| Tak trochu abnormálně podroušen prací. |
| |
|
|
První dějství:
Všechny dveře mého vědomí
Otvíraný ven
Až na okno směřující do místnosti
Šedý zdi a kovový prvky ornamentů
Ty stěny otlačený chvějivým vlnobitím tónů
Malej pokoj
Postel válenda křeslo police knih
A pár skříní i psací stůl
U nějž sem nezplodil myšlenky vymykající se logice
Snad jednou spálím tuhle exaktní kotvu
Každýho umělce
Ač mne jím nikdo za kolik let nenazval
Druhé dějství:
Kráčím pouličním patosem bláznivě česaných Buxusů
Míjím uschlý Acer palmatum
Vidím děti hrát bizardní hry
Není to tak dávno - hrával jsem je také
Ale to bývaly ještě tak nějak obyčejné
Tisknu rty podobny předrevoluční Bastile
Stydím se tou závistí vstříc jejich nepoznání
Omamně infikovaného gró
Kdo napřed umírá může teprv žít
Závěrem:
Tak nějak mi to znělo těsně před zavíračkou
Oknem strašně málo přichází
Zvláštně stojí panák na vodorovný desce
Víc a víc nakřivo
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
