|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: O prasátku, vlku a lišce ::
 Šíma |
publikováno: 27.07.2011, 12:20
|
Nesoutěžní příspěvek (trochu bajka, trochu šímovina - nehodící se škrtněte) do ještě nezaloženého workshopu na "prasečí" téma pro kolegu čuka, snad se bude líbit! Zdravím tímto i své šotky a vrtošivé múzy.
P.S. Místy veršovaný text není na závadu, vznikl čistě náhodou vytvořeným slovním spojením a nechal jsem jej tak. Nad rozsahem se nepozastavujte, protože jsem na dodržení zadání příliš nehleděl... |
| |
|
|
"Kdo má větší strach? Prasečí rypáček, nebo ocásek?"
-- neznámý milovník prasátek --
Být prasátkem není lehké. Vědělo to i malé prasátko, které si radostně poskakovalo po lesní pěšině. Bylo polojasno a mezi načechranými mraky, které se podobaly peřinám, proplouvalo letní slunce. Nedalo se říci, že by připékalo. Svěží větřík rozpohyboval okolní stromy a keře. Dokonce i stvoly vysoké trávy tančily svůj "tanec života". Rozdováděný vzdušný proud šuměl v korunách stromů a přestože ještě nebyl podzim, tu a tam shodil z větvoví nedalekých stromů zelený lístek, jež se tiše a s důležitostí sobě vlastní snesl k zemi.
"Já jsem malé prasátko..." prozpěvovalo si pruhované prasátko. "Velké budu zakrátko..."
"Baf!" vyrušil jej starý vlk na křižovatce dvou pěšin nedaleko ostružin.
"Doprdele, to jsem se ale leklo!" vydechlo prasátko zostra a velmi škaredě se na vlka podívalo. "Co chceš vlku? Mám být tvým obědem, nebo večeří?"
"Bylo bys, kdybych měl zuby, prasátko," přikývl vlk. "Jsem však už starý a dávno nelovím, nehledě na to, že jsi pěkně nevychované a zlé..."
"Tak proč mě lekáš, vlku?" zarazilo se prasátko. Nějak se mu nezdálo, zda jej vlk nevodí za nos, tedy za rypáček. "Málem jsem si ucvrnklo do trikotu. Víš jaká je to potupa? Nechci, aby se mi bratříčci a sestřičky ještě týden na to smáli, že jsem strašpytel..."
"A koho pak tu máme?" ozval se náhle čísi hlas. Kde se vzala, tu se vzala liška v nejlepších letech, vždy připravená někoho převést a přechytračit. Nehledě na to, že už celý den nic nejedla a měla proto pořádný hlad. "Starý vlk a malé prasátko. Copak se stalo?"
"Snažíme se tu vést dialog," řekl vlk ostře, jak jen mu to jeho věk dovoloval. Doufal, že si liška na něj také nebude dovolovat. Přeci jen už měl za sebou nějaký pátek a na souboj s o mnohem mladším soupeřem si netroufal. Liška vycítila svou příležitost.
"A o čem, smím-li být zvědavá?" posadila se kus od nich a střídavě sledovala vlka a prasátko. Nějak se jí nechtělo věřit, že by se vlk dal na stará kolena na filosofování. Spíš za tím cítila nějakou čertovinu...
"O životě a vůbec," pokrčil vlk rameny. Tedy, kdyby nějaká měl, zcela jistě by jimi pokrčil, tak jen zakýval hlavou a myslel na to, jak z toho vyjít z čistým štítem a celým prasátkem. Už se viděl, jak se před svou starou vlčicí blýskne takovým úlovkem.
"Koukám, že máš večeři," zamračila se liška a mlsně se olízla. "Nerozdělíme se? Nebo... Kousek odtud jsem viděla nemocného koloucha. Vezmeš si ho, neuteče ti a mi necháš prasátko!"
"A proč jsi jej neulovila ty sama?" podivil se vlk a jen tak mávl pravou přední tlapou. Vidina snadného úlovku se mu pomalu rozplývala před očima. Vítr zadul silněji. Kdesi zahřmělo. Že by opravdu zapršelo?
"Byl na mě moc velký..." řekla mu liška. "Ale takové malé prasátko mi bude stačit..."
"To víš, já poběžím za kolouchem a ty budeš mít své jisté!" zavrtěl vlk hlavou. "A vůbec, zeptala ses někdy sama sebe, jak k tomu to pruhované prasátko přijde?"
"Jak k tomu přijde? Nerozumím..." zamyslela se liška. Že by byl vlk opravdu filosofem? Ti jsou nejhorší. Naoko se tváří, že nemají pět pohromadě a zatím... Vítr jim na hlavu navál trochu jehličí z nedalekého mraveniště. Slunce na chvíli zalezlo za větší mrak, byl o mnohem temnější, než ostatní. Ještě aby začalo pršet, zamyslela se liška. Měla sice velký hlad, ale mít i mokrý kožich se jí příliš nezamlouvalo.
"Asi sprchne!" řekla jen tak mimochodem a rozhlédla se kolem.
"Třeba jo, třeba ne," odpověděl jí vlk. "Tak co uděláme? Prasátko je malé, možná bychom jej měli nechat jít..."
"Cože? Jsem pro dělení, když už nechceš toho koloucha," olízla se. "Nebo mi ho celé nech!"
"Vy mě chcete sníst?" zarazilo se prasátko. Začalo se třást od rypáčku až po ocásek. Avšak jen ono samo vědělo, do jaké míry hraje divadlo a jak moc tahá lišku i vlka za čenich. "Ale... Vždyť... Já jsem prasátko ještě malé, jen kost a kůže, na mně byste si nepochutnali, jen kostičky olízli..."
"To už nech na nás," řekla mu liška. Nechtěla příliš dlouho čekat, bůh ví, kde se toulají jeho rodiče a to poslední, co by dneska chtěla, bylo setkat se s rozlobeným kancem nebo bachyní. "Tak co bude? Nemáme na to celý den..."
"Musíme se nad tím zamyslet," řekl vlk. Věděl, že by jim mohlo prasátko kdykoliv utéci, kdyby jen trochu chtělo. Ještě více jej zaráželo, že zatím neuteklo, jen se třáslo na pěšině. Že by bylo opravdu tak vylekané?
"Nad čím? Prostě ho sežereme a basta!" vyprskla liška. "Jaképak copak? Prasátko je prasátko!"
"Tohle není obyčejné prasátko," řekl vlk tajemně. V lišce to hrklo, co když má ten starý vypelichaný podivín pravdu? Sedí tu před vlkem a liškou jako by nic a jen se trochu třese. Možná zimou, možná strachem. Ono se totiž trochu ochladilo a občas z nebe spadla osamocená kapka deště. Jinak by s ním určitě ten vlk udělal krátký proces. Pak se otřásla a plácla se do čela, ještě bude věřit na pohádky.
"Řekni jí to," otočil se vlk k prasátku. "Neboj se..."
"A co jí mám říct?" nechápalo prasátko naoko. Bylo přeci malé, pruhované a ještě nemohlo tušit, jak to na světě chodí. Pokud nebylo opravdu kouzelné.
"No... O tom, že umíš čarovat," řekl mu vlk. Sám tomu začínal pomalu věřit. Už když jej potkal poprvé, řekl si, že v tom prasátku musí něco být.
"Čarovat?" rozesmála se liška. Ocasem nechtíc máchla směrem k mraveništi. Několik mravenců jí přistálo na kožichu. Mají lišky blechy? Možná ano. Mají blechy rády mravence? Není to prokázáno. Jedno je však jisté, začali lišku jen tak na zkoušku kousat, aby se neřeklo. Přeci jen byla liška potencionálním vetřelcem, který by mohl blízké mraveniště ohrozit.
"Co se děje?" zeptal se vlk lišky se stoickým klidem. "Začíná tě hryzat svědomí?"
"Ne, koušou mě mravenci!" zavrčela liška.
"A jsi si jistá?" protáhl vlk čenich a podrbal se na zádech.
"Jistá?" zeptala se jej liška, která té šarády začínala mít dost. Ještě chvíli, řekla si, a buď to prasátko vlkovi seberu, nebo odejdu s prázdnou.
"Co když to nejsou mravenci? Co když je to opravdu svědomí?" nenechal se vlk odbýt. Liška vytřepala z kožichu posledního mravence a zamračila se tak ošklivě, až se i slunce polekalo a zůstalo za jedním z mraků o trochu déle.
"Svědomí? Co to je?" vyprskla podruhé. "Víš co? Nech si ty své chytré řeči a dej mi to prasátko, už se mi sbíhají sliny..."
"A co když tě přeperu? Jsem sice starý, ale ještě mám síly dost," řekl jí vlk. "Ba co víc, co když nás oba přepere samotné prasátko?"
"Můžu také něco říct?" zeptalo se jich prasátko a nerozhodně pohlédlo na vlka i na lišku. I jeho to divadlo přestávalo bavit. Čas pokročil a jestli opravdu přijde domů pozdě, dostane takový výprask, že si týden nesedne na zadek.
"S obědem se nebavím," zasyčela liška.
"Já bych ho vyslyšel..." řekl vlk. Kdesi v křoví něco zapraskalo. Snad větvička, možná šlo o dalšího dravce, možná o rodiče našeho prasátka, které se dlouho nevracelo domů. Liška i vlk se ohlédli stejným směrem. Nedaleký keř se otřásal více, než bylo v letním větru běžné. Všichni tři zůstali stát jako sochy a čekali na to, kdo se vynoří mezi větvičkami.
"To jsou mí rodiče," špitlo prasátko. Horlivě přemýšlelo, jak z toho ven. "Nejspíš už mě hledají... Nebo je to starý ochránce malých neposlušných prasátek, která se zatoulala na cestě domů..."
"Hahaha..." rozesmála se liška. Vlk mlčel a nehýbal se.
Nebe se pomalu zatáhlo a začalo drobně pršet. Občas se zablesklo a zahřmělo. Bouřka byla na spadnutí. Vlk, prasátko a liška stále seděli v dešti na křižovatce a čekali, co bude dál. Absurdní situace? Ne, nikoliv, to jen došlo k malému nedorozumění mezi liškou a vlkem. Prasátko v tom bylo nevinně, to šlo jen pomalu domů z procházky a prozpěvovalo si: "Já jsem malé prasátko..."
"Dej mi to prasátko a já odejdu jako přítel," mávla liška tlapou.
"Vyloučeno," zavrtěl hlavou vlk.
"Chceš ho jen pro sebe," zavrčela liška.
V křoví nedaleko znovu něco zapraskalo. Tentokrát silněji. Prasátko nevědělo, z čeho mít větší strach. Z toho, že bude sežráno, nebo z toho, že bude bito. Mělo by se nechat sežrat, aby nebylo bito, nebo si dát nařezat, aby nebylo sežráno? Rozhodnutí bylo velmi těžké...
"Jsem čarovné prasátko," řeklo prasátko. "Ukážu vám to zakrátko..."
"Už se bojím," usmála se liška a rozhlédla se kolem. Začínala mít mokrý kožich a to se jí vůbec nelíbilo. A také začínala pochybovat o tom, zda bude tohle neposedné prasátko jejím obědem či večeří.
"Stačí když mávnu kopýtkem, pokrčím rypáčkem a zamávám ocáskem..." pokračovalo prasátko.
Vlk se také otřásl a řekl si, že je nejlepší čas k odchodu. Být starý a ještě prochladnout, za to mu to prasátko nestálo. Pomalu vstal a vydal se ke své noře. Bez večeře a bez slávy. Liška při pohledu na vlka znejistěla. Pročpak se vzdal tak snadno své kořisti? Nechápala vlka, přeci jen už měl svá nejlepší léta za sebou, ale kdyby chtěl?
"Kam jdeš, vlku?" zavolala na něj. Znovu se zablesklo a do nedalekého stromu uhodilo tak silně, až se lišce naježil kožich. Jen prasátko dál tančilo na pěšině a prozpěvovalo si: "A začnu čarovat. Kopýtkem sem a kopýtkem tam a na čenich vám dám!"
"Takže je to prasátko moje?" zavolala liška na vlka. Olízla se a již se chystala po něm skočit, když tu zdřevěněla, jako by přirostla k pěšině. Nemohla se ani hnout. Co se to děje? Odněkud se neslo temné prasečí zakvílení. Ne takové to kvičení, jako když se prase stane něčí kořistí, ale docela jiný zvuk, hlas naštvaného rodiče. Liška přestala mít navrch. Ohlédla se po vlku, ovšem ten byl jíž ten tam. Vzdal to nějak moc snadno...
"Až se k tobě, liško, ocáskem otočím a svou kouzelnou formuli zakřičím..." zavolalo prasátko. I jeho kožíšek byl nasáklý vodou, která od něj odskakovala při tanci na všechny strany. Bůh ví, co drželo lišku na jednom místě.
"Nehneš se z místa a do čenichu ti nabančím!" pokračovalo prasátko jako nic. Sem tam vykoplo kopýtky do vzduchu, aby lišce ukázalo, že nemá strach.
"Nejspíš se seberu a půjdu, když dovolíš," řekla liška a otřásla se pod studeným deštěm. "Klidně si tu zůstaň..."
Liška napjala všechny své síly a vykročila po pěšině vstříc lesu. Prasátko dál tančilo svůj tanec a zpívalo o sto šest. Po chvíli mu došlo, že liška i vlk zmizeli, oddechlo si a znaveně se posadilo na mokrou zem. "Uf, to bylo o vlásek!"
Byl nejvyšší čas vydat se domů, už tak mělo prasátko zpoždění a bylo si jisté, že dostane vyhubováno. Zvolna vykročilo k domovu za hlasitého prozpěvování. Netušilo, že jej kdosi sleduje ze křoví. Nyní, když byla liška s vlkem pryč nastala ta pravá chvíle. Za prasátkem vběhl na pěšinu medvěd. Hlasitě zařval, div v prasátku nevystydla krev a podrazil mu nohy. Prasátko upadlo a udělalo několik kotrmelců.
"Já jsem kouzelné prasátko," zakřičelo. "A tebe se nebojím..."
"Já jsem medvěd," řekl mu huňáč. "Na kouzla nevěřím a nejspíš tě sním!"
Vyvázlo prasátko? Vyhrálo nad medvědem? Co se více cení? Být odvážným, či zbabělcem? Vyhrává vždy ten, kdo je výmluvnější, nebo ten, kdo se svého vzdá a světa běh už trochu zná? Pro medvěda prasátko bylo by jednohubkou, otázkou je, co více se třese strachem: prasečí rypáček nebo ocásek?
Bylo po dešti. Slunce nesměle vylezlo z pod mračen na oblohu. Mokrá pěšina byla prázdná. Kde byl vlk? Kde liška, medvěd či prasátko? Dozvíme se to zakrátko? Nebo nedozvíme? Vítr si však dále prozpěvoval onu písničku: "Jsem malé prasátko, velké budu zakrátko..."
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 19 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
