obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39478 příspěvků, 5737 autorů a 390266 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Povídková 2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 29.07.2011, 9:41  
Múzy mě stále pokoušejí, bohužel mnohdy ve špatném "směru" a tam, kde by měly makat, nemakají, právě naopak... Takže vám tímto předkládám tři krátké texty v jednom, zdalipak uhodnete, jaký společný jmenovatel všechny tři povídky (mikropovídky) spojuje? Ale pšt! A šotkům zdar!

P.S. Víceméně jde o rychlovku, která si na nic nehraje. Ale to víte, když musíš, tak musíš. Zdravím tímto i své čúzy! Má úcta! A šotkům zdar... ;-)
 

Opilec

      Noc byla na spadnutí. Venku foukal studený vítr. Po nebi pluly šedé mraky a zpoza ně vykukovaly hvězdy a rohatý Měsíc. Bylo léto. Alespoň podle kalendáře. Hanka seděla za stolem s rukama pod hlavou. Hodiny v kuchyni odtikávaly vteřiny, které se až nezvykle vlekly. Právě jí běžel v bedně její oblíbený seriál, ale nedbala toho. Na sledování telenovely, neměla chuť. Na plotně stydla večeře.

      "Kdepak ten zatracený lump zase vězí?" zeptala se polohlasně. A to jí slíbil, že se vrátí včas domů. Dnes jej v práci povýšili. Samozřejmě to musel jít s kolegy oslavit. Tvrdil jí, že se vrátí včas a v pořádku. Bylo deset pryč a on nebyl stále doma. Několikrát se mu snažila zavolat, ale měl vypnutý mobil.

      "Já ho..." třískla do stolu. Věděla, že není zvyklý. Bůh ví, jak dopadne a kde skončí. Už chtěla vstát od stolu a sednout si na chvíli do obývacího pokoje, když tu zarachotil klíč v zámku. Na chodbě byl chvíli rozruch, slyšela nějaké hlasy, smích a pak ticho. Dveře se otevřely a do předsíně vpadl její muž. Vlastně spadl. Byl celý špinavý, jako by se válel v kanále. Od huby mu šla pěna. Nejspíš to byly zvratky.

      "Pro Krista pána, to ses musel tak zřídit?" zeptala se ho. "Kdyby ses viděl? Vypadáš jako... To je děs! Počkej, až budeš střízlivý!"

      "Au, ne- nebij mě!" zablekotal. "Měl, měl jsem jen dvě piva... To, to je můj střízlivý odhad..."

      "Jasně," zamračila se. Vtáhla jej dovnitř, ať nedělá ostudu na celý barák, beztak už povyskakovaly ze dveří hlavy všech zvědavých spolunájemníků. Špatné zprávy se nesou rychleji, než ty dobré. To zase bude řečí! Zabouchla dveře a zula svému muži boty, pak jej svlékla do spodního prádla a jeho špinavé oblečení hodila do koše na prádlo.

      "Doufám, že ti to stálo za to!" mračila se jako letní bouřka. "Až budeš zase při sobě, tak si to povíme!"

      Namísto odpovědi ji pozvracel. Nechybělo mnoho a ohodila by jej také. Naštvaně jej s hekáním odtáhla do koupelny a ani netušila kde v sobě vzala tolik síly, aby jej přehodila do vany, ve které jej vysprchovala studenou vodou. Hekal jako postřelený kanec, nadával jako špaček a kdyby uměl pohledem zabíjet, byla by nejspíš stokrát mrtvá. Nechala jej tak, svlékla ze sebe špinavé oblečení a opláchla se v umyvadle.

      "A nezabij se na mokré podlaze!" zavrčela. "Zítra se uvidíme, počítej s tím, že si všechno uklidíš..."

      Namísto odpovědi zahýkal jako rozdováděný lachtan a usnul ve vaně.

*****


Zajatec

      Už ani nevím, jak dlouho jsem v téhle díře. Za mřížemi. Je mi zima. Není tu ani pořádné světlo. Spím na jakési staré slámě a dělám pod sebe jako malé dítě. Občas mi tu sice poklidí, přijdou z vidlemi, naženou mě do kouta a pak tu špínu zhruba shrabou. Nakonec postelou novou slámou. Ze začátku je to pohodlné, ale časem i ta brzy zasmrádne.

      Ze tří stran kamenná stěna a z jedné mříže. Depresivní pohled. Být každý den i noc zavřený, to optimistickému pohledu na svět příliš nepřidá. Jsem odsouzený na smrt. Ještě lépe: stal jsem se odsouzencem na smrt už od chvíle, co jsem se narodil. Nevěříte? Copak nemají všichni tvorové právo na důstojný a užitečný život? Proč se někteří musí narodit jen proto, aby zemřeli? Pocházím z početné rodiny. Netuším, jak nás máma dokázala všechny uživit. Bylo nás tolik. Žádné z dětí nezemřelo. Po čase nás však rozdělili a já už svou matku nikdy neviděl.

      Čas se vleče. Je to děs. Díky aspoň za ty sny, kdy se proháním na svobodě a užívám si... Čeho vlastně? Nikdy jsem neviděl slunce, mraky, nebe... Nikdy jsem nezakusil, jaké to je nechat se smáčet deštěm. Pořád trčím jen na jednom místě. Sním o volnosti, o lásce, o naději. Ano, přestože vím, že naděje již pro mne dávno zemřela, pořád doufám, že se něco změní. S každým jídlem, které mi přinesou mě pozorují a sledují, jak se mi vede. Snad abych jim nezemřel předčasně. Ani netuším, proč jsem tady. Obvinění ani soud si nepamatuju. Co jsem provedl tak strašného?

      Snad jen to jídlo je jediným rozptýlením. Na druhé straně, kdo to má pořád žrát. Jedno a to samé, copak ti kuchaři neumí uvařit i něco jiného? Uvařit? I to je silné slovo. Namočený chleba v teplé vodě. Občas brambory a zbytky z oběda. Jo, páni se mají... Já musím dojídat jen zbytky. Divím se, že jsem už nenatáhl brka. Ovšem... Podvědomě tuším, že jednou mi nic nepřinesou. Přijdou s prázdnou a přijdou si pro mne. A pak? Kdo ví, co bude pak. Možná existuje nebe i pro mne...

*****


Obchodník

      Peníze hýbou světem. To snad ví každý. Bez peněz do hospody nelez. Za peníze v Praze dům. Bohatí lidé se topí v luxusu, zatím co ti chudí bloudí ulicemi a žebrají... Svět je zvláštní místo, kde se moc peněz sráží s chudobou. Mým úkolem je alespoň trochu té chudobě zabránit, ale je to velmi těžké. No, posuďte sami, kde nic není, ani smrt nebere. A nastřádat těch několik zlatek za měsíc mi mnohdy přijde jako pořádná dřina.

      Lidé jsou na jedné straně hrozně šetrní, pro korunu by si nechali koleno vrtat, zatím co na druhé straně se honí za kdejakou slevou a přitom utratí nehorázné množství peněz. A ještě se chválí, že ušetřili. Chodí za mnou, zda bych jim nepůjčil. Ale ano, pročpak by ne? Ale jaké mi dáte záruky, že ty peníze ještě někdy v životě uvidím? Ne nadarmo se říká, že zadarmo ani kuře nehrabe.

      Občas si připadám jako nedobytný trezor. Jindy jsme rád, když mám u sebe alespoň děravou vindru. Doba je zlá a jedna krize střídá druhou. Pomalu není co spořit. A banky vám tady nic nedají, pokud nemáte čím ručit. Když má člověk práci, může se cítit jako král. Chuďas nedostane nic. Nemůže do krámu, do divadla, do kina, ani do hospody. Nejen podle šatů se pozná člověka. Ale to jsem zase odbočil.

      Hlavně nezapomínejte na to, jak důležité je šetřit a ukládat si peníze stranou. Nikdy nevíte, k čemu je budete potřebovat. A bez koruny není ani milión. Tak dobře, ani ta tisícovka! Nebo stovka. Níž už nepůjdu, protože si dneska za korunu už nic nekoupíte. Jo, inflace dokáže pěkně znehodnotit měnu. A když ne ta, tak státní dluh a schodky ve státním rozpočtu. A kdo za to může? Mí kolegové ve vládě? Že také nespoří? Není nad odpovědný přístup k životu. Tak se mějte, musím končit, práce volá!


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:28:18 Odpovědět 
   30. 07. 2014
Nejvíc se mi líbila první jednohubka. Ten chlap byl bezohledný vůči své žene až běda!
 ze dne 01.08.2014, 13:05:52  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentík (letím o text dále)!
 Kondrakar 15.10.2011, 8:43:29 Odpovědět 
   Zdravím,

hezky podané. Musím souhlasit s ostatními komentátory, ale i mně při přečtení jednotlivých povídek vytanulo na mysli prase. Nevím zda to byl úmysl či ne, ale bylo to povedené.
 ze dne 15.10.2011, 11:39:46  
   Šíma: Ano, byl to čistý úmysl! Dík za zastavení! ;-)
 salvator 30.07.2011, 23:09:38 Odpovědět 
   Šíma se rozjel... mohu-li říci, s dovolením... jako "prase", v dobrém, samozřejmě.
Múzy musíš buď milovat, nebo... ještě víc...

Měj se, milý Šímo.
 ze dne 30.07.2011, 23:17:34  
   Šíma: Děkuji! ;-)
 Pelion 30.07.2011, 1:02:18 Odpovědět 
   Zdravím, net-příteli můj nejkritizovanější…
Krásné dny přeji, Šímo.

„MÍT SE JAKO PRASE V ŽITĚ.“

Tedy, napadlo mě, že ne vždy se člověk má jako to prase v žitě. Jednou jsi dole…
Pro mě je to jeden ze spojovacích článků Tvých mikropovídek.
Dalším pak třeba:

„NA KAŽDOU SVINI SE VAŘÍ VODA.“

Ale ten hlavní společný jmenovatel Tvých textů je pro mě PRASE.

Opilec = ožralý jak zákon káže, čili jako PRASE.
Zajatec = PRASE a jeho předem určený Osud.
Obchodník = PRASE – kasička, prasátko… snažíš se něco „ulít“ bokem, našetřit. Ale pak přijdou „zlé časy“ a máš… nemáš nic.

Ne, že bych měl patent na rozum. To ne. Patent na rozum nemám (mám totiž dva), ale nedalo mi to a přečetl jsem si Tvé krátké povídky. Proč? Proto.
Pěkné. Stručné se silným „nábojem“. Člověk (budeš se divit, ale i já se do téhle kategorie počítám) by se měl občas zamyslet nad samotnou existencí a tzv. „smyslem života“. Tvé povídky k tomu přímo vybízejí.

V mikropovídce „Opilec“ jsem narazil na jeden stylistický nešvar – příliš mnoho kohoutů na jednom dvorku. Tj. nadměrné opakování stejného výrazu. V odstavci, jenž začíná :

Namísto odpovědi…

- tak tam máš 5x výraz „jej“.
V celém mikrotextu deset, ale pět na jeden docela krátký odstavec… Přitom by stačilo prostřídat výrazy – jej/ho – či někde třeba vypustit… asi tak.

Nebo: Právě jí běžel v bedně její…
Vypustil bych buď „jí“ nebo „její“. To snad uznáš sám, když se zamyslíš nad významem věty.

Nebo: Několikrát se mu snažila zavolat… spíše „dovolat“ ne? Takhle má Tvá věta ten smysl, že se sice snažila, ale nevolala, což je pak nesmysl, když zjistila (v dalším pokračování souvětí), že má přístroj vypnutý.

Nebo: …a do předsíně vpadl její muž. Vlastně spadl… Neodporuješ si tady? Výraz „vpadl“ se mi zdá správný, jelikož vpadl někam – do předsíně. Nač další věta? Nesmysl. Mohl spadnout na podlahu, na koberec, na rohožku, na práh, prostě na něco. Ne do něčeho. V tomto případě do předsíně.

Nebo: "Pro Krista pána, to ses … zvolil bych výraz: prokristapána.

V povídce „Zajatec“ :

Namočený chleba v teplé vodě. – Dle mého špatný slovosled. Zní to jako by ten chléb byl namočen jinde a pak byl do té teplé vody přidán – ale… co když to tak bylo, kdo ví? A také… v ich-formě – proč ne? Jako třeba v přímé řeči by se dalo leccos odpustit, ne? Mně to přišlo divné, no… tak mě pošli... pro pivo? Hm…

Závěrem.
Hm… a musím bezpodmínečně psát nějaké závěry? Nemusím. Vše je otevřené.
Dobře jsem si početl. Snad z důvodu „délky“ těchto textů, či z jiného.
Možná jsem v nich hledal hlubší smysl a má fantazie pracovala přespříliš. Co já vím? Nic. Jen to, že by se lidé měli občas zastavit a jen si tak popřemýšlet.

Měj se hezky.

Pelion
 ze dne 30.07.2011, 1:28:05  
   Šíma: šíma děkuje kolegovi Pelionovi za vyčerpávající komentář, díky za zastavení a kritiku! ;-)
 Rilian 29.07.2011, 20:21:51 Odpovědět 
   Zdravím!

Jak zvláštní! Zajatec ve mně vybudil soucitné pocity. Klidně by to mohlo být zvíře, nebo naopak člověk, který je odsouzen na smrt v jakémsi světě, kde místo humanoidů vládnou zvířata.

U první jsem se pousmál, klasický příběh z života.

Třetí je vlastně problémem každého. Neboť jsou to právě peníze, které projdou alespoň jednou denně ústy člověka či rukou.

Celý soubor mi pak přišel odstupňovaný od úsměvných, až po ty méně. Ale problémy každodeního života zde jsou více než zjevné.

Dávám 1 !
 ze dne 29.07.2011, 21:21:23  
   Šíma: Díky za obšírný komentář a zastavení. Všechny tři povídky mají jedno společné téma, neprozradím! ;-)
 Radmila Kalousková 29.07.2011, 11:07:21 Odpovědět 
   Ahoj,
tedy Šímo, Šímo, Šímo, nejprve ti musím trošku vynadat, protože, když jsem si tiskla tvůj příspěvek, třikrát se mi zasek papír v tiskárně! :-))) Ale ne, teď vážně.
Tři krátké povídky, které vlastně něco spojuje, jo? To určitě chceš, aby naše mozkové závity nezahálely, co? Je to od tebe moc hezké, že se o své čtenáře takhle staráš a nenecháš je jen nečinně sedět u PC a číst! Že by měly všechny tři něco společného s WS? Já bych to tak viděla. Také jsme měli doma prasátko Kvida, ale nejsem si jistá, zda stihnu o něm něco napsat nebo lépe, zda by to vůbec stálo za to. Protože jako domácí mazlíček se moc neosvědčil, ale uvidím, možná se s tím svěřím ve WS.
Četla jsem i tvoji bajku, ale přiznám se, že se mi zdála trošinku nudná a já tak strašně nemám ráda otevřené konce! :-) Ale tohle, to se mi líbilo a moc. Jen jestli jsem vlastně uhádla tu hádanku, no uvidím, určo nám to nakonec prozradíš, že?
Takže posílám jedničku a přeji heký den
RK
 ze dne 29.07.2011, 11:20:04  
   Šíma: Za šotky domácí (počítačové) nemůžu! ;-))) Díky moc za zastavení a komentík... Do Workshopu jsem poslal ještě jeden text, takže mé múzy zešílely (viz bajka o Prasátku...) Zda má souvislost i tento text s WS-kem? Kdo ví? ;-)))
 Jujacek 29.07.2011, 9:58:32 Odpovědět 
   Ahoj Šímo,

mno, tak něco zhruba mě asi napadá, písnu do vzkazu, ať si ostatní taky lámou hlavu :)
Jop, jsou to opravdu minipovídky. Jen jakoby takové útržky. Na mě to působí trochu neslaně, avšak doplňuje to tvá otázka v perexu, jestli uhodneme, co mají společného, což si myslím, že to kompenzuje ;) Njn, ty múzy někdy štvou no :) I Šíma má své dny :D
(ty čúzy myslíš múzy? :D)

měj se J.
 ze dne 29.07.2011, 11:18:31  
   Šíma: Zdravím a děkuji za zastavení i komentík! Jo, není to s těmi múzami jednoduché! ;-)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Chtěl jsem jít
Miro Sparkus
Tapiserník
Stanislav Klín
S ní, nebo sám
Stanislav Klín
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr