obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915373 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39509 příspěvků, 5744 autorů a 390409 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Očima ztraceného ::

 redaktor Nancy Lottinger publikováno: 03.11.2006, 17:39  
Každý si zaslouží druhou šanci
 

Den se krátil. Obloha odrážela poslední paprsky načervenalého slunce, až nakonec úplně zmizelo za obzorem. Dan měl tuhle část dne úplně nejraději. Každý večer se procházel po pláži, smáčel nohy v chladnoucí vodě a nechal se unášet v myšlenkách. Nikdy sem nikoho nebral – bylo to jeho oblíbené místo už jen proto, že sem přes den zavítalo jen pár jedinců.
Dnešek byl ale jiný. Dnes se v myšlenkách neubíral příjemnými pocity. 18. srpen byl slavnostní den. Bylo tomu již 30 let, co spatřil světlo světa. On však neslavil své třicáté narozeniny, neradoval se s přáteli, s rodinou ani se svojí přítelkyní. Dnešek byl jiný právě proto, že o tohle všechno už dávno přišel.
Nevěřil už, že by narozeniny mohly být krásné. Ty jeho byly prokleté. Nesnášel svůj život, svoje tělo a svou černou duši. Proto se každý den chodil symbolicky očistit do moře, které částečně dokázalo odnést jeho bolístky pryč.
Daneček byl překrásný mladý muž. Nejzajímavější na něm byly ale oči. Modř olemovaná tmou. Uplynuly celé dva roky od doby, kdy se do nich někdo podíval naposledy. Kdy se do nich někdo podíval s láskou.
Místo bylo osvětleno jedinou pouliční lampou. Mladík se zastavil a podíval se na obzor. Z koutku mu stekla slza. Neotřel ji, nechal ji skápnout do písku. Za vteřinku ji pohltila vlnka a odnesla ji do své nekonečnosti. Kolik lidí uronilo slzu do téhle masy vod? Kolik lidí mělo stejné trápení jako on? Chtělo se mu křičet. Neměl přátele, se kterými by se o své pocity podělil. Neměl rodiče, kterým by řekl, že je má rád. A neměl lásku, které by při západu slunce na tomhle nádherném místě mohl do ouška zašeptat miluju tě. Proč? Protože chápal, co znamená být dobrý, umět přinášet oběti, pomáhat ostatním, milovat?
Ne. Protože ho jedna chyba stála to, na čem mu záleželo nejvíc. Dlouhý upřímný pohled do očí, zachvění při každém dotyku, teplo v celém těle při polibku…
Dokázal by o tom přemýšlet celé hodiny. Vzpomínat na osobu, kterou miloval a způsobil její smrt. Tu osudnou chybu, která mu zničila celý život, začernila jeho duši a srazila ho na dno. Chyba, kterou ztratil nejen ji, ale i ostatní.
Nedokázal zapomenout na onen překrásný srpnový den, kdy šel do práce před nádhernou dovolenou, kterou plánoval se svoji budoucí novomanželkou.
On šel do práce, ona jela pro letenky na letiště, kde pracovala. Měl to být poslední večer svobody – a náležitě oslavený. Už se těšil, až ji uvidí v překrásných bílých šatech, přistoupí k ní a bude ji moc navléknout prsten a políbit. To vše se mělo konat i přesto, že byl Dan náhle povolán do akce. Když uslyšel o teroristovi, který vyhrožuje výbuchem, nepřemýšlel ani vteřinku a se svými parťáky se vydal do akce.
Proběhlo to velmi rychle. Když přijížděli k letišti, jedna jeho část už byla v plamenech. Za nedlouho přijely hasičské a sanitní vozy, ale co se stalo, už se napravit nedalo. Nebyl čas na vyjednávání, nebyl čas na odstřelení.
Ti v plamenech zemřeli. Kdo měl štěstí, stačil v čas utéct. Někdo byl jen lehce zraněný.
Pachatel si vzal rukojmí a s druhou neodpálenou bombou se přesunul do výbuchem nepoškozeného místa.
„Musíme ho odstřelit,“ bylo jim řečeno, když se dostali do pole protivníka.
„Má rukojmí!“ bránil se Dan, ale rozkaz byl rozkaz. „Odstřelte ho!“
„To nemůžu.“
„Řekl jsem odstřelit!“
S nejnovější technikou byl terorista zaměřen. Dan měl v moci život někoho, kdo zabil desítky nevinných lidí. S ocelovými nervy stiskl spoušť.
V tu samou chvíli se agresor pootočil o pár stupňů doleva. Kulka ho nezasáhla. Osobě v jeho zajetí se podlomily nohy. O vteřinu později následoval další výbuch. Terorista odpálil další nálož.
A dalších desítky mrtvých. Kdyby se neotočil, mohlo všechno dopadnout jinak. Kdyby uposlechl rozkaz hned, mohla jeho milovaná žít. Kdyby neposlechl naopak vůbec, mohl ji druhý den vidět v těch nádherných bílých šatech.
Bylo to ale už dva roky zpátky a teď už s tím nemohl nic dělat.
On sám dnes cítil něco ve vzduchu. Přivřel oči, nadechl se, ale nešlo to. Nemohl dýchat. Od té doby, co způsobil smrt tolika lidí. Nikdo mu nic nevyčítal, ale jeho svědomí bylo tím nejhorším trestem.
Znovu se zadíval do dáli. Po hladině k němu přicházela osoba v bílém. Měla ty nejkrásnější šaty, jaké kdy viděl. Trvalo snad věčnost, než se k němu přiblížila na dotek.
Oříškové oči mu hleděly do těch jeho smutných.
Věděl, co chce udělat. „Miluji tě,“ hlesla. Natáhl ruku a chtěl pohladit tu bledou tvář, ale rozplynula se mu pod prsty jako jemný písek.
„Já tebe taky,“ zašeptal do tmy.
„Promiň,“ ozvalo se za ním. „Všimla jsem si, že sem docela často chodíš. Já jsem Lucie,“ představila se.
Zaváhal. Ale když cítil, že zase dýchá, řekl: „Dan.“ Ne všechny dny musí být stejné. Výjimka potvrzuje pravidlo. Hodinky právě ukazovaly 23:59.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 16 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 80 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 LukasLongr 18.10.2013, 10:15:40 Odpovědět 
   Zdravím. Tak to je jiné kafe. Celý příběh jsem přečetl jedním dechem. Propracované do detailů od začátku, až do konce. Slovní zásoba převyšující moje očekávání, posunula povídku do výšin mého žebříčku přečtených příběhů. Smekám před vaším talentem a určitě se tu ještě v blízké době ukážu.

S díkem za zajímavé čtení přeje další pěknou inspiraci LukasLongr.
 ze dne 04.11.2013, 11:14:57  
   Nancy Lottinger: Ahoj Lukáši,

(doufám, že nevadí tykání) tvoje návštěva na mém profilu a oba komentáře mi udělaly radost. Hlavně z důvodu, že poslední dobou (no, ono to je spíš posledních pár let, stydím se) jsem nic pořádného a publikováníhodného nenapsala (proto se tu zastaví jen sem tam někdo). Naopak toto je jeden z mých nejprvnějších příspěvků (tady na saspi dokonce první, mám ten dojem), tedy je ještě z ruky nevypsané autorky.

Určitě se zase brzy uvidíme, ať už tvého nebo mého příspěvku ;)

Hodně múz přeje
Nancy
 Charlotte Cole 06.03.2008, 13:39:46 Odpovědět 
   Jelikož už nemám co číst, tak jsem se pustila do těch kratších příběhů... ;-)

No abych se vrátila k tématu... Bylo to zajímavé... Ano, každý si zaslouží druhou šanci, a i když v reálném světě to tak nebývá, je dobře, že hlavní postava ji dostala.

Jinak co se týče pocitu, který ve mě tvoje dílko zanechalo... Ani ne tak pocit jako spíš otázky... Co by kdyby... kdyby tam jeho nastávající nešla, kdyby si ten terorista namátkou vybral někoho jinýho, kdyby se do teroristy muž trefil? To jsou otázky, podobné cestičkám, které by ale příběh odnesly někam úplně jinam...
 ze dne 06.03.2008, 13:45:30  
   Nancy Lottinger: Ach, vidím, že se asi doopravdy nudíš :-D Ale mně tvoje návštěva naopak těší...

Podobné otázky mě vedly k napsnání WATG (We are...) - coby kdyby je moje parketa. Děkuju ti za komentík a hodnocení :-)
 Leontius 09.01.2008, 10:42:05 Odpovědět 
   No ve chvíli, kdy po popisu chystané svatby začala následovat pasáž s teroristou se mi zbytek příběhu téměř vybavil zbytek příběhu. Nehedě na to, že se mi to zdálo opravdu příliš uspěchané. Tady bych dal asi za dva.

Ale to celé stojí ve významném kontrastu s první části povídky, kterou jsem si skutečně užil. Nádherné a procítěné líčení pocitů. Něco takového si nezaslouží nic jiného než jedna.

Tak a co teď? No ze všeho nejdřív se připojím k lidem, kteří požadují zavedení známky 1.5 i pro autory.
No a pak? Hmm. Snad se nebudeš zlobit, když kliknu na dvojku. Přecejen je škoda, že mi ten konec na mě tak působil. Tohle dílko si po svém začátku zaslouží o něco důstojnější konec.
 ze dne 09.01.2008, 16:37:43  
   Nancy Lottinger: O:-) zlobit se nebudu, už jen s ohledem na to, že to bylo moje první dílko na saspi :-)

Víš, já s tebou souhlasím. Konec příliš uspěchaný, ale teď už s tím nic neudělám, no jo, tak se k tomu třeba časem vrátím a trochu to přepracuju :-)

Děkuju moc za tvou návštěvu a jak říkám - objektivní kritika je pro mě prospěšná ;-)
 Svetla 26.11.2007, 19:57:13 Odpovědět 
   Mně se zas naopak líbil ten konec. Takže tady vidíš, jak vše záleží na jednotlivém čtenáři... 1
 ze dne 26.11.2007, 20:05:29  
   Nancy Lottinger: Proto jsem ráda, že to čtete :-)

Děkuji moc
 Tomáš P. 13.09.2007, 21:02:25 Odpovědět 
   No napsané je to opravdu pěkně. Konec ale působí poněkud... kýčovitě. Připadal mi uspěchaný.
Ale; kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Podle tohohle nikoho hodnotit nechci a tak napíšu (popravdě, samozřejmě ; )), že je to vcelku povedené a že ta jednička je přecejen o chlup. : )
 ze dne 13.09.2007, 21:39:23  
   Nancy Lottinger: Pro příště se budu prostě držet toho, že jednoduchost je taky originální :-) Bylo to moje první prozaistické dílko tady... Takže děkuju :-)
 Šíma 12.09.2007, 22:57:01 Odpovědět 
   Otázky typu: Co by se stalo, kdyby se událo to a to!, jsou velmi zrádné. Příběh je smutný, ale dobře poukazuje na fakt, že každý konec v sobě má příslib nového začátku...

Trošku se mi to zdá nahrané na efekt! S tím teroristou... Ale proč ne? Prostě tehdy byli někteří lidé v nesprávnou dobu na nesprávném místě a těžko se kritizuje umělecké pojetí autora, jemuž se některé věci prostě líbily víc a tak nějak mu pasovaly do krámu! ;-) Co jsem to chtěl vůbec naznačit?

Jedna (něco mezi Jedničkou a Dvojkou)! Budiž...
 ze dne 13.09.2007, 21:38:19  
   Nancy Lottinger: Tak jste si s Kaunazem vykompenzovali známku a já vlastně dostala 1.5, to je super ;-) Opět děkuji za ořečtení a hodnocení.
 Kaunaz Isa 12.09.2007, 0:35:50 Odpovědět 
   Upřímně, váhal jsem s hodnocením mezi jedničkou a dvojkou.
Proč? Začátek je velmi dobře napsaný, ovšem pak ten skok na letiště... Malinko mi to s tím teroristou dřelo.
A taky konec mohl být trošku delší, pointu jsi na nás vystřelila možná malinko dřív.
Tato verze systému saspi neumožňuje hodnotit známkou 1.5, kterou bych zde zcela jistě jinak využil. Proto se uchýlím ke dvojce (má to k ní blíž).
Ovšem rozhodně jsi mne navnadila na We are the greatest, na které si budu muset najít chvilku :P
 ze dne 13.09.2007, 21:37:03  
   Nancy Lottinger: Tak to jsem ráda, že jsem tě navnadila :-) Děkuju za komentář, za známku, za připomínky a těším se na návštěvu ;-)
 Snílek 18.01.2007, 14:15:21 Odpovědět 
   Moc hezké. Je paradox, že smutné věci bývají někdy hezké. I když tahle končí s nadějí a já mám dobré konce ráda. I když vím, že v životě se s nimi člověk nesetkává tak často jak by si přál. Možná právě proto...
 ze dne 18.01.2007, 16:21:28  
   Nancy Lottinger: ... možná právě proto jsem chtěla ukázat, že naděje neumírá... Abych dokončila tvou větu :-) Děkuju
 amazonit 04.12.2006, 17:31:09 Odpovědět 
   tohle se mi moc líbí, takové citlivé, něžné a přinášející naději, že život se mění...
 ze dne 04.12.2006, 17:32:20  
   Nancy Lottinger: Mos děkuji za povzbuzující komentář :o) vážím si :-)
 Endy 24.11.2006, 16:05:13 Odpovědět 
   Je to opravdu hodně narychlo ukončené, ale líbí se mi to.
 ze dne 24.11.2006, 16:40:52  
   Nancy Lottinger: Takovej vpád do reality, co?
 First Girl 08.11.2006, 15:27:55 Odpovědět 
   Souhlasim s Kevem. Pribeh se mi libi, ale ten konec moc ne. Mozna jsi to mohla nejak vic rozepsat. Ale pekne - 1.0.
 ze dne 13.11.2006, 14:51:37  
   Nancy Lottinger: Příště něco podobného rozepíšu. Díky
 Kev 03.11.2006, 17:39:44 Odpovědět 
   Rozhodně dobrý příběh, jen pozor na malé zmatení ve větách před koncem a na pár chybek. I tak ale hodnotím - 1.0
 ze dne 13.11.2006, 14:51:51  
   Nancy Lottinger: Konec příště bude lepší :o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
My děti z páté ...
iamzanet
Sestra padlých ...
Marbal Škutin
Medvídek Pú
Pepik Pithart
obr
obr obr obr
obr

PREDATOR IN HOLOCAUST (Predáto...
Michal Chocholatý
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr