obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Tajemství Irského žlebu - 8. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Tajemství Irského žlebu
 autor P&M publikováno: 26.07.2011, 17:07  
Pokračování:)
 

Kapitola 11


Ráno začal na hradě čilý ruch. Přívoz pod strženým mostem byl opravdu dokončen tak, jak lord slíbil a sloužící postupně vypravovaly kočáry s hosty na cestu domů. Dole u řeky, která se už stačila vrátit do svého původního koryta, pomáhaly silné ruce mužů s jejich najetím na přívoz a ten se pak pomalu s nákladem vydával napříč řekou ke druhému břehu, kde byl upraven výjezd pro kočáry zpevněním břehu množstvím kamení. Odjezd hostů se tak protáhl skoro na celý den, protože přívoz nepobral víc, než jeden kočár s koňmi, cestujícími a obsluhou voru.

Naši přátelé se dostali na řadu až k večeru, protože nepřijeli žádným kočárem a museli čekat až na povozy, které posílal lord do Durnessu pro zásoby a které je mohli vzít sebou. Seděli tedy po dvou na vozech pod plachtou, přemýšleli o všech událostech posledních dnů a těžká kola pod nimi rachotila po kamenité cestě k přístavu.


Abraham Kraus seděl už nějakou dobu zamyšlený a mlčky se pohupoval v rytmu kodrcání vozu. Bylo vidět, že chce něco říct Jonathanovi, který podřimoval vedle něho, ale neví, jestli se má do rozmluvy pouštět.

„Jonathane, líbí se mi tvůj přístup k věci. S navrhovaným scénářem bych souhlasil, ale vrtá mě hlavou kamarádíček Jack a jeho panovačný přístup k vedení už teď, než jsme cokoli podnikli. Mám možnost přispět minimálně na cestu za oceán svými prostředky pro nás všecky, ale chci vědět o Jackovi víc než jeho chvástavá slova. Pokus se o to se mnou. Představa, že dalekou a nebezpečnou cestu podnikneme bez úspěchu mě naplňuje pochybnostmi.“

Jakkoli se zdálo, že Jonathan pospává, zareagoval na Abrahama celkem rychle.

„Děkuji za tvé uznání ohledně naší společné věci. Pokud ti dělá starosti kapitán Gulfsream, myslím, že není nutné se ho nějak obávat. Přiznám se, že ani mně se příliš nelíbí samozřejmost, s jakou nám předložil svůj návrh vedení, avšak domnívám se, že je to jeho způsob poněkud nadsazeného vyjádření, jinak se totiž, jak se zdá, staví k některým věcem možná až příliš nezaujatě a vlastní názor neprosazuje.
A jestli jsem tě dobře pochopil, vyzýváš mě, abych ti pomohl se získáním informací o kapitánu Gulfsreamovi. Uvážil jsi to dobře? Chci říct, víš snad o mně víc než o něm, že mě žádáš o pomoc? Neber si to, prosím, osobně, ale rozhodně nehodlám nijak vyzvídat. Chápu, že tě vystupování toho mořského vlka zaráží a znepokojuje, ale dejme mu ještě šanci ukázat se v lepším světle. Nijak tím ovšem nepopírám možnost, že si spolu znovu promluvíme – a třeba o kapitánu Gulfsreamovi.“

Abraham po odpovědi Cartera už dál diskuzi nerozvíjel, ale zdálo se, že nad úvahami svého společníka přemýšlí.


Jak Jack správně předpokládal, loď jeho přítele stála v kotvišti durnesského přístavu a nakládala dřevo ze zdejších lesů do Southportu. Tam už jej místní zpracovatelé a výrobci dřevěných nezbytností dokážou zhodnotit tak, že se o tom zdejším v bídě žijícím dřevorubcům, kteří odvedli nejtěžší práci, nikdy ani nesnilo. Ale to byla věc obchodu a tak to je, co svět světem stojí, že spousta lidí se živí prodejem práce někoho jiného většinou od stolu své pracovny, aniž by se příliš zapotili. Ovšem tyto zákonitosti přinášely práci kapitánům nákladních lodí, jako byl Robert Taylor a dalším, kteří měli se dřevem co společného a zdálo se, že nakonec jsou všichni spokojeni. Když se Taylor potkal s Jackem neskrýval svou radost starého mořského vlka a byl velmi rád, že Jack se svými přáteli chce plout na jeho lodi.
Cestou z Durnessu do Southportu měl Jack spoustu času zavzpomínat s kapitánem lodi Pink Betty Robertem Taylorem na staré dobré časy, kdy je osud a rozkazy „Jejího veličenstva“ svedly na jednu loď a do bitev proti nepřátelům „Koruny“. O situace, které utužují přátelství a odhalují charaktery lidí v té nejjasnější podobě, kdy kolem uší hvízdají kulky, stěžně se řítí v rachotu na palubu a pro kouř z hlavní děl není vidět nepřítel, nebyla nouze a Jack s Taylorem proseděli dlouhé hodiny u sklenky whisky a věru měli si o čem vyprávět. Také Jack svěřil kapitánovi své plány do budoucnosti o tom, že se potřebuje se svými přáteli nutně dostat do Ameriky, ale přesný účel cesty zamlčel a byl rád, že kapitán ani nenaléhal, aby mu ho prozradil. Robert Taylor se v poslední době živil jako kapitán obchodních lodí a, i když na mořích pomalu začala pára střídat plachty, pořád byl o služby starých mořských vlků odkojených na plachetnicích a korábech velký zájem. Sám Taylor dovedl Pink Betty vždy bezpečně do cíle cest svých zaměstnavatelů a oni nikdy nešetřili librami a posílali ho na další a další místa. I když s Pink Betty plul dnes naposledy, protože stará „Betty“, jak jí často říkal, už toho zkrátka na mořích měla dost a byl čas ji podrobit řádné opravě a odvděčit se jí za věrnost a spolehlivost. V Southportu čekala na Taylora nová loď se zkušenou posádkou a kapitán se už na ni velmi těšil. Samozřejmě, že Jacka napadla otázka, jestli cíl první cesty nové lodi jeho přítele Roberta nebude směřovat k americkým břehům a zdálo se, že tato možnost je víc než pravděpodobná, protože náklad čaje bude prodán obchodníky zákazníkům do Ria de Jandera, nebo do New Yorku. To byla ale věc, kterou se kapitán Taylor měl dozvědět až při nástupu na novou loď až bude obchod uzavřen a majitelé lodi budou moci Taylora vybavit potřebnými dokumenty a požadavky ohledně doručení nákladu ceylonského čaje. Jack by byl velmi rád, kdyby ho Robert mohl společně s přáteli vzít sebou a ani kapitán neviděl problém v několika pasažérech navíc a věřil, že by se se svými zaměstnavateli určitě dohodl na přijatelných podmínkách cesty za oceán.


Satuma byla nádherná třístěžňová loď, která sloužila pro přepravu čaje z Číny a na dovoz vlny z Austrálie. Jack znaleckým okem přehlédl její štíhlý trup a uznal, že sám nikdy krásnější loď neviděl natož, aby stál na jejím kapitánském můstku. Hlavou mu proběhly události posledních týdnů, které ho dovedly až sem a jen násilně zaplašil vzpomínky na doby, kdy sám velel válečným lodím a byl šťastným mužem zrozeným pro moře.
Vůně, která prosycovala celou loď, když Jack stoupal vzhůru po schůdkách spojující horní palubu s přístavním molem, nenechávala nikoho na pochybách, že náklad je už naložen v podpalubí a je to zcela určitě ten nejkvalitnější ručně rolovaný ceylonský čaj z plantáží Ratnapura prodaný na čajové burze před pár hodinami obchodnímu domu Burn´s do New Yorku.
Kapitán Robert Taylor se na Jacka už z dálky usmíval a bylo na něm vidět, že všechna jednání s majiteli lodi o pracovních podmínkách a řízení lodi, proběhla k oboustranné spokojenosti a že novopečený kapitán Satumy je na svoji loď náležitě hrdý. Taylor měl pro Jacka samé dobré zprávy. Satuma má namířeno do New Yorku a majitel lodi souhlasí s naloděním kapitánových přátel na palubu. Ovšem jako obchodníci nezůstali nic dlužni své pověsti a požadují dvě stě liber na osobu. Jak Robert ujistil Jacka, cena byla celkem přijatelná, zvláště když budou mít zaručen volný pohyb na lodi a nemusí přispívat na lodní lístek svojí prací. Jack rád souhlasil dobře si vědom toho, že Carterova ochota podělit se s ostatními o své finanční prostředky bude moci být právě při platbě pobytu na Satume podrobena zkoušce o upřímném mínění, a proto se po nezbytném projednání podrobností plavby rychle rozloučil s kapitánem Taylorem a spěchal povědět tuto novinu ostatním. Spěch byl opravdu na místě, protože čajový klipr, jak se lodím převážejícím čaj z východu začalo říkat, měl zvednout kotvy a za ranního rozbřesku opustit Southport směrem na západ.

Jonathan se hned v přístavu pečlivě vyptal na cestu nějakého kamelota mávajícího velmi pochybným výplodem tisku. Pro spokojenost toho hocha, který vypadal trochu ztraceně, Jonathan koupil dva výtisky a ještě zanechal spropitné. Pak se vydal k poštovnímu úřadu.
Za přepážkou seděla velice hezká slečna a se zájmem si prohlížela mladého gentlemana, jenž ji žádal o telegram až daleko za oceán. Jonathan nic nevysvětloval a požádal o blanket, aby mohl napsat text sdělení. Po krátkém uvážení na papíře stanula zpráva velice prostého znění: MAM FOTO ZE SYDNEY POST STOP 6.6.1876 AUTOR SAMUEL CRAFTWORD STOP JDE O OBRAZEK SE SOPKOU STOP PROSIM O POSKYTNUTI VESKERYCH MOZNYCH INFORMACI O SNIMKU STOP OSOBY MISTO CAS APOD STOP POPRIPADE KDO JE MUZ S CILINDREM A SATKEM.
Kromě toho, že byla slečna za přepážkou hezká, byla také velice nechápavá a Jonathan jí musel všechno říkat nanejvýš polopaticky a trpělivě, aby se dobral kýženého cíle. Proto byl také velice překvapen, když ho slečna sama od sebe ujistila, že ačkoliv Jonathan nezná přesnou adresu, telegram dojde, protože jde o deník a těm pošta dojde vždycky. Po projevení důvěry ve svou australskou kolegyni na poště slečna prošla text, nechala si zaplatit a pokusila se o velice působivý úsměv, kterého si Jonathan k jejímu zklamání nevšiml. Byl myšlenkami jinde, právě ho totiž napadlo, že by si vlastně měl zajít koupit nový klobouk namísto toho, co mu odvál vítr cestou na Irský žleb.
Jistý poslíček poštovního úřadu vyhledal následujícího dne ráno v hostinci U Veselé vdovy, kde se všichni po příjezdu ubytovali, mladého muže jménem Jonathan Carter, aby mu předal telegram. Měl štěstí, že ho zastihl, protože adresát se právě chystal někam odejít. Poslíček tedy předal zprávu a pokračoval v pochůzce, zatímco Jonathan se zastavil ve dveřích hostince, aby si přečetl, co mu píše Sydney Post. Sdělení bylo jak jinak než stručné:
SAMUEL CRAFTWORD ZAHYNUL PRI VYBUCHU SOPKY O DVA DNY POZDEJI STOP FOTOGRAFIE BYLA PORIZENA NA JEDNOM Z MALYCH OSTROVU NEDALEKO JAVY STOP LIDE NA FOTOGRAFII BYLI CLENOVE GEOGRAFICKEHO SPOLKU STOP PRESNEJSI UDAJE O TETO SKUPINE STEJNE TAK ORIGINAL FOTOGRAFIE ZNICIL POZAR NASI REDAKCE ROKU 1879. Takže se stalo, jak Jonathan předpokládal. Náhoda stačila zasáhnout včas a nahrát tajemství pěkně do noty skrze událost vyžadující práci hasičů. Žádná zásadní nová informace na povrch nevyplavala. O Jávě přece už mluvil kapitán Gulfstream; nové je tedy jedině zjištění o geografickém spolku, ano, jenže odkud byl, to už se ale samozřejmě nedozvěděli.


Bartolomeus, vybaven patřičně dlouhým seznamem potřebných věcí a penězi ze společného fondu, který ovšem zahrnoval v podstatě jen finance Johnatana a Abrahama, neboť Bartolomeovy a Jackovy rezervy byly nevalné, vyrazil z hostince U Veselé vdovy do severní části města, kde se, podle tvrzení místních, nacházelo nejvíce rozmanitých krámků a tržišť a kde bylo rovněž možné objednat poštovní vůz, který by mu mohl ulehčit přepravu věcí do přístavu. Potom se odebral do městských obchůdků a tržišť.
Po dlouhém odpoledni se mu podařilo konečně nakoupit vše potřebné a s plnou náručí rozmanitých balíčků vykračoval Bartolomeus rázným krokem na poštovní úřad, před jehož hlavním vchodem postával řidič poštovního vozu, který už netrpělivě očekával, až se nákladní prostor naplní a pohled na ověšeného Bartolomea jej naplnil příjemným klidem, že tohle již jistě bude jeho poslední dnešní zákazník. Zanedlouho řidič odvážel poštovní zásilky, včetně té poslední s názvem lodi Satuma dolů do přístaviště a Bartolomeus s prázdným vakem na zádech vyrazil na zpáteční cestu, při které nakoupil nejnutnější potraviny na dlouhou oceánskou plavbu.

Večer se všichni sešli v hostinci U veselé vdovy a u večeře se informovali o splněných úkolech a domlouvali další postup. Ráno měli tedy vyplout na lodi Satuma směr Spojené státy. Vyskytl se problém s bankou v Southportu, která odmítla založit účet, pro výběr hotovosti ve státech, což znamenalo převézt obnos v lodním trezoru a účet založit až v Americe. To se Jonathanovi s Abrahamem příliš nezamlouvalo, ale Jack je ujišťoval, že se nemusí bát, že kapitán Taylor se sám zaručil za nedobytnost lodního trezoru. Jiná volba stejně nebyla.

Nad ranním Southportem se válela mlha a drobný déšť smáčel kamennou dlažbu přístaviště. Několik spěchajících postav v čele s Jackem Gulfstreamem mířilo k Satumě, která posledním zvoněním upozorňovala všechny, že její pobyt v přístavu právě končí a vydává se na moře. Ne že by každý obyvatel přístavu toužil být buzen pronikavým zvoněním už ve čtyři ráno, ale zvyk si žádal své. Opravdu na poslední chvíli přivítal první důstojník kapitána Satumy Taylora opozdilce na palubě a odvedl je do jejich kajut, které se stanou teď jejich domovem na cestě přes oceán. Jack se už v hostinci při poslední poradě s ostatními shodl na tom, že bude dobré využít nabídky kapitána Taylora na úschovu cenností do jeho trezoru, protože se Jack za kapitána mohl zaručit, svěřili mu všichni svůj byť jen trochu důležitý nebo cenný majetek. Jejich nemalou hotovost, kterou ze svých účtů vybrali Jonathan s Abrahamem přívěsky a ozdoby, které si každý z cestovatelů nesl sebou ze své domoviny a měly značnou cenu nejen jako platidlo, ale i jako památka na domov, listiny a dokumenty, kterými prokazovali svou totožnost a podobné důležité, nebo drahé cennosti soustředili do režného sáčku, se kterým Jack teď, zatímco se ostatní šli ubytovat, mířil na kapitánský můstek. Platbu osmi set liber na cestu do Ameriky měl Jack připravenou v obálce zvlášť tak, jak ji ještě před odchodem z hostince dostal od Jonathana Cartera. Všichni dali na Jackovy zkušenosti a rady a přišlo jim i celkem vhod, že se po celou dobu ne zrovna krátké plavby přes Atlantik nebudou muset strachovat o své cennosti, zvláště když neměli potuchy, kdo všechno bude s nimi sdílet prostory Satumy. Posádka byla najatá v Southportu a námořníci mohli přijít odkudkoli tak, jak se hlásili o práci v docích a na lodi bylo dost místa i pro pár dobrodruhů, kteří se potřebovali z různých důvodů dostat přes moře ostatně stejně jako Jack a jeho přátelé.
Z těchto a podobných důvodů teď Jack opustil ostatní přátele a odnášel pod košilí dobře ukrytý režný sáček plný cenností do kapitánova trezoru.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.07.2011, 17:07:19 Odpovědět 
   Zdravím.

Už jsem si říkal, co je s příběhem a zda jste to (oba) nezabalili! ;-) Naštěstí je pokračování tady. Příběhy s podobným námětem (vůní exotických dálek a dobrodružství) mám rád. Při pročítání jsem si všiml jen jedné chybějící čárky, možná jsem však měl na nose posazeny ony "růžové brýle", kdo ví? Každopádně vám fandím (oběma - spoluautorům) a držím palec, ať příběh dál zdárně pokračuje, protože psát ve dvou to je už jiné kafe (chce to hodně diplomacie, ochoty ustoupit, pomoci druhému v případě nouze a diskutovat nad jednotlivými nápady). Dneska vám sem vrazím jednu malou a bezvýznamnou jedničku. Text je sice víceméně popisný (ovšem stále čtivý a s dostatkem detailů) a nepříliš ukecaný (co se týče dialogů) - avšak namíchaný z různých ingrediencí (zdá se, že ve "správném poměru", viz popisy, dialogy, texty telegramů, apod.) - a líbí se mi. Tož tak, snad vám to nestoupne do hlavy! ;-)
 ze dne 26.07.2011, 17:13:22  
   P&M: Děkujeme, Šímo. Zdá se, že trpělivost v čekání na nové díly již zůstala pouze tobě:) K pýše máme opravdu daleko, tvá pochvala nás těší;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
Poslední z majá...
Stanislav Klín
Scénář
ABK
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr