» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141715

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 2 ::

:: HROZIVÝ PREDÁTOŘI A NĚCO HEZKÉHO NAVÍC. ::

Dandy518	publikováno: 25.07.2011, 0:27

Tenhle text jsem začal psát 23. 1.2011. Každý týden, nebo když mě něco nového napadlo, jsem tam připsal a postupem času to dostávalo tu správnou podobu. Snad moje práce nebude nazmar. Strávil jsem u toho za ten celý půlrok 15 hodin, tak snad projevíte trochu toho uznání a nějaká pochvala, když to bude stát za přečtení, se tu zjeví.


	Jeho pobočník aneb stroj na zabíjení. Masakrový, krvežíznivý, neúnavně vražedný, posedlý požíráním lidských kostí, žádné z těchto slov ho nedokáže naplno vystihnout. Je to prostě mocný drtič a univerzální likvidátor. Dostal se skoro až na vrchol, obsadil třetí příčku v potravinovém řetězci a jen tak někdo ho nesesadí. Předním jsou ještě další dva hráči, s kterými však udržuje přátelské vztahy, takže se nijak nesnaží překonat je, snad ani nemůže. Stal se tedy mocným konkurentem pro ostatní soupeře, kteří chlípní po jeho místu, zatím se to, ale nikomu nepodařilo, sesadit jej. Nepřemožitelná obluda bez přirozených nepřátel s mozkem velikosti motoru a silou padesáti pořádně nabušených chlapů se mu nemohl opravdu nikdo vyrovnat. Umí myslet tvrdě a jasně. Spalovač všech duší. Tato stvůra nebyla stvořena ďáblem ani bohem, ale něčím… něčím mnohem jinačím a mocnějším, než jsou tihle dvě nadpřirozené bytosti. Udeří silou několika desítek tun. Při takové velmocnosti až super mocnosti, už nemluvíme o odvaze ostatních jeho protivníků, kteří se s ním, nechtějí střetnout. Nemůže na ně být vyneseno ani jediné slovo, podobnému srabáctví, protože tohle je monstrum nadpřirozených rozměrů, které má jediný úkol. Vyhubit svět lidí a nastolit nový řád, kde zlo konečně ovládne celičký svět. Vlastní obrovská rudá křídla s celkovým rozpětím šesti metrů a posetá nespočetně mnoha tesáky, zároveň ještě čertovsky nabroušenými a ostrými jak jehly. Jeho celé tělo je obaleno tmavou rudou kůží, ještě rudější než láva. Díky mimořádně silné kůži, je chráněn před mnoha lidskými či magickými zbraněmi vykovaných na tomto světě. Žádná z nich ji nedokáže proříznout, natož magická zaříkávadla nebo kouzla. Dosáhl délky asi šesti metrů se souhrnnou hmotností, když nepočítám zbroj kolem deseti tun, velkou zásluhu na tom mají duté z celené kosti a hromada svalstva. Jeho široká, pevná ramena zakrývaly ohromné zdobené pancéřové chrániče, poseté špičatými rohy, lebkami se zkříženými hnáty a lávovými kruhy, zapečetěné skly s malými otvory pro vycházení páry. Na řetězech zavěšená za ramenní chrániče se houpala podivná velikášská lebka, né lidská, spíše trofej nějakého moc nebezpečného divokého predátora. Každopádně tam, kde měla mít prázdné důlky, svítilo stále za průhledným sakra pevným sklem jasně bílé světlo. Po stranách lebky trčely dva dlouhé a špičaté rohy. Z naplno otevřené tlamy ještě mnohem více zářilo bílé světlo. Opět chráněno tím stejným materiálem, vyznačující dobrou tepelnou odolností a odolností proti nárazu. Stačí jen chvilku pozorovat tu silnou záři vycházející z jádra lebky a váš zrak navždy pohasne. Dva široké tesáky vyrostly ještě vedle brady. Kostnatá hlava zakrývala střed jinak holé hrudi, pokryté pletenci svalů. Démonova kebule, korunovaná mírně zakroucenými, polodlouhými, tlustými a černými rohy, vyrostlé směrem dozadu a pod nimi svítily temně žluté oči jak majáky. Kolosální množství ostrých špičáků v jeho hubě, která připomínala chřtán žraloka, doplňovala hustá brada, zdobená visícími drápy. Skutečnou chloubou monstra, ale bylo množství náušnic napíchnutých na jeho lícní kosti a na špičaté uši. Gigantické silné paže s hromadou svalů jak kopce z kterých vystoupalo neskutečný počet žil. Železné titanové drápové chrániče se jen leskly na slunci. Tmavě černé pařáty velikosti lidské ruky a špičatými jak hroty kopí. Čtyři chapadla na ně navléknuto několik ocelových kroužků, jež zdobila jeho vzhled, vlály z krku. Platinové kalhoty končící po kolena zpevněné chromem, na nich byly přibity ocelové erby umístěné uprostřed se zkříženými blesky. Na bocích kalhot se zjevily vytesané temné lebky. Všechno to byly poklady ze samé jámy pekelné! A kdyby něco, kdyby náhodou selhaly svaly, což ve skutečnosti není vůbec možné, má v záloze schovaných pár intriků, jakožto jsou: Oslepující záře, jiskry – vyvolají ničivou spršku magické energie, ohnivá aura, peklo – vznikne mohutný požár, plameny sežerou vše, co jim přijde do cesty. Jak bude velký, na tom závisí zkušenosti sesílatele, jeho oblíbený… armageddon, při kterém už nikdo nezůstane naživu. Zvládne mnoho dalších, však nechme ještě některá odpočívat v temnotě, než vyjdou na světlo světa. Zrodila se nová rasa, která nemá žádné slabé stránky, stal se jím hrůzostrašný… archadémon neboli legendární bestie! Ten, který vládne všem. Někdo kdo nezná strach a ovládá nezměrnou sílu, kterou nelze srovnat s ničím na světě, protože žádna taková neexistuje. Nikdo na zemi ji nevlastní, jedině on. Mluvím a tímhle pravidlem se snad drží každý válečník. Kterýkoliv se nakonec setká s rovnocenným soupeřem. Jednoho dne se vždy najde někdo, kdo bude lepší než ten druhý. Na příslovečně šňůře už je mnoho mouder, která praví: „Síla se skloní před moudrostí, rozum je silnější než fyzická síla, intriky a inteligence překonají hrubost a další.“ Tohle monstrum, ale všechny ty výroky vyvrací. Nic proti němu neplatí. Ani fyzicky ani psychicky ho nedostaneš. I kdybys byl obdarován štěstěnou jako nikdy jiný, vybaven čtyřlístky a podkovami, nelze vyhrát. To je jako dobývat hrad klacíkem, nebo nasoukat do hlavy všechny vědomosti z knihovny, to se nedá. Né, že to se nesmí, to né, to nejde zmáknout. Takže si to řekneme následovně. Žije tu ten nejmocnější netvor všech dob, vládce celého světa. Nosí jméno Vexter a stal se stvořitelem ďábla vlastně vším zlem, co s ním souvisí. To Vexter je jediným zakladatelem nesmírně megaloobrovité apokalypsy. Vymyslel opravdu bezúhonné, velice agresivní a svému pánu věrné služebníky. Jedině on se může nazývat zlem, protože on jím doopravdy je. Stojí v čele a za ním zástup tisíciny masakrových hrdlořezů. Jejich jediným jídlem v jídelníčku je lidské maso. Oni mají pořád hlad. Nenažranci musí stále požírat. Jeho sen je prostý. Vyhladit vše co dýchá, vypálit přírodu a zahalit slunce. Snění každého krutovládce. Rozvrhnul si hezkou budoucnost, pro něj nijak nenáročnou. Jeho plán se začne rozjíždět už brzy a buďte připraveni na to, že ho bude pečlivě plnit do posledního puntíčku. Obří kolos má skoro ty stejné schopnosti jako jeho pobočník, řekněme dvojnásobně lepší, téměř se blíží k úplnému maximu. Jeho vzhled je asi takovýhle. O trošku rudější kůže, překypující svalovina na všech místech. O jeden metr větší než jeho přítel, tudíž váha nelenila a přihodila si o jednu tunu navíc. Prsní a břišní svalstvo je opravdu fascinující. Tak dokonalé. Stejně jako jeho bicepsy a silný krk, vypracovaná ramena a nohy. Lidožravý zjev, ještě mnohonásobně přizdobily dva páry rohů s vytlačenými kroužky. Jedny vyrostly z čela do strany s lehkým prohnutím a pekerně ostrým zakončením. Druhé přilehlé na tu první dvojici a vzrostlé z temene dopředu, směřující prudce dolů s malým zahnutím vzhůru. Hroty znovu zpropadeně břitké. Každého smrtelníka, ale nejvíce vyděsí rudě žhnoucí dvě velmi zlé oči. Lze v nich spatřit jedině smrt. Pod nimi se zubatila obří tlama, která by v pohodě pohltila naráz jakýkoliv člověčí obličej. Tři řady zubů obroušených do hrotů jak na horním patře tak na dolním, aby pomohly potravu rozkousat na mikro kousky. Od ramen až k loktům zakrývaly lebky jeho předešlých bestií, přesně řečeno, Draků. Pozorně si je očistil, aby byly čistě světle béžové a s odseknutou dolní čelistí. Hruď částečně ozdobil plochý kulatý obličej vykovaný z Yttria, jednalo se o stříbřitě bílý, tvrdý a poměrně vzácný kov. Měl všechno potřebné. Děsivé velké oči, placatý nos, a horní část zubů. Pevně utáhnuta mezi prsa čtyřmi řetězy s velkými oky. Dohromady tvořily písmeno X. Ale tím pozoruhodným až děsivým byl upnutý kovový pás s kostěnou lebkou podivného tvora uprostřed. Neustále z něho silně vyzařoval mrazivý vzduch. A ty jeho důlky, ledová pára vycházela pořád. Nejhorší byly tesáky v tlamě a zdobné dlouhé rohy z lícních kostí. A všude po celém obličeji visely rampouchy. Děsivost sebe sama. To, ale nebyl jediný důvod, proč měl tento řemen. Přidržoval černou nehořlavou kožešinu, zahalující stehniska. Opasek držel po celé své délce, přidělané dlouhé řetězy zakončené háky na své trofeje, které brzo uklohní. Tlapy měly jedinou odlišnou barvu od jeho kůže. Černé jak uhel. Pazoury veliké jako dospělá lidská hlava. Na patách ještě jeden nebezpečný trn. Nohy tvořily tu nejdelší jeho část těla. Takže si to shrňme. Je to bezcitný, nelítostný, strašlivý a okřídlený masožravec. Jeho výdrž je nekonečná, vražedné běsnění nezastavitelné, nikdy nepoleví, bude tlačit čím dál tím víc, dokud všechny odpůrce nezlomí. Nerozjebe na prach a jejich krev nepotřísní všechny krajiny. Vládne nejstrašlivější inteligencí jakousi lze představit. Nic pro něj není nedosažitelné. Z praktického hlediska má vše na dosah ruky. Dá se říci, že je globálně nejlepším! V ruce svírá masivní celokovové kladivo, které je ve srovnání s jeho velikostí jen dětskou hračkou, v jeho ruce se však stává neobyčejnou zbraní, s kterou se musí počítat. V hlavici kladiva je mnoho škvírek, které vyplnila magma. Tím se tedy zbraň stává ještě nesrovnatelně moc riskantní pro své soupeře. A tím předposlední nakonec. K jeho nejsilnější kouzlům, která lze na tomto širém světě provést patří dezintegrace - úplný rozklad rozpad částic organismu, že z tebe nezbude ani ždibíček ani mastný flek, vůbec nic. Zanikneš. Zmizíš z povrchu zemského a nikdo o tom nebude mít ani ponětí. Takže už ani nemůžeš být oživen, známka života bude nulová. A to nemluvím jen o živých organismech, vše jde zcela rozložit i ty neživé věci. Spadá k jednomu z nejnáročnějších kouzel. Kouzelník se jej musí učit celá desetiletí, aby mohl provést toto mocné zaříkávadlo. Jen velmistři ve svém oboru, lze zvládnouti můžou. A když už ho bude moci vykouzlit, jen ti nejlepší vydrží jeho následné vedlejší účinky. Doslova oslabí, slabé jedince vyčerpá, až usmrtí. Tedy je potřebná bezmezná statnost. Když jsou ti dvě monstra spolu, stvoří se ještě více neporazitelnými. Dohromady představují sakra přegigantický temperament ve všech směrech, který si nikdo z vás nedokáže absolutně představit. Sama astrální sféra je vyvrhla. Temní a k tomu pekelní pánové kráčí světem a nelze je nijak zastavit. Můžeme tedy mluvit o nové hrozbě lidstva, na kterou se asi nikdy nenajde lék. Umí jen brát, krutě přivlastňovat. Opravdu neznáte strach ve vší parádě? Skutečně se nebojíte ničeho? Ani nočních můr, přízraků, tmy, negativních lidských vlastností, nehezkých vzpomínek, bolesti, samoty, zklamání nebo snad smrti? Ani jednoho? Opravdu? Ale když se všechno spojí dohromady, úplně celý souhrn všeho, co strach jen trochu nažene. Vznikne něco moc převelice hrůzostrašného, něco, co jste ještě nikdy neviděly a nebudete si přát, aby to k vám přišlo na návštěvu. Pochází z míst, kde nic neroste, nic nežije, světlo se tam nedostane, jen měsíční svit vládne. Přírodu nenajdete, jen smrt a záhubu. Žádné zelenkavé krajinky, kdepak, černozem kam oko dohlédne. Je to mrtvé místo. Působiště duchů, kteří nikdy nespí. Zrodila se z popela a stínu, neboť světlo se ji zřeklo. Nenávidí život a smrt je jí milejší. Je to temná duše uvězněna ve věčné tmě. Stín, který přichází za chladné noci. Je zcela již tisíckrát prokletá, ale to ani nezastaví její působení, spíše více posílí. Všechno živé promění v nekonečnou záhubu. Tma se jí stala světlem a denní světlo jako takové nemá proti ní sebemenší šanci. Životní energii sbírá z utrpení, pláče, proklínání, nenávisti, bolesti, žalu, smůly, neštěstí a strachu. Radost, štěstí, úspěch, láska, hrdost a čest se staly jejím úhlavním sokem. Jedině ona rozhoduje o vašem osudu, kdy bude zpečetěn. Kdy vaše poslední chvíle bude tou poslední. Kdy vaše srdce dotloukne konečný úder a Vy naposledy vydechnete. Ona je vaše poslední bytost, kterou spatříte naposled. Bere si, co chce a kdy chce, nikdo jí nemůže zastavit ani vzdorovat. Ona totiž nikoliv nepřestane, tudíž musíte být pořád na pozoru, ať se děje, co se děje, vždy ve střehu. Ti, kteří ji potkají, propadnou do říše věčného prokletí a budou navěky litovat vteřiny jejich setkání. Její obludný zjev zakrývá tmavý hábit s přišitou kápí. Šat má tu nejčernější barvu, co existuje, a její hojně peřitá černá křídla nahánějí hrůzu všem smrtelníkům. Kosu brousí pečlivě každý den a celý den. Její zvučné naostření nahání husí kůži. K jejím zamilovaným činnostem patří rozežírání duší na prach, že už nikdy se nevrátíte tam nahoru, mezi živé. Na odreagování jsem pro vás připravil jeden slaďoučký popis. Zjevilo se předním překrásné sympatické neznámé stvoření. Na první pohled byste usuzovaly, že to byla křehká éterická víla, avšak nenechte, se zmást, protože každá dívka má nějaké tajemství, ať už to je kterékoliv. Může se, zní třeba vyklubat vášnivá divoká dračice, nebo drsná holka, která se s nikým nemaže. Každopádně taková krása se nedala ani namalovat, i kdyby se o to pokusili ti nejlepší malíři světa, nedokázal by to. A možná ani popsat, avšak přeci se dalo něco vypíchnout. Mírně vlnité blonďaté vlásky s dlouhou ofinou na pravé straně jen zářily na slunci. Konečky pramínků byly světlejší. Sahaly někam těsně nad prsa. Jasné modré oči, takovou barvu má obloha při těsném západu slunce. Nad nimi dlouhé řasy a brada hezky zakulacená. Pleť bílá jako samet, bez vrásek, hezky jemně narůžovělá. Když se usmála, tváře jemně zčervenaly, neskutečný skvost. Stehna se zdály být v pořádku, přesně podle Danielových představ, nebyly štíhlé jak párátka, avšak také nebyly mohutné. Myslím, že něco mezi tím, přiměřené, ano, to je to slovo, akorát. Hýždě splynuly se stehny, opět nebyly moc tlusté ani hubené, alespoň ji Dandy mohl za co chytnout. Avšak zatím jen ve svých představách a polucích. Dívka nebyla vychrtlá, ani silnější, s postavou se podobala princeznám, jenže její krása se žádné nevyrovnala. Vlastnila také na některých místech tetování, ve smyslu několika různých čar, které se křížily mezi s sebou. Přes tyto všechny přehezké vlastnosti, které se ale nemohli vyrovnat jejím přenádherným bujným darem, bůh na ni dočista neopomenul, obdařil ji opravdovým klenotem, který nemá jen tak někdo. Krásně hladká, líbezná, těm by neodolal žádný chlap. Jó, jo už je to tak, její ňadra se opravdu nedala přehlédnout, byly její chloubou. Ale nemyslete si, žádná vela obří prsa to nebyly. Řekl bych takový slušný průměr. Jedno je jisté, byla to opravdová bohyně, možná ji stvořila sama Afrodita, kdo ví? Ať už je to jak chce, stála u něj, měl možná poslední příležitost získat opravdového anděla. K zamyšlení jeden výrok. Toto moudro mě napadlo až tehdy, když jsem to doopravdy zažil. No, zažil, spíše moje spolužačka ze střední. Nejsmutnější částí našeho života je naše lenost k určitým věcem a tím pádem nenávratně ztracení důležitých věcí pro náš úspěch v životě. Radši abychom dělaly něco prospěšného pro život, dáme přednost nezdravým aktivitám, které se nám náramně zamlouvají, a máme o nich velké mínění, že nám k něčemu budou. Například jít na procházku s kamarády, abychom pokecaly o tom, co jsme za dnešek zažily, řekly si drby o ostatní lidí a sami některé zdrbaly, popily a pohulily. To je ta chvíle kdy kašleme na vše okolo, hlavně abychom udělaly na své kamarády dojem, nezklamaly je a nekazily partu. Právě v tomhle okamžiku nám utíká život pod rukama. Člověk si svoji chybu uvědomí až potom, kdy mu hoří u prdele. Jenže to už je pozdě. Říká si, že má na všechno dost času, to se zvládne, je to brnkačka. Nespočetněkrát je upozorňována svými věrnými dobrými kamarády, že dělá špatnou věc. Ona je však neposlouchá, jsou mu šumafuk. Jo, jo, srandičky, srandičky, zábava má přednost. Jenže až dojde na tu chvíli, kdy nastala ta zkouška například reparát v srpnu třeba z Českého jazyka. Tak toho hořce litujeme, že jsme byly tak lenošivý, nepřipravovaly jsme se a sraly jsme na to. Chceme dostat ještě jednu šanci. Jenže omyl. Vždy máme jen jeden pokus! Který musíme na sto procent využít. Když tak neučiníme, část našeho já, je rázem pryč, všechno bylo zbytečný. Celý školní rok chodíme do školy a pak v ten den-D se k tomu postavíme špatně. Úplně zbytečná ztráta času. Místo toho, abychom šli do druháku, opakujeme ročník. To je to nejhorší, naše blbost, a ještě horší je čas, který už nikdy nemůžeme vrátit a je velice drahý. Až když, vše ztratíme, nám dojde, že tohle bylo důležitější, než pokec s partou. Obviňujeme z toho společnost, že ta za vše může, jenže to byla naše vůle, která rozhodla, mezi vzděláním a zábavou, to my rozhodneme, jaký osud si napíšeme, nikdo jiný. Z tohohle si vemte lidi ponaučení, že všechno dělejte s mírou a neposlouchejte vždy, ty špatné kamarády, věřte sami v sobě a občas si nechte poradit od těch rozumnějších. A nakonec poslední dva textíky k pousmání. (Neberte to nějak osobně). Každá žena vyniká v něčem jiném, jedna má vyvinuté vnady, druhá famózní zadeček s dolíčky v místech, kde záda ztrácí své slušné jméno, třetí šťabajznické dlouhé trochu silnější nožičky, čtvrtá božský obličej a pátá sexy postavu k nakousnutí a proto je nejlepší si vzít od každého trochu a spojit to dohromady. Z toho vyplívá, že do postele si nevezmete jen jednu, ale takový počet, abyste byly naplno spokojeni. Ženy byly zrozeny proto, aby plnily mužské sny a choutky, za to muži mají za úkol vládnout světu a ochraňovat ženské stvoření před nebezpečím. (Jen škoda, že tahle představa nikdy nebude skutečností).


celkové hodnocení autora: 70.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 5.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 55		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apinby	21.08.2011, 20:17:55

Nic si z toho nedělej :). Každej nějak začíná. Někdo úspěšně, někdo neúspěšně. Začni číst pořádnou četbu, vypni hry na komplu, denně napiš 2-3 stránky textu (klidně ho pak smaž), ale piš. Chce to píli a časem zmákneš i ty více nadanější, co si o sobě myslí bůhvíco. :) P.S.: kukni se na moje dílka :)

Govrid	27.07.2011, 16:14:55

Zdravím. Vypisovat chyby a nedostatky textu - slov, vět - nebudu, toho je podemnou až dost. Jen se ti pokusím dát jednu radu: Když si vymyslíš nějaké zvíře (Je jedno jestli je to rostlina, zvíře, nebo člověk...)tak to není jenom o tom, vypsat jak to zvíře vypadá - takové zvíře má určitý děj (Například; Ent - je to spíše strom než živé stvoření a přesto to strom není - umí se pohybovat a i když trvá než dopoví větu, tak i přesto dokáže řečnit jako každý jiný člověk. Přebývá v lese, o který se samozřejmě stará a nedopouští, aby se mu něco stalo. Je to snad dáno božskou silou, že se první Ent už od pradávna poprvé pohnul a řekl svoje první slovo - nikdo přesně neví, ale to na věci nemění, že Entové jsou magická stvoření... Není to nic moc, ale snad jako ukázka poslouží.:) ). Když už si nějaké to stvoření vymyslíš, dej mu všechno co tě napadne - dej mu děj, dej mu tvar, dej mu prostředí, dej mu vše co tě napadne - kupříkladu jednomé zvíře mi zabralo zhruba rok, než jsem ho dovymyslel celé... Snad jsem ti nějak pomohl a neplácal přitom nějaké... no, vždyť víš. :D

Radmila Kalousková	27.07.2011, 11:56:38

AHoj, tak se dívám, kolik je rozruchu u tvého dílka. Takže bez obalu, vše už tu bylo vlastně řečeno. Víš, připomíná mi to spíš jako nějaký začátek PC hry a ty si čteš o hrdinech. Ten umí to a mužeš si za několik bodů přikoupit tohle atd. Ale ne jako literární příspěvek. Já nejsem zrovna z těch, co ti mají, co radit, protože mé zkušenosti se psaním se rovnají nule, jen ti píši, jak to cítím jako čtenář. Na druhou stranu, tvoje odhodlání je skvělé. Ale to nejhlavnější je, aby sis vzal dobře míněné rady opravdu k srdci. Ať už budeš psát cokoli, musí to mít nějaký děj a hlavně duši. Musíš s tím příběhem žít, ne musíš ten příběh "žít", i když jen ve tvé představivosti, ale k tomu tam musí být nějaký děj, protože popis není děj. Takže držím palce a těším se na tu bombu! Nebo alespoň další pokus o zlepšení, protože i snaha se cení. RK P.S. Já to dočetla až do konce, i když za to tak trochu může Šíma, protože když jsem viděla ten neskutečnej megavelikej a já neumím ty tvé příznaky, prostě šíleně dlouhej popis, tak jsem to ze zvědavosti přečetla komplet celé! :-)


ze dne 27.07.2011, 13:38:51
Dandy518: Zdar. To mě těší, že alespoň někdo je "částečně" spokojen. Tedy jsem to pochopil z toho tvého textu. Díky.

chris ONNE	26.07.2011, 22:02:51

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 25.07.2011, 0:25:50* Šímo, tak trochu bych s tebou nesouhlasil, ohledně dávání textů rodinným příslušníkům, aby ses dozvěděl na čem jsi. Lepší jsou kamarádi či známí. Dandy, ehm, co napsat? K samotné povídce toho padlo už hodně, zvláště šíma se tu vyřádit jako malý špunt na pískovišti ;-). Jen bych opakoval již xkrát opakované. Koukám, že na komentáře od ostatních nějak zvlášť nereaguješ. Je mi jasné, že se na něco takového špatně odpovídá, avšak tady jde o jakousi slušnost… ale budiž, tvá volba. … Strávil jsem u toho za ten celý půlrok 15 hodin, tak snad projevíte trochu toho uznání a nějaká pochvala, když to bude stát za přečtení, se tu zjeví... No, to mě docela dostalo. Fakt si myslíš, že je tato poznámka ku prospěchu, nebo to spíše vše sráží do … ? No, zprvu jsem nechtěl, ale přece jen několik slov k tvému pokusu přidám. Přelouskal jsem to celé, byť ke konci jsem již začínal být netrpělivý a vyhlížel konec. První dva popisy mě jakš takš ještě bavily, pak už to šlo do háje. Jako bych četl bestiář v nějaké hře. S překvapením jsem tam našel takový střípek/vlastnost, kterou má jedna z mých potvůrek, jež snad již brzy i uzře světlo světa. Příště nedávej do kupy dvě (a nebo více) nesouvislé povídky. Těch pět dní zase tak dlouhá doba není! Pak aby se v tom někdo vyznal! o.O Kdybys ubral v popisnosti, možná by to vypadalo jinak. Nevím, možná se snažíš až moc. Znáš to, když je sportovec přespříliš „nažhavený“, ne vždy to dopadne dobře. Dej si voraz, na několik dní úplně vypni, pak si přečti uveřejněné povídky na SASPI a komentáře pod nimi a uvidíš. Co? Těžko říci ;-) Chris


ze dne 27.07.2011, 14:35:57
Ekyelka: Dandy, prosté "děkuji za komentář" nebo "díky, promyslím si to" často stačí. Nereagovat vůbec je mnohdy horší, svým mlčením totiž dáváš najevo, že ti komentátor ani nestojí za odpověď (byť ty třeba jen marně hledáš slova, jak a co mu vlastně odpovědět). Je to obecná slušnost, odpovídat aspoň takhle, zvlášť u rozsáhlejších komentářů. To měl Chris na mysli.


ze dne 27.07.2011, 8:32:19
Dandy518: A co bych jim měl napsat? Jak jsem to vše pojebal a omlouvat se, že ztratili několik času za přečtení mého katastrofického díla a pro některé nevratně ztracení několik dalších minut nebo i hodin za napsání kritiky? Já měl za to, že to teď bude špice, která vám vezme dech, ale jak vidíš, je to ještě horší než předtím. Ale jen počkej. Moje chvíle jednou přijde a nikdo z vás nebude věřit, jak jsem to dokázal vypiplat na tak vysokou příčku.

m2m	25.07.2011, 21:53:44

Čeština je jazyk bohatej a nádhernej. Lepší jsem ještě nikde na světě neviděl. Je to různorodej, opravdu na slova zajímavej jazyk. Proč tedy hledáš nová slova? A když už je hledáš, proč tvoříš slova nelogická? Schválně si otevři slovník spisovné češtiny. Měl bys ho doma mít hned vedle Pravidel českého pravopisu. Masakrový. Bez významu. Bez logiky. Bez češtiny. Logika textu: Je neporazitelný. Je třetí v potravinovém žebříčku. Znamená to tedy, že je porazitelný těmi dvěma nad ním. Tudíž je přemožitelný. Je-li nepřemožitelný, pak musí být první. Je-li imunní proti útokům těch dvou nad ním z důvodu, že oni jej nepapají (z různých důvodů), potom nemůže být až třetí. Logika slov: Velmocnost? Co to je? Můj slovník to nezná. Zná slovo "velmoc", kterou je třeba Rusko, Čína nebo industriální velmoc ve smyslu konglomerátu firemním. Velmocnost je tudíž odvozenina od velmoci, která ovšem není živočišným termínem, tudíž nemůže být velmocný. Logika času: Jeden odstavec je psán minulým časem, druhý přítomným, třetí opět minulým. Takto to nelze dělat bez důvodu. A tak dál. Obdivuju Šímu, že to dočetl celé. Měl jsem předsevzetí, že to taky přečtu. Po první části jsem to vzdal. Proč? Protože v tom nevidím nic z toho, co jsi měl v opravené verzi Válečníka. Kam's to dal? Rad jsem Ti dal hodně, nemyslíš? Vzal sis je k srdci? Třikrát jsem Ti radil, abys nespěchal s psaním a text si pořádně pročetl. Třeťáček na základce by objevil nesmyslnosti v syntaxu a stylistice, které zde máš. Opravdu jsi na sobě zapracoval? Opravdu ses snažil? Patnáct hodin za sedm osm měsíců? Cože? To tě vychází na dvě hodiny za měsíc. Cože? Tolik strávím nad dvěma třemi stranami jedné svojí povídky. Dvě hodiny. Denně. Tak moc času je tomu třeba obětovat. Nechceš? Piš tedy pomaleji, ale o to víc pořádnějš. Musíš si dávat pozor. Musíš si to nahlas číst. Musíš to dát někomu přečíst. Objeví řadu věcí, které neobjevíš ty. Sakořinu radu bych osobně moc vážně nebral, popisovat skutečnost vyžaduje kumšt, kdežto fantazie vyžaduje jen racionální přemejšlení. Piš dál, ale piš pomalejc a piš opatrnějc. Nepospíchej. Musíš se naučit elementární pravidlo psaní - za svůj text bys měl bejt ochotnej dát ruku do ohně. Dal bys ji do ohně za tohle? Vidíš ten Šímův dlouhej komentář a řadu těch dlouhých komentářů u předchozích děl? Nejsou tam pro srandu králíkům. Mají se ti snažit pomoct. I ty se musíš snažit se zlepšit. Když tedy vidíš, že ty chyby nevidíš, opravdu jsi schopnej si spálit ruku za takovej text? Polož si elementární otázku: "Chci psát?" Jestli jo, následuje druhá: "Chci dobře psát?" Jestli jo, následuje třetí: "Co pro to musím udělat?" Čtvrtá: "Opravdu to CHCI udělat?" A pátá: "Opravdu chci nést všechny následky?" Pokud jsou odpovědi pozitivní, pak tu nikdy nefňukej a neptej se proč jsi dostal pětku. Odpovím Ti: "Protože se málo snažíš!" Zeptej se sám sebe: "Stojí mi to za to?" Kde jsou ty časy, kdys tvrdil, že se stáhneš, aby ses naučil ještě líp psát? Co se stalo? Doufal jsem, že sis vzal moji radu k srdci a opravdu přestaneš pospíchat. Ne všechno, co napíšeš, musí jít ven do světa. Napiš to a nech si to na disku. A za půl roku se na to podívej. Za rok. (Tuhle jsem objevil svoje čtyři roky staré povídky. Jsou otřesné. Ale mají skvělé nápady. Tudíž si počkám ještě kus a ty nápady přepracuju. Od toho jsou šuplíky.) Musíš se naučit nést zodpovědnost za svoje dílo. Nenapsal ho nikdo jinej. Jen ty! Všechny následky tudíž neseš ty. Zapracuj na sobě. Nepospíchej. Čti si po sobě. Čti jiné autory. Čti i na Saspi, je tu řada skvělých autorů, kteří píšou skvělé věci. Můžeš je tu číst úplně zadarmo! Čti všechno, co můžeš. Pak začneš psát líp. Nauč se gramatiku. I disgrafik jako já se to naučil celkem dobře. Nauč se dávat si na psaní pozor. Zkus se v listopadu přihlásit do NaNoWriMa (viz forum). Uvidíš, jak psaní "na zakázku" najednou mění - naučíš se si dávat skutečnej pozor při psaní. Uvidíš. Hlavně ale dři na sobě. To totiž neděláš. Kašleš na to, myslíš si, že dvě hodiny za měsíc ti udělají dílo. To ne. Dílo tohohle ražení chce mnohem víc. A co teprv dílo povídkovýho, novelovýho nebo románovýho ražení. Můj oblíbenej autor vydává jednu knihu za tři čtyři roky. Proč asi? Prostě makej a nekecej. Neztrácej čas zbytečnostma, ztrácej ho čtením celé řady jiných textů.

Peter Stumpf	25.07.2011, 21:09:43

Pardon, ale na tomhle fakt není pozitivního nic. Stylisticky hrozné, vyjadřovací schopnosti na nule, žádný děj, žádná myšlenka. Takhle vypadá smrt literatury.

zahradník	25.07.2011, 18:07:08

Rada je velice jednoduchá. Jestli chceš být spisovatel, tak ve Tvém věku není ani tak důležité ještě psát, jako hlavně ČÍST, ČÍST, ČÍST !!! Každý spisovatel toho musí nejdřív sám strašně moc přečíst, bez toho to prostě nejde, čtením knih se naučíš téměř vše. Měl bys začít u doporučené četby, kterou vám zadává učitelka Češtiny, to je základ, bez kterého se neobejdeš, a který nelze přeskočit, přečti to všechno, potom běž do knihovny a půjčuj vše, co Ti přijde pod ruku, každá jedna přečtená knížka Tě posune o kus dál.


ze dne 25.07.2011, 18:10:18
Šíma: Pokud můžu skočit kolegovi zahradníkovi "do řeči", pak se musím přiklonit k jeho radě, čti, osobně jsem byl na základce a na střední vášnivým čtenářem, knihovna byla mým "druhým domovem" a na knihy jsem měl jednu velkou starou tašku "kabelu"! ;-))) Sice nejsem "spisovatel", ale můžu říci, že být sečtělý není nikdy na škodu, spíše naopak a je to velké plus! ;-)

Sakora	25.07.2011, 7:03:16

Víš, ty děláš sám vše proto, abys čtenáře odehnal - - hrubka v podivném názvu (hroziví - podle vzoru mladí) - perex se zprávou, že jsi se za celý půlrok věnoval textu POUHÝCH patnáct hodin ( to je počet hodin tak max.na měsíc práce s povídkou) - první odstavec, kdy jsem se začala smát, doufajíc, že se z textu vyklube zdařilá parodie... a ono ne :-( (přečetla jsem tři odstavce, dál už to nešlo) Nemá cenu se opakovat - vše důležité máš v komentáři od Šímy (a málokdo jiný by své hodnocení napal tak decentně). Napadlo mě - zapomeň na nestvůry a pokusy o fantasy - napiš něco, co jsi sám zažil. Bude to adekvátní tvému věku, jednoduché a snad lépe stravitelné pro čtenáře.

Šíma	25.07.2011, 0:25:50

Zdravím. Musím se přiznat, že mi při čtení Tvého textu došel dech, ovšem ne proto, že by byly Tvé popisy něčím "extra", ale tím, že jsou tyto pasáže, které popisují ona monstra přímo ubíjející (včetně odlehčujících pasáží o našem rodném jazyce a ženách, jejich návaznost na předešlý text jsem jaksi nepochopil). Ano, ubíjející! Uvidíme, kolik čtenářů dočte tento příspěvek až do konce. Zkus se nad tím zamyslet, milý Dandy (nic proti Tobě jako autorovi, ani Tvé tvorbě), chceš přeci, aby čtenáři Tvé texty rádi četli a ne omdlévali v polovině, protože už nemají sílu číst dál... Ono je to hezké, všechny ty barvité popisy (nehledě na pravopisné a stylistické chyby a nedostatky), ale schází jim jedna důležitá věc a tou je zasazení do příběhu. Tento text je víceméně jen polotovarem. Představ si nějaký super nadupaný film, kterému něco chybí - má sice pěkné vizuální efekty, ale nemá příběh a nic, čím by si získal své diváky (postavy i zápletky jsou ploché, dialogy o ničem). Jakpak si má potom takový film udělat reklamu a získat své diváky, když je už scénář o ničem (scénárista zřejmě vykonává svou profesi omylem), režisér ani neví, o čem ten film má být a herci jsou možná také jen druhořadí umělci, kteří jen zkoušejí svou šanci ve filmu. Tvůj text je na tom podobně, přes všechny popisy je o ničem. Chybí mu "duše". Přes všechnu práci, kterou jsi na něm vykonal a přes veškeré úsilí je to bída (a děs). Tento text je jen směskou popisů a úvah, nic víc... Bohužel! Zkus se na svůj text podívat pohledem jiného člověka, prostě cizíma očima. Zkus si jej přečíst nahlas, nebo jej přečti (či dej přečíst) nezaujatému posluchači (někomu z rodiny, kamarádovi a podobně), někomu, kdo Tě nebude hned poplácávat po ramenou, abys viděl, jak tento text své čtenáře osloví a jak na ně zapůsobí. Ty se prostě nadchneš pro nějakou věc (zaujme tě určité téma, nebo námět), a pak napíšeš svůj text tak, že se díváš jen jedním směrem - už abys to měl hotové. Nad samotným účelem nepřemýšlíš. Psát texty znamená uvažovat ve více rozměrech, nejen v tom jediném, napsat něco podle nějakého (určitého) nápadu. Text v tomto pojetí je nekompletní, jde jen o popisy postav (jako kdyby ses díval na něčí fotku)... Pokud nejde skutečně o "cvičení" a ty se nechceš pochlubit se svým výtvorem. Když se zamyslím nad tímto dílkem a popisem oné dívky bojovnice v jednom z předcházejících příspěvků, který jsi zde publikoval, žádnou výraznou změnu k lepšímu jsem nepozoroval. Tady mne napadá otázka: "O čem chceš psát?" Promýšlíš si, co chceš svým čtenářům sdělit? Jakou formou? Sleduj, jak vypadá struktura Tvého textu (vypíšu jednotlivé "nadpisy"): - Jeho pobočník aneb stroj na zabíjení. - popis monstra číslo jedna (pobočníka) - Ten, který vládne všem. - popis monstra číslo dvě (šéfa) - Umí jen brát, krutě přivlastňovat. - popis monstra v ženské podobě - Na odreagování jsem pro vás připravil jeden slaďoučký popis. - text, který má čtenáře odreagovat od předešlých pasáží, a tedy i odvrátit byť jen od pomyšlení na předcházející kreatury - viz popis sexy dívky (takřka éterické bytosti) - K zamyšlení jeden výrok. Toto moudro mě napadlo až tehdy, když jsem to doopravdy zažil. No, zažil, spíše moje spolužačka ze střední. - text plný úvah a zamyšlení autora (jakou souvislost má tento text s předchozími pasážemi? Má-li být apelem na čtenáře, ať lépe využívají svůj rodný jazyk a poučí se ze svých chyb, proč to nedělá samotný autor?) - A nakonec poslední dva textíky k pousmání. (Neberte to nějak osobně). - dva odstavce (jako třešnička na dortu) o ženách v obecném pojetí (čím pro nás muže ženy jsou a čím by mohly být) - toto má být pointou celého textu??? A teď se zastav a ohlédni (a popřemýšlej). Jakou formu jsi chtěl své práci dát? Myslím celkově? O čem to celé je? Jde o popis postav do fantasy příběhu? Nebo o úvahu doplněnou těmito popisy? ??? Všechno by mělo mít svůj smysl! Stačí se podívat kolem sebe. Tráva, stromy, skály i nebe nad hlavou! Slunce i déšť. I ten pitomý šutr na pěšině tu pro něco je - třeba abychom o něj zakopli a narazili si palec. Nic tu není jen tak a zbytečně. K čemu je tento text? Jaký je jeho účel a proč byl napsaný? Jako cvičení popisu literárních postav? Ať se dívám, jak chci, nemůžu najít smysl celku! Pamatuj na to, že všichni si ukrajujeme ze svého času čas pro čtení a vybíráme si, nad čím tento čas strávíme. Chceš, aby bylo čtení Tvých textů jen plýtváním a ztrátou času? Nebo něčím víc? Pokud bych se měl ještě zaobírat gramatikou, stylistikou a technickou stránkou věci, nejspíš by byl můj komentář ještě delší. Nic proti, Dandy, ale zatáhni za "záchrannou brzdu", počkej až se zastavíš a pak si promysli co a jak (a o čem) chceš psát, aby to mělo skutečně "hlavu a patu"! Já Tě - bohužel - nemůžu poplácávat po ramenou a vychvalovat Tě (a Tvou tvorbu) do nebes. Tato práce je víceméně podprůměrnou a je v ní hodně poznat Tvůj styl... Ovšem opakuji znovu: nemám nic proti Tobě a Tvému stylu, který čpí nevypsaností na sto honů! Je mi líto, žes nad tímto textem strávil tolik času. Mé druhé já do mne "kope" a říká mi, že bylo toho času málo! Na to, aby něco z této práce skutečně bylo. Tady nejde o půlrok hrubého času, ale o dobu strávenou nad tímto textem, opravdu se mi nechce věřit, že jsi nad ním celkově strávil 15 hodin. Tvrdíš, že jsi jen dopisoval jednotlivé asociace. Kde je čas věnovaný pilování a opravám? Když to vše sečtu a podtrhnu, celý tento text vyznívá jako dort od Pejska a Kočičky (kteří do něj sice dali "samé dobré věci", ale nedal se jíst). Od srdce Ti přeji hodně čtenářů (a hodně těch, kteří se odváží napsat Ti nějaký "smysluplný komentář", abys skutečně poznal, co děláš špatně). Už jsem zde na SASPI přečetl několik desítek tisíc textů (víc jak jedenáct tisíc básní a povídek - i textů na pokračování), proto nemůžu na Tvou práci (nejen vzhledem k ostatním autorům a jejich textům) pohlížet pozitivně... Opravdu to chce si sednout a nejen psát, ale hodně číst. Povídky i romány. Nejen se bavit nad čtením (ať už oblíbených autorů, či povinné četby), ale také se dívat, jak ten - či onen - autor pracuje s textem. Myslím, že nemá cenu psát cokoliv o tom, jak postavit příběh a udělat z něj čtivou záležitost. Nejspíš by to bylo jen házení hrachu o zeď... Jsi ještě nevypsaný autor. Málo čteš. Nečekej, že z Tebe bude spisovatel za několik měsíců. Mnozí autoři potřebovali celé roky, než z nich něco bylo... Tož tak! -- VSUVKA O POUŽITÉM STYLU A GRAMATICE -- Když už jsem nad tímto textem strávil tolik času, vrhnu se i na ten zbytek, snad i toto k něčemu bude, protože vždy existuje možnost, že prostě můj komentář číst nebudeš, protože se naštveš na mé hodnocení... Jsem realista, přestože jsem v nitru i tak trochu snílkem a idealistou (pořád si říkám, že se ti lidé zlepší). Jak se říká, jednou ty ideály ztratíme všichni... Takže. Tvůj popisný styl je šroubovitý, příliš vysvětlující a svým způsobem až "megalomanský". Nestačilo by to či ono vysvětlit mnohem jednodušeji a více přístupnou formou? Odděl to důležité od méně podstatného a škrtej!!! Podívej se na první odstavec (cituji): ... Masakrový, krvežíznivý, neúnavně vražedný, posedlý požíráním lidských kostí, žádné z těchto slov ho nedokáže naplno vystihnout. Je to prostě mocný drtič a univerzální likvidátor. ... Nač tolik honosné popisování? Nač tolik "superlativů"? Není mnohdy méně více nežli více? Podívej se na stavbu tohoto souvětí, které zde tvoří jediný odstavec a svým způsobem slouží i jako úvod k samotnému textu. Povětšinou by mělo první souvětí navnadit k dalšímu čtení, mne tato pasáž příliš nenavnadila. Devadesát procent čtenářů nejspíš od tohoto dílka odejde, ti zbývající budou už jen patrně zvědaví, co z toho vzejde. Netroufám si odhadovat, kolik čtenářů vydrží až do konce a kolik jich z těch deseti procent odpadne při prokousáváním se podobných (či ještě obsáhlejších) popisů v dalších pasážích... Jedeme dál! Nejspíš budu "vypisovat" jednotlivé části textu a psát k nim poznámky a připomínky: -- Stal se tedy mocným konkurentem pro ostatní soupeře, kteří chlípní po jeho místu, zatím se to, ale nikomu nepodařilo, sesadit jej. -- (stylistika, jak může být někdo chlípný po nějakém postu, či místu v onom pomyslném žebříčku? Chlípné mohou být myšlenky, pohledy a podobně. Pleteš si pojmy s dojmy.) -- Nepřemožitelná obluda bez přirozených nepřátel s mozkem velikosti motoru a silou padesáti pořádně nabušených chlapů se mu nemohl opravdu nikdo vyrovnat. -- (pozor na střídání rodu - na začátku je tu TA obluda a na konci se MU nemůže nikdo rovnat) -- Tato stvůra nebyla stvořena ďáblem ani bohem, ale něčím… něčím mnohem jinačím a mocnějším, než jsou tihle dvě nadpřirozené bytosti. -- (jinačím ??? tihle dvě nadpřirozené bytosti ??? -- TYTO dvě ...) -- Při takové velmocnosti až super mocnosti, už nemluvíme o odvaze ostatních jeho protivníků, kteří se s ním, nechtějí střetnout. -- (velmocnosti vs. mocnosti - pozor na slova s podobným základem či významem vyskytující se za sebou v jedné větě, nebo souvětí, nevypadá to hezky) -- Vlastní obrovská rudá křídla s celkovým rozpětím šesti metrů a posetá nespočetně mnoha tesáky, zároveň ještě čertovsky nabroušenými a ostrými jak jehly. -- posetá nespočetným množstvím čertovsky nabroušených a ostrých tesáků (TY PO SOBĚ SVÉ TEXTY URČITĚ NEČTEŠ!!!) -- Dosáhl délky asi šesti metrů se souhrnnou hmotností, když nepočítám zbroj kolem deseti tun, velkou zásluhu na tom mají duté z celené kosti a hromada svalstva. -- (netroufám si tvrdit, že je toto napsáno skutečně česky, viz slovosled a použitý styl) -- Jeho široká, pevná ramena zakrývaly ohromné zdobené pancéřové chrániče, poseté špičatými rohy, lebkami se zkříženými hnáty a lávovými kruhy, zapečetěné skly s malými otvory pro vycházení páry. -- ...pevná ramena zakrývala... (TA RAMENA) Několik stylistických "lahůdek" (otazníky znamenají otázku nad použitím daného slova, nebo slovního spojení): -- Na řetězech zavěšená za ramenní chrániče se houpala podivná velikášská lebka, né lidská, spíše trofej nějakého moc nebezpečného divokého predátora. -- (né lidská ??? moc nebezpečného ???) -- Každopádně tam, kde měla mít prázdné důlky, svítilo stále za průhledným sakra pevným sklem jasně bílé světlo. -- (sakra pevným ???) -- Démonova kebule, korunovaná mírně zakroucenými, polodlouhými, tlustými a černými rohy, vyrostlé směrem dozadu a pod nimi svítily temně žluté oči jak majáky. -- (démonova kebule ???) -- Kolosální množství ostrých špičáků v jeho hubě, která připomínala chřtán žraloka, doplňovala hustá brada, zdobená visícími drápy. -- (Kolosální množství ???) -- Čtyři chapadla na ně navléknuto několik ocelových kroužků, jež zdobila jeho vzhled, vlály z krku. (přečti si to, Dandy, opravdu tak ostatní autoři stavějí - tvoří - své věty?) -- Na bocích kalhot se zjevily vytesané temné lebky. -- (se zjevily ??? - zjevit se může někdo někomu, náhle, nebo se mohou čtenáři zjevit nad něčím textem) -- A kdyby něco, kdyby náhodou selhaly svaly, což ve skutečnosti není vůbec možné, má v záloze schovaných pár intriků, jakožto jsou: ... -- (intriků ??? - když někdo intrikuje, znamená to, že chce využít nějaké skutečnosti, nebo něčího činu ve svůj vlastní prospěch, Tvé monstrum má zřejmě v zásobě několik TRIKŮ) - vypisuji celé dva odstavce: Někdo kdo nezná strach a ovládá nezměrnou sílu, kterou nelze srovnat s ničím na světě, protože žádna taková neexistuje. Nikdo na zemi ji nevlastní, jedině on. Mluvím a tímhle pravidlem se snad drží každý válečník. Kterýkoliv se nakonec setká s rovnocenným soupeřem. Jednoho dne se vždy najde někdo, kdo bude lepší než ten druhý. (Víš, jak mi Tvůj text připadá? Jako by jej nějaký automatický překladač bez duše a literárního a gramatického citu přeložil z cizího jazyka do češtiny. A to nehledím na případné chyby a překlepy.) -- Né, že to se nesmí, to né, to nejde zmáknout. -- (zmáknout ??? Né ???) -- To Vexter je jediným zakladatelem nesmírně megaloobrovité apokalypsy. -- (megaloobrovité ???) -- Jeho plán se začne rozjíždět už brzy a buďte připraveni na to, že ho bude pečlivě plnit do posledního puntíčku. -- (rozjíždět - plán ??? do posledního puntíčku ???) -- Jeho vzhled je asi takovýhle. O trošku rudější kůže, překypující svalovina na všech místech. O jeden metr větší než jeho přítel, tudíž váha nelenila a přihodila si o jednu tunu navíc. -- (:-DDD promiň, ale tato část textu mne vyloženě rozesmála, omlouvám se, nic podobného jsem ještě nečetl, spíš bych měl brečet, ale nemůžu si pomoct, stylisticky otřesný text) -- Jedny vyrostly z čela do strany s lehkým prohnutím a pekerně ostrým zakončením. -- (pekerně ???) -- Hroty znovu zpropadeně břitké. -- (zpropadeně břitké ???) -- Tři řady zubů obroušených do hrotů jak na horním patře tak na dolním, aby pomohly potravu rozkousat na mikro kousky. -- (mikro kousky ???) -- Přidržoval černou nehořlavou kožešinu, zahalující stehniska. -- (stehniska ???) -- Opasek držel po celé své délce, přidělané dlouhé řetězy zakončené háky na své trofeje, které brzo uklohní. -- (uklohní ??? uklohnit si můžeme jídlo) -- Tlapy měly jedinou odlišnou barvu od jeho kůže. Černé jak uhel. Pazoury veliké jako dospělá lidská hlava. Na patách ještě jeden nebezpečný trn. Nohy tvořily tu nejdelší jeho část těla. -- (stylistika a opět stylistika, tady snad ani není co dodat, přečti si to nahlas) -- Nerozjebe na prach a jejich krev nepotřísní všechny krajiny. Vládne nejstrašlivější inteligencí jakousi lze představit. Nic pro něj není nedosažitelné. -- (Nerozjebe ???) -- Z praktického hlediska má vše na dosah ruky. Dá se říci, že je globálně nejlepším! -- (měl jsi být politikem, ti toho také mnoho namluví, ovšem jejich posluchači mnohdy netuší, o čem že to vlastně mluvili a nic se nedozvěděli) -- V hlavici kladiva je mnoho škvírek, které vyplnila magma. Tím se tedy zbraň stává ještě nesrovnatelně moc riskantní pro své soupeře. -- (nesrovnatelně moc riskantní ???) -- A tím předposlední nakonec. K jeho nejsilnější kouzlům, která lze na tomto širém světě provést patří dezintegrace - úplný rozklad rozpad částic organismu, že z tebe nezbude ani ždibíček ani mastný flek, vůbec nic. Zanikneš. Zmizíš z povrchu zemského a nikdo o tom nebude mít ani ponětí. Takže už ani nemůžeš být oživen, známka života bude nulová. A to nemluvím jen o živých organismech, vše jde zcela rozložit i ty neživé věci. -- (další pasáž, která působí spíše komicky, než vážně - promysli si, o čem chceš psát a jakou formu to podáš čtenářům) -- Když jsou ti dvě monstra spolu, stvoří se ještě více neporazitelnými. -- (TA dvě monstra!!!) -- Dohromady představují sakra přegigantický temperament ve všech směrech, který si nikdo z vás nedokáže absolutně představit. -- (sakra přegigantický temperament ve všech směrech ???) -- Opravdu neznáte strach ve vší parádě? (ve vší parádě ???) -- Ona je vaše poslední bytost, kterou spatříte naposled. -- (poslední vs. naposled -- podobně znějící slůvka) -- Šat má tu nejčernější barvu, co existuje, a její hojně peřitá černá křídla nahánějí hrůzu všem smrtelníkům. -- (peřitá ???) -- Kosu brousí pečlivě každý den a celý den. -- (zajímalo by mne, co dělá jindy, když celý den brousí kosy) -- Stehna se zdály být v pořádku, přesně podle Danielových představ, nebyly štíhlé jak párátka, avšak také nebyly mohutné. -- (TA stehna - zdála - nebyla + kde se tam vzal Daniel ???) -- Avšak zatím jen ve svých představách a polucích. -- (představách a polucích ???) -- Dívka nebyla vychrtlá, ani silnější, s postavou se podobala princeznám, jenže její krása se žádné nevyrovnala. -- (nebyla prostě plnoštíhlá ??? viz nebyla vychrtlá ani silnější) -- Vlastnila také na některých místech tetování, ve smyslu několika různých čar, které se křížily mezi s sebou. -- (mezi sebou !!!) -- Přes tyto všechny přehezké vlastnosti, které se ale nemohli vyrovnat jejím přenádherným bujným darem, bůh na ni dočista neopomenul, obdařil ji opravdovým klenotem, který nemá jen tak někdo. Krásně hladká, líbezná, těm by neodolal žádný chlap. Jó, jo už je to tak, její ňadra se opravdu nedala přehlédnout, byly její chloubou. Ale nemyslete si, žádná vela obří prsa to nebyly. Řekl bych takový slušný průměr. -- (vela ??? prsa to nebyla !!! + prosím, čti po sobě své texty a zamysli se nad nimi) -- K zamyšlení jeden výrok. Toto moudro mě napadlo až tehdy, když jsem to doopravdy zažil. No, zažil, spíše moje spolužačka ze střední. -- (A VZAL SIS Z TOHO NĚJAKÉ PONAUČENÍ? MÁM NA MYSLI CELOU TUTO PASÁŽ O VZTAHU A PŘÍSTUPU K ČESKÉMU JAZYKU A JEHO POUŽÍVÁNÍ?) Dál už nic, určitě jsem mnoho věcí přešel... Ovšem vzhledem ke kvalitě textu... Abych to zkrátil, nejsem tu proto, abych Ti opravoval Tvé práce, ale ukázal Ti, co a kde děláš špatně. Má snaha se ovšem vniveč obrací... Opravdu ve Tvém textu nevidím žádný posun kupředu. Spíše naopak. Nedáš si říct a nedáš si říct! Můj závěr na konec? Celkový koncept je špatný. Tu píšeš o tom, tu zase o onom. Text obsahuje na sobě nezávislé celky, které k sobě nepasují! Tu píšeš "o voze", tu zase "o koze". Po formální stránce nejde ani o povídku, natož o úvahu či jiný literární útvar. Přehršel popisů jen utvrdí Tvé čtenáře, že čtou tyto řádky za trest a ne pro vlastní potěšení... Má rada? Čti, čti a zase čti. A také piš, ovšem, pozastav se nad radami svých čtenářů a snaž si z nich vybrat to nejpodstatnější. Dokud nepochopíš, v čem děláš chyby a co děláš špatně, do té doby se nezlepšíš ve své tvorbě! Tečka...


ze dne 25.07.2011, 14:14:31
Šíma: Zdravím. NESPĚCHEJ NA SOBĚ! Nesmíš se nutit do psaní... Ne, když to nejde. Těžko poradit. Hledej své nedostatky a pokus se s nimi něco udělat. Hledej si jednoduchá témata a nedávej si onu pomyslnou laťku příliš vysoko. Vezmu příklad: výcvik karate - jsou tam různé pásky, černý je (tuším) nejvyšší hodnocení, nedostaneš jej hned, postupuj pěkně "barvu po barvě". Přeju hodně zdaru. šíma (hříbek)


ze dne 25.07.2011, 13:59:01
Dandy518: Tyhle ty texty vůbec nemají spolu souviset. Jakožto je výrok, popis ženy a ty dva poslední textíky. Ty první dva texty patří k sobě a ten třetí je sám za sebe. Poslal jsem je dohromady proto, abych nemusel čekat dalších pět dnů na vložení dalšího příspěvku. Proto jsem to vše dal do jednoho celku. Vždycky před posláním díla k vám, si přečtu každou větu nahlas. Ale já tam prostě nenajdu ty chyby nebo špatnou stylistiku, které najdete Vy. Prostě mi to nejde. Jako kdybych měl v mozku nějakou překážku, která nelze zničit. Brání mi v postupu. (né lidská ??? moc nebezpečného ???) - Jakože ta lebka nepatří člověku. Nemá stejné znaky. Nebezpečného - To jsem měl dát asi do minulého času to "nějakého" - Takže: spíše patřila bývalému predátorovi a jeho zjev mluví za vše. Nebezpečný tvor. Sakra pevným - To znamená opravdu pevným. Kebule - nechtělo se mi opakovat ta stejná slova, jako třeba hlava nebo lebka. Kolosální - náhrada slova velkého. Né, že to se nesmí, to né, to nejde zmáknout. Zkusit to můžeš, ale nikdy neuspěješ/to nezvládneš. Megaloobrovitý - Potřeboval jsem slovo, které by nahradilo veliký, obrovský nebo ohromný. Takže něco opravdu velkého – Megalo - první část složených slov mající význam veliký a když k tomu přidáte ještě nějaké slovo, které zdůrazňuje věc, že je veliká. Tak vznikne slovo, které nahrazuje všechny ty vyjmenované v první větě, kdybyste je spojily dohromady. rozjíždět - plán ??? do posledního puntíčku ??? No ten sen, co je v předešlé větě. A do posledního puntíčku znamená, že ho splní úplně do detailu. (pekerně ???) – jako hodně. (zpropadeně břitké???) - strašně moc ostré (mikro kousky???) – malé kousíčky (stehniska ???) – Normálně stehna. (Nerozjebe ???) – nerozdrtí, nerozemele. -- V hlavici kladiva je mnoho škvírek, které vyplnila magma. Tím se tedy zbraň stává ještě nesrovnatelně moc riskantní pro své soupeře. -- (nesrovnatelně moc riskantní???) – mnohem moc riskantním, že kdyby neměla zbraň to magma, ještě by nebyla zas tak nebezpečná. -- Dohromady představují sakra přegigantický temperament ve všech směrech, který si nikdo z vás nedokáže absolutně představit. -- (sakra přegigantický temperament ve všech směrech ???) -- Opravdu neznáte strach ve vší parádě? (ve vší parádě ???) -- Šat má tu nejčernější barvu, co existuje, a její hojně peřitá černá křídla nahánějí hrůzu všem smrtelníkům. -- (peřitá ???) – jako, že mají peří, nevěděl jsem tak to napsat se správným rodem. -- Avšak zatím jen ve svých představách a polucích. -- (představách a polucích ???) – zatím se ženy nemůže fyzicky dotknout, jedině ve svých představách nebo polucích/mokrých snech. Začíná se mi to vymykat z rukou. Když jsem začínal, mé první dílo bylo hodnoceno velký podprůměr. Postupně jsem se dopracoval až k jedné mínus. Pak to šlo se mnou z kopce, až jsem se dostal znova k pětce. Proč? Proč jsem jednou těsně nad hladinou a jednou v oblacích?