|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Povídková 2 ::
 Šíma |
publikováno: 29.07.2011, 9:41
|
Múzy mě stále pokoušejí, bohužel mnohdy ve špatném "směru" a tam, kde by měly makat, nemakají, právě naopak... Takže vám tímto předkládám tři krátké texty v jednom, zdalipak uhodnete, jaký společný jmenovatel všechny tři povídky (mikropovídky) spojuje? Ale pšt! A šotkům zdar!
P.S. Víceméně jde o rychlovku, která si na nic nehraje. Ale to víte, když musíš, tak musíš. Zdravím tímto i své čúzy! Má úcta! A šotkům zdar... ;-) |
| |
|
|
Opilec
Noc byla na spadnutí. Venku foukal studený vítr. Po nebi pluly šedé mraky a zpoza ně vykukovaly hvězdy a rohatý Měsíc. Bylo léto. Alespoň podle kalendáře. Hanka seděla za stolem s rukama pod hlavou. Hodiny v kuchyni odtikávaly vteřiny, které se až nezvykle vlekly. Právě jí běžel v bedně její oblíbený seriál, ale nedbala toho. Na sledování telenovely, neměla chuť. Na plotně stydla večeře.
"Kdepak ten zatracený lump zase vězí?" zeptala se polohlasně. A to jí slíbil, že se vrátí včas domů. Dnes jej v práci povýšili. Samozřejmě to musel jít s kolegy oslavit. Tvrdil jí, že se vrátí včas a v pořádku. Bylo deset pryč a on nebyl stále doma. Několikrát se mu snažila zavolat, ale měl vypnutý mobil.
"Já ho..." třískla do stolu. Věděla, že není zvyklý. Bůh ví, jak dopadne a kde skončí. Už chtěla vstát od stolu a sednout si na chvíli do obývacího pokoje, když tu zarachotil klíč v zámku. Na chodbě byl chvíli rozruch, slyšela nějaké hlasy, smích a pak ticho. Dveře se otevřely a do předsíně vpadl její muž. Vlastně spadl. Byl celý špinavý, jako by se válel v kanále. Od huby mu šla pěna. Nejspíš to byly zvratky.
"Pro Krista pána, to ses musel tak zřídit?" zeptala se ho. "Kdyby ses viděl? Vypadáš jako... To je děs! Počkej, až budeš střízlivý!"
"Au, ne- nebij mě!" zablekotal. "Měl, měl jsem jen dvě piva... To, to je můj střízlivý odhad..."
"Jasně," zamračila se. Vtáhla jej dovnitř, ať nedělá ostudu na celý barák, beztak už povyskakovaly ze dveří hlavy všech zvědavých spolunájemníků. Špatné zprávy se nesou rychleji, než ty dobré. To zase bude řečí! Zabouchla dveře a zula svému muži boty, pak jej svlékla do spodního prádla a jeho špinavé oblečení hodila do koše na prádlo.
"Doufám, že ti to stálo za to!" mračila se jako letní bouřka. "Až budeš zase při sobě, tak si to povíme!"
Namísto odpovědi ji pozvracel. Nechybělo mnoho a ohodila by jej také. Naštvaně jej s hekáním odtáhla do koupelny a ani netušila kde v sobě vzala tolik síly, aby jej přehodila do vany, ve které jej vysprchovala studenou vodou. Hekal jako postřelený kanec, nadával jako špaček a kdyby uměl pohledem zabíjet, byla by nejspíš stokrát mrtvá. Nechala jej tak, svlékla ze sebe špinavé oblečení a opláchla se v umyvadle.
"A nezabij se na mokré podlaze!" zavrčela. "Zítra se uvidíme, počítej s tím, že si všechno uklidíš..."
Namísto odpovědi zahýkal jako rozdováděný lachtan a usnul ve vaně.
*****
Zajatec
Už ani nevím, jak dlouho jsem v téhle díře. Za mřížemi. Je mi zima. Není tu ani pořádné světlo. Spím na jakési staré slámě a dělám pod sebe jako malé dítě. Občas mi tu sice poklidí, přijdou z vidlemi, naženou mě do kouta a pak tu špínu zhruba shrabou. Nakonec postelou novou slámou. Ze začátku je to pohodlné, ale časem i ta brzy zasmrádne.
Ze tří stran kamenná stěna a z jedné mříže. Depresivní pohled. Být každý den i noc zavřený, to optimistickému pohledu na svět příliš nepřidá. Jsem odsouzený na smrt. Ještě lépe: stal jsem se odsouzencem na smrt už od chvíle, co jsem se narodil. Nevěříte? Copak nemají všichni tvorové právo na důstojný a užitečný život? Proč se někteří musí narodit jen proto, aby zemřeli? Pocházím z početné rodiny. Netuším, jak nás máma dokázala všechny uživit. Bylo nás tolik. Žádné z dětí nezemřelo. Po čase nás však rozdělili a já už svou matku nikdy neviděl.
Čas se vleče. Je to děs. Díky aspoň za ty sny, kdy se proháním na svobodě a užívám si... Čeho vlastně? Nikdy jsem neviděl slunce, mraky, nebe... Nikdy jsem nezakusil, jaké to je nechat se smáčet deštěm. Pořád trčím jen na jednom místě. Sním o volnosti, o lásce, o naději. Ano, přestože vím, že naděje již pro mne dávno zemřela, pořád doufám, že se něco změní. S každým jídlem, které mi přinesou mě pozorují a sledují, jak se mi vede. Snad abych jim nezemřel předčasně. Ani netuším, proč jsem tady. Obvinění ani soud si nepamatuju. Co jsem provedl tak strašného?
Snad jen to jídlo je jediným rozptýlením. Na druhé straně, kdo to má pořád žrát. Jedno a to samé, copak ti kuchaři neumí uvařit i něco jiného? Uvařit? I to je silné slovo. Namočený chleba v teplé vodě. Občas brambory a zbytky z oběda. Jo, páni se mají... Já musím dojídat jen zbytky. Divím se, že jsem už nenatáhl brka. Ovšem... Podvědomě tuším, že jednou mi nic nepřinesou. Přijdou s prázdnou a přijdou si pro mne. A pak? Kdo ví, co bude pak. Možná existuje nebe i pro mne...
*****
Obchodník
Peníze hýbou světem. To snad ví každý. Bez peněz do hospody nelez. Za peníze v Praze dům. Bohatí lidé se topí v luxusu, zatím co ti chudí bloudí ulicemi a žebrají... Svět je zvláštní místo, kde se moc peněz sráží s chudobou. Mým úkolem je alespoň trochu té chudobě zabránit, ale je to velmi těžké. No, posuďte sami, kde nic není, ani smrt nebere. A nastřádat těch několik zlatek za měsíc mi mnohdy přijde jako pořádná dřina.
Lidé jsou na jedné straně hrozně šetrní, pro korunu by si nechali koleno vrtat, zatím co na druhé straně se honí za kdejakou slevou a přitom utratí nehorázné množství peněz. A ještě se chválí, že ušetřili. Chodí za mnou, zda bych jim nepůjčil. Ale ano, pročpak by ne? Ale jaké mi dáte záruky, že ty peníze ještě někdy v životě uvidím? Ne nadarmo se říká, že zadarmo ani kuře nehrabe.
Občas si připadám jako nedobytný trezor. Jindy jsme rád, když mám u sebe alespoň děravou vindru. Doba je zlá a jedna krize střídá druhou. Pomalu není co spořit. A banky vám tady nic nedají, pokud nemáte čím ručit. Když má člověk práci, může se cítit jako král. Chuďas nedostane nic. Nemůže do krámu, do divadla, do kina, ani do hospody. Nejen podle šatů se pozná člověka. Ale to jsem zase odbočil.
Hlavně nezapomínejte na to, jak důležité je šetřit a ukládat si peníze stranou. Nikdy nevíte, k čemu je budete potřebovat. A bez koruny není ani milión. Tak dobře, ani ta tisícovka! Nebo stovka. Níž už nepůjdu, protože si dneska za korunu už nic nekoupíte. Jo, inflace dokáže pěkně znehodnotit měnu. A když ne ta, tak státní dluh a schodky ve státním rozpočtu. A kdo za to může? Mí kolegové ve vládě? Že také nespoří? Není nad odpovědný přístup k životu. Tak se mějte, musím končit, práce volá!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
