» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2141713

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Hvězda ::

Kira.cool	publikováno: 15.07.2011, 7:16


	Jsem jako hvězda, co spadla z nebe na zem a čekám, až přijde další nový den. Světlo mé skrz temnotu září a já mám pocit, že mi něco schází. Schází mi srdce mé, však už ho nejspíš zpátky nedostanu, je rozčtvrcené, obávám se, že mám na tom i já svou vinu. Víš proč hvězdy z nebe padají? To protože doufají, doufají, že na zemi štěstí zažijí. Jejich třpytící se srdce touží po tom, co na obloze nemají. Patří do velikého světa, jenže opak je pravdou, oni chtějí patřit na jiná místa, tam, kde srdce umí vzplanout láskou. Mé srdce pláče, byla jsem hvězdou, ale vzdala jsem se celého vesmírného prostoru, abych alespoň jednou byla zasažena láskou, být jenom nachvilku součástí velkého citu. Je to to jediné, co od života chci, aby jsi mi zase usínal v náruči, cítit to, jak dýcháš a vědět, že o mně sníváš. Snad není špatné doufat v lepší zítřky, snažit se ti dokázat, že na nic není pozdě, i když ty už jsi možná zhlasl plamen svíčky, svíčky, která poháněla tvé srdce. Však né nadarmo se říká, že lidská srdce dokážou vzplanout sama, možná stačí se přestat bát lásky a věřit, že ten druhý by klidně kvůli tobě dal všechno do sázky. Vychází slunce a mé paprsky hasnou, stálo to za setkat se s tebou, odcházím z tohoto světa s vidinou, vidinou tebe a mne, dvou lidí láskou spojenou.


celkové hodnocení autora: 91.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Poustevník	15.07.2011, 18:40:31

Co bych ocenil, je jednota stylu. K poezii, jako k oboru i jako k onomu niternému chvění, na které se pojem poezie dnes často zužuje, daleko.


ze dne 22.07.2011, 1:28:11
Kira.cool: Děkuji všem za názory, ale je pravdou, že poezie mojí parketou nikdy nebude, ale v tu chvíli to byl jediný způsob, jakým šel smutek ven.

Peter Stumpf	15.07.2011, 14:19:07

Tahle sladkobolná vyznání se mi líbí spíš vyjímečně a tohle není ten vyjímečný případ.

Viktor	15.07.2011, 9:00:59

v textu je pasáž - cituji: "Světlo mé skrz temnotu září a já mám pocit, že mi něco schází" to je svatá pravda - schází toho zřejmě spousta, ale na této platformě by se měly vzzdvihnout zejména tyto dvě scházející záležitosti - je to talent a schopnost sebereflexe.... ......................................................... PS:"... lidská srdce dokážou vzplanout sama..." - ano, samovznícení by zde bylo řešením

čuk	15.07.2011, 7:15:51

Personifikace hvězdy je pro "srdcaře" dojemná a čtenář jí i básnířce uvěří. Takhle by mohla promluvit Rusalka. Pro mne má směs patosu a naivity své kouzlo. Těmito přístupy si pohráváš s obehranou rekvizitou srdce. Pro tebe však není rekvizitou, a to budí mou empatii. Z hlediska kontextu poezie by ovšem mohla být báseň dost zdrbnuta.