obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915621 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5791 autorů a 392129 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Vražda mezi výsostnými zdmi ::

 autor Rilian publikováno: 25.07.2011, 18:40  
Po nějakém čase byla Agatha Christie postavou Hercula Poirota velmi unavená, a tak byla velmi ráda, že s ním zkoncovala. Ze zvědavosti se tedy k této nanejvýš zajímavé postavě vracím, abych pronikl do jeho psychologie a zároveň okusil touhu napsat detektivku.
V první části s názvem Charitativní večírek se potkáme jak s Poirotem tak i se slečnou Oliverouvou a dalšími postavami.
 

Charitativní večírek


„To je ale doba, co jsme se viděly, drahoušku!“ vyrušila Ivy Margaret z rozhovoru a vzápětí ji tiskla, jakoby byla citrón. Ivy stejně jako Margaret byla pozvána na charitativní večírek, který pořádal sir Bennings pro děti z Afriky.
„Jak se máš, zlatíčko? A co Simon?“ vyptávala se Ivy dál. Margaret nikdy nečinilo dobře, že se Ivy takhle ptá, ale svou sestřenici už znala pěknou řádku let a tak to dokázala hravě opomenout.
„Simon odjel na služební cestu do Ameriky, je moc vytížený!“ pověděla a vzala si malý tácek s jednohubkami.
„Co já bych za to dala. Tenhle pitomý Londýn mě už pěkně štve!“ pověděla Ivy pohrdlivě.
„Už jsi viděla tetičku Rosemary? Vůbec se nezměnila, půjdu si s ní popovídat. Od smrti strýčka je nějaká zamlklá!“ a Margaret se odporoučela.
Ivy se mezi tím rozhlížela po další oběti, kterou by vyždímala z všelijakých novot a drbů, neboť taková ona byla. V úzkém kruhu ji nazývali informační centrála a rozvracečka vztahů. Jejím přičiněním uhaslo mnoho páru v lásce. Všude, kde byla, si o ní alespoň v jednou z hloučků, které se na podobných akcích vytvářejí, povídali, a to i slovníkem, jež do společnosti vůbec nepatří.
Hudba hrála, alkoholu se upíjelo a vzduch zaplnil těžký dým od cigaret a doutníků.
„Vy se moc nebavíte, mademoiselle Oliverová, n'est-ce pas?“ optal se Hercule Poirot a mírně se pousmál.
„Poirote, moc dobře víte, že tohle nesnáším. Klidně jsem mohla dopsat další kapitolu. Sven Hjerson teď řeší velmi zvláštní vraždu. Jsem celá napjatá jak to dopadne! Dala bych si jabko-“
„Mademoiselle Oliverová, dovolte, abych vám přestavil sira Benningse. Mademoiselle Oliverová, sire.“ Sir Bennigs zachoval dekorum a patřičně slečně Oliverové políbil ruku. Slečna se mírně zastyděla.
„Drahý Poirote, jak se vám daří, starý brachu? Je to dlouhá doba, kdy jsme se naposled viděli. Nějakých deset let, tuším.“
„Jedenáct let a 38 dní,“ odpověděl Hercule Poirot.
„Jak vidím, vaše - ehm jak jste to říkával?“ tápal sir Bennings.
„Šedé buňky mozkové –“
„Ano, šedé buňky mozkové jsou stále čilé!“
„Merci, sire, šedé buňky mozkové si zaslouží tu nejlaskavější péči, kterou jim Hercule Poirot dopřává!“
„To mi povíte jindy, brachu. Půjdu pozdravit bratrance Paula, zatím,“ a než dořekl, byl pryč.
„Podle mě nemá dost vychování,“ namítla slečna Oliverová.
„Víte, mademoiselle, čas je zvláštní věc!“ podotkl mužíček postavou silně připomínající tučňáka s nenuceným úsměvem.
Slečna Oliverová následovala Hercula Poirota do vedlejší místnosti, kde byl vzduch o něco lehčí. Poirot si sedl do křesla, které bylo orientováno směrem do místnosti plné lidí a zapálil si tenkou cigaretu. Slečna Oliverová si sedla vedle a spustila:
„Všiml jste si té ženské ve flitrových šatech?“
„Mademoiselle Everretová.“
„Tohle je přeci charitativní večírek a ne komedie!“ pokývla hlavou. Šaty slečny Everretové na sebe strhávaly přespřílišnou pozornost.
Hercule klepl popel do svého příručního popelníčku a upřeně sledoval dění kolem. Slečna Ivy rozmlouvala s hloučkem mužů a byla středem pozornosti. Poirotovi neuniklo, že strhla zájem i na hlouček postarších dam, které stály až příliš škrobeně, hlavy jim zdobily klobouky a prsa kulaté perle různých barev.
„Jak dlouho si myslíte, že to bude trvat?“ pohlédla slečna na Hercula Poirota.
„Nemám nejmenší tušení, mademoiselle,“ pověděl Hercule. „Ale jak už to tak bývá, trvají tyto akce do brzkých ranních hodin.“
„Jsem unavená, Poirote, půjdu spát. Dobrou noc.“
„Bonsoir, mademoiselle Oliverová, pro Hercula Poirota ještě ten pravý čas nenadešel.“
Hodiny odbíjeli deset hodin, když se slečna Oliverová zvedla a šla si lehnout. Za okamžik na to místo slečny vystřídala další slečna.
„Vy jste Hercule Poirot? Ten slavný detektiv? Páni, já jsem Lilith Benningsová, velmi ráda vás poznávám!“
„Merci, mademoiselle, potěšení je na mé straně!“ Poirot se postavil a náznakem jí políbil ruku.
„Prosím omluvte mou sestru Ivy! Je poněkud – poněkud otevřenější, než by bylo hodno! Vlastně byla vždycky taková,“ začala vyprávět slečna Lilith a posadila se vedle Poirota. „Nikdy se ničeho nebála. Někdy jí docela závidím, protože tu odvahu, smím-li to tak říci, pane Poirote, bych potřebovala i já.“
„Oh, nesmysl mademoiselle! Každý dostal do vínku, kolik je potřeba.“
„Povězte mi mademoiselle l, prosím, proč vaše sestra nenosí jméno po vašem otci? Pamatuji-li si dobře, pak se přece neprovdala!“
„Jméno Everettová je po babičce z matčiny strany. Ivy byla vždycky hrdá. Nechtěla být zaštítěná otcovým jménem.“
„Chápu!“ přikyvoval Poirot.
„Otec není moc rád a právě tohle Ivy vždycky chtěla. Vždy a za každou cenu se mu chtěla zprotivit.“
„Lilit! Tady jsi!“ pověděl jakýsi mladík, který k nim přišel rychlejším krokem.
„Jsi celý zpocený, Lioneli,“ přitom vytáhla kapesník a otírala mu pot. „Promiňte, jsem to ale nevychovaná- Tohle je Hercule Poirot, ten slavný detektiv. Pane Poirote, tohle je můj snoubenec Lionel Harvey.“
„Zaslechl jsem, že je tu s vámi i slečna Oliverová pane Poirote,“ pověděl Lionel.
„Máte pravdu příteli, ale byla velmi unavená,“ odpověděl.
„Chtěl jsem její autogram.“
„V tom vám bohužel nemohu pomoci mon ami, ale mohu se u ní přimluvit."
„Jste velmi laskav. Lilith, pojď si zatančit.“
„Omluvte nás, pane Poirote,“ řekla Lilith a oba se odporoučeli na taneční parket. Hercule Poirot si povšiml, že slečna Lilith působí velmi zmateným dojmem, jakoby byla pořád z někoho nervózní. Když sledoval, jak tancují, nemohl si nepovšimnout, jak na ně neustále zírají dvě služebné. Jedna byla o mnoho starší, než ta vedle ní. Zatímco ta starší se mile usmívala, mladší nemohla udržet vztek.Bedlivě ty ženy pozoroval, dokud obě nenásledovaly sira Benningse, který jim kousek dál něco říkal.
V jedenáct hodin se i sám Hercule Poirot odporoučel do postele.


 celkové hodnocení autora: 91.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Matylda Kratinová 23.09.2011, 19:39:51 Odpovědět 
   Na komentování příběhu je zatím příliš brzy, ale mám pár technických poznámek:
- ve dvou situacích jsem se ztratila v tom, kdo na koho vlastně mluví: a) hned na začátku v rozhovoru Ivy s Margaret - částečně to bylo zřejmě zapříčiněno tím, že tato jména se neskloňují a že obě stojí hned u sebe; nicméně mě to trochu vyhodilo z konceptu => zkusila bych buď přeformulovat věty, aby byli mluvčí jasní, nebo je nějak charakterizovat, aby se navzájem odlišili
b) v rozhovoru Poirota s Lilith (fakt se jmenuje jako údajná zapovězená Adamova družka? (Bible)) - tam je odstavce blbě rozdělená Poirotova řeč a jsou tam uvozovky navíc - nejdřív jsem si myslela, že ta slečna snad taky mluví napůl francouzsky
- věta "za okamžik na to vystřídala místo slečny další slečna" je dost nešťastně položená a působí hrozně šroubovaně; podobných případů je v textu víc, člověka to při čtení rozhodí a pak se musí zase dostávat do atmosféry
- bacha na shodu: hodiny odbilY
- za alespoň pár popisů prostředí a alespoň stručné charakteristiky hrdinů bych se přimluvila - na Poirota "silueta tučňáka" skvěle padne, takových příkladů prosím víc =-)
Zpracování textu 6/10, příběh zatím nehodnotím.
M.
 ze dne 24.09.2011, 19:25:21  
   Rilian: Velmi děkuji!
 Radmila Kalousková 26.07.2011, 13:18:18 Odpovědět 
   Ahoj,
já jsem také velký fanda Hercula Poirota a Agathy vůbec a dokonce jsem většinu knížek i četla. Trošku mě zarazil ten název, nějak nevím, co si mám pod "výsostnými" zdmi představit. Jinak je to zatím krátká ukázka a těžko říci, jak se to bude vyvíjet. Tak jako tak si myslím, že je velice obtížné, držet krok s již tak známým dílem. Tím nemyslím, že to nemůže být stejně dobré nebo třeba i lepší. Prostě jen zatím počkám na víc kapitol a nechám se překvapit.
RK
 ze dne 26.07.2011, 16:58:30  
   Rilian: Děkuji za přečtení!
 Šíma 25.07.2011, 18:37:32 Odpovědět 
   Zdravím.

Pro pana detektiva Poirota (od Agathy Christie) mám slabost, přestože jsem nečetl ani jednu knihu (koukal jsem vždy na filmy a to nejraději s hercem Davidem Suchetem, který onoho moudrého pána ztvárnil asi nejlépe). Ale zpět k příběhu... Vystihl jsi část atmosféry (zejména co se týče dialogů), v textu mi chybí vagóny popisů (podrobností), které by celý příběh více přiblížily čtenářům. Možná těžíš ze skutečnosti, že mnozí čtenáři buďto četli příběhy o Poirotovi v originále (v knižní podobě), nebo viděli filmy natočené na jejich motivy (námět). Občas by se našla nějaká maličkost, ale nechme to být (ať už jde o chybějící mezeru, nebo nadbytečný znak v textu). Chybek je poskrovnu, o to více zarmoutí absence obsáhlejších popisů, ovšem i dialogy dovedou vést příběh vpřed (také jsem velmi ukecaný autor, který šidí popisy)... Ovšem ze svého úřadu musí zdvihnout varovný prst! Co dodat? Uvidíme, jak bude příběh pokračovat, protože tato pasáž je jen takovou momentkou, která čtenáře vrhá do víru charitativního večírku, ovšem čtenáři nemohou tušit, je-li náš milý detektiv jen pozvaným hostem, nebo je za tím i něco víc (a bůh ví, k čemu se to vůbec schyluje)! ;-)
 ze dne 25.07.2011, 19:46:13  
   Rilian: Také zdravím!

Děkuji za komentář. Jistě, o fanfikci to napravím.

Já vlastně také nevím, co mohu očekávat. Co se týče popisů, záleží na tom, z jakého soudku příběh je. Pokud píši pro děti, spíš jim v tom pomáhám a přecházím k popisům i dialogům. Ale měl bych se napravit a to provedu.
 ze dne 25.07.2011, 18:45:14  
   Šíma: P.S. Bylo by dobré napsat, že jde o "fanfikci" (použití originální postavy ve zcela své příběhové linii), aby nedocházelo k omylu a handrkování o "autorská práva"... ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lusi
(12.8.2020, 12:36)
bizparsan
(10.8.2020, 12:15)
couture
(10.8.2020, 11:12)
Virgoacp
(8.8.2020, 09:18)
obr
obr obr obr
obr
Čo by som tam r...
Beduín
Děvka na rohu k...
Miky
Dračí stezka (1...
Jackie Decker
obr
obr obr obr
obr

Naděje skrytá ve fázovém prost...
Mathew
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr