezl bych tam," zamyslel se John, "bůh ví, co je uvnitř ukryté!"

      "Mám jen pistoli..." nenechával se Rus odbýt.

      "Půjč si zbraň od Japončíka, prý je nemá rád," mávl John rukou někam za sebe. "Určitě ti ji rád půjčí..."

      "Jaké máte další plány?" zeptal se Medik Johna.

      "Takže přeci jen nejste taková padavka, za jakou jsem vás považoval!" řekl mu John s maximální slušností.

      "Chci přežít a to za každou cenu!" řekl mu Medik.

      "Můžeš se o to jen pokusit a stejně tak my ostatní..." pokrčil John rameny. "Než padne tma, podíváme se po Vědátorovi, někdo tu musí zůstat, aby hlídal naši dočasnou základnu, nejlépe bude, když se vydám s Rusem poohlédnout po našem ztraceném muži a ty s Japončíkem zůstaneš na stráži. Nechám ti tu svou zbraň, domluveno? Hej, Kamikadze, pojď sem, všichni jsme jen maso do mlejnku!"

      "Už jdu..." zakřičel na něj Japonec, když se vydal zpět ke skupině. Původně stál na nějakém kamenitém návrší, nyní se vydal pomalu po travnatém svahu k plácku před chatou. Minul několik suchých a sukovitých stromů, když tu zůstal stát na místě. Oči měl doširoka otevřené. Ústa v šíleném úšklebku a rukama ukazoval na něco, co se pohybovalo okolo něj. Pochodující anomálie, s tou se John setkal jen jednou. Tehdy dostala celou jeho skupinu. Pět chlapů zařvalo jen proto, že všichni naráz jako blbé ženské zpanikařili.

      "Ani se nehni!" zakřičel na něj John. "Za chvíli je to pryč, jen se nehýbej!"

      "Nemůžu," zavrtěl Japonec hlavou. "Nemůžu jen tak stát! Ono to ke mně mluví! Je to živé..."

      "Zůstaň na místě, je to jen přelud!" mával na něj John a pomalu se vydal k němu. Ostatním naznačil, aby zůstali na místě. Rusovi z Medikem nebylo po chuti, že by mohli zůstat v Zóně samotní, kdyby zařval i John a to kvůli podělanému šikmookému kreténovi, který se v dětství nenaučil poslouchat starší.

      "Nehýbej se!" zakřičel Rus na Kamikadze ve snaze Johnovi pomoci. "Stoj!"

      "Su-mi-ma-sen," řekl Japonec pomalu a pak udělal onen osudový krok, aby se za divokého řevu doslova vypařil. Nebylo to jako v ohnivé anomálii, prostě zmizel jako pára nad hrncem. Nebyl.

      "Kamikadze, ty idiote!" zakřičel John. "Měl jsi zůstat na místě. Tahle anomálie reaguje jen na pohyb..."

      "Zůstali jsme jen tři..." řekl Rus.

      "Čtyři," zakřičel Medik, když ukázal na ušpiněného Vědátora, jak se pomalu šourá po pěšině k lovecké stanici a v rukou drží Rusovu zbraň.

      "Cože?" nechápal John. "Ty žiješ, Vědátore?"

      "Jo," řekl mladý vědec prostě a pokrčil rameny. "Co to bylo za emisi? Měřák se mi nejdřív zbláznil a pak shořel... Je po něm!"

      "Bouře, prostě bouře!" řekl mu John. "Kde... Jak... Kurva! Proč nejsi mrtvej?"

      "Spadl jsem do té díry, která vypadala jako od toho zvířete, který loví ty... Má to šest nohou a kouše to!" snažil se Vědátor vzpomenout.

      "Mravkolev mravence," řekl mu Rus.

      "Přesně," souhlasil vědec. "Dokonce jsem slyšel, jak se tuhle John s tebou Reaktore hádá, že do té díry nepoleze... Taky bych do ní dobrovolně nelezl!"

      "Co v ní bylo?" otočil se k němu John.

      "Nějaká chcíplá příšera, kdyby ještě žila, nebyl bych tady!" pokrčil vědec rameny. "Udělal jsem si fotky na digitál..."

      "Než odsud odejdeme..." zarazil se John. "Pokud odtud odejdeme, bude ti k ničemu. Zóna všechnu elektroniku zničí..."

      "Kde je ten šikmooký šílenec?" zarazil se vědec.

      "Je po něm..." řekl smutně John. "Dostala jej pohyblivá anomálie!"

      "Kdy?" nevěřil vědec svým uším.

      "Po té bouři, krátce před tím, co ses objevil jako blesk z čistého nebe!" zasmál se John.

      "A co je tu k smíchu?" nechápal jej Rus. "Zemřel tu přeci člověk!"

      "To ano, ale my žijeme..." pokrčil John rameny. Seberte si bágly, zbraně a jděte dovnitř budovy. Je bytelná a jen tak se do ní něco nedostane. "Zítra zrána musíme jít dál. Vědátor potřebuje vědět, co se stalo s jeho kolegy v té... mobilní laboratoři!"

      "To si piš!" bouchl do něj jmenovaný muž a dal Rusovi jeho zbraň. "Pro příště: dávej si na ten kvér pozor!"

      "Spasibo!" zasalutoval mu Rus. "Ja panimaju..."

      "Tak a teď se musíme prospat! A víš, co ty Reaktore? Vylezeš si na tamtu věž se stříškou a budeš mít první hlídku. Po dvou hodinách mě probudíš, jasné!"

      "O.K." zazubil se Rus a vydal se po kamenných schodech do věže přistavené k hlavní budově.

      "A vy ostatní se zkuste prospat," řekl John, když obešel celý dům a zkontroloval všechny dveře a okenice.

      Padla tma a on by nic nedal za to, že slyšel kolem chaty čenichat vlky. A ještě něco jiného, co už dlouho neslyšel, o to víc si to však pamatoval, ale odmítal to brát na vědomí. Zóna se mu vysmívala. Možná opravdu nadešel Johnův čas. Kamikadze mohl být prvním chodem, kdo bude dalším na řadě? Do rána – měřeno zrychleným časem v Zóně – foukal nenechavý vítr. John nezamhouřil oko a po dvou hodinách vystřídal Reaktora, aby za další dvě hodiny přišel na hlídku Vědátor. Medik se na hlídku již nedostal. Nezbyl na ní čas. Sedm hodin po tom, co se uchýlili do hlavní budovy lovecké stanice, byli opět na cestě. A temná mračna jim znovu visela nad hlavou jako Damoklův meč...

-- pokračování příště --


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:27:12 Odpovědět 
   29. 07. 2014
Klišé s konce m světa.
Náznaky gradace, uvidíme, co přinese příští díl
 ze dne 01.08.2014, 13:09:13  
   Šíma: Díky. Hlavně děkuji za Tvé reakce!
 Kondrakar 06.10.2011, 17:49:00 Odpovědět 
   Dobře se to stupňuje. Jsem zvědavý na další díl a co se stane.
 ze dne 06.10.2011, 17:53:42  
   Šíma: Díky, jsem rád, že se líbí! ;-)
 čuk 10.07.2011, 9:09:10 Odpovědět 
   Už je v textu nebezpečí, které generuje napětí. Postavy se začínají vybarvovat. U Johna jsou naznačeny jakési nadprůměrné schopnosti, uvidíme, zda se dozvíme, jak se vytvořily. Líbilo se. Pozn pro Šímu: Musíme se zamyslet nad odlišnostmi Hradu a anomálií v něm,
 ze dne 10.07.2011, 11:53:10  
   Šíma: Díky, čuku, za zastavení a komentík. Jo, jo, náš hrad je také plný anomálií, ovšem na čtenáře bychom to (možná) mohli vybalit pomalu (postupně?), trochu je postrašit. Uvidí se, jak se příběh vyvine (viz trioteam)! Využít oné "strašidelnosti"... ;-)
 salvator 09.07.2011, 23:23:23 Odpovědět 
   Jako na drátkách...
 ze dne 10.07.2011, 0:38:12  
   Šíma: Snad to moc nedře! ;-)
 Dědek 03.07.2011, 22:05:51 Odpovědět 
   Dobře se to čte.
 ze dne 03.07.2011, 23:29:37  
   Šíma: Díky! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Soutěž
Nikis
03 Objevení neč...
Eliota
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr