obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915658 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392265 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Šedý Rabi - VIII. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Šedý Rabi
 autor Peter Stumpf publikováno: 20.07.2011, 13:23  
Začíná policejní vyšetřování brutálního napadení a dějí se i další věci.
 

„Zaplaťpánbůh!“ Čísi dlaně se v děkovném gestu obrátily ke spořivým zářivkám.
„To nejhorší má za sebou a teď můžeme doufat ve zlepšení. Kde sakra vězí ta banda chlupatejch otrapů, ten tragikomický tandem techniků? Vida, hleďme je! Už přicházejí, už jsou tady a usmívají se jako dva měsíčky pohozené na hnůj.“
Vstoupila elegantní vyšší dáma zralého věku společně s mladším chlapíkem střední postavy, oba s rouškami spuštěnými pod bradu. Zvědavě na Veroniku civěli.
„Tady pořád není nic ke koukání.“ Vyštěkl Marek.
„Jestli si myslíte, že jste od policie a proto si tady z toho budete dělat pavilon krokodýlů, můžete si jít rovnou bádat k mikroskopům. Přišli jste vůbec na něco? Co se mi stalo na patře?“
Mladši ze specialistů pokrčil rameny.
„Tak bych řekl, že sem můžete začít vodit turisty. Máte tady záhadu. Mstivého ducha, heh. Neublížil jste někdy někomu?“
„Ven.“
Odsekl primář bez mrknutí oka.
„Ať jste kdo jste, šapitó mi z oddělení dělat nebudete. A nebojte se, mně slíbili za dva roky plnej invalidní. Tady už mi nikdo neublíží.“
Policista se nehodlal nechat tak snadno odbýt.
„Když říkám, že tady máte mstivýho ducha, myslím to vážně.“ Stál si za svým. „Možná to ale byl tygr nebo tak něco.“
Vyšší dáma vystoupila do popření.
„Kolega tím chce poukázat,“ objasňovala, „na, em, nebývalou sílu a brutalitu, s níž musel být útok veden. Když vezmeme v potaz rozsah škod na místě činu, zlomenou železnou nohu postele, neumíme si...zkrátka, těžko si...“ -
„No jasně, však říkám, že tady máte mstivýho ducha.“ Zabrumlal si chlapík spokojeně. „Ale možná, že to byl tygr. Věděl jsem to správně“. Říkám vám,“ pokračoval už nahlas, „buď sem někdo nasadil Muhammada Aliho, nebo to neudělal člověk. Tohle není zločin, to je vlhkej sen Jacka Rozparovače. Prostě děs.“
Poslední slova vyřkl se zvláštní rozkoší v hlase.
Marek ani tentorkát nepřipustil, aby ho ten floutek vykolejil. „Haha, srandy kopec, co? Takže, podívejte se, zavolejte si třeba ministra vnitra nebo Viléma Dobyvatele, ale já chci pro tenhle špitál non-stop hlídku. A polygraf pro celej personál. A kdo mě první poučí o tom, co já můžu žádat, tomu přístane peán mezi očima. Jasná zpráva? A teď ven, ven, panstvo a ctěná dámo, ať vás tady už nevidím. I za tu chvíli jste se mě naotravovali dost. A klidně si napište do notýsku, jak urážím veřejnýho činitele. Poznamenejte si co chcete. Já se neposadil na zadek z jinačích pánů.“
Na znamení vytáhlé policistky se hotovili ke spořádanému ústupu, ramena svěšená jako křídla zmoklých slepic. Skutečně tu nebylo co řešit a oponovat primáři se rovnalo beranímu útoku hlavou proti zdi. Jen rozladěně zakroutit hlavou a konec šmitec. “Nemyslete si, ještě se uvidíme!“ Kontroval ode dvěří policista, pevně rozhodnut nenechat se za žádnou cenu připravit o poslední slovo. Byl to výstřel na truc, naslepo proti nepřátelským liniím, od boku, bez reálné šance na úspěch. „Jakto, že nikdo nikoho neviděl?! Vždyť sem máte ze služebny sester okno! Zanedbávání péče? Tohle se bude řešit a ne že ne!“
Primář mávl rukou a zamumlal něco jako „řeš si co chceš, ty jeden kašpare,“ z čehož muž zákona vyrozuměl, že dnes díru do světa opravdu neudělá, a kvapně se poroučel. Dveře za ním zaklaply o něco hlasitěji, než bývá obvyklé. Návštěva skončila, začíná se mezidobí brífinků a fádních hlášení, zpestřené o pár nepodařených vtípků a škádlení atraktivní kolegyně. Zatím se přiblížil večer a s ním čas tak na dvě piva. Večer, který gordický uzel rozhodně nerozsekne, naopak, všechno ještě víc zašmodrchá.
V těch hodinách se Marek uzavřel ve své pracovně, kde opojen libou vůní z popelníku přemítal o Veroničině příběhu. Nikdo přece nikdy nespáchal sebevraždu na metamfetaminu. Neměla by se policie vrátit k téhle události? Snad někdo usiluje dívce o život tak zavile, že si najal pracovníka nemocnice k něčemu tak zvrhlému. Nebo se dokonce sám odhodlal k riskantnímu vloupání, jen aby ji už poslal na onen svět.
A pak si vzpomněl na její bledě modré oči. Jsou ucernami v rukou myslivců, vracejících se v noci přes blata. Ona sama se stává průvodkyní. Čí? Odkud a kam? Nebezpečí hrozící ze strany bezčasého „já,“ rezavé hroty šípů v pohledu dívky sotva odrostlé, zneklidňovaly. Přiměly primaře zapálit si další cigaretu. Veronika zůstává sama a přece v hlubokém vnitřním spojení se všemi kolem. Nachází se v nitru širšího vědomí, staršího bytí, původnější podstaty. Bod v prostoru, jehož prostřednictvím se prostor sám definuje. Hvězda, co dělá noc nocí, klíč ke dveřím s cedulkou „pouze pro personál.“ A zpátky k jejím očím, v paradoxní spirále. Rozechvělé světlo v tiše proplouvající mlze. Nechtěl se s ní znovu setkat.

xxx
Part III.: Prorok a kniha

Služka políbila prsten. A znovu. A znovu. Cítila se zmámená, možná výpary máty. Potácela se v v bludném kruhu mezi relikviemi a dovolila svým průvodcům, aby vedli její ruce z jednoho gesta do dalšího. Odehrávalo se druhé dějství maškarády, antropofagické hostiny, jejímž hlavním chodem se stala.
„Činíš svobodně?“ Zeptal se kdosi formálním tónem.
„Činím svobodně“. Přitakala bezmyšlenkovitě.
„Jsi připravena opustit říši tmy pro větší slávu světla a země?“
„Jsem připravena opustit říši tmy pro větší slávu světla a země.“
„Pocítila jsi bázeň před tváří Molekovou?“
„Pocítila jsem bázeň před tváří Molekovou.“
„Činíš svobodně?“
„Činím svobodně“.
„Porozuměla jsi všem významům obřadu, jehož jsi se účastnila?“
„Porozuměla jsem všem významům“.
„Nahlédla jsi Velké tajemství nejvyšší hierogamie?“
„Ano, nahlédla“.
V místnosti to zašumnělo vzrušením.
„Spatřila jsi kamenité svahy u Har-Megidda?“
Zatočila se jí hlava.
„Spatřila jsem...spatřila jsem tváře a cítila chladný dotyk. Ležela jsem na dřevěném stole. Ubývala jsem jako měsíc. Někdo mne uchopil a postavil sem. Zbloudila jsem. Odpusťte, jsem jenom prostá holka.“
V komnatě se znovu zvedl šelest vzrušených hlasů, pokoušejících se utlumit sebe sama.
„Ona je to! Vskutku ona je tím darem!“
Mistr ji něžně a otcovsky pohladil po vlasech.
„Děvče, je čas spát. Nyní jsme se přesvědčili, že vskutku jsi tím darem, seslaným k našemu osvícení, vpravdě si božskou lunou. Jsi naší spasitelkou! Ty, a jedině ty, staneš prorokyní.“
„Omluvte tuto troufalost, můj pane.“ Zmohla se na několik nepřesvědčivě uctivých slov.„Nijak vám nerozumím. Zabloudila jsem...“
„Ano, děvče! Ano! Neměj však strach. Již jsi nalezena. Oltář došel odhalení, jsi vykoupena!“
„Pane, já jsem křtěná!“ Namítla.
Starý kněz se pousmál.
„Církev svatá tě křtí vodou.“
Vysvětloval.
„Já však tě pokřítím moudrostí, čirým jasem. Požehnaná pak vstoupíš do zahrady růží a kříže. Neměj strach, děvče! Jíž jsi zachráněna.“
Odvedli ji do pokojíku, kde jí teprve sejmuli šátek z očí. Promnula si obličej a odvrátila se od svíčky stojící na stolku vedle úzkého dřevěného lůžka. Bylo stlučené ze sedmi novotou vonících třešňových prken. Chvíli civěla na to dřevo a pak se konečně obrátila na své podivné hostitele. Nenápadně sepjala ruce. Doufala, že na ni promluví. Že jí všechno vysvětlí. V duchu prosila. Nadarmo.
Dva mladší, vysocí mužové se zarostlými tvářemi, cílili pohledy kamsi za její záda. Snad ji vůbec nevnímali. Po několika chvílích se otočili se a beze slova odešli. Zklamaně vydechla. Před chvílí se cítila pološílená mezi tolika cizími lidmi a teď – osaměla.
Přivřela oči a zasnila se. Ještě včera stála na rozkvetlé louce, vítr se něžně dotýkal rtů i boků, slunce zářilo do očí, skoro nevnímala, že se přiblížila noc. Dokonce ani zvěř se jí nevyhýbala, když patřila do krajiny podobně, jako menhiry na britských vřesovištích, jako plodná jabloň, socha neposkvrněné, dřevěný kříž nad studánkou. Co ale pohledávala tady, ve stísněné jizbě, kterou se nestyděla nazvat kobkou? Na okraji stolku tiše ležela zavřená kniha. Útlá, rozhodně nepříliš stará. V kontrastu k dávným a slavným reliviím působila takřka soudobě. Opatrně se jí dotkla. Vázaná v černé kůži, vypadala zblízka vyzývavě. Divný mouřenín, černý myslivec. Roztřásla se jí ruka, když sahala na okraj desek, aby je rozevřela. Hlava se zatočila. Spala, hluboce spala.

xxx

Dvacátý třetí duben léta Páně sedmáct set pasesát sedm. Den biskupa svatého Vojtěcha...


 celkové hodnocení autora: 99.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Peter Stumpf 20.07.2011, 14:12:22 Odpovědět 
   Už fakt nevím, jak ty chyby vychytat. Určitě to kazí požitek ze čtení, tak jsem se na ně zkusil zaměřit - a zase jsem jich plno přehlédl. Nejspíš to budu muset dát zkontrolovat někomu jinému, kdo si jich všimne. Hlavně ty uvozovky před tečkou nebo čárkou tam mám pořád, každou chvíli se překliknu.
Jsem rád, že se text líbí aspoň obsahově. Hlavní linie jsou už teď rozeběhlé a děj se dál odehrává hlavně v těchto dvou prostředích (vyšetřování zločinu - dívka unesená tajnou mužskou společností). Až na konci přijde "velké" odhalení:)
 ze dne 22.07.2011, 21:34:23  
   Šíma: Nejspíš to chce další pár očí navíc, sám vím, že hledat chyby a nedostatky ve vlastním textu je dost obtížné!!! ;-)
 Šíma 20.07.2011, 13:22:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh pokračuje ve dvou rovinách - té současné a té "historické". Obě nejsou špatné, zatímco se jedna opírá o veskrze realistickou současnost a dialog primáře s policisty, který chce všem věcem přijít na kloub (a nenechává se odbýt, ani zastrašit), druhá polovina této části se pohybuje kdesi na hranici náboženské mystiky a fiktivní historie (pokud se děj v oné více filosofické a až mysterické rovině odehrává na Zemi a ne ve snách). Jsem zvědavý, kam bude příběh směřovat v dalších částech. Škoda jen těch zbytečných chyb v textu, které jsem si dovolil vypsat níže...

-- „Ale možná, že to byl tygr. Věděl jsem to správně“. Říkám vám,“ pokračoval už nahlas, -- (zmatek v přímé řeči, chybí uvozovky na začátku další repliky, není také dobré, když jedna přímá řeč navazuje na druhou na jednom řádku - viz dialog více osob)

-- Primář mávl rukou a zamumlal něco jako „řeš si co chceš, ty jeden kašpare,“ z čehož muž zákona vyrozuměl, že dnes díru do světa opravdu neudělá, a kvapně se poroučel. -- "řeš si co chceš, ty jeden kašpare" (nedával bych tu čárku na konci, nebo) -- Primář mávl rukou a zamumlal něco jako: „Řeš si co chceš, ty jeden kašpare,“ z čehož muž zákona vyrozuměl, že dnes díru do světa opravdu neudělá, a kvapně se poroučel.

-- Jsou ucernami v rukou myslivců, vracejících se v noci přes blata. -- lucernami ??? (i šotkové mají - zdá se - smysl pro humor)

++ antropofagické hostiny ++ dobrý jazykolam, musel jsem si to slovo přečíst 3x ;-)

-- „Činím svobodně“. Přitakala bezmyšlenkovitě. -- (to je ale "fuj", viz znaménko na konci přímé řeči)

-- „Činím svobodně“. -- (zřejmě zkopírovaná replika pro ušetření práce, pozor na vložení interpunkce na nesprávné straně - za uvozovkami na konci přímé řeči, chybka se opakuje v druhé polovině textu poměrně dost často)

Tož tak. Text je čtivý, dialogy i popisy se mi líbily. Škoda jen, že sis nedal více práce s "dokončovacími pracemi". Nějakou chybku přehlédnout lze, zde jich bylo přehlédnuto více! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Istrie - Posled...
Trenz
ONKANÉ
Danny J
Pro lásku.., z ...
Anavi
obr
obr obr obr
obr

únava
sasanka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr