» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2141713

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303540 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Lapen ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Šuplíková směska

chris ONNE	publikováno: 08.07.2011, 16:19

Znáte to, čerstvý vzduch, park, tu a tam na vás jukne sluníčko, nový notebook a je tu další z mých momentek. :-)
Je to čerstvé, jen několik dní staré. Nechte si chutnat a případné živé diskuzi se rozhodně nebráním. ;-)


	Kdysi dávno v mnohé věřil a doufal. Nyní, již hezkou řádku desítek či stovek let, se opět nacházel ve stavu letargie, jež s pravidelností přílivu a odlivu přicházela a odcházela. Na svůj život, ten opravdický a skutečný, si pamatoval jen matně. Od té doby nespočet válek a krveprolití zjizvilo nejen lidskou nevinnost. Jeho vzpomínky se staly jen nepatrné střípky utvářející to, co z něj zbylo. Jeden z nich byl však zvláště ostrý a rád na sebe upozorňoval. Noc se mění v den. Vzduchem se rozlévá křik, stejně jako tísnivý pocit. Lidé se začínají rozprchávat do všech stran. Zmateně se probouzí. Neví, co se děje. Strach jej nemilosrdně ovíjí jako had svojí oběť. Ohlušující hluk vše paralyzuje. Každičká věc se otřásá, stejně jako on sám. Pod nohama se mu bortí pevná půda. Padá do temnot. Děsivé světlo setrvává nad ním. Z ničeho nic jeho hrůza a výkřiky pomíjí. V hlavě má jedinou myšlenku, která mu však nepatří. Musíš vydržet! Slibuje, že tak učiní. Cítí, jako by propadávání zpomalovalo. Je vysílený. Chce se mu spát. Brání se. Marně. Nechápal spoustu věcí. Bez jakéhokoli výrazu, který mu samotný Čas odvál, se porozhlédl po svém nekonečném Království. Nic nového nezahlédl, pochopitelně. Stál na mohutném kamenném Mostě topícím se v Temnotě a Světle, které se vzájemně míchaly jako dvě obarvené tekutiny. Kolem se nacházelo Nic. Jinak to ani nešlo popsat. Samotný Most se táhl do širých dálek. Ještě nikdy nezahlédl byť jen náznak jeho konce. Z této jediné, surově opracované a pomalu se drolící, stavby doslova vyrůstalo nepřeberné množství sněhově bílých svíček s tenoulinkými rudými žilkami, které je pevně poutaly s nezdolným, přesto chátrajícím Osudem. A nad tím vším nezúčastněně vál Čas, který si tak rád hrál s plápolajícími plamínky na knotech. Velmi brzy zjistil, že může prožívat jednotlivé životy se svými bratry a sestrami. Dokonce mohl i po omezenou dobu nakukovat do světa, který dřív patřil i jemu, ale nyní mu byl zapovězen. Tehdy byl bezvýznamný, teď měl moc nad životem. Snažil se, opravdu se snažil ze všech sil. Dobro odměňoval, zlo trestal. Moc dobře si vzpomínal na tu chvíli, kdy poprvé předčasně uzmul život. Pevně uchopí svíci. Nemyslí na nic jiného, než na smrt. V ten okamžik celým jeho tělem projede ostrá bolest. Je vyplašen, neboť je to poprvé, co cokoli cítí od okamžiku, kdy se tady ocitl. Plamínek se divoce zatřese, jako by byl v agónii a pak uhasne. Svíce se rozplyne. Zůstane po ní jen malá louže pomalu zasychající krve. Je vyděšený. Nejenže pocítil fyzickou bolest, ale jako by on sám umíral. Vnímal to samé, co ten vrah. Pokoušel se nasměrovat svůj druh na cestu, která by vymítila tolik zlého. Ať už to zamýšlel či nikoli, stará pohanská božstva upadala a on sám se stal Jediným. Byla to velká možnost, žel, neuspěl. Zklamal On nebo Oni? Ta bolest umírajících, kteří byli zabíjeni v Jeho jméně ho doháněla k šílenství. Neustále dával další a další šance. Marně. A tak, v jednom slabém či jasném okamžiku, se rozhodl udělat tomu přítrž. Dobří nebo špatní, všichni poznali jeho hněv. Skotačící plamínky uhasínaly po stovkách či tisících. Každou smrt vnímal jako by byla jeho vlastní. Nikdy však celý svůj rod nezahubil. Možná na to neměl sílu, a nebo mu v tom cosi bránilo. Na tom však nezáleželo. I on začal být nahrazován novým, odlišným bohem. Nebránil se. Snad to i vítal. Jeho úmysly, víra a trpělivost byly pokrouceny a znásilněny do absurdních rozměrů. Jak moc jsem mocný, když jsem je ani nepřesvědčil, jakou cestou se mají dát? Pomalým krokem šel po Mostě a míjel životy svých bratří i sester. Slyšel pláč, smích, prosby, přísahy. Nezastavoval se. Možná jednou. Možná.


celkové hodnocení autora: 96.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 29		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Peter Stumpf	20.07.2011, 0:19:26

Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf* ze dne 19.07.2011, 20:10:56* Ta velká písmena, když jich je tolik, mi přijdou jako takové trochu laciné nafukování epičnosti textu. Ale to je věc vkusu.


ze dne 20.07.2011, 0:30:56
chris ONNE: Právě jsem si textík po nějaké době opět přečetl a zaměřil se hlavně na ta slova s velkými písmeny. Je jich dam docela dost, ale mají svůj specifický význam – a pumpička na epičnost to není. Tedy, tak to vnímám já. Díky ale za tvůj názor! Jsem za něho rád...

Peter Stumpf	19.07.2011, 20:10:56

"Jeho vzpomínky se staly jen nepatrné střípky." Nebylo by vhodnější "nepatrnými střípky?" Jinak esteticky nádherné, jen bych omezil ta slova začínající velkými písmeny.


ze dne 20.07.2011, 0:14:45
chris ONNE: Zdravím! Ohledně těch střípků, nevím, jestli vhodnější, ale zní mi to lépe, takže již je to poopraveno. ;-) Omezit slova s velkými písmeny, ehm, proč? Díky za komentík i postřehy! Chris

Disorder	19.07.2011, 20:02:10

Pecka. (Muj komentář je poměrně krátkej, ale vzhledem k tomu co všechno napsal Borek... nějak nevím, co k tomu ještě připsat. Takže prostě mně se to líbilo:))


ze dne 20.07.2011, 0:07:52
chris ONNE: Ano, někdy méně je více. ;-) Díky za zastavení i komentík!

Borek	08.07.2011, 22:32:35

Zdravím Je to krásné. Nejde jen zvukomalebnost téměř básnickou. Syntax je stavěna skoro baladicky. Vytváříš nesmírně silnou atmosféru pomocí silně emotivních výrazů a slovosled je místy dokonalý „Ta bolest umírajících, kteří byli zabíjeni v Jeho jméně, ho doháněla k šílenství.“ Občas bych něco napsal jinak, třeba „obarvené tekutiny“ mi nesedí, místo „svíček“ bych dal „svic“(kvůli udržení baladičnosti), ve výše uvedené větě bych dal jej místo ho( z téhož důvodu), atd.,ale to jsou maličkosti, které ani náhodou nekomplikují vyznění této krásné miniatury. Střídání stylů v odstavcích, přechody od poetiky k realismu, místy surrealismu a zpět, má své opodstatnění, i když kontrast je místy hodně silný, řekl bych těsně před hranicí, kdy se ještě dá považovat za stylově oprávněný. Tolik ke stylu. Pokud jde o text samotný a jeho další rozměr, vidím hned několik rovin. Absolutně souhlasím s m2m, že vyvolává spoustu subjektivních pocitů a svádí k mnoha výkladům. Zmiňuje samotu. Ano. Také niternou erozi způsobenou nenaplněnou nadějí, zradou, pošlapaným snem. I náboženský aspekt je nepochybný, byť není na začátku zřejmý. Ale když jsou karty rozdané, vidím jasnou polemiku s církevním světem a jeho rádoby Božími zákony, které jsou mnohdy výsměchem původnímu křesťanskému učení. Překroucené vnímání Boha přizpůsobené světským potřebám nejvyšších církevních představitelů, křížové výpravy popírající smysl víry a Boží spravedlnosti (jakkoli se může zdát mnohoznačnou), Inkvizice, která svými skutky obrátila samu sebe proti Bohu, atd. Také vnímám silný morální apel ( v důsledku oproštěný od všech církevních a náboženských dogmat) v mnoha etických rovinách, od základního varování před směrováním tohoto světa, přes připomenutí osobní zodpovědnost každého z nás, až po výše naznačené varování před životem, v němž upneme vše k jedinému snu, protože když nežijeme pro nic jiného, a náš záměr se nepodaří, může nás to zlomit. Nesplněné sny jsou obrovským kamenem, který nás stahuje do temných hlubin, obzvláště, pokud jsme lpěli pouze na nich. Opravdu se mi to moc líbí, je to skvělá Alegorická hříčka, v níž si každý najde to, co hledá, ale která funguje i jako doslovný příběh, navíc vyprávěný na vysoké úrovni.Jedna


ze dne 09.07.2011, 10:49:57
chris ONNE: Zdravím! O.O Páni, tak trochu jsi mi vymetl slova z úst. Ty „obarvené tekutiny“, tady se musím přiznat, že jsem tak trochu tápal, jak to přiblížit čtenáři. A nic lepšího mě prostě nenapadlo… o.O Jak již sem níže psal, námětem bylo takové rýpnutí si do pokryteckého církevního světa (nebudu zapírat, my dva si prostě nerozumíme), ale jak se tak koukám, jakýmsi způsobem jsem tam vtáhl více rovin. Máš naprostou pravdu, že si každý najde to, co v textu hledá a současně jsem se snažil, aby se to tvářilo jako příběh. Moc děkuji za povedený komentář, tvé názory i postřehy, volný čas a v neposlední řadě i za známku! Přeji hezký den a ať múzy slouží nadále! Chris

Šíma	08.07.2011, 18:06:10

Zdravím. Pěkně a umně napsaný text - ovšem stejně jako v případě možnost pročtení tohoto dílka nanečisto (jako konceptu) i nyní, když je dílko ve finální podobě - po přečtení sedím a zírám na obrazovku (jako sůva z nudlí) a netuším, co napsat (a to nejsu ani od lopaty a nemám ani filosofické vzdělání)! ;-)


ze dne 08.07.2011, 21:59:41
Šíma: :-)))


ze dne 08.07.2011, 21:54:01
m2m: Šímo, však já taky nemám filozofický vzdělání, jen machruju, protože jsem letos dělal z filozofie zkoušku, haha :)


ze dne 08.07.2011, 18:13:06
chris ONNE: Šímo, nic si z toho nedělej, já sem na tom podobně… :-DDD Ale díky za upřímnost, komentík i známku! Hezký den a ať múzy slouží! Chris

m2m	08.07.2011, 16:18:42

Ahoj! No, tak jak jsem sliboval, tady je (ten komentář): Co mě uchvátilo už při prvním čtení, je (zcela jistě záměrná) filozofická hloubka. Dostal mě platónský nádech (já obecně platónismus rád) o skutečném a neskutečném životě. Každý lichý odstavec je tak spíš filozofičnem než epičnem, kdežto každý sudý odstavec je spíše epičnem než filozofičnej. Po vzoru platónským se pak nabízí otázka, který odstavec reflektuje tu správnost, a kterej je jen iluzí. Ačkoliv by text mohl mít i náboženský rozměr, osobně jej tam nevnímám (ne nadarmo byli křesťané vlastně novoplatoniky). On tam tedy sice asi je, ale chápu ho jinak. Text je totiž kouzelnou hrou metafor, kdy každá interpretace má co do sebe a umožňuje čtenáři vnímat obecný text jako jakousi rozbušku k vnitřnímu dialogu, a ty konkrétnější sudé odstavce jen jako připodobnění, jako vyprávěcí prvek. V mým případě jsou tak sudé odstavce spíše připodobněním samoty, a ne božské moci. Po platónsku jsou symbolem poznání, které však ostatní nepochopí, dokud sami nepoznají na vlastní oči. K textu osobně nemám výhrad. Možná bych já osobně volil cestu těch sudých odstavců mnohem širší a přitom mnohem konkrétnější, ale to už bych se dostával spíš k ideje, jakou jsem nastolil sám v jednom svým textu. Čili u mě jasné hodnocení. Redaktorské i autorské. Text je výtečný ve své metaforičnosti a možnosti několika různých (a správných interpretací), čímž by měl pobavit jak dělníka s lopatou, tak intelektuálního filozofa :)


ze dne 08.07.2011, 21:56:06
m2m: Osobně si právě myslím, že jakákoliv fylozofye západního směru nakonec pro ostatní skončí v náboženství. Je to dáno tisíci lety filozofickýho vývoje, kterej byl s náboženstvím spjat. Ale bůhví, jak to je.


ze dne 08.07.2011, 18:10:04
chris ONNE: Zdravím! Hmm, tak to vypadá, že múze, které má tady tohle na svědomí, budu muset zaplatit pořádnou dovolenou! Musím se přiznat, že čím víc nad tím přemýšlím, tím více jen kroutím hlavou, kam až sem tu povídku dotáhl, či snad přesněji řečeno: kam to ta múza dotáhla a při tom mi kryla pozadí. Prvotní impulz/nápad byl směřován jako takové „náboženské rýpnutí“, ale vyklubalo se z toho něco „víc“. Jedno vím jistě, oba dva shodně chápeme ty sudé odstavce – mají znázorňovat samotu, kterou si člověk nedokáže představit, dokud ji sám nezažije na vlastní kůži. Díky za bleskovou publikaci, názory, čas i známku! Hezký den a ať múzy slouží! Chris