obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915617 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39716 příspěvků, 5788 autorů a 392121 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Piková Dáma (5.kapitola) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Piková dáma
 autor Jackie Decker publikováno: 16.07.2011, 14:08  
Paull jde hrát poker a ostatní společníci u stolu jej přimějí aby jim karty ukázal. Co ale uvidí, když do něj nahlédnou?
 

Čtyři první karty


Náhle měl sucho v ústech. Barman zabloudil pohledem k jejich stolu a i jeho přátelé se na něj starostlivě, ale také podezřívavě dívali. Paull nikdy nemíval stavy úzkosti či psychotické výkyvy, ale dnes už ničemu nerozuměl. Jeho hnědé oči pátraly po nějaké možnosti jak z toho uniknout, až uviděl dveře vedoucí na toalety a rychle vstal.

„Pardon, je mi nějak šoufl,“ řekl snad až příliš rychle, vzal krabičku do rukou a spěšným krokem zamířil na onu místnost. Cítil na sobě pohledy ostatních hostů, jako by to byly pijavice vysávající z něj poslední zbytky soudnosti, která mu ještě zbyla.

Dveře se před ním automaticky otevřely a on vešel na pánské záchody. Byla to místnost podobná klasickým toaletám, jen stěny byly kovové a mušle nerezové a nerozbitné. Paull ale nepotřeboval mušli použít, potřeboval jen chvíli klidu. Postavil krabičku na malou poličku před zrcadlem, které pokrývalo celou jednu stěnu, a v umyvadle pod poličkou si pustil vodu, aby si omyl obličej. Voda byla zde ve vesmíru natolik vzácná, že se všechna moč recyklovala a poté znovu používala a totéž se dělalo s použitou vodou na mytí a podobně. I tak ale voda ubývala. Třeba když někdo vycákl trochu na podlahu, nebo jen odpařováním na vzduchu. A samozřejmě tělo člověka také nějakou spotřebuje. Čas od času tedy bylo třeba ji doplnit.

Paull si toho byl velmi dobře vědom a tak použil vody jen málo. Podíval se do zrcadla, odkud na něj hleděla jeho vlastní holá hlava s mokrou tváří a unaveným obličejem.

„Kruci, co se to se mnou děje?! Tohle není normální…!“ Už mám halucinace, vážně potřebuju ten holoprogram… Někde sem čet, že to může bejt i návykový… Kruci, tohle je teda den… dobře, musím se uklidnit. Hlavně klid… Teď se tam vrátím, vytáhnu z krabičky pravej balíček, vyndám z něj žolíky a pudem hrát. Tedy, jestli ostatní budou chtít. Jinak jim je ukážu a zase je zandám, i kdybych si na tu krabičku měl sednout, abych měl už pokoj.

Dveře se otevřely a Paull zaslechl známý hlas: „Tak co je, parde? Seš dneska nějakej hotovej,“ zasmál se Glen Morris. V první chvíli Paull přemýšlel, že po něm něco hodí, ale nakonec jen skousl zuby a otočil se ke dveřím, kde jeho kamarád stál.

„Co kdybys večer přišel?“ ptal se ho dál. Paull se však jen opřel zády o zeď a trochu se nahrbil v místech, kde vyčnívala ze zdi polička s krabičkou.

„Ne, dík… večer už něco mám,“ řekl pouze. Možná by mu čas s Glenem někde o samotě pomohl alespoň trochu vyřešit záhadu kabelu, ale nakonec se rozhodl, že si to odepře. Bylo mu jasné, jak by to skončilo, na to se znali oba moc dobře. Glen se jen usmál ještě víc a otočil se na patě.

„Až budeš, tak přiď, chceme vidět ty tvý karty, i když už sem objednal ty klasický…“ Paull ještě zaslechl Glenův smích, než se dveře za jeho přítelem zavřely.

Nenávidím to tu. A jeho obzvlášť. Věděl, že nenávist není to pravé slovo, že jejich vzájemný vztah je mnohem složitější, než se na první pohled mohlo jevit, ale teď na to nechtěl myslet. Vlastně měl vesmír a loď, kde pracoval, velice rád. Byla to práce, ale práce plná nečekaných zvratů a nejrůznějších možností. Občas to bylo o nervy, ale vždycky se z toho dalo nějak vykroutit. Teď už však cítil, že je na pokraji sil.

Nadechl se, vzal do ruky krabičku a ignorujíc divný pocit ve své hlavě, vyňal z krabičky pravý balíček a krabičku následně zase zavřel. Byla to jen halucinace, namlouval sám sobě, zatímco se otočil a vyšel zpět směrem ke svým přátelům.



Došel až ke stolu, kde seděli ostatní, krabičku položil na židli a teprve poté se na ni usadil. Ručně malované staré karty svíral v rukou, jako by mu něco říkalo, že jim je nemá ukazovat. Ale on chtěl. Chtěl už proto, že se mu do toho nechtělo. Přece nemohl dát na nějaký nezřetelný pocit, tajemný smích a mrknutí jedné z karet, které se zřejmě odehrálo jen v jeho mysli…

Všichni se teď dívali na balíček karet, který ležel na stole před nimi a nikdo jako by se neodvažoval po něm sáhnout a prohlédnout si jej.

„Carl mi to dneska dal. Prej to byl dárek od jeho syna, či co. No a tak sem je chtěl zkusit provětrat.“ Mluvil s úsměvem, který ale po utichnutí hlasu na jeho rtech zamrzl. Ostatní chvíli nevěděli co říct, ale pak se Ivan odhodlal a sejmul první kartu balíčku. Bylo to křížové eso. Kříž uprostřed nevypadal jako klasický trojlístek, ale jako kříž, na němž se křižovali lidé. A ani kříže po stranách nebyly jiné… Následovala další karta. Tentokrát ji sejmul Frank. Byla to křížová dvojka. Dva kříže pod sebou propletené hadem, který vyplazoval jazyk. To už Glen nevydržel a vzal z balíčku třetí kartu. Podle očekávání to byla křížová trojka. Tři kříže byly tentokrát vymalovány na kartě jako poskládané z malých oblázků. Tušíce křížovou čtyřku, musel nakonec i Paull sejmout další z karet. Trochu se bál. Výjevy na kartách se mu ani trochu nelíbily, ale přeci jen, nechtěl trhat partu…

Jeho tip byl správný. Čtyři kříže se skvěly na kartě a z každého na ně hleděla jedna tvář. Zmučená tvář zbrocená krví…

„Myslím, že radši budeme hrát s normálními, co vy na to?“ zeptal se s pohledem upřeným na kartu Frank Pollini. Ostatní přikývli a Paull bez dalších slov sbalil inkriminovaný balíček karet tak, že vyložené karty dal dospod, a pak jej uložil zpět do krabičky, kterou k nim dostal.

Ten večer hráli, ale u jejich stolu nepanovala pověstná zábava jako jiné dny. Paull při hře měl nejvýše full house a nevyhrál ani jednou. Vlastně se ani nesnažil. Všem utkvěl v paměti pohled na Paullovy staré-nové karty. Snažili se vtipkovat obvyklým způsobem, ale smích byl jen nucený a narážky nic moc. Odehráli jen osm her. Dvakrát tolik, kolik je hráčů u stolu, to bylo jedno z nepsaných pravidel jejich skupiny, že to je minimum, které se musí odehrát. A pak už raději každý odešel svým směrem. Dokonce i Glen se zdál zamyšlený a takového ho

Paull ještě nikdy neviděl.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 04.12.2011, 18:17:25 Odpovědět 
   Jsou určitý pochody v lidský mysli, který rozhodně nemám načtený a na háku, ale i tak se mi Paullův přechod zdá poněkud... zbrklým. Třeba maj karty nějakou supr halucinogenní auru, co já vím.

Jinak jsem ale spokojenej, co se čtivosti tejče. Chyb je málo (!!!) a vlastně v průběhu každý kapitoly jsem se zastavil jednou dvakrát. Přechodníky nejčastějš. Asi bych se na ně vykašlal :)


No a rád bych během večera ještě dočetl ten zbytek, abychom se zítra mohli vydat dál. Zatím spokojenost. Mně příjemnější text než DS :)
 Radmila Kalousková 18.07.2011, 9:51:40 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Radmila Kalousková ze dne 18.07.2011, 9:06:27

   JO, Múza je potvůrka přelétavá, to známe asi všichni. Chápu to, ale budu držet palečky, aby se to změnilo a s Kolgarem to dobře dopadlo! :-)

Takže múzám zdar a zatím se "spokojím" s Pikovou dámou. :-)
RK
 Radmila Kalousková 18.07.2011, 9:06:27 Odpovědět 
   Ahoj, tak jsem se vrhla na tvůj textík (když už se asi nedočkám pokračování Kolgara a jeho sestřičky :-)). Je to dost jiné, než co jsem od tebe zatím četla a jsem celkem zvědavá, kam příběh povede.
Líbí.
RK
 ze dne 18.07.2011, 9:15:49  
   Jackie Decker: Tak já pořád věřím že i ke Kolgarovi se mi podaří vrátit. Ale to víš inspirace je potvůrka, a bez ní sát nejde... Ale snad se mi podaří konečně něco dalšího dokončit :)

Snad se ti bude líbit kamtento příběh dospěje...

PS: Nikoho nemrzí víc než mě, že mi teď už víc jak rok Kolgar nejde psát...
 Šíma 16.07.2011, 14:07:42 Odpovědět 
   Zdravím.

Tak, přečetl jsem si tuto část hned 3x po sobě a pořád jsem nevěděl, jak slepím svůj komentář. Ano, občas se to stane i "ukecanému šímovi", ale koho to zajímá, že ano? Nakonec tu nejsem proto, abych si stěžoval (sám na sebe) a Tvůj textík za to nemůže, přestože se tato část oproti minulé nezhoršila, ani výrazně nezlepšila...

Náš hrdina opravdu prožívá určité duševní "trable", jakoby se v něm hádaly "dva světy", nebo jeho "já" s jeho protějškem "druhým já". Na jedné straně miluje svou práci na lodi i vesmír samotný, na druhé prožívá okamžiky, kdy nenávidí vše kolem sebe (některé své kolegy nejvíce). Možná by pomohlo říci to na rovinu: "Nenávidím tě!" ;-) Ovšem nebudu si tu hrát na psychologa příběhových postav...

Styl je čtivý, místy bych jej i trochu dopiloval. Dost často jsem se setkal se slůvkem "až", či podobnými slůvky jdoucími za sebou: "potřeboval" vs. "nepotřeboval", "používala" vs. "použitou", křížovým kartám a křížům se vyhnout nelze jsou součástí karet (popis karet se mi líbil, stejně tak atmosféra u stolu). Místy jako bys bruslila na tenkém ledě a místy si byla "jistá"! ;-) Také bych nedal ruku do ohně za použití přechodníku v této větě: Tušíce křížovou čtyřku, musel nakonec i Paull sejmout další z karet. -- použila jsi tvar pro množné číslo (bez ohledu na rod), mám pocit, že jde o NĚJ (muže) tedy: Tuše křížovou čtyřku... Děj se výrazně neposunul, ovšem ony karty (balíček karet) se "ozývají stále zřetelněji", odkud pak se vzaly a kdo byl jejich původním majitelem? Osud? Nebo jsou začarované, či uhranuté. Jsem zvědavý, kam bude děj tohoto sci-fi "stříknutého" hororem pokračovat! ;-)
 ze dne 16.07.2011, 17:14:38  
   Jackie Decker: Jo nad přechodníkem se ještě pozastavím, díky za upozornění. Já je ráda používám, ale ještě mi moc nejdou. :)

jinak chápu že se děj výrazně neposunul, ale na kartách jsem si dala záleřet, pokud ti to připadá jako stříknuté hororem, tak to jsem moc ráda, to byl totž záměr. Ačkoliv dál se bohužel tahle hororová část vytrácí. Škoda...

Jinak za opakující se slova se omlouvám, pokusím se to opravit, díky za tipy :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Virgoacp
(8.8.2020, 09:18)
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
obr
obr obr obr
obr
Krásný smutný ž...
Radon
VRHNĚME SE NA U...
Lollo
Naivní dívenka ...
Chci jen něco sdělit
obr
obr obr obr
obr

Recyklace tvého dechu
synthetic darkness
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr