obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Istrie - Nic není zadarmo ::

 autor Trenz publikováno: 13.07.2011, 16:31  
 

Kapitola dvacátá třetí
Nic není zadarmo

Bolela ji každá kost v těle a poslední, co chtěla, bylo probudit se. Nejradši by zaspala všechnu tu bolest. Dokonce si přála být zpátky na psychiatrii. Jistě. Vnímala svět utlumeněji vlivem prášků a neznala vnější okolí, ale byla tam v bezpečí. Nikdo jí neubližoval. Nikdo s ní nemlátil o strom. Dolehly k ní dva tiché mužské hlasy. Chvíli trvalo, než jim porozuměla, avšak nakonec rozpoznala Alana se Cirkisem.
„Vyléčím ji, Alane. Až se probere, nebude už nic cítit. Nic jí nebude bolet.“
„Ne,“ zazněla Alanova strohá odpověď.
„Ne? Alane. Umíš si představit, jak jí to musí bolet?“
„Až moc dobře.“
„Jasně, promiň. To znělo hloupě, ale ona není voják a ani tak silná osobnost jako ty. Je to dívka, Alane. Je jí dvaadvacet a z toho jedenáct let strávila za tlustými zdmi psychiatrické léčebny a ty sám víš, že tam se bojové umění nevyučuje. Je úplně zbytečné, aby trpěla, když jí můžu vyléčit.“
„Bude lepší, když se naučí snášet bolest.“
„A tohle jsi vzal kde? Netrávíš s Drenou moc času?“
„Jen chci, aby byla připravená.“
„Připravená na co? Alane. Ty mě děsíš.“
„Nebudu tu věčně, Gabrieli.“
„Ani já ne. Nikdo z nás. Hej. Co se to s tebou stalo? Ještě nedávno si tvrdil, že uděláš všechno, abys Lily ochránil.“
„To dělám.“
„Tím, že ji necháváš trpět?“
„To je Icemanova nová taktika,“ prohodil Sean, poslouchajíc jejich konverzaci. Když na něj pohlédli, pokračoval: „Chce naučit tuhle holku trpět, aby byla připravená, až její ochránce nadobro zkape. Už žádná cesta do podsvětí. Jestli se chystáš, Icemane, umřít, pamatuj, že by to bylo naposledy.“
„Děkujeme ti za tvůj příspěvek, Williamsi, ale já neplánuju umřít. Nevyhledávám smrt. Jen chci, aby se o sebe dokázala postarat, kdyby se něco stalo.“
„A do toho ‚dokázat se o sebe postarat‘ spadá i bolest?“ nedal se odbýt Sean.
„Drž hubu, Williamsi!“
„Wow. Vojáček, pardon ex-vojáček se nám rozohnil. Co máš za problém, Icemane? Bojíš se, že umřeš? Nebo jsi na sebe naštvaný ze svého selhání? Nedokázals zachránit Isabel a umřela by Lily, kdyby si to Universe z kdovíjakého důvodu nerozmyslela. Dřív jsi něco znamenal, Icemane. Byls velký drsoň. Chlap, co místo slov, používal tvrdé pěsti a teď? Kromě té triády s kámošem Dreny se z tebe stal posluchač příběhů. Dojemné, ale pro tuhle zemi naprosto neužitečné.“
„Nevšiml jsem si, že ty bys něčím přispěl do rodinného rozpočtu!“ odsekl mu Alan.
„Vidíš. Už zase jen řeči. No tak, chlape. Pojď. Porveme se. Ty jsi naštvaný a já jsem naštvaný. Vím, že máš na sebe vztek a já mám vztek na všechny ostatní. Na co sakra čekáš?!“
„Hezky to mezi vámi jiskří, pánové, ale tady nejste v aréně,“ ozvala se k překvapení všech Drena.
„Jestli jste skončili vyčítáním své vzájemné neužitečnosti, měli byste vědět, že se probrala,“ oznámila jim, mající na mysli Lily.
Když ji Lily uslyšela, neochotně otevřela oči.
„Všechno mě bolí,“ zasténala.
„To je dobré znamení, děvče,“ uchechtl se Sean.
Nechápavě na něj pohlédla.
„Znamená to, že žiješ,“ dodal a schválně sledoval Alanovu reakci. Alan se otočil na patě a odešel.
„Gratuluju. Vyhráls,“ podotkla Drena, i když Sean ze svého malého vítězství neměl takovou radost jako by měl kdysi. Potřeboval se někde vybít a štvala ho Icemanova neochota spolupracovat.
„Lily. Jak se cítíš?“ zeptala se jí Eris, podávajíc jí měch s vodou. Lily se napila, bolestně přitom přivírajíc oči.
„Jsem k ničemu,“ zamumlala.
„Skvělé. Teď na ni Iceman přenesl svoji depresi z neschopnosti,“ protočil Sean oči.
„Bože. Dej mi sílu, ať ho tady na místě nezabiju!“ zavrčela Sonya tiše.
„Radši se půjdu projít, než mi bude z téhle bandy ufňukanců zle.“
„Pozor na vlky. Slyšela jsem, že se tu potulují. Nikdo přece nechce, aby se ti něco stalo!“ zavolala za ním Sonya vkládajíc do hlasu, co největší množství sarkasmu.
„Mohli byste mě nechat o samotě? Mohli byste odejít? Všichni kromě Dreny. Prosím,“ požádala je Lily.
„Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad,“ ozval se Cirkis.
„Prosím. Potřebuju být sama. Drena mě ochrání, kdyby se Universe vrátila, ale myslím, že už má všechno, co chtěla.“
„Pojďme,“ řekla Eris a vzala Cirkise se Sonyou pryč.
„Je to rozumné? Nechávat je spolu?“ zeptal se s obavami Cirkis.
„Drena jí neublíží. Už ne. Je teď s námi.“
„Tak proč jsem v tom hostinci nemohla spát s tebou?“ nechápala Sonya.
„Potřebovala jsem se ujistit.“
„Snad neděláme chybu,“ ozval se Cirkis znova.
„Musíme jí věřit. Ona pak snad bude věřit nám.“

Drena Lily pozorovala a čekala, co z ní vyleze. Lily vstala. Opatrně a s obličejem staženým v bolestné grimase, ale vstala. Drenu to trochu překvapilo. Poté, co si z ní Universe udělala boxovací pytel, by jeden čekal, že nebude schopna vstát minimálně do západu slunce. Vážně v ní bylo víc, než ukazovala ostatním.
„Nauč mě to,“ promluvila Lily, dívajíc se Dreně do tváře.
„Co?“
„Bojovat. Nauč mě bojovat.“
„Chceš naučit bojovat? Ode mě?“
„Jsi Apokalypsa. Musíš být nejlepší.“
„A proč bych tě měla učit?“
„Aby se nikdo nedozvěděl, že špehuješ pro Reptilea. Tak se jmenuje ten, pro kterého teď pracuješ, že?“
„Jak o tom víš?“
„Mám sny. Krásné sny o životě v Istrii. Vím o tobě dost, abych si mohla dovolit uzavřít s tebou tuhle dohodu, aniž bych se bála, že mě zabiješ.“
„A nemáš pocit, že své přátelé zrazuješ a zároveň vystavuješ velkému nebezpečí?“
„Nejsou mí přátelé. Jsou to lidé, se kterými cestuju. Lidé, kteří mě někdy až dusí svou přespřílišnou ochotou mi pomáhat a chránit mě od všeho zlého.“
Drena si nechala několik vteřin na rozmyšlenou a potom kývla: „Dobrá tedy. Uzavřeme dohodu. Já tě naučím bojovat a ty budeš ten svůj roztomilý jazýček držet za zuby.“
„Platí,“ souhlasila Lily a v duchu si oddechla. Nepřiznala by to, ale bála se, že Drenu neodhadla tak dobře a ona ji zabije, avšak nestalo se a ona se teď naučí bojovat.

Alan vztekle kopnul do písku, ruce zasunuté hluboko v kapsách kalhot.
„Máš pocit selhání, Alane?“ ozval se za ním Universin hlas. Otočil se. Korzet si nechala od útoku na Lily a sukni měla vyrobenou z pavích per, stejně jako čelenku, kterou měla ve vlasech, aby jí nepadaly do očí.
„Změnila ses,“ podotkl, když si vzpomněl, jak Universe vypadala, když se s ní setkal u Stříbrného mága. Neměl však na mysli jen fyzickou proměnu. Obešel se i bez vnitřního zraku, aby věděl, že je Universe jiná. Zlá a krutá, libující si v bolesti. Tak jako její otec.
„Všichni se měníme, Alane,“ kráčela k němu dělajíc v písku šlápoty, které vmžiku zavál vítr.
„Není třeba po sobě zanechávat stopy,“ vysvětlila mu, když si všimla jeho pozdviženého obočí.
„A přišla jsi sem proč? Abych ti poděkoval, žes nezabila Lily?“
„To od tebe nečekám. Jen jsem se chtěla pokochat tvým trpitelským komplexem.“
„Jdi pryč, Universe.“
„Nemůžeš mi rozkazovat. Nemůžeš mě ani porazit, Alane.“
„Děláš ostudu své matce.“
„Ne vždy se děti povedou. Ostatně mám takové tušení, že tví rodiče nechtěli, abys byl voják. Vlastně si moc dobře vzpomínám, jak ti otec říkával:‘Synu, buď čímkoliv chceš vyjma vojáka. V armádě tě žádné štěstí nepotká.‘ Měl jsi svého otce poslechnout a možná bys ještě stále měl Claire. Vlastně ne. Na leukémii by zemřela tak či onak, ale tvůj život by byl bohatší o společné zážitky a radovánky s dětmi a chudší o bolest, což by ti srdce jistě nedrásalo.“
Alan nic neřekl.
„Přiznej si to, Alane. Zklamals své rodiče. Zklamals Claire a zklamals i sám sebe. Když už sis tu armádu vybral, aby ses vyhnul pasťáku, čímž jistě ulehčuješ svému svědomí, žes nevyslyšel přání rodičů, měl se z tebe stát alespoň pořádný voják schopný chránit slabé a bezbranné a nezpackat tak banální misi jako byla ta v Peru.“
„Nic o ní nevíš.“
„Vím všechno, Alane. Celé jsem to viděla. Lily má sny, ale já vidím cokoliv z tvé minulosti, aniž bych musela spát. Zrovna teď vidím, jak ti Claire podává rozvodové papíry. Tos ji asi moc nemiloval, když si o ni ani nebojoval. Napadlo tě někdy, jaké to pro ni bylo zklamání, že ses ji ani nesnažil přemlouvat. Víš. Kdybys projevil aspoň trochu snahy, mohla s tebou zůstat. Tolik tě milovala.“
Alan se na ni díval. Každé její slovo ho bodalo do srdce, avšak nemínil ji udělat radost tím, že by se přestal ovládat. Universe pokračovala, mající radost z dalšího šíření jedu v jeho ranách, které se nikdy nezacelily: „Nebo když ti zavolala po dvanácti letech. Znovu se ti rozbušilo srdce, jako když jsi ji viděl poprvé. Jaké to bylo, Alane? Cos cítil? Znovu ji vidět. Mít možnost se jí dotknout. Stále to mezi vámi viselo ve vzduchu. Stačilo ji jen popadnout do náruče a políbit. Znovu by se ti odevzdala, ale tos neudělal. Proč? Strach nebo čest? Nepřebíráš ženy jiným mužům? Ne. To tě netrápilo. Cirkis by mohl vyprávět. Tak proč, Alane? Proč sis ji nevzal?“
„Znáš odpověď.“
„Chci to slyšet od tebe.“
„Já tuhle hru nehraju, Universe.“
„Ale no tak, Alane. Jen se otevři. Vyslechni své srdce.“
„Jdi pryč, Universe.“
„Už jsem ti to říkala. Mně nemůžeš vyhnat. Tak já ti tedy řeknu, proč ses s ní tenkrát nepomiloval. Bál ses. Ano. Velký plukovník Alan Richard Iceman se bál, že by ho jeho bývalá manželka odmítla, i když jasně musel vycítit vášeň, která tam byla takřka hmatatelná.“
„Skončilas?“
„Ohledně Claire ano, ale ještě mi zbývá pár minut z naší hodiny, kterou ti ani nebudu účtovat, jak jsem hodná.“
„Až neuvěřitelně.“
„Přejděme k Cirkisovi. Gabriel mu říkáš, že? Byls pro něj vzorem. Chtěl být jako ty, ale nebyl tak silný. Nedokázal se postavit svým nepřátelům, a proto utekl. Setkali jste se znovu v Ekvádoru. Tak dojemně se o tebe staral. Stali se z vás přátelé. Dobří přátelé. Pomáhal ti přežít. Díky němu ses nezbláznil, a když tě zavřeli na psychiatrii, byl to zase on, kdo ti sehnal pomoc a jak ses mu odvděčil? Přebrals mu přítelkyni. To se dělá, Alane?“
Universe nesouhlasně zamlaskala.
„Ale on, jako dobrák, co neumí ani využít smeče, ti nakonec odpustil a vše se spravilo. Hezký příběh, nemyslíš?“
Neodpověděl.
„Dobrá. Zmiňme ještě Isabel a Lily, ať je tvůj příběh kompletní. Isabel pro tebe měla slabost už od začátku. Zachránils ji před zlými chlápky v temné uličce. Ukázalo se, že jsi její ochránce a zamilovala se do tebe, což považuju za opravdovou hloupost, protože jak víme, ve tvém srdci je místo jen pro jednu. Přesto jsi jí nakonec dokázal dát okamžiky štěstí. Cítila se po tvém boku v bezpečí, i když nakonec umřela, ale ať jsme spravedliví. Tohle si nemohl ovlivnit. Rozhodla se a nic její názor nemohlo změnit. Přesto tě užírají výčitky a věř mi, že tě jednou donutí udělat něco, co tě zabije. A Lily. Ach ta Lily. Nebohé děvče. Takovou zodpovědnost vložit na její křehká bedra. Myslíš, že to zvládne? Já ne. Teď jsem ji ušetřila, abych si víc vychutnala svůj úspěch, ale nepotrvá dlouho a zbavím se ji. Jednou a provždy a ty mě nezastavíš. Nezastavils ty peruánské vzbouřence, aby nezabili tvé muže, kteří ti absolutně důvěřovali, neochránils Emily před bolestí zešíleným Gabrielem a dovolils Argonovi, aby zabil Isabel. Něco ti řeknu, Alane, i když už to dávno víš. Jsi hrozný packal a jako ochránce nestojíš za nic. Uvidíme se na pohřbu Lily,“ domluvila a zmizela.
„Alane?“ běžel k němu Cirkis.
„Slyšel jsem ženský hlas a jsem si jistý, že patřil Universe. Jsi v pořádku?“
„Ani se mě nedotkla. Fyzicky.“
„Co ti řekla? Něco hnusného, že?“
„Řekla mi pravdu.“
„Hele. Ta její pravda nemusí být nutně ta pravá pravda, a co je vlastně ta pravá pravda? Vždycky přece záleží na výkladu, ne?“
„Gabrieli. To, co řekla… Vlastně jen vyslovila mé myšlenky nahlas. Řekla to, co jsem si dlouho odmítal připustit.“
„A to je co?“ zeptal se Cirkis opatrně.
„Jako ochránce nestojím za nic.“
„Alane. To není…“
„Ne. Je to pravda. Je dobře, že jsem odešel z armády. Nejsem ochránce. Istrie se zmýlila.“
„Alane,“ Cirkisovi se nelíbilo, co to Alan povídá.
„Nicméně jsem tady a nenechám Universe vyhrát. Přišels za mnou, za námi s tím, abychom ochránili Universe. Oba víme, že už je na to pozdě, ale slibuju, že vynaložím veškeré svoje síly, abych zachránil Istrii.“
Cirkis se usmál. Ulevilo se mu. Universe ho nezlomila, i když se o to snažila. Nebo se chtěla jen pobavit. Kdo ví.
„Pojď. Vrátíme se a zjistíme, jestli je Lily schopna cesty. Odboj nás už jistě netrpělivě vyhlíží a nechceme je přece nechat čekat, že?“
„Ne, to tedy nechceme,“ zasmál se Cirkis při představě, jak je vůdce odboje očekává a netrpělivě při tom podupává nohou do trávy. Společně se vraceli zpátky k ostatním.

Sean zamířil do lesa. Potřeboval být sám. Odpočinout si od své společnosti. Kráčel mezi stromy se vzpomínkou na procházky lesem se Sylvií, když měli před svatbou. Tenkrát spolu trávili spoustu času a Seana by ani ve snu nenapadlo, že miluje jiného muže.
„Chtěl by ses vrátit, Seane?“
Sean se prudce otočil a povytáhl meč.
„Dovol, abych se ti představil. Mé jméno je Reptile.“
„Mé už očividně znáš.“
„Znám víc, než jen tvé jméno.“
„A co ještě?“
„Tvé touhy a tvá přání.“
„To je toho. Můžeš je aspoň naplnit, když o nich už mluvíš?“
„Některá ano a některá ne. Například tě můžu vrátit domů.“
„Rád si vymýšlíš, že?“
„Žiju už velmi dlouho, Seane, a naučil jsem se řadu věcí. Mezi nimi jsou i kouzla, otvírající portály. Argon tě nemohl poslat domů, ale já můžu. Dovol mi to. Mám pro tebe jednosměrnou jízdenku a ty nejsi hlupák, abys ji odmítl.“
„A co za to budeš chtít?“
Reptile se zatvářil nechápavě.
„Nehraj si na neviňátko. Nic není zadarmo. Jaká je tvoje cena?“
Reptile zvažoval, jestli k němu může být upřímný nebo si něco vymyslet, ale nakonec se rozhodl být upřímný. Podle svých studií by řekl, že Sean je přístupnější pravdě, ať je jakákoliv, než k lhaní či předstírání. Spousta lidí tvrdí, že chtějí slyšet pravdu, ale nakonec nejsou schopni ji unést. Věřil, že Sean pravdu unese.
„Chci tě mít ze hry,“ odpověděl a čekal na jeho reakci.
„Proč?“ zeptal se Sean, když vstřebal nečekaně upřímnou odpověď.
„Protože jsi nebezpečný.“
„To je hezké, že si to myslíš, ale jak si k takovému názoru dospěl? Pořád mám dojem, že si mě celá Istrie plete s Icemanem.“
Reptile se zasmál.
„Stále to nechápeš, Seane. Čím víc se svému údělu vzpouzíš, tím víc ti ho ostatní připomínají. Istrie má smysl pro ironii.“
„Pozoruju!“ zavrčel Sean.
„Já ti od toho můžu pomoct.“
„A jak mám vědět, že mě Istrie nevyhledá i doma? Cirkis to udělal.“
„Tentokrát bude Cirkis příliš zaneprázdněný.“
„Plánuješ je zabít?“
„Snad bys o ně neměl strach?“
Sean se ušklíbl.
„Dělej si s nimi, co chceš.“
„Jsem potěšený, že jsem se v tobě nezklamal.“
„Hlavně, ať už jsem doma,“ odbyl ho Sean. Reptile se pousmál a zamumlal kouzlo v istrijském jazyce. Otevřel se portál, ze kterého Sean viděl na Hyde Park.
„Cesta je volná,“ vybídl ho Reptile a lehkým pohybem naznačil směr, kterým má Sean jít. Sean se přiblížil k portálu a ohlédl se.
„Čekáš, že se s tebou přijdou tví přátelé rozloučit? Nebo snad se ti to pokusí rozmluvit? Nemyslím si, že by věděli, co chystáš. Rozhodnutí je jen na tobě. Pamatuj si, Seane. Ty sám se vždy rozhoduj, ať sám neseš zodpovědnost za činy, které vykonáš.“
„Dík za chytrou radu,“ utrousil Sean, vyslal poslední pohled směrem k místu, kde by se ostatní měli zdržovat a poté prošel portálem, jenž se za ním okamžitě uzavřel. Reptile se spokojeně usmál a nahlas poznamenal: „Jedna nula pro mě.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.07.2011, 22:07:02 Odpovědět 
   Zdravím.

Pro mne (jako ukecaného šímu, který holduje dialogům se mi zdá tato část poměrně ukecaná, ovšem i dialogy mohou vést příběh vpřed). Ovšem, malinko se mi zdá, byť se zdá, že jsou některé postavy na oné pomyslné křižovatce, že se děj příliš neposunul a až na mluvené slovo neznáme nic o prostředí (a pokud ano, pak velmi málo). Nějak mě (byť jsem milovníkem přímé řeči) tento díl příliš netáhl, ovšem chyba může být na mé straně! Takže tak... Dobrá dvojka.

P.S. chybky se mi moc vypisovat nechce, netuším, zda by sis je vzala k srdci, poslední týdny a měsíce se mi zdá, že nějak nereaguješ na komentáře svých čtenářů... Ale to jen na okraj. Hezký večer přeji! ;-)
 ze dne 14.07.2011, 18:42:57  
   Trenz: Ono je to spíš tím, že se ty moje komentáře nečtou:) Už několikrát jsem psala, že ten příběh už je hotový, a i když si ho pročítám, než ho sem dám, je to jen povrchně, takže ty chyby by mi unikly, i kdybych to přečetla po stopadesáté. Prostě je tam nevidím:)
 Ekyelka 13.07.2011, 16:23:23 Odpovědět 
   Zdravím.

Trochu nechápu Seanův vývoj coby postavy. Jak jsem ho pozorovala v předchozích dílech, teď se mi zdálo příliš okaté, jak jednoduše skočil po příležitosti odejít zpět. Uvěřil zcela cizímu člověku, na kterého zatím nenarazil, ani o něm neslyšel, a jako jehně na porážku nakráčel do portálu, za nímž sice byl vidět Hyde Park, ale ve skutečnosti se tam mohlo ukrývat cokoliv. Vnímáš, jak to je nelogické? A zrovna Sean, který je z celé té tralala bandy největší cynik a podezírač...
Když se zamýšlím nad dalšími postavami, Alan coby voják profesionál by také neměl tak snadno propadat depresím, naopak Lily se konečně začíná tvářit jako živá bytost a ne loutka. Chtělo by se to příště více zamyslet nad jednotlivými charaktery a předem si ujasnit, jak se budou v té které situaci chovat. Pak si může příběh běžet třeba přes strniště, ale bude mít jistotu v tom, že se pak postava zachová podle svého pevně daného charakteru, ne podle libovůle autora. Z postav se stanou osobnosti a živé bytosti, uvěřitelné i čtenářům.
Jelikož byl tenhle díl především o dialozích, možná moje další poznámka bude znít divně, ale: kde máš okolí? Všechny rozhovory jako by se odehrály v rádiu nebo se zavřenýma očima. Tohle mi vadilo, ta neukotvenost v realitě Istrie. Je to částečně dané i tím, že sama píšu určitým způsobem a jsem zvyklá provazovat dialog s mimikou a gestikulací, s bezprostředním okolím mluvčích. Tady by se ale také hodilo dotvářet atmosféru drobnými popisy okolí, gesty mluvících postav, nebo třeba skrze kontrasty (poklidné okolí vs. emocionální bouře v mysli postav). Takhle mi to přišlo dost jednostranné - inu, jako rozhlasová hra.
Opět sem tam chybka, ať už v umístění čárek, nebo překlep (těch bylo ovšem minimum). Chápu, že se hledají těžko, zvlášť když neholduji jejich vypisování do komentáře. Popravdě nemám Šímovu trpělivost procházet text tolikrát, abych vypsala všechny hrubky, čárky a navíc ještě obkecala, proč co a jak. Můžeš mi věřit a nemusíš, to už je na tobě.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Do náruče příro...
micromys
Posel smrti V: ...
Lukaskon
*****
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr