» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141713

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Smrt v Aréně ::

Sidonie Kermack	publikováno: 12.07.2011, 20:46

4. část


	Jako na potvrzení svých slov jsem měla na stole v kanceláři vzkaz od Alexe, že mám volat Janu Peškovou, spolužačku Martiny. Trochu mě rozladilo, že nevím, jestli Alex něco nového objevil na filmu, ale pokud čekal, že mu zavolám a zeptám se ho, tak se spletl. Vyťukala jsem číslo Jany Peškové. Když jsem se jí představila, začala mírně koktat. Řekla mi, že by možná měla něco říct, ale že nechtěla před ostatními. Pozvala jsem ji do Art cukrárny. Další, která se zhlédla v americké krimi produkci a myslí si, že i čeští policajti mají příjmy amerických filmových detektivů. Ale co, těch šedesát korun snad vyhozených nebude. Jana Pešková se ukázala být milá a skromná dívka. Řekla, že se spokojí s kávou a že si útratu zaplatí. Nakonec jsme se dohodly tak, že jsme si daly kávu a platila jsem já s odůvodněním, že to dám do služebních výdajů. "Tak povídejte, slečno," vybídla jsem Janu s úsměvem. "Když já nevím... možná to je hloupost... Totiž... Petr nebyl první Martinin kluk. Před ním chodila s nějakým Karlem." "Karel - a dál?" "Nevím. Moc o něm nemluvila. Ani o Petrovi, nebyla upovídaná." "Ale vám se snad svěřovala... Byly jste přítelkyně." "Občas něco řekla. Ale ne pikantní podrobnosti." "Petr Blažek - o něm vám řekla víc?" "Petra jsem znala dřív než Martina. Přece jen jsem občas šla na disko a tak... Vlastně jsem je tak trochu dala dohromady. Byl to hezkej pár. Pro mně je Petr takovej... no ochranitelskej. A na to si nepotrpím. Martina byla ta správná holka pro něj, ne já." "Zmínila jste nějakého Karla..." připomněla jsem jí. "Tohle jsem vám nemohla říct přede všema. Víte, pak by škola o ničem jiným nemluvila. Snad znáte ty hloupý poznámky a dvojsmysly..." "Ano," usmála jsem se. "Co vím, tak se s Martinou seznámil v mlíčňáku. Oba si dali jahodovej koktejl, a jak Martina pozdějc řekla, podívala se na něj dost udiveně a to že byla chyba. On se s ní dal do řeči - něco ve smyslu, že kdyby si dal pivo nebo panáka, bylo by to normální, zatímco když si dá mléčnej koktejl, budí to pozornost. Martina se rozesmála - a hovor pak pokračoval ještě na zastávce městský dopravy. Za tři dny jí Karel volal - to mi svěřila. Chodili spolu asi osm měsíců. Pak... Martina přišla do školy nějak zamlklá; ona nebyla nikdy moc upovídaná, ale... Prostě byla jiná. Ptala jsem se, co se stalo, jen zavrtěla hlavou a v očích se jí zatřpytily slzy. Teprve za týden mi řekla, že se rozešla s Karlem." "Řekla vám proč?" "Ne." "Ani jste nic netušila?" "Kdepak. Ale po dvou měsících jsem měla dojem, že se Martina zbavila nějakýho závaží. Víte, když kluk dá holce kopačky, tak se to obrečí, ale je to takový - přirozenější. Kdežto když to udělá holka, to není jen tak." O tom mě nemusela přesvědčovat. I v dnešní moderní době vládne pár předpotopních názorů. Sama se s nimi potýkám - ženská má být u plotny nebo maximálně učit děti, starat se o nemocné, vařit v kuchyni a obsluhovat pány tvorstva, ale být policistkou? A ještě k tomu na kriminálce v oddělení vražd... Na druhé straně nikomu nevadí a nepřijdou divné ty houfy žen, které dřou v továrnách, v marketech, na poštách a jinde, za minimální mzdu, zatímco silní muži si chodí s kufříčky a sedí u počítačů. "Opravdu vám Martina ani slůvkem nebo gestem nenaznačila, proč se rozešla se svým přítelem?" "Ne, opravdu ne." "A vy sama? Měla jste na to nějaký názor? Přece jako kamarádka, ale i jako žena jste o tom musela aspoň někdy přemýšlet." "To ano." "Napadlo vás něco?" "Kdybych Martinu tak dobře neznala, myslela bych si, že jí to dělá dobře." "Dělá dobře? Co?" "Ne v posteli," odsekla, jako bych tím myslela jen a pouze toto. "To že,... někdy jsem si říkala, že s ní jedná jako pán s otrokyní." "Bil ji?" "Ne... to by Martina nesnesla. I když byla taková ne moc průbojná, nebyla trpitelka. Kolikrát jsme se spolu bavily právě o tom a ona říkala, že by ani nedovolila, aby jí muž nadával, natož bil. Že není z těch, které dvacet let trpně vše snášejí, aby pak do Vlasty nebo do Chvilky napsaly, jak jsou šťastný, že vydržely, neb manžílek se změnil a rok je už úplně jinej. Ale přesto mám pocit, že se karla bála. něco jsme si naplánovaly aona pak najednou volala, že nemůže, že se musí učit. byla to výmluva, to jsem poznala. neptejte se jak, to kamarádka pozná. A tak mě napadlo, že dala přednost karlovi - to by mi nevadilo, ale taky že jemu by se to, co jsme si dohodly, nezamlouvalo a tak se radši na poslední chvíli vymluvila." "Jak se tvářili její rodiče na Karla?"


celkové hodnocení autora: 95.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 23		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

JAB	17.07.2011, 15:12:11

Až po přečtění jsem si všiml, že tenhle příběh má předchozí kapitoly. Zaujal mě ale natolik, že se do nich nepustím. Kdysi jsem viděl jedne díl Kriminálky Anděl a po přečtení tohoto textu bych se měl autorům scénáře omluvit, že jsem je šoupnul do šuplete s nápisem Nuda. Nemyslím to zle. Ale krom kafíčka se svědkyní čehosi, dle názvu nejspíš velice fikané vraždy její kámošky, a kromě lehce naivní ganderové "studie" společnosti, u které jsem si nebyl jist, jestli se mám pousmát, nebo si spíš ťukat na čelo, tak kromě výše zmíněného jsem se dozvěděl jedno velké nic. Příběh by myslím měl být během nějakých událostí, tady se neděje nic.

čuk	12.07.2011, 20:45:38

Dověděli jsme se o existenci Karla, ale děj se příliš neposunul. Psáno čtivě, přirozeně, dialogy jsou plastické a lze je číst rychle.V posledním odstavci ti nějak nejdou psát velká písmena. Jednotlivá pokračování následují dosti dlouho po sobě. Naštěstí děj v textu trochu připomínáš. Bylo by však lepší- a pro čtenáře atraktivnější- kdybys předchozí děj v perexu kratičce připomněla.


ze dne 13.07.2011, 15:24:04
Sidonie Kermack: Ahoj čuku, díky za zveřejnění a komentík, i za známku. Snad už budu mít víc času poslat zbylý text, pracovala jsem teď totiž jednak na dokončování 4. dílu románu, ještě mi chybí "jen" 110 stránek rukopisu A5, také jsem si užívala léta, byla mimo domov, atd. Já vím, že posílám krátké části, ale bohužel mám oční vadu, která je nekorigovatelná, tudíž buď vidím do dálky s brýlemi nebo na blízko bez nich, ale obojí nejde zvládat. A také mi dělá problém číst delší text na počítači, proto zde na saspi čtu raději poezii nebo kratší povídky a jsem prostě "staromilka", která nedá dopustit na papír:-).