obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2914952 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38820 příspěvků, 5664 autorů a 385779 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Západ slunce ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pilot Dodo
 autor pilot Dodo publikováno: 06.07.2011, 10:45  
...
 

Míšeňský porcelánový hrnek se krvavě leskl v zapadajícím slunci na planetě Invertní Cukr, ležící v říši Sacharylidisů (což ovšem není vůbec důležité). Ladně vykroužené vlnobití drobných vlnek na okraji se zdánlivě utápělo v rudém teroru oné žhnoucí koule vodíku a hélia a poslední chvějivé paprsky jemné jako samet v královské ložnici jakoby bříšky prstů hladily lehounké zakřivení dolních dvaceti čtyř milimetrů sbíhajících se ve dno o průměru dvou a půl centimetru.
Zanedlouho hřejivý proud slunečních fotonů k šálku ustal. Ten jako by osiřel na nevelké verandě u nevelkého domu s nevelkou zahradou. Sen surrealisty.
Krajina potemněla v očekávání vlahé letní noci plné motorových pil místní obdoby pozemských cikád, náletů nočních dravců, zamilovaných, romanticky smýšlejících dvojic (a jejich nadávek, pokud si s sebou nevezmou deku a popíchá je leckde kdeco), hladově smýšlejícího krev sajícího hmyzu, můr s filosofií japonského kamikaze a samozřejmě sladce příjemného spánku. Zavanul chladný větřík, hrnek se lehce zachvěl zimou. Něžnost okamžiku jej však přibila na místě. Dýchal mělce, takřka přerývaně, emoce se tísnily, vzdouvaly, kypěly, plně pochopil Edvarda Munka s jeho Výkřikem, vždyť se inspiroval právě západem slunce a náhlým návalem iracionálního strachu... Šálek chtěl vykřiknout, ale bál se, myslili by si, že je blázen.
Temno se prohloubilo, i zbytkové světlo již ustoupilo ze scény.
Avšak hrnek stále dlel v myšlenkách a pocitech o přírodním výjevu, jehož byl svědkem, životě a vůbec.
Ten stůl by potřeboval znovu ohoblovat.
Jak na to můžeš myslet v takové chvíli?! Ignorante! Před tvým zrakem -
Přesněji uchem.
Jistě jsi chtěla říci ouškem nádherného šálku z míšeňského porcelánu, který by stál jmění, kdyby byl reálný, viď.
Jistě... že ne.

Duševní odfrknutí. Tak tedy: Před tvým -
Ouškem nádherného...
Já vím! Před tvým ouškem nádherného šálku z míšeňského porcelánu, který by stál jmění, kdyby byl reálný -
Správně. Vidíš, jak ti to jde!
Zabiju tě.
Sebevražda, jó!
Kušuj! … Kde jsem to přestala? Aha. Se odehrává jeden z nejkrásnějších a nejopěvovanějších a nejpopisovanějších a nejzobrazovanějších a vůbec přírodních jevů a ty, místo abys jej náležitě obdivovala, vychutnala si a nechala se unášet na vlně dojmů a emocí, vyplývajících z něj, tak přemýšlím nad pitomým třískoidním stolem!
Ale no tak. Zaprvé, proč se ptáš mě, když ty seš já? Neboli já jsem ty. Měla bys vědět, proč na něco myslíš, jestliže na to myslíš. Logika, né? A zadruhé, nenazývej se ignorantem, není to zdravé. Prý.
Ach jo. Se mnou není řeči. Jako obvykle.

Už vážně musí jít. Šálek se naposledy pokochal přírodní scenérií a chystal se přeměnit na něco praktičtějšího na pochod, když na verandu vyšel mladý, sympaticky vyhlížející Sacharylidec, podobající se, jako ostatně všichni příslušníci jeho druhu, tak trochu smrtce potažené kůží, s konvicí vroucí vody, hrnkem s čajovým pytlíkem uvnitř a zamyšleným výrazem. Usedl ke stolu (který, jak už víme, potřeboval ohoblovat), opatrně položil přinesené věci a stále hluboce zahrabán v myšlenkách až kdesi "mnoho metrů pod povrchem" vzal konvici a nalil horkou vodu místo do svého šálku do toho druhého.
"UÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!" zaječela mutantka v mžiku proměněná v pohlednou zrzku, svou nejoblíbenější podobu. Prudce rozhodila končetinami, rozházela vše do všech světových (a možná i dalších) stran, čímž se jí podařilo opařit i svého drahého, katastrofy přitahujícího chotě (a sebe polila částečně taky), a sesmekla se ze stolu.
"Co to vyvádíš, ty namazaný skunku!" zařvala Bar-č-o na nebohého nešťastného Stína, jenž od stolu též vyskočil a oklepával si zasaženou dlaň.
"P-promiň, Bar-č-o, já nevěděl, že tu jseš a ještě jako hrnek, dal bych si pozor," vypípnul bývalý špion a mutantka si v tu chvíli pomyslela, jak zní pro celý vesmír skvěle ono slůvko "bývalý". Pomalu se vzpamatovala ze šoku. Povzdechla si.
"To nic, příště tě upozorním. A pořídím si velký transparent "Pozor mutant" s velkými rudými písmeny neonově blikajícími a orámovanými jedovatě zelenou. A zvukové poplašné senzorové zařízení."
"Tak fajn," pokusně se usmál Stín na svou milovanou sarkastickou družku. "Nedáš si čaj?"


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Crenn 11.08.2015, 22:04:06 Odpovědět 
   Jak romantické...:D
 Šíma 06.07.2011, 10:42:00 Odpovědět 
   Zdravím.

Netuším, zda jde o pokračování dobrodružství pilotky Dodo (která, pokud mne paměť neklame v poslední zatím publikované části uprchla z Lumplovského křižníku nějakou tou stíhačkou spolu se Stínem a ještě někým dalším), či volný povídkový text, který (třeba i vzdáleně) doplňuje toto vyprávění o napůl šílené pilotce a pašerákovi v jednom (přeci jen zde byla zmínka o Stínovi jako bývalém agentovi). Text s nádechem lehké absurdity. Trochu na mne dýchl "Stopařův průvodce" (viz střet reality s nereálnem, konvice by zřejmě mohla vyprávět své). Tu a tam jsem si všiml poněkud delších souvětí, hned to v prvním odstavci jsem si musel přečíst 2x za sebou. Osobně proti nim nic moc nemám, ale na druhé straně by se mohli čtenáři v příliš dlouhých souvětích třeba i ztratit. Škoda, že nemá tato momentka přímou návaznost na již zmíněný text na pokračování (možná jsem však něco přehlédl), stejně jako je to u textu o květnatých kovbojích (který má také zřejmě určitou doplňující funkci). Uf... Jak se k této vcelku úsměvné momentce postavit? Zpracování se mi líbí, přestože její začlenění je poněkud nejasné (myšleno čistě účelově, protože prý není nic na tomto světě dílem náhody, ale kdo ví). Dvojka?

P.S. Není krásné nechat se unést onou absurditou vzniklé situace? ;-)
 ze dne 06.07.2011, 20:34:56  
   pilot Dodo: děkuju za obsáhlé zhodnocení :-D neuvědomila jsem si, že poněkud předbíhám dění v románu, ano, toto je jen takové volné pokračování, spíše krátká momentka z doby po epilogu (román je již dopsán, teď jej jen přepisuju do lepší kvality ;-)) ; složitá, dlouhá souvětí jsou moje láska, přiznávám se dobrovolně. Příště zkusím svou lásku trochu zkorigovat ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Dominika Veselá
(7.10.2018, 17:55)
Pišta Pištovič
(7.10.2018, 01:01)
Dír
(4.10.2018, 21:20)
Díra
(4.10.2018, 21:15)
obr
obr obr obr
obr
Jelen
Euridika
Volám sa Thyra....
D.B.
Televize
Tomáš Najman
obr
obr obr obr
obr

Bambulka a dráček Fráček 10
Dani
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr